Domů › Kam vyrazit › Sardinie › Alghero
Alghero leží na severozápadním pobřeží Sardinie a je jediným městem v Itálii, kde se dodnes mluví katalánsky. Katalánsky se jmenuje l’Alguer a ta dvojjmennost není folklorní ozdoba: je to důsledek toho, že aragonský král roku 1354 město dobyl, původní obyvatele odsud odstranil a osadil je lidmi z katalánských zemí. Ke geografii se přidává vápencový masiv Capo Caccia s Neptunovou jeskyní, pobřeží zvané Riviera del Corallo podle rudého korálu, a nuragická lokalita Palmavera kousek od pláží. Je to jedna z mála sardských destinací, kde má smysl přijet i mimo koupací sezónu.
Ve zkratce
| Poloha | severozápadní Sardinie, metropolitní město Sassari, jihozápadně od Sassari |
| Katalánské jméno | l’Alguer |
| Obyvatelé | přes 41 tisíc |
| Rozloha obce | 225,40 km2 |
| Jazyk | italština, vedle ní alguerská katalánština chráněná regionálním zákonem z roku 1997 a státním zákonem 482/1999 |
| Kdo město založil | janovský rod Doria, počátek 12. století |
| Katalánské dobytí | 1354, Petr IV. Aragonský |
| Opevnění | hradby se sedmi věžemi a třemi forty |
| Neptunova jeskyně | celková délka odhadem kolem 4 km, veřejnosti přístupné asi tři sta metrů |
| Escala del Cabirol | 654 schodů ve stěně Capo Caccia |
| Letiště | Alghero-Fertilia, kód AHO, zhruba 8 km severoseverozápadně od města |
| Chráněná území | regionální park Porto Conte, chráněná mořská oblast Capo Caccia – Isola Piana |
| Stát a měna | Itálie, Evropská unie, euro |
Proč se v Algheru mluví katalánsky
Bez tohohle příběhu město nedává smysl. Alghero založil na počátku 12. století janovský rod Doria jako opevněný přístav; část badatelů klade vznik osady až do poloviny 13. století. Rozhodující zlom přišel ve 14. století, kdy se Sardinie stala předmětem sporu mezi Janovem a Aragonskou korunou. Roku 1353 porazilo aragonské loďstvo janovsko-dorijskou koalici v námořní bitvě v zálivu Porto Conte a v roce 1354 získal Petr IV. Aragonský město pod svou kontrolu.
Následoval krok, který je pro pochopení dnešního Alghera klíčový. Původní sardsko-ligurské obyvatelstvo bylo z města odstraněno a odvlečeno na Pyrenejský poloostrov a Baleáry, zatímco panovník aktivně podporoval kolonizaci a posílal do Alghera rodiny z různých katalánských hrabství a provincií. Nešlo o postupné jazykové prolínání, ale o výměnu populace. Město se stalo královským přístavem a katalánskou enklávou uvnitř sardsky mluvícího venkova, a v téhle izolaci vydrželo jeho nářečí, alguerská katalánština, staletí.
Dnešní stav je smíšený. Podle jazykových šetření uvádí alguerskou katalánštinu jako mateřský jazyk zhruba čtvrtina obyvatel, aktivně v běžné komunikaci ji používá výrazně menší podíl, zatímco pasivní porozumění je velmi vysoké, kolem devadesáti procent. Předávání dětem je slabé, což je typický obraz jazyka v ústupu; tlak italštiny ve školství a médiích a přistěhovalectví sardsky mluvících obyvatel po druhé světové válce se na tom podepsaly nejvíc.
Ochranu jazyk má. Sardinský regionální zákon z roku 1997 uznal alguerskou katalánštinu jako samostatný jazyk, který má být podporován, a italský zákon 482/1999 o ochraně jazykových menšin postavení potvrdil na státní úrovni. Prakticky to znamená právo používat jazyk ve styku s obecní správou, dvojjazyčné názvy ulic v historickém jádru a školní projekty výuky. Návštěvník to nejčastěji potká právě na cedulích: carrer místo via, plaça místo piazza.
Jestli plánujete i další zastávky na ostrově, souvislosti jsou v našem průvodci Sardinií; Alghero je jazykově naprostou výjimkou, jinde na ostrově se setkáte se sardštinou, na jihu s prostředím popsaným v průvodci po Cagliari.
Staré město: hradby, věže a bastiony
Historické jádro Alghera je poloostrov obehnaný hradbami, které se dochovaly v podobě, jakou jim dala katalánsko-aragonská a později španělská epocha. Opevnění zahrnuje sedm věží a tři forty. Na mořské straně tvoří korunu hradeb široká promenáda po bastionech, pojmenovaných po mořeplavcích: Cristoforo Colombo, Antonio Pigafetta, Ferdinando Magellano a Marco Polo. Chodí se po nich zdarma a je to nejlevnější a nejlepší věc, kterou ve městě můžete udělat; západ slunce se odsud dívá přímo do otevřeného moře, což je na Sardinii kvůli orientaci pobřeží méně samozřejmé, než se zdá.
Z věží stojí za pozornost několik jmen. Torre di Porta Terra, katalánsky Torre del Portal, stála u pevninské brány a její vznik je spojen s židovskou komunitou města, která se na stavbě opevnění podílela. Torre di Sulis, původně Esperò Reial, je mohutná dělová věž z 16. století a nejnápadnější stavba na jižním okraji jádra; jméno nese po vězni, který v ní byl držen. Torre di San Giovanni a Torre di San Giacomo dnes slouží jako výstavní prostory, druhá z nich má i lidovou přezdívku Věž psů podle toho, že sloužila jako psinec.
Uvnitř hradeb je půdorys úzkých dlážděných uliček, které se protínají v pravých úhlech mnohem méně, než by člověk čekal. Dominantou je katedrála Santa Maria. Diecéze byla zřízena roku 1503, stavba začala v roce 1530 a vysvěcení proběhlo v roce 1593, kdy kostel ještě nebyl hotový; klenba nad příčnou lodí a kupolí byla dokončena kolem roku 1638. Základ stavby je katalánská gotika po vzoru barcelonské katedrály Svaté Eulálie, pozdější zásahy jsou renesanční. Osmiboká zvonice s jehlanovou stříškou pokrytou barevnými dlaždicemi je nejlepší ukázka katalánského stavitelství ve městě. Klasicistní portikus s dórskými sloupy před hlavním průčelím je až z roku 1820, takže při pohledu z náměstí vypadá katedrála o dvě století mladší, než ve skutečnosti je.
Kostel svatého Františka pochází ze 14. století a jeho hodnotou je klášterní ambit; v létě se v něm konají koncerty. Za povšimnutí stojí, že v roce 1541 v Algheru pobýval císař Karel V., což je epizoda, kterou vám ve městě připomenou opakovaně.
Neptunova jeskyně a Escala del Cabirol
Grotta di Nettuno je hlavní přírodní atrakce oblasti a leží v patě vápencového masivu Capo Caccia, západně od města. Objevil ji v 18. století místní rybář a až do konce padesátých let 20. století se do ní dalo dostat výhradně po moři.
Celková délka jeskynního systému se odhaduje zhruba na 4 kilometry, prohlídková trasa zpřístupňuje jen několik set metrů, řádově kolem tří set. Uvnitř je slané jezero Lago La Marmora, dlouhé kolem sta metrů, v nejširším místě zhruba 25 metrů a hluboké přibližně 9 metrů; hladina je propojená s mořem. Prohlídka vede kolem něj po vybudované stezce a je vždy s průvodcem.
Sály mají vlastní jména. Sala della Reggia, tedy Královský sál, je nejvýpravnější prostor s kalcitovými sloupy vysokými kolem devíti metrů a stropem sahajícím až do osmnácti metrů. Dále se prochází sálem zvaným Smithův čili Varhanní, sálem Krajek a výběžkem zvaným Tribuna hudby. V jezeře stojí sloup přezdívaný Acquasantiera, kropenka, protože ve stalagmitových miskách na něm se drží sladká voda.
Dvě cesty dolů a jeden rozdíl, který je potřeba znát
Po schodech. Escala del Cabirol, katalánsky Srnčí schodiště, je 654 schodů vytesaných a vestavěných do svislé stěny Capo Caccia. Vzniklo v padesátých letech 20. století podle návrhu architekta Antoniho Simona Mossy a je to zážitek sám o sobě: schodiště se lepí na útes vysoko nad hladinou a výhled na moře a na skalní ostrůvek Foradadu je z něj lepší než z jeskyně samotné. Zásadní věc, kterou lidé podceňují: dolů se jde snadno, zpátky se stoupá 654 schodů nahoru, často v poledním slunci a bez stínu. Kdo má potíže s koleny, se srdcem nebo s výškami, měl by volit loď.
Lodí. Výletní lodě vyjíždějí z přístavu v Algheru a z mola Dragunara v zálivu Porto Conte. Plavba podél útesů je krajinářsky nejsilnější část celého výletu, protože Capo Caccia se dá zvenčí ocenit jen z hladiny. V hlavní sezóně jezdí lodě denně a často, na jaře a na podzim řidčeji.
Obě varianty spojuje jedno omezení: za rozbouřeného moře se do jeskyně nedostanete ani jednou z nich, protože vstup je přímo nad hladinou. Lodě přestanou vyplouvat a schodiště ztrácí smysl, když se do vchodu valí příboj. Přístup se proto ověřuje v den návštěvy, ne dopředu, a je rozumné mít v plánu volný den navíc. Provozní doba i vstupné se v čase mění a spravuje je město Alghero.
Capo Caccia, Porto Conte a další jeskyně
Capo Caccia je vápencový mys, který uzavírá ze západu rozlehlý záliv Porto Conte; z druhé strany ho svírá druhý vápencový výběžek Punta Giglio. Na vrcholu mysu stojí maják, jehož světlo je ve výšce 186 metrů nad mořem a patří k nejdále viditelným v Itálii a ve Středomoří, na zhruba 34 námořních mil. Přijet sem autem a projít se po hraně je samostatný výlet i pro toho, kdo do jeskyně nesestupuje. Pod útesy hnízdí mořští ptáci a lokalita je součástí regionálního parku Porto Conte na souši a chráněné mořské oblasti Capo Caccia – Isola Piana ve vodě.
Vápenec je tu prostoupený dutinami a Neptunova jeskyně není jediná. Grotta Verde je archeologicky významná, protože z ní pochází neolitická keramika. Grotta di Nereo je označována za nejrozsáhlejší zatopenou mořskou jeskyni ve Středomoří a je to jedna z nejznámějších potápěčských lokalit v této části Evropy; přístupná je pouze potápěčům s příslušnou kvalifikací a s místní organizací.
Záliv Porto Conte je chráněný ze všech stran, takže má klidnou vodu i ve dnech, kdy je otevřené pobřeží nepoužitelné. To je praktická informace pro rodiny s dětmi a zároveň důvod, proč se sem stahují jachty.
Rudý korál a proč se pobřeží jmenuje Riviera del Corallo
Pás pobřeží kolem Alghera, zasahující do jižní části planiny Nurra a zahrnující osady Fertilia, Maristella a Tramariglio, nese jméno Riviera del Corallo. Důvodem je Corallium rubrum, rudý korál, který se v okolních vodách loví a zpracovává na šperky a ozdoby už od dob starého Říma. Alguerský korál patří k nejcennějším ve Středomoří a je ceněný pro svou sytě rubínovou barvu.
Korál není rostlina ani kámen. Je to koloniální živočich z kmene žahavců, jehož kostra je tvořena uhličitanem vápenatým; roste velmi pomalu, v šeru a v převisech skalních stěn, a právě proto je jeho těžba přísně regulovaná. Lov smějí provádět jen držitelé licence, ručně a v povolených hloubkách a obdobích. Volně sbírat korál nebo si ho brát z moře při šnorchlování možné není.
Pro návštěvníka z toho plynou dvě věci. Za prvé, šperkařství je v Algheru živé řemeslo, ne suvenýrový průmysl, a dílny v historickém jádru pracují s místní surovinou. Za druhé, právě proto se vyplatí ptát se na původ. Ve městě funguje značka zaměřená na dodržování pravidel při zpracování alguerského korálu, jejíž držitelé podléhají kontrolám; poctivý prodejce vám bez vyzvání řekne, odkud materiál pochází, a rozliší pravý Corallium rubrum od barvených náhražek, bambusového korálu nebo plastu. Rozdíl v ceně je řádový. Tématu korálu se ve městě věnuje i muzejní expozice umístěná v jedné z historických věží.
Pláže: co je kde a čím se liší
Alghero má tu výhodu, že hlavní pláže leží severně od města v řadě na jedné silnici směrem k Fertilii a Porto Conte, takže se dají střídat podle větru a podle nálady.
| Pláž | Kde | Charakter |
|---|---|---|
| Maria Pia | nejblíž městu, na severním okraji zástavby | Dlouhý písečný pás s dunami a borovým porostem v zázemí. Nejsnáze dostupná pláž pro toho, kdo bydlí ve městě a nemá auto. |
| Le Bombarde | zhruba 10 km severně od centra, asi 3 km od Fertilie | Téměř kilometrová oblouková pláž z velmi jemného světlého písku s okrovým nádechem, lemovaná načervenalými skalami. Dno se rychle propadá do hloubky, voda je průzračná pár metrů od břehu. Nejznámější pláž oblasti. |
| Lazzaretto | bezprostředně vedle Le Bombarde | Menší zátoky oddělené skalními výběžky, klidnější než sousedka. Součást regionálního parku Porto Conte. |
| Mugoni | v zálivu Porto Conte | Chráněná pláž uvnitř zálivu, mělčí vstup a klidná voda i za větru. Vhodná pro děti. |
Rychlý propad dna u Le Bombarde je věc, kterou je dobré vědět předem: pro plavce je to přednost, pro malé děti důvod jet raději do Mugoni nebo hlídat vstup do vody.
Palmavera: nuragická vesnice mezi plážemi
Nuraghe Palmavera stojí na cestě mezi Algherem a Porto Conte, nedaleko pláže Le Bombarde, což je kombinace, kterou jinde neseženete: dopoledne archeologie, odpoledne moře, deset minut autem mezi tím.
Lokalita není jediná stavba, ale celý komplex s vesnicí, který vznikal ve fázích. Hlavní věž byla postavena z vápence zhruba v 15. až 14. století před naším letopočtem. V první polovině 9. století před naším letopočtem přibyla druhá věž, obnovy se prováděly pískovcem a vznikla takzvaná capanna delle riunioni, chýše shromáždění. V další fázi, mezi 9. a 8. stoletím před naším letopočtem, byla postavena vnější hradba se čtyřmi věžemi a kolem ní se rozprostírala vesnice chýší různých velikostí.
Chýše shromáždění je to nejzajímavější, co tu uvidíte. Je to kruhový prostor s kamennou lavicí po obvodu, centrálním kruhovým oltářem a vytesaným kamenným sedadlem u výklenku ve zdi, obvykle vykládaným jako místo náčelníka. Na oltáři byl nalezen pískovcový model nuraghe, tedy zmenšenina věže. Jde tedy o doklad organizovaného společenského a patrně obřadního života, ne jen o obranné hradiště. Komplex zanikl požárem pravděpodobně na konci 8. století před naším letopočtem, později tu bylo řídké punské a římské osídlení.
Fertilia a novodobá historie krajiny
Když pojedete od letiště k plážím, projedete Fertilií. Ta se od zbytku Alghera nápadně liší: má pravoúhlé ulice, jednotné nízké domy a náměstí s arkádami. Je to plánované sídlo z třicátých let 20. století, které vzniklo v rámci vysoušení a kolonizace planiny Nurra; v roce 1934 zde byl inaugurován zemědělský statek Maria Pia. Po druhé světové válce sem byly usazeny rodiny z Istrie a Dalmácie, což do jazykově katalánského města přineslo další vrstvu. Pro milovníky architektury je Fertilia zajímavější než pro ostatní, ale i tak stojí za projetí, protože vysvětluje, proč krajina kolem letiště vypadá tak nesardsky rovně.
Jak se do Alghera dostat a jak se tu pohybovat
Nejjednodušší přístup je letecky. Letiště Alghero-Fertilia, kód AHO, leží zhruba osm kilometrů severoseverozápadně od města a je to nejmenší ze tří sardských letišť, ale pro severozápad ostrova jednoznačně nejbližší. Otevřeno bylo v březnu 1938 jako vojenské, dráha dnešní délky tří kilometrů vznikla v polovině sedmdesátých let. Provozovatel používá i označení Alghero – Riviera del Corallo. Z letiště do centra jezdí autobusová linka a taxi; nabídka spojů se sezónně mění, což platí i pro to, kam se odsud dá letět.
Alternativou jsou trajekty do severosardských přístavů, případně přílet do Olbie nebo Cagliari a přejezd po silnici. Alghero je se Sassari spojeno silnicemi SS 127bis a SS 291.
Ve městě samotném auto nepotřebujete a v historickém jádru je spíš na obtíž; jádro je pěší a parkování se řeší mimo hradby. Auto se ale vyplatí na cokoli mimo město: Capo Caccia, Palmavera, pláže i Porto Conte jsou po ose jedné pobřežní silnice a bez vlastního vozu jste odkázáni na sezónní autobusy.
Kdy jet
Alghero má středomořské podnebí s mírnou zimou, kterou tlumí moře. To znamená dvě různé destinace v jednom městě. V červenci a srpnu je to plnohodnotné koupací letovisko s teplým mořem, plnými plážemi a nejhustším provozem lodí do jeskyně. Na jaře a na podzim je moře na koupání pro většinu lidí chladné, ale město funguje dál, historické jádro je průchozí a výlety na Capo Caccia i do Palmavery jsou příjemnější než v poledním srpnovém vedru.
Právě proto se Alghero hodí i jako mimosezónní cíl, což o většině sardských letovisek neplatí. Podrobnější rozbor sezón a moře najdete v textu o tom, jaké je na Sardinii počasí a kdy jet.
Jedna proměnná ale platí celoročně a rozhoduje víc než měsíc: stav moře. Přístup do Neptunovy jeskyně, plavby podél útesů i použitelnost pláží s rychle klesajícím dnem závisí na vlnách a větru. Kdo má jeskyni jako hlavní cíl cesty, měl by si na ni nechat v programu rezervní den.
Jak si naplánovat pobyt
Rozumné minimum jsou tři dny. První patří starému městu: hradby, bastiony, katedrála, kostel svatého Františka a dílny s korálem, ideálně pozdě odpoledne, kdy ve zdech opadne horko. Druhý den Capo Caccia a Neptunova jeskyně, s rozhodnutím schody versus loď podle kondice a podle moře, plus zastávka u majáku. Třetí den Palmavera dopoledne a pláže Le Bombarde nebo Lazzaretto odpoledne, případně klidná voda v Mugoni.
Kdo má týden, přidá výlety do okolí a využije Alghero jako základnu pro severozápad ostrova. Ubytování má smysl hledat buď přímo v jádru nebo těsně za hradbami, pokud chcete chodit pěšky a večeřet ve městě, nebo naopak v pásu k Fertilii a Porto Conte, pokud jedete hlavně za mořem a máte auto. Obě volby fungují, jen se nedají kombinovat bez ježdění.
Časté otázky
Proč se v Algheru mluví katalánsky?
Protože v roce 1354 získal město pod svou kontrolu Petr IV. Aragonský, původní sardsko-ligurské obyvatelstvo bylo z Alghera odstraněno a odvlečeno na Pyrenejský poloostrov a Baleáry a panovník město znovu osadil rodinami z katalánských zemí. Nešlo o postupné jazykové prolínání, ale o výměnu populace, a vzniklá enkláva si své nářečí, alguerskou katalánštinu, udržela staletí. Město se katalánsky jmenuje l’Alguer.
Domluvím se v Algheru katalánsky?
Běžným dorozumívacím jazykem je italština. Alguerskou katalánštinu uvádí jako mateřský jazyk zhruba čtvrtina obyvatel a v každodenní komunikaci ji používá výrazně menší podíl, i když pasivní porozumění je velmi vysoké. Jazyk je chráněný sardinským regionálním zákonem z roku 1997 a italským zákonem 482/1999 o jazykových menšinách; nejviditelněji ho potkáte na dvojjazyčných názvech ulic v historickém jádru.
Jak se dostanu do Neptunovy jeskyně?
Dvěma způsoby. Po souši sestupem po schodišti Escala del Cabirol, které má 654 schodů a vede stěnou masivu Capo Caccia; vzniklo v padesátých letech 20. století podle návrhu Antoniho Simona Mossy. Nebo lodí z přístavu v Algheru či z mola Dragunara v zálivu Porto Conte, v hlavní sezóně denně a často, mimo ni řidčeji. Prohlídka je vždy s průvodcem.
Jsou schody do Neptunovy jeskyně náročné?
Sestup je snadný, návrat znamená vystoupat 654 schodů zpět, často v přímém slunci a bez stínu. Schodiště je zavěšené ve svislé stěně vysoko nad hladinou, takže je nevhodné i pro lidi s výraznějším strachem z výšek. Kdo si není jistý kondicí nebo koleny, měl by volit příjezd lodí, který navíc nabízí výhled na útesy Capo Caccia zvenčí.
Může se stát, že se do jeskyně nedostanu?
Ano, a je to poměrně častá situace. Vstup do jeskyně leží přímo nad hladinou, takže za rozbouřeného moře se dovnitř nedostanete ani lodí, ani po schodech. Přístupnost se ověřuje v den návštěvy, ne dopředu, a provozní doba i vstupné se v čase mění. Pokud je jeskyně hlavním cílem cesty, nechte si v programu volný den navíc.
Které pláže u Alghera jsou nejlepší?
Nejznámější je Le Bombarde asi deset kilometrů severně od centra: téměř kilometr jemného světlého písku v oblouku mezi načervenalými skalami, s rychle klesajícím dnem a velmi čistou vodou. Vedle ní leží členitější a klidnější Lazzaretto. Nejblíž městu je dlouhá písečná Maria Pia s dunami a borovicemi. Do chráněného zálivu Porto Conte patří pláž Mugoni, která má klidnou vodu i za větru a hodí se pro děti.
Co je Riviera del Corallo?
Je to označení pobřežního pásu kolem Alghera včetně osad Fertilia, Maristella a Tramariglio. Jméno pochází od rudého korálu Corallium rubrum, který se v těchto vodách loví a zpracovává na šperky už od dob starého Říma a jehož alguerská odrůda patří pro svou sytě rubínovou barvu k nejcennějším ve Středomoří. Těžba je regulovaná a povolená pouze držitelům licence, takže při nákupu šperku má smysl ptát se na původ materiálu.
Stojí za návštěvu nuraghe Palmavera?
Ano, zvlášť v kombinaci s plážemi, protože leží mezi Algherem a Porto Conte kousek od Le Bombarde. Hlavní věž pochází zhruba z 15. až 14. století před naším letopočtem, další fáze přidaly druhou věž, vnější hradbu se čtyřmi věžemi a vesnici chýší. Nejzajímavější je chýše shromáždění s kamennou lavicí po obvodu, centrálním oltářem a vytesaným sedadlem u zdi; na oltáři byl nalezen pískovcový model nuraghe. Komplex zanikl požárem pravděpodobně na konci 8. století před naším letopočtem.
Kolik dní v Algheru stačí?
Na propojení starého města, Capo Caccia s Neptunovou jeskyní a pláží s Palmaverou jsou rozumným minimem tři dny. Kdo chce Alghero použít jako základnu pro severozápad Sardinie, počítá spíš s týdnem. Ve městě samotném auto nepotřebujete, na výlety mimo něj ano, protože Capo Caccia, Palmavera i pláže leží po ose jedné pobřežní silnice.
Zdroje: oficiální turistický portál regionu Sardegna Turismo (pláže, památky, katedrála Santa Maria), oficiální stránky Neptunovy jeskyně spravované městem Alghero a encyklopedické podklady k lokalitě (rozměry jezera La Marmora, sály, Escala del Cabirol), Britannica (historie města, hospodářství), jazykovědný projekt Universitat Pompeu Fabra k alguerské katalánštině a italské a regionální právní předpisy o jazykových menšinách, archeologické podklady k nuragickému komplexu Palmavera, regionální park Porto Conte a chráněná mořská oblast Capo Caccia – Isola Piana, provozovatel letiště Alghero-Fertilia. Provozní doby, vstupné, dostupnost lodí do jeskyně i letecké spojení se v čase mění, aktuální stav vždy ověřte u provozovatelů.