Pláže a moře: kam za koupáním a kdy

Domů › Kam vyrazit › Pláže a moře

Slovo pláž pokrývá na třech destinacích tohoto webu tři dost odlišné věci. Madeira souvislé písečné pláže prakticky nemá, protože je to sopečný ostrov s útesy; písek má až sousední Porto Santo. Sardinie má stovky písečných pláží, ale na část těch nejslavnějších se dnes bez rezervace nedostanete. Korsika má pobřeží dlouhé zhruba tisíc kilometrů a pláže na něm nejsou rovnocenné: k některým vede parkoviště, k jiným dvanáct kilometrů kamenité polní cesty.

Tabulka níže shrnuje typ pobřeží a koupací sezónu tak, jak je popisují naše texty k jednotlivým destinacím. Prázdné pole znamená, že údaj v podkladech není.

Srovnání pobřeží a sezóny

Destinace	Typ pobřeží	Nejteplejší moře	Sezóna a poznámky
Madeira	sopečné pobřeží, souvislá písečná pláž prakticky není	zhruba 18 °C v zimě až 24 °C v létě	roční průměr ve Funchalu 20,0 °C, mrtvá sezóna neexistuje
Porto Santo	9 kilometrů zlatého písku, nízký a suchý ostrov		trajekt z Funchalu kolem 2,5 hodiny, letecky zhruba 15 minut
Sardinie	pobřeží dlouhé zhruba 1 850 km, od křemenného štěrku po vápencové zátoky	srpen	na části pláží denní limity a rezervace, vstupné v jednotkách eur
Korsika	pobřeží zhruba 1 000 km, od hlídaných pláží po zátoky přístupné lodí nebo pěšky	srpen, průměrně kolem 23,6 až 24,7 °C podle měřicí lokality	koupací sezóna červen až září ve všech hlavních přímořských městech; nejchladnější moře leden až březen, zhruba 12,8 až 14 °C
Azory	černý sopečný písek, lávové bazény, termály	srpen až září, kolem 23 až 24 °C	koupání červenec až září, moře chladné, termály celoročně
Albánie (riviéra)	oblázky a skály, na jihu i písek (Ksamil)	srpen, kolem 25 až 26 °C	Jónské moře, koupání červen až říjen, v létě přeplněno
Černá Hora	oblázek a betonové platformy, písek hlavně u Ulcinje	srpen, kolem 25 °C	Jaderské moře, koupání červen až říjen
Lanzarote	zlatý písek na jihu a východě, černý sopečný na západě	září, kolem 22 až 23 °C	Atlantik, koupání prakticky celoročně, vrchol září a říjen
Toskánsko	písek na severu a ve středu, oblázky a skály u Argentaria	srpen, kolem 25 až 26 °C	Tyrhénské moře, koupání červen až září, pobřeží bývá přehlížené
Elba	zlatý žulový písek na jihu, bílé oblázky na severu, tmavý hematitový písek na východě	srpen, kolem 26 °C	Tyrhénské moře, koupání červen až září, závětří se hledá podle směru větru

Sardinie: pláže s rezervací

Sardinské pobřeží měří zhruba 1 850 kilometrů a pláže se na něm liší víc, než je u jednoho ostrova obvyklé: bílý křemenný štěrk na západě, mělčina na severozápadě, vápencové zátoky pod vysokými stěnami na východě. Poslední roky ale přinesly režim, který dřív nebyl potřeba: systém numero chiuso, tedy uzavřený počet. Obec nebo správa parku stanoví denní kapacitu, vydá tolik vstupů a víc lidí na pláž nepustí. Denní limity jdou od šedesáti osob na Cala Coticcio přes 250 na Cala Goloritzé až po 1 500 na La Pelose.

Praktický dopad je zásadní: nejslavnější pláže ostrova už nejsou místo, kam se dá zajet ráno podle počasí. K tomu platí regionální zákaz odnášení písku, kamínků i mušlí, kontrolovaný běžně na letištích při odletu. Seznam pláží s rezervací i to, proč regulace vznikla, rozebírá text o sardinských plážích. Přehled ostrova najdete v průvodci Sardinií, načasování v textu o počasí a nejlepší době na návštěvu.

Rezervace, poplatky a denní limity konkrétních pláží rozebírají průvodci letovisky: La Pelosa ve Stintinu, Cala Brandinchi a Lu Impostu v San Teodoru, Cala Goloritzé a záliv Orosei, Punta Molentis u Villasimia, Tuerredda a Chia a křemenný písek Sinisu.

Na Sicílii se pláže dělí podle pobřeží; přehled od San Vita lo Capo po Vendicari je v článku pláže na Sicílii.

Korsika: rozdíl je v přístupu

Na Korsice nerozhoduje ani tak kvalita písku jako to, jak se na pláž dostanete. Palombaggia u Porto-Vecchia zabírá asi dva kilometry pobřeží, má pinie a v sezóně je hlídaná. Santa Giulia má přes dva kilometry bílého písku a mělkou zátoku s lagunou v zádech pláže. Rondinara je zátoka ve tvaru mušle, zhruba 700 metrů široká a 400 metrů hluboká, asi osmnáct kilometrů od Bonifacia. Naproti tomu k Saleccii v Agriates, kde je přes kilometr písku, vede zhruba dvanáctikilometrová piste z Casty, na kterou je potřeba vozidlo s vysokým podvozkem; alternativou je loď nebo pěší přístup.

Koupací sezóna trvá v hlavních přímořských městech od června do září, nejteplejší je moře v srpnu. Podrobné řazení pláží podle dostupnosti je v článku o korsických plážích, kontext ostrova v průvodci Korsikou a jižní pobřeží kolem zátok popisuje i průvodce Bonifaciem.

Madeira a Porto Santo: písek je až vedle

Kdo jede na Madeiru kvůli ležení na písku, vybral si špatný ostrov. Písečná pláž tu prakticky není a moře má zhruba osmnáct stupňů v zimě a čtyřiadvacet v létě. Zato je poblíž Porto Santo, nízký a suchý ostrov se souvislou devítikilometrovou písečnou pláží, tedy přesně to, co Madeira nemá. Leží jednasedmdesát kilometrů od Madeiry, trajekt z Funchalu trvá kolem dvou a půl hodiny, letecky je to zhruba čtvrt hodiny.

Praktické je proto kombinovat: hlavní ostrov na trasy a výhledy, Porto Santo na koupání. Detaily jsou v průvodci Porto Santem, širší souvislosti v průvodci Madeirou a v textu o počasí a nejlepší době na cestu. Základnou bývá Funchal.

Jak si mezi nimi vybrat

Zjednodušeně: pokud je cílem cesty samotné koupání, dává smysl Sardinie nebo Porto Santo, protože obojí stojí na písku a mělké vodě. Korsika je volba pro toho, kdo chce k moři přidat hory, a počítá s tím, že k nejhezčím zátokám se občas jede po nezpevněné cestě nebo pluje lodí. Madeira je naopak ostrov, kde je moře spíš kulisou a hlavní náplní jsou trasy a výhledy.

Druhá rovina je načasování. Na Korsice je koupací sezóna vymezená poměrně jasně, od června do září, a v zimních měsících klesá teplota moře zhruba ke třinácti stupňům. Sardinské moře je nejteplejší v srpnu, což je zároveň doba, kdy je na regulovaných plážích nejtěžší sehnat vstup. Madeirské moře drží mezi osmnácti a čtyřiadvaceti stupni po celý rok, takže tam je otázka termínu nejméně svazující. Podrobné srovnání sezón napříč destinacemi je v rozcestníku Kdy jet: počasí a sezóna.

Azory: koupání jinak

Azory nejsou plážová destinace v obvyklém smyslu. Pobřeží je sopečné, písek černý a Atlantik chladnější než ve Středomoří, takže těžiště koupání leží jinde: v termálních lázních údolí Furnas, v přírodních lávových bazénech u pobřeží a v kráterové laguně ostrůvku Vila Franca do Campo. Kde přesně a na co si dát pozor, shrnuje náš text o azorském koupání, termálech a přírodních bazénech.

Moře je nejteplejší až na konci léta, v srpnu a září kolem 23 až 24 °C, koupací komfort je reálně od července do září. Termální bazény jako Terra Nostra nebo Poča da Dona Beija fungují celoročně a nezávisle na počasí.

Albánie: jónská riviéra

Albánská riviéra na jónském pobřeží jihu je jedna z posledních cenově dostupných částí Středomoří: hory padající do tyrkysového moře, oblázkové pláže a ostrůvky Ksamilu, médii přezdívané albánské Maledivy. Podrobně ji mapuje náš průvodce albánskou riviérou a plážemi.

Pobřeží je většinou oblázkové, ne písečné, a voda velmi čistá. V srpnu je moře nejteplejší, ale Ksamil bývá silně přeplněný, klidnější je červen a září.

Černá Hora: Budvanská riviéra a Ulcinj

Černohorské pobřeží spojuje Budvanskou riviéru, ikonický ostrůvek Sveti Stefan a nejdelší písečnou pláž země Velika plaža u Ulcinje. Popisuje ho náš průvodce plážemi a pobřežím Černé Hory.

Většina riviéry je oblázková nebo betonové platformy, souvislý písek je hlavně na jihu u Ulcinje. V Kotorském zálivu je voda klidnější a chladnější než na otevřené riviéře.

Pláže Budvanské riviéry od Jazu po Buljarici rozebírá pláže Budvanské riviéry, jih s pískem na 13 km dlouhé Veliké pláži Velika plaža a Ada Bojana. Kvalitu moře na veřejných koupalištích sleduje státní podnik Morsko dobro, Modré vlajky 2026 vyhlašuje národní operátor ECOM.

Lanzarote: zlatý písek na sopečném ostrově

Na sopečném ostrově by čekal černý písek, jenže na Lanzarote převažuje zlatý, protože ho sem naváté z Afriky a z rozrušených lastur. Podrobně to rozebírá náš průvodce plážemi Lanzarote.

Rozhoduje strana ostrova. Jih a východ leží v závětří a mají klidnou vodu vhodnou i pro děti, zatímco sever a západ jsou vystavené pasátům a proudům. Playa de Famara a Playa de las Conchas na La Graciose vypadají lákavě, ke koupání se ale nehodí a proudy tam bývají životu nebezpečné. Atlantik je celoročně chladnější než Středomoří, zato je nejteplejší až v září a říjnu.

Tři hlavní letoviska mají vlastní průvodce: Playa Blanca u pláží Papagayo, Puerto del Carmen a Costa Teguise.

Italská Adrie: písek a pozvolné dno

Severní Jadran mezi Lignanem a Jesolem má souvislé písečné pláže s pozvolným vstupem, plavčíky a plážovými službami v ceně pobytu nebo za poplatek. Rozdíly mezi letovisky popisují průvodci Lignano Sabbiadoro, Bibione, Caorle, Lido di Jesolo a Grado s lagunou a termami.

Na Riviera Romagnola se pláž dělí na číslované plážové koncese, volné úseky jsou kratší. Čísla bagni, pravidla pláže a kvalitu vody podle Arpae shrnují pláže v Rimini, jižní konec pobřeží Riccione a Cattolica a rybářský přístav Cesenatico. Koupání ve sladké vodě nabízí Gardské jezero.

Jižněji na Jadranu pokračují písečné pláže v Marche a Abruzzu; přehled je v článcích pobřeží Marche a pobřeží Abruzza. Na opačné straně Itálie má Ligurie podle regionálního zákona aspoň 40 % pobřeží volného nebo volného s vybavením, rozdíly mezi pískem a oblázky rozebírají pláže v Ligurii.

Jižní Itálie: písek v Apulii, skály na Amalfi

Apulie má podle regionu 27 obcí s Modrou vlajkou 2026 a nejdelší písečné úseky leží v Salentu a na Garganu, okolí Polignana a Monopoli je skalnaté. Pláže po oblastech, pravidla koncesí a kvalitu vody podle ARPA Puglia rozebírají pláže v Apulii.

Na Amalfském pobřeží a v Sorrentu jsou pláže malé a oblázkové a často se koupe z mol, na Ischii se moře kombinuje s termálními parky, viz termální parky a pláže na Ischii. Kalábrie nabízí útesy u Tropey i písek na jónské straně, přehled je v článku pláže v Kalábrii.

Toskánsko: pobřeží, které se přehlíží

Toskánsko má skoro čtyři sta kilometrů pobřeží, jenže většina návštěvníků jede za městy a krajinou a k moři se nedostane. Popisuje ho náš průvodce toskánským pobřežím a plážemi.

Rozdíly mezi úseky jsou velké. Versilia a Etruská riviéra mají široké písečné pláže s mělkým vstupem, Maremma písek v národním parku s omezeným vstupem a poloostrov Argentario převážně oblázky pod strmými pěšinami. Dobré je vědět dvě věci: pruh u vodní čáry je vždy volně průchozí i před placenými plážovými kluby, a bezpečné koupání značí v italské praxi bílá vlajka, ne zelená.

Elba: tři druhy pobřeží na jednom ostrově

Elba je pro plavce zajímavá tím, že na malé ploše střídá tři úplně různé povrchy. Jih a část severu má zlatý písek ze zvětralé žuly Monte Capanne, sever kolem Portoferraia bílé a šedé oblázky a východ ostrova tmavý písek. Ten tmavý písek není sopečný, jak se často píše, pochází z hematitu, magnetitu a pyritu v rudonosném pásmu, kde se tři tisíce let těžilo železo. Rozdíly rozebírá text o plážích na Elbě.

Praktické pravidlo ostrova je jednoduché: jeďte na opačnou stranu, než odkud fouká. Když se opře severní vítr, závětří je na jižních plážích od Cavoli po Laconu, při jižním větru naopak na severu u Capo Bianco, Sansone nebo Biodoly. Pro rodiny s malými dětmi jsou nejvhodnější mělké zátoky Lacona a Marina di Campo, kterým se věnuje text o Elbě s dětmi. Celý ostrov shrnuje průvodce Elbou.

Kréta: čtyři pobřeží, čtyři typy koupání

Kréta se dá pro účely koupání rozdělit na čtyři strany a každá se chová jinak. Sever je obrácený k Egejskému moři, má nejvíc letovisek a nejsnazší dostupnost, zato ho v létě otravuje severní vítr meltemi. Jih patří Libyjskému moři, které je teplejší a klidnější, ale cesta k němu vede přes hory. Západ nabízí mělké laguny s narůžovělým pískem, východ palmové pláže a nejsušší podnebí ostrova. Rozdíly mezi jednotlivými zátokami rozebírá text o krétských plážích.

Praktické pravidlo je stejné jako na jiných velkých ostrovech: nevybírejte pláž, vybírejte pobřeží a podle něj základnu. Přejezd ze severu na jih zabere i několik hodin po serpentinách, takže denní výlet za jednou plážovou fotkou většinou nemá smysl. Kdo chce mělkou vodu pro malé děti, míří na západní laguny, kdo chce hloubku a klid, na jih. Souvislosti celého ostrova shrnuje průvodce Krétou.

Slovinsko: nejkratší pobřeží a žádný písek

Slovinské pobřeží měří necelých padesát kilometrů a je to jedno z nejkratších v Evropě. Odpovídá tomu i charakter koupání: převládají betonové plotny, mola a oblázky, souvislá písečná pláž tu prakticky není. Vstup do vody vede obvykle po schůdkách nebo po vydlážděné rampě, ne po pozvolném dně. Přehled jednotlivých úseků od Ankaranu po Portorož najdete v textu o slovinském pobřeží a Piranu.

Z toho plyne, co od slovinského moře čekat. Je to spíš doplněk k hlavní náplni cesty než její důvod: Jadran je tu mělký a v létě se dobře prohřeje, ale prostor je omezený a v hlavní sezóně přeplněný. Kdo jede kvůli koupání s dětmi, ocení kryté i venkovní bazény v přímořských městech víc než samotné pláže.

Mazury: koupání v jezerech místo v moři

Na Mazurech se nekoupe v moři, ale ve sladké vodě dvou tisíc ledovcových jezer. Voda se v mělčích jezerech přes léto prohřeje výrazně rychleji než Baltské moře o dvě stě kilometrů dál na sever, běžně na 20 až 24 °C. Dno je většinou písčité s pozvolným vstupem, protože jezera vyhloubil ledovec do měkkých usazenin. Charakter jednotlivých jezer a jejich okolí popisuje text o mazurských jezerech a přírodě.

Rozdíly jsou hlavně mezi velkými a malými jezery. Velká plavební jezera typu Śniardwy nebo Niegocin jsou otevřená větru, mají vlny a hustý lodní provoz, takže ke koupání se hodí spíš jejich zátoky. Malá lesní jezera mimo plavební trasu jsou klidná a průzračná, ale bez zázemí. Pro rodiny jsou nejjistější hlídaná koupaliště u větších měst, kterým se věnuje text o Mazurech s dětmi.

Severní Makedonie: koupání v nejstarším jezeře Evropy

Severní Makedonie nemá moře ani metr, a přesto se tu koupe víc lidí, než by člověk čekal. Nahrazuje ho Ohridské jezero, jedno z nejstarších a nejhlubších jezer Evropy, kde se voda v hlavní sezoně drží na 22 až 25 °C. Hloubka se projeví hlavně na začátku a na konci léta, kdy se velká vodní masa prohřívá pomalu a chladne stejně líně. Rozdíly mezi jednotlivými břehy a městskými plážemi popisuje text o Ohridském jezeře a Ohridu.

Pláže jsou většinou oblázkové, místy až kamenité, takže boty do vody nejsou zbytečnost. Nejblíž písku je Ljubaništa u kláštera Sveti Naum na jižním konci jezera, kde je vstup pozvolný a dno měkčí než kdekoli jinde. Menší Prespanské jezero za hřebenem Galičice je klidnější a prázdnější, ale zázemí je tam minimální.

Třetí možností je Dojranské jezero na jihovýchodě u hranice s Řeckem. Je mělké, a proto nejteplejší v zemi: prohřeje se dřív než Ohrid a drží teplo dlouho do podzimu, což ocení hlavně rodiny. Co koupání v jezerech obnáší s malými dětmi, rozebírá text o Severní Makedonii s dětmi.

Chorvatsko: oblázky, ne písek

Chorvatské pobřeží je vápencové, takže naprostá většina pláží je oblázková nebo skalní. Z devíti běžně uváděných písečných pláží obstojí bez uvozovek jen tři až čtyři: Lopar na Rabu, Královnina pláž u Ninu a Saplunara na Mljetu, s výhradou Bijeca u Medulinu. Rozpor mezi zdroji nevzniká lží, ale chybějící hranicí mezi jemným oblázkem a hrubým pískem. Které pláže obstojí a které ne, rozebírá text o chorvatských plážích.

Praktický důsledek: moře je díky vápenci mimořádně průzračné, ale boty do vody nejsou zbytečnost. Nejznámější Zlatni rat na Brači je bílý oblázek, přestože se často uvádí jako písečný. Nejmělčí a nejteplejší vstupy má sever Jadranu, protože je mělký. Který ostrov k tomu vybrat, srovnává přehled chorvatských ostrovů.

Pláž po pláži s Modrými vlajkami 2026 a měřením kvality moře jsou zpracované pláže Makarské riviéry od Brel po Gradac a pláže v Poreči a okolí na Istrii a pláže v Rovinji se Zlatním rtem a ostrovy. Písek s mělkým vstupem nabízí Lopar na Rabu. Městské pláže s Modrými vlajkami 2026 shrnuje přehled pláží v Pule, bezpečnost u vody bezpečnost u moře v Chorvatsku.

Tenerife: klidná voda je stavba

Na Tenerife nerozhoduje barva písku, ale to, jestli pláž někdo postavil. Klidná voda na jihu je výsledek vlnolamů, ne přírodní vlastnost, a Las Teresitas leží sice na severu, ale chová se jako jižní pláž, protože ji chrání kilometrový vlnolam. Neupravený sever je krásný a nebezpečný zároveň, na Benijo i El Socorro se rozhoduje ráno podle vlajky. Rozdíly rozebírá text o plážích na Tenerife.

Moře je tu chladnější než ve Středomoří a hlavně vyrovnanější: drží zhruba 19 až 24 °C s ročním rozkyvem jen 4,5 °C, protože ho chladí Kanárský proud. Nejchladnější měsíc je březen, ne leden. Co z toho plyne pro načasování, shrnuje text o počasí na Tenerife.

Pláže jednotlivých letovisek rozebírají průvodci Costa Adeje, Playa de las Américas a Los Cristianos a na severu Puerto de la Cruz s mořskými bazény.

Na západě leží pod útesy Los Gigantes a Puerto de Santiago s černou pláží La Arena, na jihu u letiště větrné El Médano s plážemi pod Montaña Roja.

Gran Canaria: hráze na jihu, pasát po obvodu

Na kruhovém ostrově se návětří a závětří střídají po celém obvodu, takže rozdíl bývá větší mezi dvěma sousedními zátokami než mezi severem a jihem. Rozhoduje expozice vůči pasátu, ne zeměpisná šířka: východní pobřeží u Teldeho je oficiálně vedené jako větrné se silným vlnobitím, zatímco jižní zátoky Puerto Rico, Amadores nebo Playa de Mogán chrání hráze a chovají se jako klidná voda. Rozdíly mezi úseky rozebírá text o plážích na Gran Canarii.

Zvláštní kapitolou je jižní dunový pás. Písek v rezervaci u Maspalomas je místního mořského a vulkanického původu, tedy rozdrcené schránky a zvětralé horniny ostrova, ne navátá Sahara, a souvislý pás od San Agustínu k majáku měří zhruba šest kilometrů. Co se s dunami děje a proč se nesmí chodit všude, popisuje text o dunách u Maspalomas. Vlastní pláž má i hlavní město, jak ukazuje průvodce po Las Palmas de Gran Canaria.

Jižní letoviska podrobně: Playa del Inglés a Meloneras a menší zátoky Puerto Rico, Amadores a Puerto de Mogán.

Egypt: útes místo pláže

Egyptské pobřeží Rudého moře lemuje takřka souvislý korálový útes, který roste od břehu. Znamená to, že korály jsou desítky metrů od ručníku, ale taky že mezi pláží a hlubokou vodou leží mělké plató, po kterém se nedá chodit. Do vody se proto často vstupuje z pontonu nebo vyznačeným koridorem, ne po pozvolném písku. Jak útesy vypadají a jaká pravidla platí v chráněných lokalitách, rozebírá text o korálových útesech a šnorchlování.

Rozdíl mezi severem a jihem není v teplotě vzduchu, ale ve vodě: jižní úsek kolem Marsa Alamu je celoročně o jeden až dva stupně teplejší a v zimě neklesá pod 23 °C, zatímco sever padá k 21 °C. Nejchladnější je moře v únoru a březnu, ne v lednu. Jednotlivé zálivy severního úseku popisuje text o Hurghadě a okolních zálivech, jižní část text o Marsa Alamu a jižním pobřeží a sinajskou stranu s prudce klesajícím dnem text o Šarmu aš-Šajch a Dahabu.

Fuerteventura: nejvíc písku ze všech Kanárských ostrovů

Fuerteventura má ze všech Kanárských ostrovů největší podíl písčitého pobřeží: z celkových zhruba 326 kilometrů břehu připadá asi 77 kilometrů na pláže. Modrou vlajku má jedenáct z nich. Ostrov je ale bezlesý, takže přirozený stín na plážích prakticky neexistuje a stín je věc, kterou si člověk přiveze. Jednotlivé úseky včetně laguny Sotavento a oblázkové Popcorn Beach popisuje text o plážích na Fuerteventuře.

Sever a jih se chovají jinak. U Corraleja navazuje na pobřeží zhruba desetikilometrové dunové pole, největší na souostroví, a jeho písek je biogenní, tedy z rozdrcených schránek, ne navátá Sahara; okolí i sousední ostrov popisuje text o Corraleju a ostrově Lobos. Jižní poloostrov Jandía k tomu přidává dlouhé pláže na závětrné straně a divoké, neklidné Cofete na straně otevřené oceánu, jak rozebírá text o Jandíi, Morro Jable a Cofete.

Moře je tu chladnější než ve Středomoří a posunuté v čase: nejchladnější je v únoru a březnu, kolem 18 až 19 °C, nejteplejší v září a říjnu, zhruba 22,5 až 23 °C. Říjen bývá nejlepší kombinací teplé vody a slabšího větru, protože pasát v říjnu až lednu polevuje. Souvislosti shrnuje průvodce Fuerteventurou.

Na jihu leží Costa Calma s dlouhými plážemi, na východě u letiště Caleta de Fuste s chráněnou zátokou.

Na severozápadě má laguny a surfařské pláže El Cotillo.

Baleáry a Costa del Sol: rozhoduje dostupnost, ne písek

Španělské pobřeží se od ostrovních destinací liší tím, že u něj většinou nevybíráte nejhezčí pláž, ale nejlépe dostupnou. Na Mallorce se volba řídí tím, jestli chcete mělkou vodu, přírodní prostředí, nebo snadný přístup: pro rodiny vycházejí nejlépe Playa de Muro a Port d Alcúdia, dlouhou přírodní pláží je Es Trenc a dramatické zátoky nabízejí Cala Mondragó nebo Caló des Moro.

Na Costa del Sol je klíčová otázka auto. Bez něj jsou nejpraktičtější Málaga, Torremolinos a Benalmádena, za hezčími zátokami se jede do Nerji a za dlouhou pláží s kompletním servisem do Marbelly nebo Estepony. Městská Malagueta vyhrává polohou, ne přírodním charakterem. Kdo zůstává přímo ve městě, najde srovnání barcelonských městských pláží, kde se rozhoduje mezi blízkostí památek a klidem.

Pevninské pobřeží podrobně: pláže Costa Brava se zátokami a Modrými vlajkami 2026, Costa Dorada s dlouhými písečnými plážemi u Salou, Costa Blanca s Benidormem a na jihu Costa del Sol s Nerjou a Marbellou. Z ostrovů Ibiza a Menorca.

Pláže ostrovů po pobřežích rozebírají pláže Ibizy a pláže Menorky, písečné Formentera. Na pevnině jsou dlouhé městské pláže ve Valencii a v Gandii, klidná laguna Mar Menor a atlantské pláže Costa de la Luz.

Kypr: písek na východě, oblázky u Kourionu

Na Kypru jsou písečné hlavně pláže na východě kolem Ayia Napy a Protarasu a městské pláže v Pafosu a Larnace, oblázky převažují u Kourionu a Pissouri. Podle Evropské agentury pro životní prostředí měly v roce 2025 všechny pobřežní vody ke koupání na Kypru výbornou kvalitu. Pláže po pobřežích rozebírá pláže na Kypru, východ podrobně pláže v Ayia Napě.

Malta a Gozo: skalní plošiny a písek v zálivech

Na Maltě je většina pobřeží skalnatá a koupe se z plošin, písečné pláže jsou v zálivech na severu kolem Mellieħy a Golden Bay a na Gozu v Ramle. Podle Evropské agentury pro životní prostředí mělo v sezoně 2025 výbornou kvalitu 77 z 87 maltských míst ke koupání. Přehled je v článku pláže na Maltě, Blue Lagoon s rezervací vstupu popisuje Comino a Blue Lagoon.

Balt a východní Středomoří

Gdaňské pobřeží ukazuje, že pláž nemusí znamenat teplou vodu. Baltské pláže se od sebe liší dopravou, zázemím, větrem a návštěvností, ne teplotou moře, která tropická není nikdy: Brzeźno má molo a služby, Jelitkowo spojení se Sopoty, Stogi široký písek a Sobieszewo klid.

Na opačném konci Evropy stojí dva cíle, kde se koupání kombinuje s antikou. Side v Turecku má antické město v pěší vzdálenosti od pláže, Lindos na Rhodosu spojuje dvě zátoky s akropolí, na kterou se ale vystupuje strmě a bez stínu. Na Rhodosu obecně rozhoduje strana ostrova: východ je závětrný a písečná Tsambika patří k mála místům v Řecku s jemným pískem po celé délce zálivu, zatímco Anthony Quinn a Kallithea jsou skalnaté zátoky na šnorchlování. Přehled má text o plážích na Rhodosu, celý ostrov pak průvodce Rhodosem. Egyptské Marsa Matruh leží u Středozemního moře, ne u Rudého, a nabízí klidnější vodu a písečné zátoky.

Kapverdy: Sal a Boa Vista

Kapverdy mají dva plážové ostrovy. Na Salu měří pláž Santa Maria zhruba osm kilometrů a stojí u ní většina hotelů, Boa Vista má podle oficiálního turistického portálu 55 kilometrů písečných pláží a nejdelší Santa Mónica přes 11 kilometrů. Pozor na silné proudy, klidnější voda je na Salu v zátoce Murdeira. Srovnání obou ostrovů najdete v článku Sal, nebo Boa Vista, celé souostroví v průvodci Kapverdami.

Řecké ostrovy: Kos, Korfu, Lefkada a Zakynthos

Čtyři řecké ostrovy mají na webu vlastní rozbor pláží podle povrchu, přístupu a zázemí: pláže na Kosu, pláže na Korfu, pláže na Lefkadě a pláže na Zakynthu. Kyklady jsou jiné: pláže na Santorini mají černý sopečný písek a v Kamari i Perisse je hloubka hned u břehu, mělké dno má Monolithos. Na sousedním Mykonu rozhoduje vítr: jih je před meltemi krytý, sever otevřený, viz pláže na Mykonu. Sousední Naxos má na západě dlouhé písečné pláže, z nichž tři nesou Modrou vlajku 2026, a větrnou Mikri Viglu pro kitesurfing, viz pláže na Naxu. Paros má kryté zátoky u Naoussy a otevřený východ s windsurfingem na Chrysi Akti, viz pláže na Paru. Na pevnině mají nejvíc Modrých vlajek v zemi pláže na Chalkidiki, kde je na Kassandře převážně písek s pozvolným dnem. Kousek dál na východ leží ostrov s plážemi pod zalesněnými svahy, viz pláže na Thassosu. U Athén se koupání řeší zvlášť, viz Athénská riviéra a mys Sounion.

Milos má přes 70 pláží na sopečném pobřeží a při volbě rozhoduje vítr: při meltemi jih a záliv, při jižním větru sever, viz pláže na Milu.

Největší jónský ostrov má pod útesy západního pobřeží oblázkové pláže Myrtos a Petani a na jihu dlouhý písek u Skaly, viz pláže na Kefalonii.

Severní Sporady mají pláže pod borovicemi: na Skiathosu vede autobus po jižním pobřeží k pláži za pláží až po Koukounaries, viz pláže na Skiathosu, zatímco Skopelos má hlavně oblázkové zátoky na jihozápadě, viz pláže na Skopelu.

Rudé moře, Zanzibar a Antalya

V Egyptě rozhoduje o koupání vstup do vody přes útes, proto mají samostatné texty pláže v Hurghadě, pláže v Šarm el-Šejchu a pláže a zálivy Marsa Alam. Na Zanzibaru určuje použitelnost pláže příliv a odliv, podrobnosti má článek pláže na Zanzibaru. Tureckou riviéru zastupují pláže Konyaaltı a Lara v Antalyi, k nim přibyly pláže v Alanyi, pláže v Side, pláže v Kemeru a pláže v Beleku, a Kapverdy pláže ostrova Sal. Egejské pobřeží Turecka pokrývají pláže v Bodrumu, pláže v Marmarisu, pláže ve Fethiye a Ölüdenizu a pláže v Kuşadası. Tunisko zastupují pláže na Djerbě a pláže v Hammametu. Černomořské pobřeží od Albeny po Sinemorec s Modrými vlajkami a cenami lehátek popisuje přehled pláží v Bulharsku.

Ostatní moře na webu

Mimo tyto tři destinace řeší koupání starší přehledy: Kam k moři, nejlepší období a pláže a Řecko: který ostrov vybrat a kdy jet.

Zpět na hlavní rozcestník: Kam vyrazit.