Domů › Kam vyrazit › Pláže a moře
Slovo pláž pokrývá na třech destinacích tohoto webu tři dost odlišné věci. Madeira souvislé písečné pláže prakticky nemá, protože je to sopečný ostrov s útesy; písek má až sousední Porto Santo. Sardinie má stovky písečných pláží, ale na část těch nejslavnějších se dnes bez rezervace nedostanete. Korsika má pobřeží dlouhé zhruba tisíc kilometrů a pláže na něm nejsou rovnocenné: k některým vede parkoviště, k jiným dvanáct kilometrů kamenité polní cesty.
Tabulka níže shrnuje typ pobřeží a koupací sezónu tak, jak je popisují naše texty k jednotlivým destinacím. Prázdné pole znamená, že údaj v podkladech není.
Srovnání pobřeží a sezóny
| Destinace | Typ pobřeží | Nejteplejší moře | Sezóna a poznámky |
|---|---|---|---|
| Madeira | sopečné pobřeží, souvislá písečná pláž prakticky není | zhruba 18 °C v zimě až 24 °C v létě | roční průměr ve Funchalu 20,0 °C, mrtvá sezóna neexistuje |
| Porto Santo | 9 kilometrů zlatého písku, nízký a suchý ostrov | trajekt z Funchalu kolem 2,5 hodiny, letecky zhruba 15 minut | |
| Sardinie | pobřeží dlouhé zhruba 1 850 km, od křemenného štěrku po vápencové zátoky | srpen | na části pláží denní limity a rezervace, vstupné v jednotkách eur |
| Korsika | pobřeží zhruba 1 000 km, od hlídaných pláží po zátoky přístupné lodí nebo pěšky | srpen, průměrně kolem 23,6 až 24,7 °C podle měřicí lokality | koupací sezóna červen až září ve všech hlavních přímořských městech; nejchladnější moře leden až březen, zhruba 12,8 až 14 °C |
| Azory | černý sopečný písek, lávové bazény, termály | srpen až září, kolem 23 až 24 °C | koupání červenec až září, moře chladné, termály celoročně |
| Albánie (riviéra) | oblázky a skály, na jihu i písek (Ksamil) | srpen, kolem 25 až 26 °C | Jónské moře, koupání červen až říjen, v létě přeplněno |
| Černá Hora | oblázek a betonové platformy, písek hlavně u Ulcinje | srpen, kolem 25 °C | Jaderské moře, koupání červen až říjen |
| Lanzarote | zlatý písek na jihu a východě, černý sopečný na západě | září, kolem 22 až 23 °C | Atlantik, koupání prakticky celoročně, vrchol září a říjen |
| Toskánsko | písek na severu a ve středu, oblázky a skály u Argentaria | srpen, kolem 25 až 26 °C | Tyrhénské moře, koupání červen až září, pobřeží bývá přehlížené |
| Elba | zlatý žulový písek na jihu, bílé oblázky na severu, tmavý hematitový písek na východě | srpen, kolem 26 °C | Tyrhénské moře, koupání červen až září, závětří se hledá podle směru větru |
Sardinie: pláže s rezervací
Sardinské pobřeží měří zhruba 1 850 kilometrů a pláže se na něm liší víc, než je u jednoho ostrova obvyklé: bílý křemenný štěrk na západě, mělčina na severozápadě, vápencové zátoky pod vysokými stěnami na východě. Poslední roky ale přinesly režim, který dřív nebyl potřeba: systém numero chiuso, tedy uzavřený počet. Obec nebo správa parku stanoví denní kapacitu, vydá tolik vstupů a víc lidí na pláž nepustí. Denní limity jdou od šedesáti osob na Cala Coticcio přes 250 na Cala Goloritzé až po 1 500 na La Pelose.
Praktický dopad je zásadní: nejslavnější pláže ostrova už nejsou místo, kam se dá zajet ráno podle počasí. K tomu platí regionální zákaz odnášení písku, kamínků i mušlí, kontrolovaný běžně na letištích při odletu. Seznam pláží s rezervací i to, proč regulace vznikla, rozebírá text o sardinských plážích. Přehled ostrova najdete v průvodci Sardinií, načasování v textu o počasí a nejlepší době na návštěvu.
Korsika: rozdíl je v přístupu
Na Korsice nerozhoduje ani tak kvalita písku jako to, jak se na pláž dostanete. Palombaggia u Porto-Vecchia zabírá asi dva kilometry pobřeží, má pinie a v sezóně je hlídaná. Santa Giulia má přes dva kilometry bílého písku a mělkou zátoku s lagunou v zádech pláže. Rondinara je zátoka ve tvaru mušle, zhruba 700 metrů široká a 400 metrů hluboká, asi osmnáct kilometrů od Bonifacia. Naproti tomu k Saleccii v Agriates, kde je přes kilometr písku, vede zhruba dvanáctikilometrová piste z Casty, na kterou je potřeba vozidlo s vysokým podvozkem; alternativou je loď nebo pěší přístup.
Koupací sezóna trvá v hlavních přímořských městech od června do září, nejteplejší je moře v srpnu. Podrobné řazení pláží podle dostupnosti je v článku o korsických plážích, kontext ostrova v průvodci Korsikou a jižní pobřeží kolem zátok popisuje i průvodce Bonifaciem.
Madeira a Porto Santo: písek je až vedle
Kdo jede na Madeiru kvůli ležení na písku, vybral si špatný ostrov. Písečná pláž tu prakticky není a moře má zhruba osmnáct stupňů v zimě a čtyřiadvacet v létě. Zato je poblíž Porto Santo, nízký a suchý ostrov se souvislou devítikilometrovou písečnou pláží, tedy přesně to, co Madeira nemá. Leží jednasedmdesát kilometrů od Madeiry, trajekt z Funchalu trvá kolem dvou a půl hodiny, letecky je to zhruba čtvrt hodiny.
Praktické je proto kombinovat: hlavní ostrov na trasy a výhledy, Porto Santo na koupání. Detaily jsou v průvodci Porto Santem, širší souvislosti v průvodci Madeirou a v textu o počasí a nejlepší době na cestu. Základnou bývá Funchal.
Jak si mezi nimi vybrat
Zjednodušeně: pokud je cílem cesty samotné koupání, dává smysl Sardinie nebo Porto Santo, protože obojí stojí na písku a mělké vodě. Korsika je volba pro toho, kdo chce k moři přidat hory, a počítá s tím, že k nejhezčím zátokám se občas jede po nezpevněné cestě nebo pluje lodí. Madeira je naopak ostrov, kde je moře spíš kulisou a hlavní náplní jsou trasy a výhledy.
Druhá rovina je načasování. Na Korsice je koupací sezóna vymezená poměrně jasně, od června do září, a v zimních měsících klesá teplota moře zhruba ke třinácti stupňům. Sardinské moře je nejteplejší v srpnu, což je zároveň doba, kdy je na regulovaných plážích nejtěžší sehnat vstup. Madeirské moře drží mezi osmnácti a čtyřiadvaceti stupni po celý rok, takže tam je otázka termínu nejméně svazující. Podrobné srovnání sezón napříč destinacemi je v rozcestníku Kdy jet: počasí a sezóna.
Azory: koupání jinak
Azory nejsou plážová destinace v obvyklém smyslu. Pobřeží je sopečné, písek černý a Atlantik chladnější než ve Středomoří, takže těžiště koupání leží jinde: v termálních lázních údolí Furnas, v přírodních lávových bazénech u pobřeží a v kráterové laguně ostrůvku Vila Franca do Campo. Kde přesně a na co si dát pozor, shrnuje náš text o azorském koupání, termálech a přírodních bazénech.
Moře je nejteplejší až na konci léta, v srpnu a září kolem 23 až 24 °C, koupací komfort je reálně od července do září. Termální bazény jako Terra Nostra nebo Poča da Dona Beija fungují celoročně a nezávisle na počasí.
Albánie: jónská riviéra
Albánská riviéra na jónském pobřeží jihu je jedna z posledních cenově dostupných částí Středomoří: hory padající do tyrkysového moře, oblázkové pláže a ostrůvky Ksamilu, médii přezdívané albánské Maledivy. Podrobně ji mapuje náš průvodce albánskou riviérou a plážemi.
Pobřeží je většinou oblázkové, ne písečné, a voda velmi čistá. V srpnu je moře nejteplejší, ale Ksamil bývá silně přeplněný, klidnější je červen a září.
Černá Hora: Budvanská riviéra a Ulcinj
Černohorské pobřeží spojuje Budvanskou riviéru, ikonický ostrůvek Sveti Stefan a nejdelší písečnou pláž země Velika plaža u Ulcinje. Popisuje ho náš průvodce plážemi a pobřežím Černé Hory.
Většina riviéry je oblázková nebo betonové platformy, souvislý písek je hlavně na jihu u Ulcinje. V Kotorském zálivu je voda klidnější a chladnější než na otevřené riviéře.
Lanzarote: zlatý písek na sopečném ostrově
Na sopečném ostrově by čekal černý písek, jenže na Lanzarote převažuje zlatý, protože ho sem naváté z Afriky a z rozrušených lastur. Podrobně to rozebírá náš průvodce plážemi Lanzarote.
Rozhoduje strana ostrova. Jih a východ leží v závětří a mají klidnou vodu vhodnou i pro děti, zatímco sever a západ jsou vystavené pasátům a proudům. Playa de Famara a Playa de las Conchas na La Graciose vypadají lákavě, ke koupání se ale nehodí a proudy tam bývají životu nebezpečné. Atlantik je celoročně chladnější než Středomoří, zato je nejteplejší až v září a říjnu.
Toskánsko: pobřeží, které se přehlíží
Toskánsko má skoro čtyři sta kilometrů pobřeží, jenže většina návštěvníků jede za městy a krajinou a k moři se nedostane. Popisuje ho náš průvodce toskánským pobřežím a plážemi.
Rozdíly mezi úseky jsou velké. Versilia a Etruská riviéra mají široké písečné pláže s mělkým vstupem, Maremma písek v národním parku s omezeným vstupem a poloostrov Argentario převážně oblázky pod strmými pěšinami. Dobré je vědět dvě věci: pruh u vodní čáry je vždy volně průchozí i před placenými plážovými kluby, a bezpečné koupání značí v italské praxi bílá vlajka, ne zelená.
Elba: tři druhy pobřeží na jednom ostrově
Elba je pro plavce zajímavá tím, že na malé ploše střídá tři úplně různé povrchy. Jih a část severu má zlatý písek ze zvětralé žuly Monte Capanne, sever kolem Portoferraia bílé a šedé oblázky a východ ostrova tmavý písek. Ten tmavý písek není sopečný, jak se často píše, pochází z hematitu, magnetitu a pyritu v rudonosném pásmu, kde se tři tisíce let těžilo železo. Rozdíly rozebírá text o plážích na Elbě.
Praktické pravidlo ostrova je jednoduché: jeďte na opačnou stranu, než odkud fouká. Když se opře severní vítr, závětří je na jižních plážích od Cavoli po Laconu, při jižním větru naopak na severu u Capo Bianco, Sansone nebo Biodoly. Pro rodiny s malými dětmi jsou nejvhodnější mělké zátoky Lacona a Marina di Campo, kterým se věnuje text o Elbě s dětmi. Celý ostrov shrnuje průvodce Elbou.
Kréta: čtyři pobřeží, čtyři typy koupání
Kréta se dá pro účely koupání rozdělit na čtyři strany a každá se chová jinak. Sever je obrácený k Egejskému moři, má nejvíc letovisek a nejsnazší dostupnost, zato ho v létě otravuje severní vítr meltemi. Jih patří Libyjskému moři, které je teplejší a klidnější, ale cesta k němu vede přes hory. Západ nabízí mělké laguny s narůžovělým pískem, východ palmové pláže a nejsušší podnebí ostrova. Rozdíly mezi jednotlivými zátokami rozebírá text o krétských plážích.
Praktické pravidlo je stejné jako na jiných velkých ostrovech: nevybírejte pláž, vybírejte pobřeží a podle něj základnu. Přejezd ze severu na jih zabere i několik hodin po serpentinách, takže denní výlet za jednou plážovou fotkou většinou nemá smysl. Kdo chce mělkou vodu pro malé děti, míří na západní laguny, kdo chce hloubku a klid, na jih. Souvislosti celého ostrova shrnuje průvodce Krétou.
Slovinsko: nejkratší pobřeží a žádný písek
Slovinské pobřeží měří necelých padesát kilometrů a je to jedno z nejkratších v Evropě. Odpovídá tomu i charakter koupání: převládají betonové plotny, mola a oblázky, souvislá písečná pláž tu prakticky není. Vstup do vody vede obvykle po schůdkách nebo po vydlážděné rampě, ne po pozvolném dně. Přehled jednotlivých úseků od Ankaranu po Portorož najdete v textu o slovinském pobřeží a Piranu.
Z toho plyne, co od slovinského moře čekat. Je to spíš doplněk k hlavní náplni cesty než její důvod: Jadran je tu mělký a v létě se dobře prohřeje, ale prostor je omezený a v hlavní sezóně přeplněný. Kdo jede kvůli koupání s dětmi, ocení kryté i venkovní bazény v přímořských městech víc než samotné pláže.
Mazury: koupání v jezerech místo v moři
Na Mazurech se nekoupe v moři, ale ve sladké vodě dvou tisíc ledovcových jezer. Voda se v mělčích jezerech přes léto prohřeje výrazně rychleji než Baltské moře o dvě stě kilometrů dál na sever, běžně na 20 až 24 °C. Dno je většinou písčité s pozvolným vstupem, protože jezera vyhloubil ledovec do měkkých usazenin. Charakter jednotlivých jezer a jejich okolí popisuje text o mazurských jezerech a přírodě.
Rozdíly jsou hlavně mezi velkými a malými jezery. Velká plavební jezera typu Śniardwy nebo Niegocin jsou otevřená větru, mají vlny a hustý lodní provoz, takže ke koupání se hodí spíš jejich zátoky. Malá lesní jezera mimo plavební trasu jsou klidná a průzračná, ale bez zázemí. Pro rodiny jsou nejjistější hlídaná koupaliště u větších měst, kterým se věnuje text o Mazurech s dětmi.
Severní Makedonie: koupání v nejstarším jezeře Evropy
Severní Makedonie nemá moře ani metr, a přesto se tu koupe víc lidí, než by člověk čekal. Nahrazuje ho Ohridské jezero, jedno z nejstarších a nejhlubších jezer Evropy, kde se voda v hlavní sezoně drží na 22 až 25 °C. Hloubka se projeví hlavně na začátku a na konci léta, kdy se velká vodní masa prohřívá pomalu a chladne stejně líně. Rozdíly mezi jednotlivými břehy a městskými plážemi popisuje text o Ohridském jezeře a Ohridu.
Pláže jsou většinou oblázkové, místy až kamenité, takže boty do vody nejsou zbytečnost. Nejblíž písku je Ljubaništa u kláštera Sveti Naum na jižním konci jezera, kde je vstup pozvolný a dno měkčí než kdekoli jinde. Menší Prespanské jezero za hřebenem Galičice je klidnější a prázdnější, ale zázemí je tam minimální.
Třetí možností je Dojranské jezero na jihovýchodě u hranice s Řeckem. Je mělké, a proto nejteplejší v zemi: prohřeje se dřív než Ohrid a drží teplo dlouho do podzimu, což ocení hlavně rodiny. Co koupání v jezerech obnáší s malými dětmi, rozebírá text o Severní Makedonii s dětmi.
Chorvatsko: oblázky, ne písek
Chorvatské pobřeží je vápencové, takže naprostá většina pláží je oblázková nebo skalní. Z devíti běžně uváděných písečných pláží obstojí bez uvozovek jen tři až čtyři: Lopar na Rabu, Královnina pláž u Ninu a Saplunara na Mljetu, s výhradou Bijeca u Medulinu. Rozpor mezi zdroji nevzniká lží, ale chybějící hranicí mezi jemným oblázkem a hrubým pískem. Které pláže obstojí a které ne, rozebírá text o chorvatských plážích.
Praktický důsledek: moře je díky vápenci mimořádně průzračné, ale boty do vody nejsou zbytečnost. Nejznámější Zlatni rat na Brači je bílý oblázek, přestože se často uvádí jako písečný. Nejmělčí a nejteplejší vstupy má sever Jadranu, protože je mělký. Který ostrov k tomu vybrat, srovnává přehled chorvatských ostrovů.
Tenerife: klidná voda je stavba
Na Tenerife nerozhoduje barva písku, ale to, jestli pláž někdo postavil. Klidná voda na jihu je výsledek vlnolamů, ne přírodní vlastnost, a Las Teresitas leží sice na severu, ale chová se jako jižní pláž, protože ji chrání kilometrový vlnolam. Neupravený sever je krásný a nebezpečný zároveň, na Benijo i El Socorro se rozhoduje ráno podle vlajky. Rozdíly rozebírá text o plážích na Tenerife.
Moře je tu chladnější než ve Středomoří a hlavně vyrovnanější: drží zhruba 19 až 24 °C s ročním rozkyvem jen 4,5 °C, protože ho chladí Kanárský proud. Nejchladnější měsíc je březen, ne leden. Co z toho plyne pro načasování, shrnuje text o počasí na Tenerife.
Gran Canaria: hráze na jihu, pasát po obvodu
Na kruhovém ostrově se návětří a závětří střídají po celém obvodu, takže rozdíl bývá větší mezi dvěma sousedními zátokami než mezi severem a jihem. Rozhoduje expozice vůči pasátu, ne zeměpisná šířka: východní pobřeží u Teldeho je oficiálně vedené jako větrné se silným vlnobitím, zatímco jižní zátoky Puerto Rico, Amadores nebo Playa de Mogán chrání hráze a chovají se jako klidná voda. Rozdíly mezi úseky rozebírá text o plážích na Gran Canarii.
Zvláštní kapitolou je jižní dunový pás. Písek v rezervaci u Maspalomas je místního mořského a vulkanického původu, tedy rozdrcené schránky a zvětralé horniny ostrova, ne navátá Sahara, a souvislý pás od San Agustínu k majáku měří zhruba šest kilometrů. Co se s dunami děje a proč se nesmí chodit všude, popisuje text o dunách u Maspalomas. Vlastní pláž má i hlavní město, jak ukazuje průvodce po Las Palmas de Gran Canaria.
Egypt: útes místo pláže
Egyptské pobřeží Rudého moře lemuje takřka souvislý korálový útes, který roste od břehu. Znamená to, že korály jsou desítky metrů od ručníku, ale taky že mezi pláží a hlubokou vodou leží mělké plató, po kterém se nedá chodit. Do vody se proto často vstupuje z pontonu nebo vyznačeným koridorem, ne po pozvolném písku. Jak útesy vypadají a jaká pravidla platí v chráněných lokalitách, rozebírá text o korálových útesech a šnorchlování.
Rozdíl mezi severem a jihem není v teplotě vzduchu, ale ve vodě: jižní úsek kolem Marsa Alamu je celoročně o jeden až dva stupně teplejší a v zimě neklesá pod 23 °C, zatímco sever padá k 21 °C. Nejchladnější je moře v únoru a březnu, ne v lednu. Jednotlivé zálivy severního úseku popisuje text o Hurghadě a okolních zálivech, jižní část text o Marsa Alamu a jižním pobřeží a sinajskou stranu s prudce klesajícím dnem text o Šarmu aš-Šajch a Dahabu.
Fuerteventura: nejvíc písku ze všech Kanárských ostrovů
Fuerteventura má ze všech Kanárských ostrovů největší podíl písčitého pobřeží: z celkových zhruba 326 kilometrů břehu připadá asi 77 kilometrů na pláže. Modrou vlajku má jedenáct z nich. Ostrov je ale bezlesý, takže přirozený stín na plážích prakticky neexistuje a stín je věc, kterou si člověk přiveze. Jednotlivé úseky včetně laguny Sotavento a oblázkové Popcorn Beach popisuje text o plážích na Fuerteventuře.
Sever a jih se chovají jinak. U Corraleja navazuje na pobřeží zhruba desetikilometrové dunové pole, největší na souostroví, a jeho písek je biogenní, tedy z rozdrcených schránek, ne navátá Sahara; okolí i sousední ostrov popisuje text o Corraleju a ostrově Lobos. Jižní poloostrov Jandía k tomu přidává dlouhé pláže na závětrné straně a divoké, neklidné Cofete na straně otevřené oceánu, jak rozebírá text o Jandíi, Morro Jable a Cofete.
Moře je tu chladnější než ve Středomoří a posunuté v čase: nejchladnější je v únoru a březnu, kolem 18 až 19 °C, nejteplejší v září a říjnu, zhruba 22,5 až 23 °C. Říjen bývá nejlepší kombinací teplé vody a slabšího větru, protože pasát v říjnu až lednu polevuje. Souvislosti shrnuje průvodce Fuerteventurou.
Ostatní moře na webu
Mimo tyto tři destinace řeší koupání starší přehledy: Kam k moři, nejlepší období a pláže a Řecko: který ostrov vybrat a kdy jet.
Zpět na hlavní rozcestník: Kam vyrazit.