Elba nemá jedno pobřeží, ale čtyři, a každé z nich se chová jinak. Na jihu leží dlouhé písečné zálivy s mělčinou pro batolata, na severu bílé oblázkové pláže s tyrkysovou vodou, na západě žulové balvany a průzračná hloubka a na východě tmavé, kovově se lesknoucí pláže bývalých hornických revírů. Právě proto se dovolená neplánuje podle jedné oblíbené pláže, ale podle větru: skoro vždycky existuje strana, kde je hladina klidná. Tenhle text vám ukáže, jak se v těch čtyřech světech vyznat, čím se liší písek od oblázků a proč tmavý písek Elby rozhodně není sopečný.
Ve zkratce
| Počet pláží a zátok | přes sto, katalogy jich detailně popisují kolem stovky |
| Čtyři pobřeží | sever (bílé oblázky), jih (písek), východ (tmavý rudní písek), západ (žula a balvany) |
| Hlavní pravidlo | jeďte na opačnou stranu, než odkud fouká vítr |
| Severní vítr | maestrale, tramontana, grecale, útočiště na jihu |
| Jižní vítr | scirocco, libeccio, ostro, útočiště na severu |
| Nejdelší pláž | Marina di Campo, zhruba 1 300 až 1 400 m |
| Druhá nejdelší | Lacona, zhruba 1 200 m, s dunovým ekosystémem |
| Nejlepší pro batolata | Marina di Campo, Lacona, Biodola, Procchio, Fetovaia, Naregno |
| Tmavý písek | hematit, magnetit, pyrit a limonit, nikoli sopečný původ |
| Šnorchlování u města | Le Ghiaie, biologická ochranná zóna se zákazem rybolovu od roku 1971 |
| Jezírko Terranera | zatopená důlní jáma se sirnými prameny, koupání zakázané |
| Co zabalit navíc | boty do vody a karimatku nebo nafukovací matraci na oblázky |
Čtyři pobřeží, čtyři různé ostrovy
Rozdíly mezi stranami ostrova nejsou náhodné, mají geologický základ. Západní část ostrova tvoří žulový masiv plutonu Monte Capanne, jehož zvětráváním vzniká zlatavý písek jižních pláží a světlý písek Sant’Andrea. Střední pásmo je pestrá směs diabasů, serpentinitů, křemenného porfyru a granitu. Východní pásmo je geologicky nejsložitější a obsahuje svory, mramory a především železné minerály, tedy hematit, limonit a magnetit. Barva plážového materiálu tak není estetický rozmar, ale přímý otisk toho, co leží pod nohama v zázemí každé zátoky. Podrobněji se tomu věnuje samostatný text o dolech a geologii Elby.
Sever kolem Portoferraia je vizuálně nejefektnější částí ostrova. Střídají se tu zlaté písečné zálivy Biodola a Procchio s bílými oblázkovými plážemi Le Ghiaie, Padulella, Capo Bianco a Sansone, kde světlé kameny na dně odrážejí světlo zpět nahoru a voda získává mléčně tyrkysový odstín. Jih je naopak písečná strana ostrova a strana, kam se jezdí za dlouhou koupací sezónou. Leží tu obě nejdelší pláže a nejvyhledávanější zátoky Costa del Sole. Východ je hornická Elba s tmavými plážemi a rudými útesy, ale i s klasickými rodinnými zálivy jako Naregno nebo Barbarossa. Západ pod Monte Capanne je nejdivočejší, převládají žulové oblázky a skalní plotny a voda tu bývá díky proudění nejčistší z celého ostrova. Kdy má moře jakou teplotu a proč je na koupání září lepší než červen rozebírá text o počasí na Elbě a kdy jet.
Vítr rozhoduje, kam ten den jet
Nejužitečnější věta, kterou si o elbských plážích můžete zapamatovat, zní: jeďte na opačnou stranu, než odkud fouká vítr. Zní banálně, ale na Elbě funguje doslova, protože ostrov je dost členitý na to, aby pro každý ze směrů existovala závětrná strana. Kdo ráno vystrčí hlavu z okna, zjistí směr větru a podle toho zvolí pobřeží, se za celý pobyt téměř nepotká s rozbouřenou hladinou. Kdo naopak každý den zamíří na tutéž oblíbenou pláž, bude si polovinu dovolené stěžovat na vlny a zakalenou vodu. Přejezd napříč ostrovem trvá zhruba půl hodiny až hodinu, což je cena, kterou se vyplatí zaplatit.
Severní větry, tedy maestrale od severozápadu, tramontana od severu a grecale od severovýchodu, ženou vlnu na severní pobřeží. Útočiště je v takový den na jihu: Cavoli, Seccheto, Fetovaia, Marina di Campo a Lacona. Maestrale je jeden z nejčastějších letních větrů Elby a obvykle s sebou nese pěkné počasí a mimořádně čisté moře podél jihozápadního pobřeží, takže dny s maestralem bývají na jižních plážích nejhezčí v celé sezóně. Cavoli má navíc v zádech masiv Monte Capanne, který ji před severáky kryje tak spolehlivě, že se tu koupací sezóna protahuje nejdéle na ostrově.
Jižní větry fungují zrcadlově. Scirocco od jihovýchodu, libeccio od jihozápadu a ostro od jihu rozhýbou jižní zálivy, zatímco severní pobřeží zůstává klidné. V takový den mají bílé pláže Portoferraia svůj nejlepší den: voda nad světlým dnem je nejvíc tyrkysová a průzračná právě za siroccu. Doporučené cíle jsou Capo Bianco, Padulella, Sansone, Biodola, Procchio a Sant’Andrea. Rozlišení na osm větrů, které používají italské plážové katalogy, je pro běžného návštěvníka zbytečně jemné, ale rozdělení na severní a jižní proudění stačí v devíti případech z deseti.
| Vítr | Směr | Kam jet |
| maestrale | severozápad | Cavoli, Seccheto, Fetovaia, Marina di Campo, Topinetti |
| tramontana | sever | Marina di Campo, Lacona, Cavoli, Fetovaia |
| grecale | severovýchod | Lacona, Zuccale, jižní zátoky Capoliveri |
| levante | východ | Biodola, Procchio, Le Buche, Nisportino |
| scirocco | jihovýchod | Capo Bianco, Padulella, Sansone, Biodola, Procchio |
| ostro | jih | severní pobřeží Portoferraia a Marciany |
| libeccio | jihozápad | Naregno, severovýchodní zátoky, sever ostrova |
| ponente | západ | východní pobřeží, Topinetti, Cala Seregola |
Přehled hlavních pláží ostrova
Následující tabulka shrnuje pláže, které se na Elbě navštěvují nejčastěji, a doplňuje k nim pobřeží, povrch a hrubé posouzení vhodnosti pro děti. Údaje o délce jsou zaokrouhlené a v pramenech se místy liší, proto je uvádíme jako rozpětí tam, kde je rozdíl podstatný. Vhodnost pro děti hodnotíme podle sklonu dna, povrchu a náročnosti přístupu, nikoli podle vybavenosti. Podrobnější rozbor rodinných pláží včetně stínu a zázemí najdete v textu o Elbě s dětmi.
| Pláž | Pobřeží | Povrch | Pro děti | Poznámka |
| Marina di Campo | jih | jemný zlatý písek, cca 1 300 až 1 400 m | výborná | nejdelší pláž ostrova, borový háj s hřištěm v části La Foce |
| Lacona | jih | jemný zlatý písek, cca 1 200 m | výborná | dunový ekosystém, borovicový stín po celé délce |
| Cavoli | jih | zlatý hrubozrnný písek, cca 350 až 360 m | dobrá | kryta Monte Capanne, v sezóně přeplněná |
| Fetovaia | jihozápad | jemný zlatý žulový písek, cca 210 m | velmi dobrá | chráněný záliv, pozvolné dno, mírné mikroklima |
| Zuccale | jih | zlatý hrubozrnný písek, cca 180 m | velmi dobrá | rozdělená skalním sesuvem, sestup po schodech |
| Barabarca | jih | světlý písek s drobnými oblázky, cca 130 m | omezená | schody, nevhodné pro kočárky, výborný šnorchl |
| Innamorata | jih | písek a štěrk, cca 280 m | dobrá | ostrůvky Gemini, klid i za větru |
| Naregno | východ | jemný písek s drobným štěrkem, cca 500 m | velmi dobrá | dlouhá mělčina, husté zázemí, citlivá na grecale |
| Terranera | východ | tmavý písek s oblázky a rudními zbytky, cca 220 m | slabší | zelené jezírko za pláží, koupání v něm zakázané |
| Topinetti | východ | tmavý železitý písek s bílými oblázky, cca 200 m | průměrná | rudé a žluté útesy, hornická scenérie |
| Nisporto | severovýchod | různobarevné oblázky se štěrkem a pískem, cca 220 m | dobrá | podkovovitý záliv, mělčina uprostřed |
| Le Ghiaie | sever | bílé ohlazené oblázky, cca 330 m | dobrá pro šnorchlování | biologická ochranná zóna, pěšky z Portoferraia |
| Padulella | sever | drobné bílé hladké oblázky, cca 170 m | průměrná | bez příjezdu autem, dvě pěší cesty |
| Capo Bianco | sever | drobné bílé oblázky s hrubým pískem, cca 280 m | průměrná | bílé stěny, nestát pod skálou kvůli padání kamenů |
| Sansone | sever | bílé oblázky, cca 240 m | slabší | sestup pěšinou zhruba 15 minut, skvělý šnorchl |
| Biodola | sever | jemný zlatý písek, cca 600 m | výborná | dlouhá mělčina, omezené parkování |
| Procchio | sever | jemný zlatý písek, cca 860 m | výborná | tři navazující úseky, bezbariérové vybavení |
| Sant’Andrea | severozápad | světlý žulový písek, cca 140 m | velmi dobrá u břehu | mělčina přechází v prudký sráz, žulové desky |
| Patresi | západ | střední až velké žulové oblázky, cca 150 m | slabší | maják Punta Polveraia, velmi čistá voda |
Písek, oblázky a tmavý hematitový písek
Pro praktické rozhodování je nejdůležitější rozlišit tři základní typy povrchu, protože každý z nich vyžaduje jiné vybavení a jinak se na něm tráví den. Zlatý žulový písek pokrývá jižní zálivy a část severu. Vzniká zvětráváním granitu Monte Capanne a v detailu se liší: Cavoli a Zuccale mají písek hrubozrnný, který se nelepí na kůži a snadno se oklepe, zatímco Marina di Campo a Procchio mají písek jemný, do kterého se dá zabořit. Pro malé děti a pro pohodlné ležení je tohle jednoznačně nejlepší varianta a nepotřebujete k ní nic než ručník.
Bílé oblázky jsou charakteristické pro severní pobřeží kolem Portoferraia. Le Ghiaie tvoří drobné ohlazené bílé kameny, Padulella hladké bílé oblázky, Capo Bianco směs drobných bílých oblázků a hrubého písku. Výhoda je zásadní: voda se nekalí ani po vlnobití, protože se nemá co zvednout ode dna, a světlé dno odráží světlo zpět nahoru, takže záliv září tyrkysově. Nevýhoda je stejně zásadní: bez karimatky nebo nafukovací matrace je ležení nepohodlné a bez bot do vody je vstup do moře bolestivá záležitost. Na západním pobřeží je situace ještě vyhrocenější, u Patresi jsou oblázky střední až velké a matrace je tam prakticky nutnost.
Proč tmavý písek Elby není sopečný
Tady se hodí vyvrátit omyl, který se v českých textech o Elbě objevuje snad nejčastěji. Tmavé pláže východního a jihovýchodního pobřeží nemají nic společného s vulkanickým pískem Santorini, Lanzarote nebo Stromboli. Elba není v tomto smyslu sopečný ostrov. Tmavá barva pochází z rudního materiálu: hematitu, magnetitu, pyritu a limonitu, tedy z železných minerálů rudonosného východního pásma, kde se železo těžilo od dob Etrusků až do útlumu ve dvacátém století. Písek Terranery je popisován jako tmavý a lesklý, promíchaný s drobnými oblázky a minerálními zbytky, které se na slunci třpytí kovovým odleskem. U Topinetti je vidět ostrý kontrast mezi tmavým železitým pískem a bílými oblázky, orámovaný útesy v červených a žlutých tónech.
Praktické důsledky jsou dva a oba je dobré znát dopředu. Tmavý písek se na slunci rozpaluje výrazně víc než světlý, takže na těchto plážích potřebujete žabky nebo boty do vody i na chůzi po suchu. A protože je jemný a železitý, ulpívá na všem: na plavkách, ručnících a v autě ho pak najdete ještě týden po návratu. Zato nabízí experiment, který děti baví spolehlivě. Stačí obyčejný magnet přiložený k písku a na jeho okrajích se okamžitě nalepí černá zrnka magnetitu. Je to nejnázornější lekce z geologie, jakou ostrov nabízí, a spolehlivě navazuje na návštěvu bývalých dolů.
Bílé pláže severu a průzračná voda
Sansone je ikona severního pobřeží a zároveň pláž, kterou české texty nejčastěji popisují nesprávně jako písečnou. Ve skutečnosti jde o drobné bílé oblázky, a to je rozdíl, který poznáte v okamžiku, kdy si lehnete. Sestup k Sansone trvá zhruba čtvrt hodiny po místy nerovné pěšině a doporučuje se pevná obuv, takže pro rodiny s batolaty to není vhodný cíl. Odměnou je zeleno tyrkysová voda nad mělkým skalnatým dnem a jedno z nejlepších míst na šnorchlování na ostrově. Nejhezčí je Sansone za siroccu, tedy přesně ve dnech, kdy jižní pláže nefungují.
Sever ale nabízí i dvě nejpohodlnější rodinné pláže ostrova. Biodola je zhruba 600 m jemného zlatého písku v přírodním amfiteátru, s mělčinou sahající daleko od břehu. Její jedinou slabinou je parkování, v hlavní sezóně se běžně stojí podél silnice i více než sto metrů od pláže. Procchio měří kolem 860 m, tvoří ho tři navazující úseky, hlavní lido, přirozené pokračování Campo all’Aia a menší Guardiola, a dno klesá pozvolna a bezpečně. Procchio má navíc bezbariérové vybavení, tedy plážový vozík a upravené kabiny, stejně jako dřevěná lávka u Le Ghiaie. Kdo chce z pláží vystoupat výš, může navázat na treky a výstup na Monte Capanne, které začínají pár kilometrů odtud.
Písečný jih a rodinné zálivy
Pokud na Elbu jedete kvůli písku, jižní pobřeží je vaše strana ostrova. Marina di Campo je nejdelší pláž Elby, prameny uvádějí zhruba 1 300 až 1 400 m, a její mělčina je legendární: děti se dají brodit desítky metrů od břehu ve vodě po pás. Na východním konci, v části La Foce, roste borový háj s dětským hřištěm, což je na Elbě vzácná kombinace přirozeného stínu a zázemí. Lacona je s asi 1 200 m druhá nejdelší a nabízí něco, co jinde nenajdete: zachovalý dunový ekosystém, jediný svého druhu v Toskánském souostroví, s výskytem vzácné lilie přímořské. Borový háj lemuje pláž po celé délce a dál od břehu přechází dno ve skalnaté partie s porosty posidonie, oblíbené u potápěčů.
Nedaleko odtud leží dvě nejfotografovanější zátoky Costa del Sole. Cavoli je delší a rušnější, v hlavní sezóně patří k nejpřeplněnějším plážím ostrova a parkování je tu obtížné. Fetovaia je menší, ale širší a klidnější, s jemným zlatým žulovým pískem a pozvolným dnem, které z ní dělá jeden z nejlepších cílů pro rodiny s malými dětmi. Jih Capoliveri pak tvoří řetěz drobných zátok od Zuccale přes Barabarcu po Innamoratu, kde se u Norsi a Acquarilli poprvé objevuje tmavý písek. Souvislosti a plánování celého pobytu shrnuje náš průvodce Elbou.
Východ, tmavé pláže a jezírko Terranera
Východní pobřeží je nejzvláštnější částí Elby a zároveň ta, kterou návštěvníci nejčastěji vynechají. Krajina tu nese stopy tisíciletí těžby železné rudy: rudé, okrové a fialové útesy, zbytky nakládacích mol, terasy odvalů. Topinetti u Rio Mariny je nejnázornější příklad, přístupová asfaltka přechází v prašnou cestu, parkuje se podél ní a z pláže se díváte na přístav Rio Marina a na ostrůvky Cerboli a Palmaiola. Cala Seregola má podobný charakter, jen ještě opuštěnější, s pozůstatky rudného mola a krajinou, které se běžně říká měsíční. Pro pochopení, co se tu vlastně těžilo a proč, je nejlepší číst tenhle text spolu s článkem o dolech a geologii.
Terranera je z tmavých pláží nejnavštěvovanější a má jasný důvod. Hned za pobřežní hrází leží zelené jezírko, které vzniklo v opuštěné důlní jámě zaplněné dešťovou a mořskou vodou spolu se sirnými prameny. Barva kolísá od smaragdové po sytě zelenou podle světla a ročního období a je to jedno z nejfotografovanějších míst ostrova. Koupání v jezírku je zakázané z bezpečnostních důvodů, jde o zatopenou důlní jámu, nikoli o přírodní lázeň, a jakékoli české texty, které ho doporučují jako koupaliště, jsou vedle. Koupat se dá v moři hned vedle, které je čiré a s pozvolna klesajícím dnem. Pláž nemá stín ani služby, parkuje se u sousední Reale a odtud vede několikaminutová pěšina.
Pláže dostupné jen pěšky nebo lodí
Tohle je nejzajímavější segment elbského pobřeží a zároveň ten, který většina návštěvníků nikdy neuvidí. Řada zátok nemá silniční přístup vůbec a dá se k nim dojít po pěšině nebo doplout. Pěšky se sestupuje k La Crocettě u Marciana Marina, což je zhruba 70 m světlých oblázků bez jakýchkoli služeb, ke Galenzaně u Marina di Campo, kam vede asi patnáctiminutová cesta, k Cotoncellu u Sant’Andrea, kde skály tvoří přírodní bazén, a k Caletta Pinetina u Enfoly, kde je sestup vysloveně náročný. Na Costa del Sole vedou stezky k Le Tombe a Cala dell’Aliva, na západě k Le Buche pod vsí Colle d’Orano, nad níž leží skalní útvar zvaný Napoleonovo křeslo s výhledem ke Korsice, připomínka Napoleonova pobytu na Elbě. U všech těchto míst platí, že nemají zázemí, stín ani pitnou vodu, takže je nutné si všechno přinést.
Pouze z moře je dostupná Cala dei Frati u Portoferraia s bílými oblázky, kam se dá doplavat nebo dojet lodí, dále Zupignano s načervenalým pískem, Vetrangoli u Capoliveri a skalnaté zátoky Mandriola a Cancherelli na severovýchodním pobřeží. Právě tenhle segment je nejlepší důvod, proč si na Elbě aspoň na den půjčit malý motorový člun nebo kajak. Úseky Costa del Sole a severovýchodního pobřeží jsou z pevniny prakticky nepřístupné a den strávený jejich objížděním po moři vám ukáže tvář ostrova, kterou z auta nikdy neuvidíte. Zvláštním případem je Padulella: má zázemí i návštěvnost, ale autem se k ní nedojede, takže patří k pěším plážím i přesto, že leží kousek od města.
Šnorchlování, dno a čistota vody
Elba patří k nejčistším mořím Toskánska a značná část jejího pobřeží spadá pod Národní park Toskánského souostroví, což se na kvalitě vody i na množství ryb pozná. Nejjistější tip pro rodiny je Le Ghiaie přímo u Portoferraia. Moře před pláží je od roku 1971 vyhlášeno biologickou ochrannou zónou se zákazem rybolovu, takže rybí život je tu neobvykle hustý přímo u břehu a dítě se základní maskou uvidí hejna pár metrů od kraje. Přilehlé veřejné zahrady poskytují stín a prostor a k vodě vede dřevěná lávka pro osoby s omezenou pohyblivostí. Sousední Padulella těží ze stejné ochrany.
Pro zdatnější šnorchlaře je klasikou Sansone, kde bílé oblázkové dno a skalní výběžky zajišťují mimořádnou průhlednost. Sant’Andrea na severozápadě má jinou přednost: dno nejprve pár metrů pozvolna klesá, takže si u břehu poplavou i děti, a hned za tím se prudce propadá, což z místa dělá oblíbený cíl potápěčů. Okolní ohlazené žulové desky zvané Cote Piane jsou navíc ideální na opalování a pláž samotná je jen úzký pruh světlého žulového písku, hluboký sotva deset metrů. Na západě je nejsilnějším lákadlem vrak lodi ležící nedaleko břehu u Pomonte, dostupný i bez potápěčské výstroje, a zátoka Patresi, kde proudy a západní vánek udržují vodu naprosto čirou a dno je bohaté na ryby, měkkýše i mořskou flóru.
Časté otázky
Která pláž na Elbě je nejlepší pro malé děti?
Nejpozvolnější vstup do vody mají dlouhé písečné zálivy jihu, tedy Marina di Campo a Lacona, na severu pak Biodola a Procchio. Marina di Campo je pověstná mělčinou, ve které se dá brodit desítky metrů od břehu, Lacona k tomu přidává borový háj se stínem. Na východě je dobrou volbou Naregno s dlouhou mělčinou a hustým zázemím. Naopak bílé oblázkové pláže u Portoferraia jsou pro batolata nevhodné, protože se do vody sestupuje po kamenech.
Je tmavý písek na Elbě sopečný?
Není, a je to jeden z nejrozšířenějších omylů o ostrově. Elba není vulkanický ostrov jako Santorini nebo Lanzarote. Tmavá barva písku na východním pobřeží pochází z hematitu, magnetitu, pyritu a limonitu, tedy z železných minerálů rudonosného pásma, kde se po tisíciletí těžila železná ruda. Zrnka se na slunci kovově lesknou a část z nich reaguje na magnet.
Dá se koupat v zeleném jezírku u Terranery?
Ne, koupání v jezírku je zakázané. Jde o zatopenou důlní jámu, do které přitékají sirné prameny, a zákaz je vydán z bezpečnostních důvodů. Jezírko je určené k prohlídce a k fotografování, koupat se dá v moři hned za hrází, která ho od pobřeží odděluje. Pláž samotná nemá stín ani zázemí, takže se hodí spíš na kratší zastávku.
Kam jet, když na Elbě fouká?
Platí jednoduché pravidlo: jeďte na opačnou stranu, než odkud vítr fouká. Při severních větrech typu maestrale, tramontana nebo grecale se schovejte na jižní pobřeží, tedy Cavoli, Seccheto, Fetovaia, Marina di Campo nebo Lacona. Při jižních větrech typu scirocco, libeccio a ostro naopak funguje sever, tedy Capo Bianco, Padulella, Sansone, Biodola, Procchio a Sant’Andrea. Přejezd napříč ostrovem trvá zhruba půl hodiny až hodinu.
Je Elba spíš písečný, nebo oblázkový ostrov?
Podle katalogů pláží tvoří většinu pobřeží oblázky, štěrk a skalnaté úseky, souvislý písek je soustředěný do několika zálivů. Písečné jsou hlavně jižní pláže Marina di Campo, Lacona, Cavoli a Fetovaia a na severu Biodola, Scaglieri a Procchio. Zbytek pobřeží je oblázkový nebo smíšený. Kdo si přiveze karimatku nebo nafukovací matraci, ocení to na většině zátok.
Které pláže jsou nejlepší na šnorchlování?
Nejjistější tip pro rodiny je Le Ghiaie přímo u Portoferraia, protože moře před pláží je od roku 1971 biologickou ochrannou zónou se zákazem rybolovu a ryby jsou vidět pár metrů od břehu. Pro zdatnější šnorchlaře je klasikou Sansone s bílým oblázkovým dnem a Sant’Andrea, kde mělčina brzy přechází v prudký sráz. Na jihu stojí za to Barabarca, Zuccale a ostrůvky Gemini před pláží Innamorata. Na západě láká vrak lodi u Pomonte, dostupný i bez potápěčské výstroje.
Existují na Elbě pláže dostupné jen pěšky nebo lodí?
Ano a je jich překvapivě hodně. Pěšky se sestupuje k La Crocettě u Marciana Marina, ke Galenzaně u Marina di Campo, k Cotoncellu u Sant’Andrea, k Le Tombe a Cala dell’Aliva na Costa del Sole a k Le Buche pod vsí Colle d’Orano. Pouze z moře je přístupná Cala dei Frati u Portoferraia a několik zátok severovýchodního pobřeží. Padulella je zvláštní případ: zázemí má, ale autem se k ní nedojede, parkuje se u Capo Bianco.
Je na elbských plážích dost stínu?
Přirozený stín je na Elbě spíš výjimka než pravidlo. Solidní borovicový háj mají Lacona po celé délce a část La Foce na východním konci Marina di Campo, kde je i dětské hřiště. Barabarca má vegetaci sahající téměř k písku. Většina oblázkových zátok a všechny tmavé pláže východu, včetně Terranery, stín nemají vůbec, takže se počítá se slunečníkem nebo s brzkým odjezdem.
Zdroje: Infoelba (katalog pláží, geologie Elby, přehledy pláží chráněných před větrem a detailní stránky jednotlivých pláží), Isola d’Elba App (přehled pláží a zátok, pláže severního pobřeží, Sansone, pláž a jezírko Terranera, pláže pro děti, zátoky dostupné pěšky a lodí), Visit Elba (průvodce větry pro nalezení klidného moře), Booknowelba (černé pláže Elby), Visit Tuscany, Elbalink, Parco Nazionale Arcipelago Toscano.