Mazurská jezera vznikla při ústupu posledního pevninského ledovce, který v severovýchodním Polsku vyhloubil dlouhé rýnové prolákliny a nasypal mezi ně morénové hřbety. Výsledkem je plochá krajina s více než dvěma tisíci vodních ploch, propojených kanály do jednoho splavného systému. Vedle vody tu stojí dva rozsáhlé lesní komplexy, biosférická rezervace UNESCO u Mikołajek, obora zubrů a hnízdiště orla mořského. Text popisuje vznik soustavy, rozdíly v rozloze a hloubce, místa na pozorování ptáků a pravidla v rezervacích.
Ve zkratce
| Vznik krajiny | ústup posledního pevninského ledovce, rýnové prolákliny a morény |
| Počet jezer | více než 2 000 v celém regionu, desítky spojených do splavné soustavy |
| Největší jezero | Śniardwy, cca 113,4 km², největší v Polsku |
| Nejhlubší na hlavní trase | Tałty, kolem 50 m |
| Biosférická rezervace | Jezioro Łuknajno, program UNESCO MAB od roku 1977 |
| Ramsarská úmluva | Łuknajno zapsáno o rok později, roku 1978 |
| Mazurský krajinný park | 57 600 ha, 12 přírodních rezervací, 111 památných stromů |
| Největší les | Puszcza Piska, kolem 1 000 km², převážně borová |
| Druhý lesní komplex | Puszcza Borecka, 189,63 km², buky a smrky |
| Zubři | ukázková obora ve Wolisku u Kruklanek, ve volnosti kolem 90 kusů |
| Ptačí druhy u Łuknajna | kolem 175 druhů, na podzim 2 000 až 2 500 labutí velkých |
| Největší dravec | orel mořský, rozpětí křídel přes 2 m |
| Zákaz plavby | celé Łuknajno, rezervační část jezera Nidzkie bez motorů |
Jak mazurská jezera vznikla
Mazurská krajina je dílo ledu. Během posledního zalednění se pevninský ledovec nasunul z severovýchodu a při svém pomalém pohybu i následném tání přemodeloval celý povrch. Tam, kde se vodní proudy pod ledem zařezávaly do podloží, zůstaly hluboké úzké rýhy. Tam, kde se ledovec zastavil a roztál, zůstaly valy z materiálu, který s sebou nesl. Dnešní tvar jezer je přímým otiskem těchto dvou procesů.
Rýnové prolákliny a tvar mazurských jezer
Nejnápadnějším typem jsou takzvané rýnové prolákliny, polsky jeziora rynnowe. Jde o dlouhá, úzká a hluboká koryta, která vyhloubily tavné vody proudící pod tlakem v tunelech pod ledovcem. Poznáte je na první pohled: jsou protáhlé, často klikaté a jejich břehy padají do vody poměrně příkře. Typickým příkladem jsou Tałty a Bełdany, jezera připomínající spíš zatopené kaňony než přírodní vodní plochy.
Morény, ploché pánve a mrtvý led
Druhý typ jsou široké a mělké pánve, které vznikly v depresích mezi morénovými valy. Śniardwy jsou učebnicový příklad: obrovská plocha, ale hloubka jen kolem šesti metrů v průměru. Mezi jezery se táhnou nízké kopce z morénového materiálu, které tvoří jediné převýšení v jinak rovinaté krajině. Malé kruhové tůně vznikly tam, kde v zemi zůstaly zapadlé kry mrtvého ledu a po roztátí po nich zbyla prohlubeň.
Proč Mazury nejsou hory
Je dobré si tenhle rozdíl uvědomit před příjezdem. Mazury nejsou horská oblast a nic tu nepřipomíná alpská ledovcová jezera sevřená mezi štíty. Nejbližší srovnání je Mecklenburská jezerní plošina v severním Německu, která má stejný původ i stejný charakter. Krajina je otevřená, mírně zvlněná a hlavní vertikálou v ní jsou stromy, kostelní věže a vyhlídkové rozhledny.
Portréty hlavních mazurských jezer
Soustava Velkých mazurských jezer není jednolitá. Každá plocha má jiný charakter, hloubku i stupeň zastavění břehů. Rozdíl mezi rušným Niegocinem a tichým Nidzkim rozhoduje o tom, jaký dojem si z regionu odvezete.
Śniardwy, mazurské moře
Největší jezero Polska měří kolem 113,4 km² a má osm ostrovů. Přezdívku mazurské moře si vysloužilo ne velikostí, ale chováním hladiny. Protože je mělké a otevřené, stačí ke vzniku krátké lámavé vlny relativně mírný vítr a podmínky se mění během desítek minut. Pro zkušené jachtaře je to nejlepší plocha v regionu, pro nezkušené posádky naopak místo, kde se dá snadno dostat do potíží.
Mamry a severní komplex
Druhé největší jezero tvoří spolu s Kisajnem, Darginem a Dobskim propojený komplex o rozloze kolem 100 km². Maximální hloubka dosahuje 43,8 m, voda je chladnější a čistší než na jihu a břehy jsou znatelně méně zastavěné. Severní část přechází do ptačích rezervací s omezeným přístupem. Kdo hledá klid a méně lodí, míří sem, ne k Mikołajkám.
Niegocin, Tałty a Bełdany
Niegocin o rozloze zhruba 26 km² je jezerem Giżycka a hlavním dopravním uzlem celé soustavy. Tałty je naopak úzké fjordovité jezero mezi Mikołajkami a Rynem, s hloubkou kolem 50 m nejhlubší na hlavní trase. Bełdany se vklínilo do Pisecké pušče, spojuje Śniardwy s Nidzkim a ústí do něj řeka Krutynia. Kdo plánuje pobyt na palubě, najde rozbor jednotlivých úseků v textu o plavbě na hausbótu po Mazurech.
Nidzkie a Roś, tiché jižní křídlo
Nidzkie měří kolem 1 724 ha, je dlouhé, úzké a klikaté a ze všech stran je sevřené borovým lesem. Velká část plochy je přírodní rezervace se zákazem motorových člunů, což z něj dělá nejtišší z velkých mazurských jezer. Roś na jižním konci soustavy u Piszu má zhruba 18,9 km² a maximální hloubku 31,8 m. Jeho lesnaté a rákosím lemované břehy patří k nejlepším místům na rybaření.
Tabulka rozlohy a hloubky
| Jezero | Rozloha | Maximální hloubka | Charakter |
| Śniardwy | cca 113,4 km² | 23,4 m | široké, mělké, větrné |
| Mamry (komplex) | cca 100 km² | 43,8 m | chladné, čisté, severní |
| Niegocin | cca 26 km² | 39,7 m | turistický uzel |
| Roś | cca 18,9 km² | 31,8 m | lesnaté břehy, rybaření |
| Nidzkie | cca 1 724 ha | 23,7 m | rezervace, bez motorů |
| Bełdany | cca 9,44 km² | 46 m | sevřené lesem |
| Tałty | úzké, fjordovité | kolem 50 m | hlavní plavební koridor |
| Łuknajno | cca 680 ha | 3 m | ptačí laguna, plavba zakázána |
Łuknajno a biosférická rezervace UNESCO
Asi pět kilometrů východně od Mikołajek leží jezero, které je pravým opakem všeho ostatního v okolí. Łuknajno má rozlohu kolem 680 ha, ale hloubku pouhé tři metry v nejhlubším místě a průměrně jen něco přes půl metru. Je to eutrofní laguna zarostlá rákosím a vodními rostlinami, kde se hladina spíš tuší, než vidí. Právě mělkost z něj dělá ideální ptačí biotop.
Status rezervace a mezinárodní ochrana
Rezervace Jezioro Łuknajno je od roku 1977 rezervací biosféry UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra. O rok později, tedy roku 1978, byla zapsána i na seznam Ramsarské úmluvy o mokřadech mezinárodního významu. Jde tak o jedno z nejpřísněji chráněných míst celého regionu. Plavba je na jezeře zcela zakázána, a to pro jakýkoli typ plavidla včetně kajaku.
Labutě velké a co dalšího tu uvidíte
Na Łuknajnu bylo zaznamenáno kolem 175 druhů ptáků. Nejznámější je koncentrace labutí velkých, jejichž počty na konci léta a na podzim dosahují 2 000 až 2 500 kusů, což je největší shromaždiště v Polsku. Vedle nich se tu zdržují potápky, husy, kachny a lovící dravci. Pozorování probíhá výhradně z břehu a z pozorovacích věží, vstup do rákosí je vyloučený.
Mazurský krajinný park v číslech
Přes devadesát procent Mazurského krajinného parku o rozloze 57 600 ha spadá do biosférické rezervace Jeziora Mazurskie. Uvnitř parku je vyhlášeno dvanáct přírodních rezervací o celkové ploše zhruba 3 737 ha, dále 22 ekologických ploch a 111 památných stromů. Tato čísla dobře ukazují, že mazurská jezera nejsou jen rekreační zóna, ale spravovaná přírodní soustava s jasnou hierarchií ochrany.
Puszcza Piska a Puszcza Borecka
Vedle vody tvoří druhou polovinu mazurské přírody les. Dva komplexy se liší tak výrazně, že působí jako dva různé kraje. Jeden je rozlehlý, borový a snadno dostupný, druhý malý, listnatý a takřka prázdný.
Puszcza Piska, největší lesní komplex regionu
S rozlohou kolem 1 000 km² je Pisecká pušča největším lesem Mazurska. Dominuje borovice, místy se přidává smrk, dub a na mokřinách olše. Území je současně ptačí oblastí soustavy Natura 2000 i stanovištní lokalitou pod názvem Ostoja Piska. Z větších savců tu žije vlk, jelen, na mokřadech los a v celém povodí bobr, jehož stavby jsou vidět podél drobných toků.
Puszcza Borecka, netypický les na severu
Borecká pušča měří 189,63 km² a od zbytku regionu se liší skladbou. Převažují bukové a smrkové porosty, které jsou pro Mazursko netypické a dodávají lesu jiný, tmavší a vlhčí charakter. Návštěvnost je nízká, značených tras méně a v týdnu tu potkáte spíš lesníky než turisty. Právě proto tu žije stádo zubrů ve volnosti.
Jak se v lesích pohybovat
V obou puščách platí běžná polská lesní pravidla: vjezd motorovými vozidly mimo veřejné komunikace je zakázaný, stejně jako rozdělávání ohně a táboření mimo vyhrazená místa. Pohyb pěšky a na kole po lesních cestách je naopak volný. V období zvýšeného nebezpečí požáru mohou lesní správy vstup dočasně omezit, což se ohlašuje na informačních tabulích u vstupů.
Zubři ve Wolisku
Zubr evropský je největší suchozemský savec kontinentu a na Mazurech se dá vidět prakticky s jistotou. Na okraji Borecké pušče u obce Kruklanki funguje ukázková obora ve Wolisku, která zpřístupňuje část stáda veřejnosti. Ve volnosti v samotné pušči žije podle odhadů kolem devadesáti kusů. Setkání s nimi mimo oboru je ale otázkou náhody.
Jak pozorování probíhá
Obora má vyhlídkovou terasu, ze které se pozoruje rozlehlý výběh. Zvířata se po něm volně pohybují, takže je nutné počítat s tím, že nemusí být hned vidět. Nejspolehlivější je pozorování v okolí krmiště, kam se stádo pravidelně stahuje. Ranní a podvečerní hodiny fungují lépe než poledne, kdy zubři odpočívají ve stínu.
Bezpečnost a chování
Zubr působí pomalu a netečně, ale je to divoké zvíře s nevyzpytatelnou reakcí. Terasa a oplocení mají svůj důvod a přelézat je nedává smysl. Krmení zvířat čímkoli vlastním je zakázáno, protože jim mění potravní návyky. Pokud narazíte na zubry ve volné přírodě v pušči, udržte velký odstup a nepřibližujte se kvůli fotografii.
Ptactvo Mazurska
Mazury patří k nejlepším ptačím lokalitám Polska a řada druhů, které jsou jinde vzácné, se tu dá vidět bez velkého hledání. Kombinace mělkých lagun, rozsáhlých rákosin, ostrovů a starých lesů vytváří pestrou nabídku biotopů. Sezona pozorování je delší než turistická sezona a nejzajímavější bývá právě mimo vrchol léta.
Orel mořský
Orel mořský, polsky bielik, je největší polský dravec s rozpětím křídel přes dva metry. Hnízdí v okolí Łuknajna, u jezera Nidzkie i uvnitř Pisecké pušče. Jeho hnízdiště mají vyhlášené ochranné zóny s celoročním nebo sezonním zákazem vstupu, které se nedají obejít ani s dobrým úmyslem. Nejčastěji ho uvidíte v letu nad hladinou nebo sedícího na suchém stromě u břehu.
Kormoráni a jejich kolonie
Kormorán velký tvoří na Mazurech velké hnízdní kolonie, mimo jiné na ostrovech Mamer a Śniardw. Poznáte je zdálky podle uschlých bílých stromů, protože silně kyselý trus postupně zahubí porost, na kterém ptáci hnízdí. Vzniká tak nápadná bílá silueta uprostřed jinak zelených ostrůvků. Kolonie jsou z hlediska ochrany přírody sporné téma, protože mění celý ostrovní ekosystém.
Volavky, jeřábi a vodní ptactvo
Zcela běžná je volavka popelavá, kterou uvidíte stát v mělčinách prakticky u každého jezera. Na loukách a mokřadech se ozývá jeřáb popelavý, jehož troubení nese na kilometry daleko. Na hladině se dá pozorovat potápka roháč se svým výrazným tokáním, rybák černý lovící nad vodou a početná hejna hus. Dalekohled tu není doplněk, ale základní vybavení.
Rozhledny a naučné stezky
Rovinatá krajina má nevýhodu: bez převýšení se z ní špatně dělá výhled. Řešením jsou vyhlídkové věže a naučné stezky vedoucí k místům, kam se jinak nedostanete. Většina tras je krátká a zvládnutelná i s menšími dětmi.
Věž u Łuknajna
Nejznámější rozhledna stojí u rezervace Łuknajno a je logickým cílem naučné stezky vedoucí od Mikołajek. Za dobré viditelnosti z ní dohlédnete přes rákosiny až na Śniardwy, které leží přibližně pět set metrů dál. Právě odtud se pozorují labutě, aniž by se ptáci rušili. Věž bývá nejklidnější brzy ráno.
Naučné stezky v krajinném parku
Mazurský krajinný park spravuje několik značených naučných stezek, mimo jiné u Krutyně, u Zgonu a právě u Łuknajna. Další trasa vede k rezervaci Jezioro Nidzkie a v Pisecké pušči se dá dojít k lokalitě Wykus nebo k památnému stromu Dąb Nadleśniczych. Stezky jsou vybavené informačními tabulemi a většinou se dají projít za jednu až dvě hodiny.
Další vyhlídková místa
Devět vyhlídkových věží doplňuje okruh Mazurské smyčky, takže se dají navštívit i při cestě na kole. Vyhlídky jsou také ve Sztynortu a v okolí Krutyně. Kdo chce kombinovat přírodu s pohybem po vodě a v sedle, najde souvislý přehled v samostatném textu o sjezdu Krutynie a mazurských cyklotrasách.
Pravidla ochrany přírody
Mazurská jezera a příroda kolem nich fungují pod několika vrstvami ochrany současně: krajinný park, přírodní rezervace, Natura 2000 a mezinárodní úmluvy. Pro návštěvníka to znamená jednoduchou věc, totiž že v některých místech platí jiná pravidla než na běžném jezeře. Nedodržení není banalita, kontroly probíhají a pokuty jsou reálné.
Co platí v rezervacích
V přírodních rezervacích se lze pohybovat pouze po značených stezkách. Zakázaný je vstup do rákosí, sběr rostlin, hlučné chování i používání dronů. Na Łuknajnu je zakázána jakákoli plavba bez výjimky. Na jezeře Nidzkie platí v rezervační části zákaz motorových člunů a táboření mimo vyhrazená místa.
Táboření, oheň a odpad
Stanovat a rozdělávat oheň lze jen na kempech a výslovně vyhrazených místech. V lese platí zákaz vjezdu i rozdělávání ohně bez ohledu na počasí. Veškerý odpad se odnáší s sebou, protože kontejnery jsou jen v přístavech a kempech. Divoké tábořiště u břehu působí romanticky, ale je to přestupek.
Ohleduplnost na vodě
Kdo se pohybuje na kajaku nebo na malé lodi, měl by se vyhýbat přistávání v rákosí, kde hnízdí ptáci. Hnízdiště orla mořského a čápa černého mají ochranné zóny uzavřené celoročně nebo sezonně a ty nejsou vždy vyznačené v terénu. Vyplatí se držet od břehových porostů odstup a nepřibližovat se k hejnům. Hluk je na vodě slyšet mnohem dál, než si člověk myslí.
6 věcí, které na mazurské přírodě překvapí
- Největší jezero je zároveň jedno z nejmělčích. Śniardwy mají přes 113 km², ale průměrnou hloubku kolem šesti metrů. Právě z toho plyne krátká lámavá vlna, kvůli které je jezero nebezpečnější než hlubší a menší plochy.
- Nejhlubší nejsou ta největší. Tałty s hloubkou kolem padesáti metrů a Bełdany se čtyřiceti šesti překonávají Śniardwy více než dvojnásobně. Souvisí to s jejich rýnovým původem, kdy se voda pod ledovcem zařezávala do úzkého koryta.
- Bílé ostrovy nejsou náhoda. Uschlé bělavé stromy na některých ostrovech značí kormoraní kolonii. Trus těchto ptáků je natolik agresivní, že porost během několika sezon odumře a ostrov je poznat na kilometry daleko.
- Na jednom jezeře se vůbec nesmí plout. Łuknajno je jako biosférická rezervace UNESCO uzavřené pro veškerá plavidla. Pozoruje se jen z břehu a z vyhlídkových věží, což řadu návštěvníků zaskočí až na místě.
- Zubry uvidíte téměř jistě. Obora ve Wolisku u Kruklanek zpřístupňuje část stáda z vyhlídkové terasy. Ve volné Borecké pušči žije kolem devadesáti kusů, ale náhodné setkání s nimi je věcí velkého štěstí.
- Lesů je tu víc než vody. Samotná Pisecká pušča má kolem 1 000 km², což je desetkrát víc než největší jezero. Mazury jsou tedy stejně tak lesní kraj jako jezerní a značná část tras vede mezi borovicemi, ne podél břehu.
Jak si naplánovat přírodní okruh
Přírodní stránka regionu se dá projít nezávisle na plavbě, autem a po vlastních nohou. Vzdálenosti jsou malé, silnice slušné a jednotlivé cíle se dají poskládat do několikadenního okruhu. Základní logika je jednoduchá: jih pro les a ptactvo, sever pro zubry a čistší vodu.
Jižní část kolem Mikołajek a Piszu
Základnou je Mikołajki nebo Ruciane-Nida. Odtud se dostanete k Łuknajnu, do Pisecké pušče, k rezervaci Jezioro Nidzkie i na naučné stezky u Krutyně. Tahle oblast nabízí nejvyšší koncentraci přírodních cílů na nejmenší ploše. Zázemí měst rozebírá text o mazurských městech a jejich zázemí.
Severní část kolem Węgorzewa a Kruklanek
Sever je klidnější, méně zastavěný a vede sem podstatně méně turistů. Kromě obory ve Wolisku sem patří Borecká pušča, severní břehy Mamer a ptačí rezervace v okolí. Počítejte s tím, že služeb je tu méně a vzdálenosti mezi obcemi větší. Rodinné varianty tras shrnuje průvodce po Mazurech s dětmi.
Kdy jet na mazurská jezera za přírodou
Pro ptactvo je nejzajímavější jaro a konec léta až podzim, kdy se na Łuknajnu shromažďují labutě. Léto je nejteplejší, ale také nejrušnější a nad vodou nejhlučnější. Podzim nabízí barevné bučiny Borecké pušče a klid na stezkách. Podrobný rozbor sezon najdete v textu o klimatu a nejvhodnějším termínu cesty. Souvislý přehled celého regionu pak nabízí velký průvodce Mazurskými jezery.
Časté otázky
Jak vznikla mazurská jezera?
Vznikla činností posledního pevninského ledovce. Tavné vody proudící v tunelech pod ledem vyhloubily dlouhé úzké rýnové prolákliny, ze kterých jsou dnes jezera jako Tałty nebo Bełdany. Široké mělké pánve typu Śniardw vznikly v depresích mezi morénovými valy nasypanými z materiálu, který ledovec nesl. Menší kruhové tůně jsou pozůstatkem zapadlých ker mrtvého ledu.
Které mazurské jezero je největší a které nejhlubší?
Největší je Śniardwy s rozlohou kolem 113,4 km², což z něj dělá největší jezero Polska. Nejhlubší na hlavní plavební trase jsou Tałty s hloubkou kolem 50 m, následují Bełdany se 46 m a komplex Mamer s 43,8 m. Śniardwy jsou naopak mělké, jejich maximum je 23,4 m a průměr kolem šesti metrů. Právě mělkost způsobuje jejich pověstnou krátkou vlnu.
Smí se plout po jezeře Łuknajno?
Ne, plavba je tu zcela zakázána pro všechna plavidla včetně kajaků a paddleboardů. Łuknajno je od roku 1977 biosférickou rezervací UNESCO a o rok později bylo zapsáno i na seznam Ramsarské úmluvy. Jezero se pozoruje výhradně z břehu a z vyhlídkových věží, ke kterým vede naučná stezka od Mikołajek. Vstup do rákosí je také zakázaný.
Kde se dají na Mazurech vidět zubři?
V ukázkové oboře ve Wolisku u obce Kruklanki na okraji Borecké pušče. Obora má vyhlídkovou terasu, ze které se pozoruje velký výběh, a zvířata se nejčastěji zdržují v okolí krmiště. Ve volné přírodě v samotné pušči žije podle odhadů kolem devadesáti zubrů, náhodné setkání je ale nepravděpodobné. Ranní a podvečerní hodiny jsou pro pozorování nejlepší.
Kde nejspolehlivěji uvidím labutě?
Na jezeře Łuknajno, z pozorovacích věží podél naučné stezky. Největší koncentrace bývají na konci léta a na podzim, kdy se tu shromáždí zhruba 2 000 až 2 500 labutí velkých. Jde o největší shromaždiště tohoto druhu v Polsku. Celkem tu bylo zaznamenáno kolem 175 druhů ptáků, takže dalekohled se vyplatí i mimo labutí sezonu.
Jaká pravidla platí v mazurských rezervacích?
Pohyb je povolen pouze po značených stezkách a vstup do rákosí je zakázaný. Neplatí to jen pro pěší: zakázán je i sběr rostlin, hlučné chování a používání dronů. Táboření a oheň jsou možné jen na kempech a vyhrazených místech, v lese platí navíc zákaz vjezdu. Hnízdiště orla mořského a čápa černého mají ochranné zóny uzavřené celoročně nebo sezonně.
Které jezero je nejtišší?
Nidzkie, dlouhé a klikaté jezero sevřené borovým lesem o rozloze kolem 1 724 ha. Velká část jeho plochy je přírodní rezervace, kde platí zákaz motorových člunů a táboření mimo vyhrazená místa. Díky tomu tu nejsou motorové lodě ani rušné přístavy. Podobně klidné jsou severní břehy komplexu Mamer, které jsou méně zastavěné než jih regionu.
Jak poznám kormoraní kolonii?
Podle uschlých bílých stromů na ostrovech, nejčastěji na Mamrech a Śniardwách. Trus kormoránů je natolik agresivní, že porost pod hnízdy během několika sezon odumře a kmeny zbělají. Kolonie jsou proto viditelné na velkou vzdálenost a nedají se s ničím zaměnit. Přibližovat se k nim lodí se nedoporučuje, ptáci se snadno plaší.
Zdroje: Mazurski Park Krajobrazowy, mazury.com.pl, infoturystyka.pl, mazurskapetlarowerowa.com, greenvelo.pl