Domů › Kam vyrazit › Evropa › Madeira
Madeira je portugalský ostrov v Atlantiku, 805 km jihozápadně od pevninského Portugalska a 520 km západně od Maroka. Má 740,7 km2, měří zhruba 57 na 22 kilometrů a z hladiny vystoupá na 1 862 metrů. Je to vrcholek sopečného masivu s hustou sítí vodních kanálů zvaných levady, po kterých vede většina turistických tras, a s vavřínovým lesem zapsaným na seznamu UNESCO. Plážová destinace to není; ostrov se jezdí chodit, ne ležet.
Ve zkratce
| Poloha | Atlantský oceán, 805 km jihozápadně od pevninského Portugalska, 520 km západně od Maroka |
| Rozloha ostrova | 740,7 km2, zhruba 57 x 22 km |
| Hlavní město | Funchal, kolem 106 tisíc obyvatel |
| Obyvatelé regionu | kolem 250 tisíc podle sčítání z roku 2021 |
| Nejvyšší vrchol | Pico Ruivo, 1 862 m |
| Roční průměrná teplota ve Funchalu | 20,0 °C podle klimatologické normály 1991-2020 |
| Stát a měna | autonomní region Portugalska, Evropská unie, euro |
| Značené trasy | zhruba čtyři desítky klasifikovaných tras PR, vstup zpoplatněný a rezervovaný předem |
| Zápis UNESCO | vavřínový les Laurisilva, zapsán v roce 1999 |
| Sousední ostrov | Porto Santo, 71 km, devět kilometrů písečné pláže |
Proč Madeira není plážová destinace a co to znamená pro plánování
Pobřeží ostrova tvoří z velké části útesy a kamenité zátoky. Souvislé písečné pláže tu prakticky nejsou a koupání se odehrává v zátokách, mořských bazénech a na uměle nasypaných plážích. Kdo jede kvůli písku, míří na sousední Porto Santo, kde se táhne devět kilometrů zlatého písku, případně rovnou jinam; v přehledu kam k moři rozebíráme, jak vybrat destinaci podle období.
Hodnota Madeiry leží jinde. Ostrov vystoupá z hladiny na 1 862 metrů na vzdálenosti kratší než dvacet kilometrů, takže se během jedné jízdy autem projede od banánových teras přes vavřínový les až nad mraky. Ten výškový rozdíl je zároveň důvodem, proč tu neexistuje mrtvá sezóna: když je na pobřeží horko, hřeben je v mlze, a když je sever v dešti, na jihu svítí.
Praktický důsledek je jednoduchý. Program se na Madeiře neplánuje podle dnů, ale podle počasí. Kdo si dopředu pevně rozvrhne, že v úterý půjde na hřeben, počítá s tím, že to v úterý půjde. Osvědčenější je mít připravený seznam tras v různých částech ostrova a ráno vybírat podle toho, kde je jasno. Stejná logika platí i jinde ve Středomoří, viz náš text o tom, který řecký ostrov vybrat a kdy na něj jet.
Jak ostrov vznikl a proč vypadá takhle
Madeira je vynořená část rozsáhlého sopečného štítu, který podle geologického portálu regionální vlády vyrostl na křídové oceánské kůře a jehož stáří se odhaduje zhruba na sedm milionů let. Geologové rozlišují tři vulkanické komplexy: spodní starší než sedm milionů let, střední zhruba mezi 5,6 a 1,8 milionu let, kdy vznikla hlavní část štítu, a svrchní, který sahá až do holocénu.
Ostrov není vyhaslý v tom smyslu, že by se s ním už nic nedělo. Poslední erupce se podle regionálního geologického portálu odehrála přibližně před 6 850 lety; Smithsonian Institution datuje jedinou potvrzenou holocenní erupci radiokarbonově do doby kolem roku 4500 před naším letopočtem, do oblasti Paúl da Serra. Sekundární projevy, tedy výrony plynů a termální prameny, pokračují dodnes.
Sousední Porto Santo je proti tomu geologický pamětník. Vynořilo se ve spodním miocénu zhruba před osmnácti miliony let, sopečná činnost na něm ustala asi před osmi miliony let a eroze měla dost času srovnat ho do nízkého, sušího tvaru s písečnými sedimenty. Právě proto má pláž, kterou Madeira nemá.
Strmé pobřeží je důsledkem téhle stavby a následné eroze. Nejznámějším místem je útes Cabo Girão nad Câmara de Lobos, vysoký 580 metrů, na kterém je vyhlídka se skleněnou podlahou. Madeirská turistická správa útes označuje za nejvyšší mys Evropy; jde o její tvrzení, které se v odborných zdrojích neuvádí jednoznačně, protože vyšší mořské útesy existují i v Norsku a na Faerských ostrovech.
Klima: jeden ostrov, tři různá počasí
Portugalský meteorologický ústav IPMA vede ve Funchalu stanici ve výšce 58 metrů nad mořem. Klimatologická normála za období 1991 až 2020 z ní vypadá takto:
| Měsíc | Průměrná teplota | Průměrné maximum | Průměrné minimum | Srážky |
|---|---|---|---|---|
| leden | 17,1 °C | 20,0 °C | 14,3 °C | 67,1 mm |
| únor | 16,8 °C | 19,9 °C | 13,9 °C | 72,4 mm |
| březen | 17,4 °C | 20,6 °C | 14,3 °C | 62,3 mm |
| duben | 17,9 °C | 21,0 °C | 14,9 °C | 45,2 mm |
| květen | 19,1 °C | 22,0 °C | 16,2 °C | 27,2 mm |
| červen | 20,9 °C | 23,7 °C | 18,2 °C | 7,8 mm |
| červenec | 22,6 °C | 25,4 °C | 19,7 °C | 1,7 mm |
| srpen | 23,7 °C | 26,8 °C | 20,7 °C | 1,3 mm |
| září | 23,5 °C | 26,6 °C | 20,4 °C | 23,1 mm |
| říjen | 22,2 °C | 25,2 °C | 19,2 °C | 91,2 mm |
| listopad | 19,9 °C | 22,8 °C | 17,0 °C | 80,3 mm |
| prosinec | 18,3 °C | 21,0 °C | 15,5 °C | 94,8 mm |
| rok | 20,0 °C | 22,9 °C | 17,0 °C | 574,3 mm |
Z tabulky je vidět to podstatné: mezi nejchladnějším a nejteplejším měsícem je ve Funchalu rozdíl necelých sedmi stupňů. Období dešťů spadá do října až března, letní srážky jsou zanedbatelné.
Tahle čísla ale platí pro jedno místo na jižním pobřeží. Studie regionálního klimatického observatoře ukazuje, jak dramaticky se hodnoty mění po ostrově. Roční úhrn srážek dosahuje na nejvyšších vrcholech kolem 3 400 milimetrů, zatímco ve Funchalu zůstává pod šesti sty. Severní pobřeží má přes 120 dnů se srážkami ročně, jižní zhruba osmdesát. Roční průměrná teplota činí na vrcholech asi 8 °C proti 18 až 19 °C na pobřeží.
Přeloženo do praxe: kdo v prosinci vyjede z Funchalu v osmnácti stupních a vystoupí na hřeben, může tam narazit na čtyři stupně a vítr. Teplé oblečení do batohu patří i v létě. Podrobné teploty a srážky po měsících i to, kdy na ostrov jet, rozebíráme v samostatném článku o počasí na Madeiře.
Capacete a moře oblaků
Dva jevy stojí za samostatné vysvětlení, protože rozhodují o tom, jestli bude z vyhlídky vidět.
Capacete, doslova helma, je oblačná čepice, která se v teplých měsících tvoří na jižních svazích místní termickou cirkulací. Ohřátý vzduch stoupá po svahu, adiabaticky chladne a kondenzuje. Typicky vzniká ke konci dopoledne a odpoledne se rozpouští. Proti tomu mar de nuvens, moře oblaků, je souvislá vrstva, která může vydržet několik dnů.
Oblačná vrstva se na Madeiře drží zhruba mezi 600 až 800 a 1 400 až 1 600 metry. To znamená, že vrcholy Pico do Arieiro a Pico Ruivo často trčí nad ní, zatímco střední polohy jsou v mlze. Stanice na Bica da Cana zaznamenává 235 dnů s oblačným zákrytem ročně, Pico do Areeiro 229.
Mlha na ostrově není jen překážka. Vegetace z ní česá vodu, které se říká skrytá srážka: laurisilva takto získává asi desetinu své roční vody a v létě až třetinu, u vysokohorského vřesoviště je to v průměru třicet procent.
Levady: technická památka, ze které se stala turistická síť
Levada je úzký zděný kanál, který svádí vodu z deštivého severu ostrova na sušší, ale obydlený a obhospodařovaný jih. Podle nominační dokumentace předložené UNESCO měří celá síť zhruba 3 100 kilometrů, z toho asi 800 kilometrů tvoří hlavní veřejné a soukromé kanály a zhruba 80 kilometrů vede tunely. Jiné zdroje uvádějí přes 2 170 kilometrů vybudovaných kanálů; rozdíl plyne z toho, co se do sítě počítá.
Stavět se začaly zhruba od roku 1425, tedy hned s příchodem prvních osadníků. Budovali je vlastníci půdy a pramenů, jednotlivě nebo ve sdruženích spoluvlastníků zvaných heréus. Samotné ražení ve skalních stěnách prováděli dělníci zvaní rocheiros, kteří se spouštěli na lanech.
Technicky je princip jednoduchý a přesný zároveň: voda teče výhradně gravitací po velmi mírném spádu, typicky metr na kilometr. Kanály jsou vyzděné z čedičové horniny nebo z cyklopického betonu, hluboké až 1,2 metru a široké kolem metru. Kromě pitné vody a zavlažování dodnes napájejí i vodní elektrárny.
Pro chodce z toho plyne zásadní věc. Protože kanál musí držet mírný spád, vedou obslužné pěšiny podél něj téměř bez převýšení. Levadové trasy proto nejsou fyzicky náročné. Náročné jsou jinak: některé úseky vedou po úzké římse nad srázem a řada tras prochází neosvětlenými tunely, z nichž nejstarší byly raženy už v padesátých a sedmdesátých letech 19. století. Kdo má potíže s výškami nebo s uzavřenými prostory, měl by trasu vybírat podle těchto dvou kritérií, ne podle kilometrů.
Značené trasy PR: co je potřeba vědět předem
Oficiální systém značených tras nese označení PR s číslem, u variant s desetinným podčíslem. Turistická správa jich eviduje kolem čtyřiceti, z toho tři na Porto Santu. Obtížnost se udává ve třech stupních: easy, moderate a difficult.
Za pozornost stojí, že stupeň difficult nese v celém seznamu jediná trasa, PR 17 Caminho do Pináculo e Folhadal. Většina slavných tras včetně hřebenovky na Pico Ruivo a obou nejnavštěvovanějších levad je oficiálně vedena jako střední.
| Trasa | Délka | Čas | Obtížnost | Výška | Čím je |
|---|---|---|---|---|---|
| PR 1 Vereda do Areeiro Pico do Arieiro – Pico Ruivo |
6,1 km | 3:30 | střední | 1 491 až 1 857 m | Hřebenovka mezi třemi nejvyššími vrcholy ostrova, tunely a schodiště vytesané ve skále. |
| PR 1.2 Vereda do Pico Ruivo Achada do Teixeira |
2,8 km, 5,6 tam a zpět | 1:30 | střední | 1 852 až 1 857 m | Nejkratší cesta na nejvyšší bod ostrova. Alternativa pro ty, na koho je PR 1 moc. |
| PR 6 Levada das 25 Fontes Rabaçal |
4,3 km, 8,6 tam a zpět | 3:00 | střední | 964 až 1 288 m | Nejnavštěvovanější trasa ostrova. Cílem je jezírko napájené prameny ve stěně. |
| PR 8 Vereda da Ponta de São Lourenço Baía d’Abra |
3 km, 6 tam a zpět | 2:30 | střední | 23 až 126 m | Bezlesý východní výběžek, barevné vrstvy hornin. Krajinný protipól zbytku ostrova. |
| PR 9 Levada do Caldeirão Verde Queimadas |
8,7 km, 17,4 tam a zpět | 6:30 | střední | 872 až 1 020 m | Vavřínovým lesem a čtyřmi skalními tunely k vertikálnímu vodopádu. Časově nejdelší běžná trasa. |
| PR 11 Vereda dos Balcões Ribeiro Frio |
1,5 km, 3 tam a zpět | 1:30 | snadná | 870 až 880 m | Krátká vyhlídková trasa. Nejjednodušší způsob, jak vidět centrální masiv. |
| PR 17 Caminho do Pináculo e Folhadal Lombo do Mouro |
15 km | 6:30 | obtížná | 970 až 1 490 m | Jediná trasa oficiálně klasifikovaná jako obtížná. |
| PR 6.8 Levada do Paul II Rabaçal |
1,2 km, 2,4 tam a zpět | 0:30 | bezbariérová | 1 279 až 1 280 m | Převýšení jeden metr. Navržená jako cesta pro všechny, včetně vozíčkářů. |
Kompletní přehled všech značených tras PR včetně délek, časů, obtížnosti, poplatků a uzavírek najdete v článku o levadách a trasách na Madeiře.
Vstup na trasy je zpoplatněný a rezervuje se předem
Vstup na klasifikované trasy podléhá poplatku, který stanovuje nařízení regionální vlády a který se proto v čase mění. Platí se buď za jednotlivou trasu, nebo formou kombinované vstupenky na jeden, tři nebo sedm dnů. Rezervace a platba probíhá přes regionální portál veřejných služeb SIMplifica nebo na autorizovaných prodejních místech. Od poplatku jsou osvobozeni rezidenti regionu, děti do dvanácti let, osoby s invaliditou nad šedesát procent i s doprovodem a sportovci v rámci autorizovaných akcí.
Část tras bývá zavřená a je nutné to ověřit
Tohle je nejčastější zdroj zkaženého dne. Turistická správa vede a průběžně aktualizuje dokument se stavem všech klasifikovaných tras, rozdělených na otevřené a uzavřené. Ve chvíli psaní tohoto textu měla nějaké omezení, tedy úplné uzavření nebo průchodnost jen po určitý kilometr, zhruba třetina tras. Tenhle podíl kolísá podle sezóny a podle toho, co se na ostrově zrovna stalo.
Stav se ověřuje na stránce turistické správy věnované upozorněním pro chodce, na stránkách regionálního institutu ochrany přírody IFCN a přes mobilní aplikaci regionální civilní ochrany Prociv Madeira.
Bezpečnostní doporučení, která vydává správa
Oficiální doporučení pro chodce je konkrétnější než obvyklé fráze. Pohorky se označují za povinné na všech trasách. Do výbavy patří nepromokavé oblečení, čepice, rukavice, náhradní oblečení, jídlo a pití, mapa a kompas, a také píšťalka. Trasu a předpokládaný návrat je doporučeno někomu oznámit a dokončit ji před setměním. Při silném dešti nebo větru se má chodec vrátit stejnou cestou. Tísňová linka je 112. Celý seznam tras a co u nich hlídat máme v přehledu levad a značených tras.
Laurisilva: les, kvůli kterému je ostrov na seznamu UNESCO
Vavřínový les Laurisilva byl zapsán na seznam světového dědictví v roce 1999 podle přírodních kritérií. Zapsaná plocha měří 15 000 hektarů a leží uvnitř přírodního parku o rozloze 27 000 hektarů. Podle UNESCO jde přibližně z devadesáti procent o původní porost a o největší dochovanou plochu tohoto typu lesa na světě.
Je to relikt. UNESCO uvádí, že vavřínové lesy pokrývaly velkou část jižní Evropy zhruba před patnácti až čtyřiceti miliony let. Na Madeiře přežily, protože ostrov unikl zalednění i vysychání, které je jinde zlikvidovalo. Les zabírá asi pětinu rozlohy ostrova a přírodní park se rozkládá zhruba na dvou třetinách území.
Vnitřní členění lesa jde podle nadmořské výšky. Nejníže roste termofilní typ s barbusanem, výše temperátní laurisilva s dominantním til, který na jižní straně sahá zhruba od 800 do 1 450 metrů. Zhruba od 1 650 metrů začíná vysokohorské vřesoviště, kde vládne vřesovec stromovitý a endemický Erica platycodon subsp. maderincola.
Endemity, které stojí za zmínku
UNESCO eviduje na Madeiře 76 endemických cévnatých rostlin a přes pět set endemických bezobratlých jen v laurisilvě. Regionální institut ochrany přírody uvádí pro celé souostroví přes sedm a půl tisíce suchozemských druhů a poddruhů.
Holub madeirský (Columba trocaz) je endemit vázaný výhradně na tento ostrov. Měří 38 až 40 centimetrů, má rozpětí křídel kolem 75 centimetrů, tmavě modrošedý hřbet a bílou skvrnu na krku. Populace přesahuje dvanáct tisíc jedinců a je monitorovaná od roku 1996 jako stabilní. Vázán je na porosty til, nejčastěji pod osmi sty padesáti metry, takže se dá potkat na levadových trasách v severní části ostrova.
Buřňák madeirský (Pterodroma madeira) je opačný případ. Světová populace čítá jen 65 až 80 párů a hnízdí na skalních římsách nad 1 600 metrů v masivu mezi Pico do Areeiro a Pico Ruivo. Do konce šedesátých let 20. století byl považován za vyhynulého. Celé hnízdiště leží v přírodním parku a v soustavě Natura 2000.
Jak je ostrov členěný a kam se jezdí
Administrativně má region jedenáct obcí, z toho deset na Madeiře a jednu na Porto Santu. Pro návštěvníka je ale užitečnější členění, které používá turistická správa: jih, sever, východ, západ a vrcholy.
| Místo | Kde | Čím je zajímavé |
|---|---|---|
| Funchal | jih | Hlavní město a přirozená základna. Většina ubytování, tržnice, zahrady, lanovka na Monte. |
| Câmara de Lobos a Cabo Girão | jih | Rybářské městečko s tradicí lovu tresčíka tmavého a vyhlídka se skleněnou podlahou 580 metrů nad mořem. |
| Pico do Arieiro | vrcholy | Vrchol 1 818 metrů dostupný autem, výchozí bod hřebenovky na Pico Ruivo. Často nad oblačnou vrstvou. |
| Rabaçal | západ | Nejhustší uzel levadové sítě. Nástup na trasy k 25 Fontes, Risco i na bezbariérovou Levada do Paul II. |
| Fanal | západ | Vavřínový les na náhorní plošině, proslulý mlhou. Trasy PR 13 a PR 14. |
| Queimadas a Santana | sever | Lesní park s doškovými chalupami, začátek trasy Caldeirão Verde. |
| Porto Moniz | sever | Přírodní bazény v lávových útvarech na severozápadním cípu. |
| Ponta de São Lourenço | východ | Devět kilometrů dlouhý sopečný poloostrov, částečná přírodní rezervace. Semiaridní, bez stromů, barevné vrstvy hornin. |
| Porto Santo | sousední ostrov | Devět kilometrů písečné pláže, biosférická rezervace UNESCO, dům Kryštofa Kolumba. |
Jednotlivým místům se věnujeme podrobněji: Funchal, Pico Ruivo a hřebenovka a sousední Porto Santo. Přehled míst postupně rozšiřujeme.
Funchal a co v něm stojí za čas
Ve Funchalu žije kolem 106 tisíc lidí, tedy zhruba dvě pětiny obyvatel celého regionu. Město stoupá po svahu amfiteátru nad přístavem, takže se v něm chodí buď nahoru, nebo dolů.
Mercado dos Lavradores je tržnice otevřená 24. listopadu 1940 podle návrhu architekta Edmunda Tavarese ve slohu architektury Estado Novo. Fasáda, vstup i rybí trh jsou vyzdobené kachlovými panely z roku 1940 s regionálními motivy. Prodává se tu tropické ovoce, květiny a ryby včetně tresčíka tmavého, který se loví v hloubkách kolem ostrova.
Lanovka na Monte spojuje staré město se čtvrtí Monte, jízda trvá asi patnáct minut a systém má devětatřicet kabin po sedmi místech. Nezaměňovat s historickou zubačkou Monte Railway, která byla otevřena v roce 1912 a měřila zhruba 3,9 kilometru.
Carros de cesto, tedy jízda v proutěném koši na dřevěných lyžinách, vznikla kolem roku 1850 v Monte. Původně to byla běžná osobní doprava dolů do Funchalu, adaptovaná z nákladních saní. Dnešní trasa měří dva kilometry, jízda trvá kolem deseti minut a koš dosahuje rychlosti až 48 kilometrů v hodině. Muži, kteří koše řídí, brzdí gumovou podrážkou bot.
Botanická zahrada byla otevřena v roce 1960 na pozemku Quinta do Bom Sucesso, který v roce 1881 založila rodina Reidů. Má kolem osmi hektarů a přes dva tisíce druhů rostlin ze všech kontinentů, součástí je i přírodovědné muzeum a herbář.
Doprava a řízení auta
Letiště nese jméno Cristiana Ronalda, kód FNC, a leží v obci Santa Cruz zhruba třináct kilometrů od Funchalu. Je to jedno z technicky nejzajímavějších letišť v Evropě. Dráha měřila v roce 1964 pouhých 1 600 metrů, v roce 1986 byla prodloužena na 1 800 a v roce 2000 na dnešních 2 781 metrů. Prodloužená část stojí na plošině nad mořem nesené sto osmdesáti pilíři a v roce 2004 dostala ocenění Outstanding Structure Award od Mezinárodní asociace pro mostní a konstrukční inženýrství. Piloti potřebují pro toto letiště zvláštní kvalifikaci kvůli střihu větru. Jak vypadá cesta letištěm od příjezdu po odlet, popisujeme v samostatném článku o letištích a létání.
Let z evropských metropolí trvá podle turistické správy zhruba tři až čtyři hodiny, z Lisabonu devadesát minut.
Po ostrově se dá jezdit veřejnou dopravou. Od července 2024 funguje jednotný systém SIGA, který pokrývá Madeiru i Porto Santo a provozují ho tři koncesionáři. Pozor na starší cestovatelské zdroje, které ještě jmenují dřívější dopravce.
Pro samostatný pohyb je ale praktičtější auto, a tady je jedna dobrá zpráva: na Madeiře nejsou žádné mýtné silnice. Rychlostní síť je rozsáhlá a téměř celá vedená v tunelech. Hlavní tah VR1 měří 44 kilometrů a má třicet tunelů. Navazující koncese Viaexpresso přidává skoro sedmdesát kilometrů ve čtyřech úsecích se čtyřiačtyřiceti tunely, které tvoří zhruba polovinu celkové délky; nejdelší z nich jsou tunel Cortado v Santaně přes 3,1 kilometru a tunel Encumeada podobné délky, který propojuje jižní a severní pobřeží. Ještě v roce 1901 přitom bylo u Funchalu jen devět kilometrů kvalitních silnic. Obecné zásady plánování trasy autem shrnujeme v průvodci road tripem po Evropě.
Parkování ve Funchalu se řídí barvou vodorovného značení: bílá znamená zdarma, modrá placeno, žlutá zákaz. Placené období připadá na všední dny dopoledne i odpoledne a na sobotní dopoledne, v neděli a o svátcích se neplatí.
Na Porto Santo jezdí trajekt Lobo Marinho z Funchalu, plavba trvá podle turistické správy kolem dvou a půl hodiny. Letecky je to mezi ostrovy zhruba čtvrt hodiny.
Co jíst a pít
Espetada jsou kusy hovězího napíchané na vavřínové tyči, ochucené česnekem a bobkovým listem a grilované nad dřevěným uhlím. Podává se s milho frito, tedy kukuřičnou kaší nakrájenou na kostky a osmaženou.
Bolo do caco je kulatý placatý chléb pečený na rozpálené hliněné desce nad žhavým popelem; jméno pochází od slova caco, tedy střep, protože se historicky peklo na kusu střešní tašky. Podává se teplý s česnekovým máslem.
Filete de espada je tresčík tmavý, hlubinná ryba s dlouhou rybářskou tradicí v Câmara de Lobos, obalovaný a smažený a tradičně podávaný s madeirským banánem. Lapas jsou grilované přílipky, typický předkrm.
Poncha má chráněné zeměpisné označení. Povinnou složkou je rum z Madeiry, dále včelí med a výhradně regionální ovoce. Nápoj je typicky neprůhledný díky dužině. Původ se klade do 19. století jako adaptace nápoje panche, který v 18. století přivezli z Indie angličtí cestovatelé. Nikita je proti tomu novinka: koktejl z bílého vína nebo piva s ananasem vznikl podle turistického portálu Câmara de Lobos v roce 1986 v tamním baru a jméno má podle písně Eltona Johna.
Banán z Madeiry je odrůda Anã, zavedená na ostrov v roce 1842. Plod měří v průměru kolem čtrnácti centimetrů, je tedy výrazně menší než běžný banán, a je sladší. Pěstuje se na terasách na jižně obrácených svazích do zhruba 250 metrů, zavlažovaných levadami. Anona, tedy cherimoya, má chráněné označení původu a na ostrov se dostala v 17. století.
Víno madeira: proč se nedá zkazit
Madeira je fortifikované víno s obsahem alkoholu 17,5 až 21 procent. Jeho pověstná trvanlivost pramení z kombinace fortifikace a tepelně oxidativního zrání, tedy z procesu, který by u jiných vín znamenal zkázu.
Používají se dvě metody. Estufagem, zavedená v roce 1794, víno zahřívá zhruba čtyři měsíce na 45 °C ve velkých nádržích a pak ho nechává dva roky stabilizovat. Canteiro je tradiční postup, při kterém víno zraje v sudech nejméně čtyři roky pod krovy teplých podkroví, vystavené přirozenému slunečnímu teplu, a sudy postupně sestupují do chladnějších pater.
Odrůdy určují sladkost: Sercial je nejsušší, následuje Verdelho, pak polosladký Boal a nejsladší Malvasia. Tinta Negra je modrá odrůda, která zvládne pokrýt všechny čtyři stupně. Chráněné označení původu zahrnuje území Madeiry i Porto Santa.
Kousek historie, který je na ostrově vidět
Portugalští mořeplavci spatřili Porto Santo v roce 1418 a k Madeiře dopluli o rok později; uvádějí se jména João Gonçalves Zarco, Tristão Vaz Teixeira a Bartolomeu Perestrelo. Kolonizace začala roku 1425. Ostrov byl neosídlený a bez zemědělské půdy, což vysvětluje, proč se terasy a rozvod vody staly klíčovou technologií.
V 16. století patřil ostrov k předním světovým producentům cukru; pěstování cukrové třtiny financovali janovští bankéři a technologii dodali Sicilané. Na plantáže byli dováženi otroci ze západní Afriky, jejich počet ale podle historiků nikdy nepřevýšil počet evropských osadníků. Koncem 16. století madeirský cukr zkolaboval pod konkurencí brazilských plantáží a jeho místo zaujalo víno.
V 19. století přinesla ostrovu novou roli pověst léčivého klimatu. Přijížděla evropská aristokracie a s ní britští obchodníci s vínem; rodina Blandyů podniká na ostrově od roku 1811. Doložený je i zimní pobyt císařovny Alžběty v letech 1860 a 1861, kam ji poslal lékař. Poslední rakouský císař Karel I. byl na Madeiru poslán do vyhnanství v roce 1921 a zemřel tu 1. dubna 1922 na Quinta do Monte.
Jak si naplánovat cestu
Ostrov je malý, ale přejezdy trvají déle, než mapa napovídá, protože silnice kopírují údolí. Tunelová síť to hodně zkrátila, přesto se pro první návštěvu osvědčuje jedna základna na jihu a výjezdy na sever, ne přesouvání ubytování.
Kdo jede s dětmi, najde výběr vhodných tras a míst v samostatném textu Madeira s dětmi. Tři věci se vyplatí vyřídit před odletem: ověřit, které trasy jsou zrovna průchozí, zarezervovat vstup na ty, které chcete jít, a sbalit pohorky a nepromokavou bundu bez ohledu na měsíc. Vstup je jinak administrativně jednoduchý, protože Madeira je autonomní region Portugalska, tedy území Evropské unie s eurem; pokud plánujete spojit ostrov s pevninou, navazuje na tenhle text náš průvodce Portugalskem.
Časté otázky
Kdy je na Madeiře nejlepší počasí?
Ve Funchalu se roční průměrná teplota pohybuje kolem 20 °C a rozdíl mezi nejchladnějším a nejteplejším měsícem je necelých sedm stupňů, takže mrtvá sezóna neexistuje. Období dešťů spadá do října až března, léto je téměř bez srážek. Větší rozdíl než měsíc ale dělá strana ostrova a nadmořská výška: sever má přes 120 dnů se srážkami ročně proti zhruba osmdesáti na jihu.
Jsou na Madeiře písečné pláže?
Souvislé písečné pláže na Madeiře prakticky nejsou, pobřeží tvoří z velké části útesy a kamenité zátoky. Koupání se odehrává v zátokách, mořských bazénech a na uměle nasypaných plážích. Kdo chce písek, míří na sousední Porto Santo, kde se táhne devět kilometrů zlatého písku. Ostrovy spojuje trajekt s plavbou kolem dvou a půl hodiny.
Musím za vstup na turistické trasy platit?
Ano. Vstup na klasifikované trasy PR podléhá poplatku, který stanovuje nařízení regionální vlády, a rezervuje se předem přes regionální portál veřejných služeb SIMplifica nebo na autorizovaných prodejních místech. Platí se buď za jednotlivou trasu, nebo kombinovanou vstupenkou na jeden, tři či sedm dnů. Osvobozeny jsou děti do dvanácti let, rezidenti regionu a osoby s invaliditou nad šedesát procent včetně doprovodu.
Zvládne levadové trasy i nesportovec?
Většina levadových tras má minimální převýšení, protože kanál musí držet spád kolem metru na kilometr, takže fyzicky náročné nejsou. Problém bývá jinde: některé úseky vedou po úzké římse nad srázem a řada tras prochází neosvětlenými tunely. Kdo má potíže s výškami nebo s uzavřenými prostory, měl by trasu vybírat podle těchto dvou kritérií, ne podle kilometrů.
Jak zjistím, jestli je trasa otevřená?
Regionální turistická správa vede průběžně aktualizovaný dokument se stavem všech klasifikovaných tras, rozdělený na otevřené a uzavřené. Stav se dá ověřit také na stránkách institutu ochrany přírody IFCN a přes mobilní aplikaci civilní ochrany Prociv Madeira. Ověření má smysl: v jednu chvíli bývá nějakým omezením zasažena i zhruba třetina tras, ať už úplným uzavřením, nebo průchodností jen po určitý kilometr.
Jak vysoký je Pico Ruivo a jak se na něj vyjde?
Pico Ruivo měří 1 862 metrů a je nejvyšším bodem ostrova. Horolezecké vybavení potřeba není. Nejznámější přístup je hřebenovka PR 1 z Pico do Arieiro, dlouhá 6,1 kilometru a trvající zhruba tři a půl hodiny, která míjí i druhý nejvyšší vrchol Pico das Torres. Kratší alternativou je trasa PR 1.2 z Achada do Teixeira, dlouhá 2,8 kilometru jedním směrem.
Proč je na Madeiře tolik vodních kanálů?
Levady svádějí vodu z deštivého severu na sušší, ale obydlený jih. Stavět se začaly zhruba od roku 1425 a podle dokumentace předložené UNESCO měří celá síť kolem 3 100 kilometrů, z toho asi 80 kilometrů vede tunely. Voda v nich teče výhradně gravitací po spádu kolem metru na kilometr. Obslužné pěšiny podél kanálů se později staly hlavní turistickou sítí ostrova.
Kolik dní na Madeiru stačí?
Ostrov měří zhruba 57 na 22 kilometrů, ale přejezdy trvají déle, než vzdálenost napovídá. Na propojení jižního pobřeží, centrálního hřebene a severního vavřínového lesa bez spěchu je potřeba počítat spíš s celým týdnem než s prodlouženým víkendem. Navíc je rozumné mít rezervu na počasí, protože trasy na hřebeni se plánují podle oblačnosti, ne podle kalendáře.
Zdroje: oficiální turistický portál regionu Visit Madeira (parametry tras PR, doporučení pro chodce, stav tras, gastronomie a kultura), portugalský meteorologický ústav IPMA (klimatologická normála stanice Funchal 1991-2020), Observatório do Clima da Madeira při regionální vládě (srážky a teploty podle nadmořské výšky), seznam světového dědictví UNESCO a nominační dokumentace k levadám, regionální institut ochrany přírody IFCN (endemické druhy a vegetace), geologický portál regionální vlády Geodiversidade Madeira, Global Volcanism Program Smithsonian Institution, Instituto da Vinha e do Vinho a portál Produtos Tradicionais Portugueses (chráněná označení), koncesionář Viaexpresso a regionální dopravní systém SIGA. Parametry tras, jejich průchodnost, výše poplatků i jízdní řády se v čase mění, aktuální stav vždy ověřte u regionální turistické správy a institutu ochrany přírody.