Domů › Kam vyrazit › Sardinie › Treky na Sardinii
Sardinie není jen pláž. Ve vnitrozemí a na východním pobřeží se skrývá vápencový svět, který patří k nejnáročnějším pěším terénům v Itálii. Selvaggio Blu, tedy Divoká modrá, je vícedenní trasa nad zálivem Orosei, na kterou se nastupuje s lanem a která nemá po většinu délky vodu. Gola su Gorropu je kaňon se stěnami vysokými až kolem pěti set metrů. A Punta La Marmora, střecha ostrova, leží v žulovém masivu Gennargentu, kde se chodí úplně jinak než na pobřeží. Tenhle text shrnuje, co která z těch tras opravdu obnáší, kdy se na ně jezdí a kde je hranice mezi turistikou a horolezectvím.
Ve zkratce
| Nejnáročnější trek | Selvaggio Blu, přes 40 km po pobřeží zálivu Orosei, obvykle 4 až 7 dnů |
| Kdo trasu vytvořil | Mario Verin a Peppino Cicalò, koncept z roku 1987 |
| Technika na Selvaggio Blu | slaňování, lezecké kroky, orientace bez značení; nutné lano a zkušenost |
| Registrace | Selvaggio Blu vyžaduje předchozí ohlášení sekretariátu obce Baunei a schválený seznam bivaků |
| Nejhlubší kaňon | Gola su Gorropu, délka soutěsky kolem 1,5 km, stěny až kolem 500 m |
| Nejvyšší bod ostrova | Punta La Marmora, 1 834 m, masiv Gennargentu |
| Archeologický cíl v horách | nuragická vesnice Tiscali v závrtu hory nad 500 m, Supramonte |
| Dálková značená trasa | Cammino Minerario di Santa Barbara, okruh kolem 500 km ve 30 etapách, od roku 2017 |
| Sezóna pro treky | jaro a podzim; léto je kvůli horku a nedostatku vody nevhodné |
| Voda | vápenec vodu nedrží, na pobřežních trasách se počítá se 3 až 4 litry na osobu a den |
Proč se na Sardinii chodí jinak než v Alpách
Východní Sardinie je vápencový kras. To má tři důsledky, které řídí celé plánování. Zaprvé tu prakticky neteče povrchová voda: déšť mizí do podzemí, takže trasy vedou nad zálivem plným moře, ale bez jediného pitného zdroje. Zadruhé je terén ostrý a členitý, s balvanovými poli, škrapy a hustým makchiovým porostem, který zpomaluje víc než převýšení. A zatřetí tu chybí ta hustá síť značení a chat, na kterou je český turista zvyklý z Alp; některé z nejznámějších tras nejsou značené vůbec.
Vnitrozemský Gennargentu je proti tomu žulové a břidličné pohoří s oblými hřbety, pastvinami a volně žijícími koňmi. Chodí se tam po otevřených svazích, orientace je snazší, ale počasí drsnější, protože jde o nejvyšší část ostrova.
Souvislosti k celému ostrovu, dopravě a regionům najdete v našem průvodci Sardinií, načasování cesty pak řeší text o počasí a nejlepší době na návštěvu.
Selvaggio Blu: nejtěžší italský trek
Trasu vymysleli fotograf a horolezec Mario Verin a architekt Peppino Cicalò; koncept se datuje do roku 1987 a navazoval na starší průzkumy zdejšího pobřeží. Nešlo o vybudování stezky, ale o propojení existujících pastýřských pěšin, uhlířských cest a lezeckých úseků do jedné linie, která sleduje pobřeží zálivu Orosei nad Supramonte di Baunei.
Délka se uvádí přes 40 kilometrů. Klasicky se jde z Pedra Longa u Santa Maria Navarrese do Cala Sisine, prodloužené varianty pokračují až k Cala Gonone. Zdatné skupiny to zvládají ve čtyřech dnech, obvyklejší je pět, a s méně zkušenou skupinou nebo těžkými batohy se to natahuje na šest až sedm.
Co konkrétně dělá trasu náročnou
Slaňování. Na původní linii se slaňuje opakovaně; uváděné délky jednotlivých slanění se pohybují od zhruba dvaceti metrů po zhruba pětačtyřicet metrů u nejdelšího. To určuje výbavu: standardem jsou dvě padesátimetrová poloviční lana, protože jedno šedesátimetrové na nejdelší slanění nestačí bez rizika.
Lezecké kroky. Trasa obsahuje krátké skalní úseky, jištěné traverzy a exponovaná místa. Obtížnost nejtěžších míst se udává kolem stupně IV podle UIAA. To nejsou metry, které by se daly obejít, a jde se v nich s batohem na několik dnů.
Orientace. Zkušení účastníci se shodují, že nejtěžší na Selvaggio Blu není lezení ani slaňování, ale najít cestu. Trasa není turisticky značená, prochází spletí pastýřských pěšin a hustým porostem a ztráta cesty stojí hodiny navíc v terénu, kde není kam ustoupit.
Voda. Vápencové pobřeží nemá spolehlivé prameny. Doporučené množství se uvádí kolem tří až čtyř litrů na osobu a den, což znamená deset a víc kilogramů jen na vodě, pokud nemáte zásobování. Ojedinělé zdroje jako jeskyně s vodou nebo sezónní tok jsou závislé na dešti a nedá se s nimi počítat jako s jistotou. Právě proto většina organizovaných výprav řeší logistiku lodí, která vodu a jídlo vysadí na plážích.
Žádná civilizace. Po celé délce nejsou silnice, vesnice ani chaty. Spí se v bivaku pod skalním převisem nebo na pláži. Únik z trasy je většinou možný jen lodí.
Registrace a průvodce
Obec Baunei zavedla povinné ohlášení. Skupina musí předem nahlásit sekretariátu termín, počet účastníků, plánovaná místa přenocování a kontakt; potvrzení se schváleným seznamem bivaků spolu s dokladem o zaplacení poplatku slouží jako doklad při kontrole. Poplatek se platí za osobu, licencovaní horští a environmentální průvodci jsou z něj osvobozeni. Některá místa přenocování jsou vyhrazena výhradně skupinám vedeným licencovaným průvodcem. Změnu plánu za pochodu, typicky kvůli počasí, je nutné sekretariátu nahlásit.
Průvodce není formálně povinný na celé trase, ale prakticky vzato jde o rozhodnutí, které si má každý poctivě zodpovědět. Bez samostatné schopnosti stavět slaňovací stanoviště, jistit a číst terén bez značení je Selvaggio Blu neprůchodná. Kdo tyhle dovednosti nemá nacvičené z jiných hor, měl by jít s průvodcem, nebo trasu odložit.
Gola su Gorropu: kaňon, na který se dá jít i bez lana
Soutěska Gorropu leží mezi Supramonte di Urzulei a Supramonte di Orgosolo, na toku Flumineddu. Samotná úžina měří kolem půldruhého kilometru a její stěny dosahují v nejhlubším místě zhruba pěti set metrů. Bývá označována za jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě.
Podstatné je, že kaňon má několik režimů. Vstupní část se dá projít pěšky bez technického vybavení a jde o běžnou celodenní túru. Průchod celou soutěskou včetně nejužších míst je jiná disciplína, kde se přelézají obří balvany a v některých obdobích a úsecích je potřeba jištění a doprovod průvodce; správce lokality proto vnitřek kaňonu rozděluje na zóny s různým režimem přístupu.
Nejčastější nástupy jsou dva. Shora od průsmyku Genna Silana na silnici mezi Dorgali a Urzulei se sestupuje ke dnu údolí, což znamená, že náročná část, tedy výstup, přijde na konci dne. Zdola od mostu Sa Barva u Dorgali je to delší, ale rovnější přístup, který se dá zkrátit terénním autem po nezpevněné cestě. Vstup do kaňonu je zpoplatněný a spravovaný.
Dvě varování stojí za zdůraznění. Po dešti jsou balvany extrémně kluzké a v úzké soutěsce hrozí rychlý vzestup vody, takže se do kaňonu za srážek nechodí. A v létě je v uzavřeném skalním korytě přes den mimořádné horko bez stínu i bez vzduchu.
Gennargentu a Punta La Marmora: střecha ostrova
Punta La Marmora měří 1 834 metrů a je nejvyšším bodem Sardinie. Leží v masivu Gennargentu ve střední části ostrova, v oblasti Barbagia, tedy zcela mimo pobřežní vápence.
Výstup nepatří mezi technicky obtížné. Běžný nástup vede od útulny S’Arena ve výšce kolem 1 510 metrů, kam se dojede horskou silnicí odbočující z průsmykové komunikace mezi obcemi Fonni a Desulo. Okružní varianta přes vedlejší vrcholy měří zhruba patnáct a půl kilometru a má kolem 685 metrů převýšení; hodnotí se jako horská túra vyžadující zkušenost s pohybem v horách, ne jako procházka. Trasa přitom sbírá hned několik nejvyšších bodů ostrova, mimo jiné Bruncu Spina.
Charakter je otevřený: hřbety bez lesa, pastviny, kamenná pole, občas divocí koně. To znamená vystavení větru i slunci po celou dobu. V zimě a brzy na jaře tu leží sníh, což je detail, na který se u Sardinie často zapomíná. Přes centrální část ostrova prochází také úsek dálkové trasy Sentiero Italia, takže se dá Gennargentu spojit do víc dnů.
Supramonte pěšky: Tiscali, Cala Goloritzé, Cala Luna
Tiscali
Nuragická vesnice Tiscali je schovaná uvnitř hory: leží v obřím závrtu, který vznikl zřícením klenby krasové jeskyně. Hora sama přesahuje pět set metrů. Uvnitř se dochovaly dva shluky staveb, na severní straně zhruba čtyřicet okrouhlých obydlí, na jihozápadě asi třicet menších pravoúhlých. Osídlení začalo v nuragickém období, tedy zhruba mezi 15. a 8. stoletím před naším letopočtem, pokračovalo přestavbami v době římské a místo bylo obydleno ještě v raném středověku. Objeveno bylo až na počátku 20. století.
Nejběžnější přístup vede z údolí Lanaittu strmou uhlířskou pěšinou; závěr trvá zhruba hodinu a půl a jde místy po úzkém hřbítku, kde se prochází jednotlivě. Další varianty vedou od mostu Sa Barva přes Flumineddu nebo z oblasti pramene Su Gologone u Olieny. Vstup do areálu je placený. Přístupové cesty jsou z části nezpevněné a v Supramonte se snadno bloudí, průvodce nebo místní dopravu proto řada návštěvníků volí i tady.
Cala Goloritzé
Nejfotografovanější pláž Sardinie je přírodní památkou a dostat se na ni dá jen pěšky nebo lodí, přičemž plavba je k břehu omezena. Pěší přístup začíná v místě Su Porteddu na náhorní plošině nad Baunei, cesta vystoupá do výšky kolem 490 metrů a pak strmě klesá k moři. Sestup trvá zhruba hodinu, výstup zpět asi dvě. Nad plážkou se tyčí skalní jehla Punta Caroddi vysoká 148 metrů.
Klíčová věc pro plánování: obec Baunei zavedla omezený počet návštěvníků za den a rezervační systém s poplatkem a s vymezenou dobou vstupu. Konkrétní podmínky se v čase mění, ověřte je před cestou u obce. A ještě jedna praktická poznámka: pláž nemá žádné zázemí, takže vodu si nesete oběma směry, a návrat do kopce v odpoledním horku je ta obtížnější polovina dne.
Cala Luna
Cala Luna se dá dojít po pobřeží od Cala Fuili jižně od Cala Gonone. Trasa má malé převýšení, uvádí se kolem 150 metrů, celkově kolem devíti kilometrů tam i zpět a zhruba dvě a půl hodiny chůze jedním směrem. Nenechte se tím zmást: povrch je hodně nerovný, kamenitý a místy kluzký, takže to není plážová procházka v sandálech. Doporučuje se minimálně dva litry vody na osobu. Oblíbená varianta je dojít pěšky a vrátit se lodí do Cala Gonone.
Značené dálkové trasy: alternativa pro ty, kdo nechtějí lano
Kdo hledá vícedenní chůzi bez technických úseků, má na Sardinii několik možností. Nejrozvinutější je Cammino Minerario di Santa Barbara v jihozápadní části ostrova, v regionu Sulcis-Iglesiente. Jde o okruh dlouhý zhruba 500 kilometrů rozdělený do třiceti etap, který začíná i končí v Iglesias a propojuje opuštěné doly, montánní památky, kostely a pobřeží. Trasu spravuje nadace založená v roce 2017. Zhruba tři čtvrtiny vedou po pěšinách, mulařských a polních cestách, zbytek po asfaltu a málo frekventovaných komunikacích. Nejvyšší body se drží kolem devíti set metrů, takže jde o terén kopcovitý, ne horský. Poutníci si mohou pořídit poutnický pas.
Druhou možností je zmíněný sardinský úsek Sentiero Italia, který prochází i vnitrozemskými horami včetně okolí Gennargentu, a dále síť regionálních značených tras spravovaná lesnickou agenturou, která pokrývá mimo jiné Supramonte a údolí Lanaittu.
Přehled tras
| Trasa | Kde | Parametry | Náročnost | Čím je |
|---|---|---|---|---|
| Selvaggio Blu | Supramonte di Baunei, záliv Orosei | přes 40 km, obvykle 4 až 7 dnů | extrémní, lezecké kroky kolem IV UIAA | Pobřežní vícedenní trek se slaňováním, bez značení a bez vody. Povinná registrace u obce Baunei. |
| Gola su Gorropu, vstupní část | Flumineddu, mezi Urzulei a Orgosolo | soutěska kolem 1,5 km, stěny až kolem 500 m | středně náročná túra | Nejznámější kaňon ostrova. Vstup zpoplatněný, hlubší zóny s omezeným režimem. |
| Punta La Marmora | Gennargentu, Barbagia | 1 834 m; okruh od S’Arena kolem 15,5 km a 685 m převýšení | horská túra bez techniky | Nejvyšší bod Sardinie, otevřené hřbety, v zimě sníh. |
| Tiscali | Supramonte, údolí Lanaittu | závěrečný výstup zhruba 1,5 hodiny | středně náročná, strmá a exponovaná pěšina | Nuragická vesnice v závrtu uvnitř hory. Vstup placený. |
| Cala Goloritzé | Baunei, záliv Orosei | výstup do zhruba 490 m; dolů hodina, nahoru dvě | středně náročná | Přírodní památka se skalní jehlou Punta Caroddi 148 m. Denní kvóta a rezervace. |
| Cala Luna z Cala Fuili | Cala Gonone, Dorgali | kolem 9 km celkem, převýšení kolem 150 m | středně náročná, kamenitý povrch | Pobřežní přechod k proslulé pláži, návrat lze lodí. |
| Cammino Minerario di Santa Barbara | Sulcis-Iglesiente | okruh kolem 500 km, 30 etap | dálková chůze bez technických úseků | Značená poutní a montánní trasa z Iglesias, maximum kolem 900 m. |
Přehled tras postupně rozšiřujeme.
Sezóna: proč se v létě na Sardinii netreká
Tohle je bod, na kterém nejčastěji ztroskotá česká představa o Sardinii jako o srpnové destinaci. Pro vícedenní chůzi ve vnitrozemí a na východním pobřeží jsou vhodné jaro a podzim, tedy zhruba duben, květen a začátek června, a pak konec září a říjen. Zdroje k Selvaggio Blu shodně doporučují právě tato okna, provozovatelé dálkové trasy v Sulcisu jmenují jako nejlepší měsíce květen a září a upozorňují, že letní teploty překračují čtyřicet stupňů.
Důvody jsou tři a všechny se sčítají. Horko: na otevřených vápencových svazích bez stínu je v létě expozice slunci celodenní. Voda: vápenec ji nedrží, sezónní kaluže a jeskynní zdroje jsou v létě vyschlé, takže vodu nesete celou. A denní světlo mimo hlavní léto ubývá, což u dlouhých etap znamená plánovat s rezervou a mít čelovku.
Zima naopak není mrtvá sezóna všude. Na nížinných a pobřežních trasách se dá chodit celoročně, zatímco v Gennargentu je třeba počítat se sněhem a se skutečnými horskými podmínkami.
Poctivé varování na závěr
Selvaggio Blu se v marketingových materiálech někdy popisuje jako trek. Formálně sedí spíš označení vícedenní horský podnik s lezeckými a slaňovacími úseky, který se odehrává v pustině bez vody, bez značení a bez možnosti rychlého ústupu po zemi. Kdo tam vyrazí s běžnou trekovou výbavou a bez lanové praxe, spoléhá na štěstí.
Rozumný postup je stupňovitý. První návštěva ostrova: Gorropu, Tiscali, Goloritzé, Cala Luna, případně Punta La Marmora. To dá dobrou představu o terénu, teplotách, spotřebě vody i o tom, jak rychle se v Supramonte ztrácí cesta. Teprve pak má smysl řešit Selvaggio Blu, a to buď s licencovaným průvodcem, nebo s partou, která má vlastní lanovou praxi a někdo v ní trasu už zná.
Ať už jdete kamkoli, platí tři pravidla, která tu mají větší váhu než jinde. Vodu počítejte předem a nesnižujte odhad. Trasu a předpokládaný návrat oznamte někomu, kdo bude vědět, co dělat, když se neozvete. A za deště nechoďte do kaňonů. Evropské tísňové číslo je v Itálii 112.
Časté otázky
Dá se Selvaggio Blu jít bez průvodce?
Formálně není průvodce povinný na celé trase, ale trek obsahuje slaňování, lezecké kroky kolem stupně IV podle UIAA a není nijak značený, takže bez samostatné lanové praxe a schopnosti orientace v terénu není průchodný. Obec Baunei navíc vyžaduje předchozí registraci skupiny a některá místa přenocování vyhrazuje pouze skupinám s licencovaným průvodcem. Kdo tyhle dovednosti nemá, měl by jít s průvodcem.
Jak dlouhé je Selvaggio Blu a kolik dnů zabere?
Uvádí se přes 40 kilometrů po pobřeží zálivu Orosei, klasicky z Pedra Longa do Cala Sisine, s variantami až k Cala Gonone. Zdatné skupiny to zvládnou ve čtyřech dnech, běžnější je pět a s těžkými batohy nebo méně zkušenou skupinou to bývá šest až sedm dnů.
Kolik vody si mám vzít?
Na pobřežních trasách v Supramonte se doporučují zhruba tři až čtyři litry na osobu a den. Vápenec vodu nedrží, spolehlivé prameny na trase nejsou a ojedinělé zdroje jsou závislé na dešti. Většina organizovaných výprav řeší zásobování lodí, která vodu vysadí na plážích. Na kratší denní túry, například k Cala Luna, se doporučují alespoň dva litry na osobu.
Jak hluboká je soutěska Gorropu a dá se projít bez vybavení?
Soutěska měří kolem půldruhého kilometru a stěny dosahují v nejhlubším místě zhruba pěti set metrů. Vstupní část se dá projít pěšky bez technického vybavení jako běžná celodenní túra. Průchod nejužšími místy vyžaduje přelézání obřích balvanů a v části zón jištění a doprovod průvodce. Vstup je zpoplatněný a za deště se do kaňonu nechodí.
Jak vysoká je Punta La Marmora a je výstup těžký?
Punta La Marmora měří 1 834 metrů a je nejvyšším bodem Sardinie. Technicky obtížná není. Běžný nástup je od útulny S’Arena ve výšce kolem 1 510 metrů, okružní varianta přes vedlejší vrcholy měří zhruba 15,5 kilometru s převýšením kolem 685 metrů. Jde o otevřený horský terén bez stínu, v zimě a brzy na jaře se sněhem.
Kdy je nejlepší doba na treky na Sardinii?
Jaro a podzim, tedy zhruba duben až začátek června a konec září s říjnem. Léto je pro vícedenní chůzi nevhodné kvůli horku, které ve vnitrozemí překračuje čtyřicet stupňů, a kvůli tomu, že sezónní vodní zdroje jsou vyschlé. Nížinné a pobřežní trasy se dají chodit i v zimě, Gennargentu naopak vyžaduje počítat se sněhem.
Potřebuji rezervaci na Cala Goloritzé?
Ano. Obec Baunei zavedla omezený denní počet návštěvníků, rezervační systém s poplatkem a vymezenou dobu vstupu. Pěší přístup vede ze Su Porteddu, cesta vystoupá do výšky kolem 490 metrů a pak klesá k moři; sestup trvá asi hodinu, výstup zpět zhruba dvě. Konkrétní podmínky se v čase mění, ověřte je před cestou u obce.
Existuje na Sardinii dálková značená trasa bez technických úseků?
Ano, nejrozvinutější je Cammino Minerario di Santa Barbara v jihozápadní části ostrova. Jde o okruh dlouhý zhruba 500 kilometrů ve třiceti etapách, který začíná i končí v Iglesias, propojuje opuštěné doly a pobřeží a nejvyšší body drží kolem devíti set metrů. Přes ostrov vede také úsek dálkové trasy Sentiero Italia.
Co je Tiscali a jak se tam dostanu?
Tiscali je nuragická vesnice ukrytá v obřím závrtu uvnitř hory v Supramonte, vzniklém zřícením klenby krasové jeskyně. Osídlení začalo v nuragickém období mezi 15. a 8. stoletím před naším letopočtem a pokračovalo až do raného středověku. Nejběžnější přístup vede z údolí Lanaittu, závěrečný výstup po strmé uhlířské pěšině trvá zhruba hodinu a půl. Vstup do areálu je placený.
Zdroje: oficiální turistický portál obce Baunei (registrace na Selvaggio Blu, pravidla bivaků, stezka na Cala Goloritzé), regionální turistický portál SardegnaTurismo (Tiscali), specializované horolezecké a trekové zdroje k parametrům Selvaggio Blu včetně délek slanění a doporučeného množství vody, správa a průvodcovské zdroje k soutěsce Gola su Gorropu, turistické databáze k výstupu na Punta La Marmora, dokumentace Cammino Minerario di Santa Barbara. Parametry tras, poplatky, rezervační pravidla i režim vstupu do chráněných lokalit se v čase mění, aktuální stav vždy ověřte u příslušné obce nebo správy území.