Černá Hora má i přes svou malou rozlohu pět národních parků: Durmitor na severu, Skadarské jezero na jihu, prales Biogradska Gora ve středu, masiv Lovćen nad Kotorem a velehory Prokletije u albánské hranice. Skadarské jezero je největší jezero Balkánu, Biogradska Gora chrání jeden z posledních evropských pralesů, na Lovćenu stojí mauzoleum básníka a vládce Njegoše a v Prokletije se zvedá Zla Kolata (kolem 2 534 m), nejvyšší hora celé země. Durmitor s kaňonem Tary má samostatného průvodce, tady jej jen zmiňujeme. Následující text řadí jezera a parky podle toho, co je na každém z nich hlavní, a přidává to, co bývá u fotogenických snímků vynechané: sezónnost, přístupové cesty a čím se jednotlivá místa od sebe liší.
Ve zkratce
| Počet národních parků | pět: Durmitor, Skadarské jezero, Biogradska Gora, Lovćen, Prokletije |
| Rok vyhlášení | první čtyři už v roce 1952, Prokletije jako nejmladší v roce 2009 |
| Skadarské jezero | největší jezero Balkánu i jižní Evropy, plocha kolísá zhruba mezi 370 a 530 km2, sdílené s Albánií (kolem 65 procent na černohorské straně) |
| Vlajkový pták Skadaru | pelikán kadeřavý, jedna z posledních evropských populací; celkem evidováno kolem 270 druhů ptáků |
| Biogradska Gora | jeden z posledních pralesů Evropy v pohoří Bjelasica, ledovcové Biogradské jezero ve výšce orientačně kolem 1 100 m |
| Lovćen | masiv nad Kotorem, nejvyšší vrchol Štirovnik 1 749 m, mauzoleum Njegoše na Jezerski vrh 1 657 m |
| Njeguši | vesnice pod Lovćenem, rodiště Njegoše, proslulá njeguški pršut a domácí sýr |
| Prokletije | nejdivočejší velehory na jihovýchodě, Zla Kolata (kolem 2 534 m) nejvyšší hora Černé Hory, sdílené s Albánií |
| Vinařství u Skadaru | oblast Crmnica jižně od jezera, autochtonní modrá odrůda Vranac |
| Nástupní vesnice k jezeru | Virpazar (lodní výlety) a Rijeka Crnojevića (fotogenický meandr řeky) |
Pět národních parků Černé Hory
Černá Hora je rozlohou malá země, přesto má pět národních parků, které pokrývají velmi odlišné typy krajiny: od mokřadního jezera u moře přes prales a horský masiv až po nejvyšší velehory Balkánu. První čtyři parky byly vyhlášeny už v roce 1952, tedy krátce po druhé světové válce, a Prokletije se k nim jako nejmladší přidalo až v roce 2009. Dohromady dávají docela úplný obraz přírodní rozmanitosti země na malém prostoru.
Nejseverněji leží Durmitor, pohoří s ledovcovými jezery přezdívanými „horské oči“ a s hlubokým kaňonem řeky Tary, zapsané na seznamu UNESCO. Protože je to jeden z hlavních cílů severní Černé Hory, má vlastního podrobného průvodce a v tomto textu ho jen zmiňujeme; detaily o vrcholech, jezerech a kaňonu najdete v článku Durmitor a kaňon Tary.
Zbývající čtyři parky si projdeme podrobně. Skadarské jezero na jihu je největší jezero Balkánu a mokřadní ptačí ráj. Biogradska Gora ve středu země chrání prales a ledovcové jezero v pohoří Bjelasica. Lovćen se zvedá přímo nad Kotorskou zátokou a nese na vrcholu mauzoleum Njegoše. A Prokletije na jihovýchodě jsou nejdivočejší a nejnepřístupnější velehory země, sdílené s Albánií a Kosovem. Každý z parků je svou povahou úplně jiný, což z jejich kombinace dělá dobrou kostru poznávacího zájezdu mimo pobřeží. Jak parky zapadají do celkového plánu cesty po zemi, popisuje náš průvodce dovolenou v Černé Hoře.
Parky se dají navštívit jednotlivě jako celodenní výlety, nebo je poskládat do delší okružní cesty vnitrozemím. Skadarské jezero a Lovćen jsou nejblíž pobřeží a nejsnáz dostupné, takže bývají první volbou pro ty, kdo tráví dovolenou hlavně u moře a chtějí si udělat výlet do vnitrozemí. Biogradska Gora a Prokletije leží dál na severu a severovýchodě a hodí se spíš pro cestu, která do hor zamíří cíleně. Společné mají to, že nabízejí úplně jiný zážitek než rušné pobřeží: klid, přírodu a chladnější horské klima, které je v létě příjemnou úlevou od horka na jihu.
Skadarské jezero: největší jezero Balkánu
Skadarské jezero, mezinárodně známé jako Lake Skadar nebo Shkodra, je největší jezero na Balkánském poloostrově a zároveň největší jezero jižní Evropy. Jeho plocha není stálá: kolísá sezonně podle výšky hladiny zhruba mezi 370 a 530 kilometry čtverečními, takže konkrétní číslo závisí na tom, kdy se měří. Na jaře po tání a deštích se jezero rozlévá do širokých mokřadů, v létě se hladina snižuje. Odtokem do Jaderského moře je řeka Bojana, albánsky Buna.
Jezero je sdílené s Albánií. Zhruba dvě třetiny plochy, kolem 65 procent, leží v Černé Hoře, zbytek, kolem 35 procent, patří Albánii; přesný podíl se podle zdrojů mírně liší a při kolísající hladině je stejně jen orientační. Na černohorské straně je od roku 1983 vyhlášen národní park, který chrání jednu z ekologicky nejcennějších oblastí země.
Ptačí ráj a pelikán kadeřavý
Skadarské jezero je jedno z největších ptačích útočišť v Evropě, evidováno je zde kolem 270 druhů ptáků. Vlajkovým druhem a symbolem jezera je pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), jehož zdejší hnízdiště patří k posledním evropským populacím tohoto velkého vodního ptáka. Kromě pelikánů se tu daří volavkám, kormoránům, ibisům a dalšímu vodnímu ptactvu. Oblast je uznaná jako Important Bird Area a je zapsaná jako mokřad mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Pozorování ptáků je jedním z hlavních důvodů, proč sem lidé jezdí, a nejlépe se za nimi vyplouvá časně ráno. Právě mokřadní charakter jezera s mělkými zátokami, rákosím a plovoucí vegetací vytváří prostředí, které je pro hnízdění a odpočinek ptactva ideální, a řadí Skadarské jezero mezi ornitologicky nejvýznamnější lokality této části Evropy.
Vesnice, řeka a lekníny
Hlavní nástupní vesnicí k jezeru je Virpazar, výchozí bod většiny lodních výletů a přirozená základna pro poznávání parku. Odsud vyplouvají menší čluny i větší výletní lodě, které jsou hlavním způsobem, jak jezero poznat, protože velká část mokřadů je z břehu nepřístupná. Druhým ikonickým místem je Rijeka Crnojevića, malebná vesnice na stejnojmenné řece; její mnohokrát fotografovaný záhyb, kde se meandr řeky vlévá do jezera, patří k nejznámějším pohledům celé Černé Hory a bývá na pohlednicích země.
V teplé části roku pokrývají hladinu rozsáhlé porosty leknínů, které jsou dalším typickým obrazem jezera. Vodní plochu zdobí řada malých ostrůvků, z nichž některé nesou staré ostrovní kláštery, například Beška nebo Grmožur. Právě kombinace kvetoucích leknínů, ostrůvků, ptáků a zrcadlící se hladiny dělá z plavby po jezeře jeden z klidnějších zážitků země, zejména ve srovnání s rušným pobřežím.
Vinařství: Vranac a oblast Crmnica
Okolí jezera, hlavně oblast Crmnica jižně od jeho břehů, je tradiční vinařský region. Pěstuje se tu autochtonní modrá odrůda Vranac, z níž pochází stejnojmenné červené víno, které bývá označováno za vlajkovou loď černohorského vinařství. Návštěva jezera se proto často spojuje s ochutnávkou vína ve vesnicích v okolí. Skadarské jezero tak nabízí neobvyklou kombinaci: divokou mokřadní přírodu a kulturní vinařskou krajinu vedle sebe, na dosah od pobřeží i od hlavního města.
Biogradska Gora: prales a ledovcové jezero
Biogradska Gora je národní park v pohoří Bjelasica ve středu země, mezi řekami Tara a Lim na území opčiny Kolašin. Rozlohou patří k menším parkům, má zhruba 54 kilometrů čtverečních, jeho význam je ale mimořádný. Chrání totiž jeden z posledních pralesů, tedy panenských lesů, v Evropě, kde po staletí probíhal přirozený vývoj bez zásahu člověka.
Jádrová pralesní zóna má rozlohu asi 16 kilometrů čtverečních a některé stromy jsou přes 500 let staré; roste tu buk lesní, javor klen, jasan a další druhy, které tady dosahují úctyhodných rozměrů. Procházka pralesem mezi mohutnými starými kmeny je proto zážitek, který jinde v Evropě není snadné najít.
Srdcem parku je Biogradské jezero, největší z místních jezer, ledovcového původu. Leží přímo uprostřed pralesa v nadmořské výšce orientačně kolem 1 100 metrů. Kolem jezera vede pohodlný okruh, který je nejsnazším způsobem, jak park poznat, a je zvládnutelný i pro rodiny a méně zdatné chodce. Kdo chce dál a výš, může z jezera vystoupat do vyšších poloh Bjelasice, kde se skrývají další horská ledovcová jezera. Biogradska Gora tak spojuje snadno dostupný prales u jezera s náročnějšími výstupy do hor pro ty, kdo o ně stojí.
Lovćen: mauzoleum Njegoše nad Kotorem
Národní park Lovćen se zvedá přímo nad Kotorem a Kotorskou zátokou, vyhlášen byl v roce 1952 a má rozlohu 62,2 kilometru čtverečního. Masiv má dva výrazné vrcholy: nejvyšší je Štirovnik s výškou 1 749 metrů, druhý nejvyšší je Jezerski vrh s výškou 1 657 metrů. Právě na Jezerski vrh vede většina návštěvníků, protože na jeho vrcholu stojí nejznámější stavba parku.
Mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše
Na vrcholu Jezerski vrh (1 657 m) stojí monumentální mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše, černohorského vládce, pravoslavného biskupa a nejvýznamnějšího básníka země. Stavba byla dokončena v roce 1971 podle návrhu sochaře Ivana Meštroviće a Njegoš, uctívaný jako symbol černohorské státnosti a kultury, je zde pohřben. K mauzoleu vede z parkoviště schodiště, jehož délka se uvádí orientačně kolem 461 schodů; přesné číslo se mezi zdroji liší, takže ho berte jako přibližné. Od stavby se za dobré viditelnosti otevírají panoramatické výhledy až na velkou část Černé Hory, na okolní hory i k Jadranu, a právě rozhled bývá pro mnoho lidí hlavním důvodem výstupu.
Přístup z Kotoru a vesnice Njeguši
Z Kotoru vede na Lovćen proslulá serpentinová silnice se sérií ostrých vlásenkových zatáček, která stoupá po strmé stěně nad zálivem a nabízí dramatické výhledy dolů na Boku. Je to úzká horská cesta vyžadující soustředění a klidný styl jízdy; podrobněji o ní píšeme v článku o Kotorském zálivu. Kdo si na serpentiny netroufá, může Lovćen navštívit i pohodlnější trasou od Cetinje.
Cestou, v sedle pod Lovćenem, leží vesnice Njeguši, rodiště Njegoše a kolébka vládnoucí dynastie Petrović-Njegoš. Kromě historického významu je Njeguši proslulá i gastronomicky: pochází odtud sušená šunka njeguški pršut a domácí njeguški sýr, které vyzrávají v místním horském klimatu a patří k nejznámějším produktům černohorského vnitrozemí. Zastávka na ochutnávku pršutu a sýra bývá přirozenou součástí výletu na Lovćen. Kdo chce spojit Lovćen s dalšími cíli vnitrozemí, jako je bývalé královské hlavní město Cetinje nebo klášter Ostrog, najde je v článku Cetinje, Ostrog a vnitrozemí.
Prokletije: nejvyšší hory Černé Hory
Prokletije jsou nejmladší národní park země, vyhlášený v roce 2009, na jihovýchodě u hranice s Albánií. Leží ve stejnojmenném pohoří, které se anglicky jmenuje Accursed Mountains, tedy „Prokleté hory“, a jde o nejdivočejší a nejnepřístupnější velehory Černé Hory. Terén je zde strmý, skalnatý a řídce osídlený, s ledovcovými jezery a ostrými štíty, což z Prokletije dělá cíl spíš pro zkušené vysokohorské turisty než pro nedělní výletníky.
Právě tady se zvedá Zla Kolata s výškou kolem 2 534 metrů, která je nejvyšší horou celé Černé Hory. Je důležité ji nezaměňovat s Bobotovým Kukem v Durmitoru (kolem 2 523 m), který je jen nejvyšším vrcholem tamního pohoří, nikoli celé země. Sousední Dobra Kolata dosahuje 2 528 metrů. Zla Kolata leží přímo na černohorsko-albánské hranici, na černohorské straně na území opčiny Gusinje.
Pohoří Prokletije je sdílené s Albánií a zasahuje i do Kosova. Na albánské straně téhož masivu leží proslulá údolí Theth a Valbona s populárním trekem mezi nimi přes průsmyk Valbona; celé to spadá pod dálkovou trasu Peaks of the Balkans vedoucí třemi zeměmi. Podrobně o albánské straně, o parametrech treků a o sezóně píšeme v článku albánské hory a treky. Černohorská strana Prokletije zůstává tišší a méně navštěvovaná, s výchozími body kolem měst Plav a Gusinje, a je rájem pro náročnou vysokohorskou turistiku daleko od davů. V okolí se skrývají ledovcová jezera a strmé skalní štíty a značení bývá řidší než v zavedenějších pohořích, takže se do vyšších poloh vyráží s rezervou, dobrou mapou a nejlépe za stabilního počasí. Pro běžného návštěvníka jsou Prokletije spíš cílem k obdivování z údolí a k lehčím túrám v podhůří než místem pro spontánní výstup na hlavní hřeben.
Praktické informace: doprava, sezóna a lodní výlety
Parky jsou rozeseté po celé zemi a každý má jinou logiku návštěvy. Skadarské jezero je nejdostupnější: leží mezi Podgoricí a pobřežím, Virpazar je na hlavní silniční i železniční ose a dá se sem zajet i na půl dne z Budvy nebo Baru. Lovćen je nejsnáz dosažitelný od Kotoru serpentinami nebo od Cetinje a bývá součástí okruhů vnitrozemím. Biogradska Gora leží u Kolašinu na severu, na trase mezi pobřežím a Durmitorem, takže se dobře spojuje s cestou do hor. Prokletije jsou nejodlehlejší a počítá se s delším přejezdem do oblasti Plavu a Gusinje.
Sezóna se liší podle nadmořské výšky. Skadarské jezero je příjemné od jara do podzimu; jaro a časné léto jsou nejlepší pro pozorování ptáků a kvetoucí lekníny, léto bývá horké a hladina nižší. Biogradska Gora a Lovćen jsou plně přístupné hlavně v teplé polovině roku, přes zimu sem zasahuje sníh a horské cesty mohou být uzavřené. Prokletije jsou vysokohorské a schůdné prakticky jen v létě, řádově od června do října, kdy z hřebenů zmizí sníh; mimo tuto dobu jde o náročný zimní terén. Kdo plánuje cestu podle počasí a ročního období, najde přehled v článku počasí v Černé Hoře a kdy jet.
Lodní výlety po Skadarském jezeře jsou samostatnou kapitolou a pro mnoho návštěvníků hlavním důvodem cesty. Vyplouvá se především z Virpazaru, na výběr bývají kratší okruhy po nejbližších zátokách i delší plavby k ostrovním klášterům a leknínovým polím. Nejlepší světlo a nejvíc ptáků je časně ráno, kdy je hladina klidná a horko ještě nedorazilo. Dobré je počítat s ochranou proti slunci, protože na otevřené hladině není stín, a s pevnou obuví pro nástup a výstup z menších člunů. Konkrétní trasy a rozsah plaveb se sezonně mění, takže se domlouvají přímo na místě nebo předem u provozovatelů.
Praktická poznámka platná pro celou zemi: Černá Hora používá euro, ovšem jednostranně, není členem eurozóny ani Evropské unie, je pouze kandidátskou zemí. Evropský průkaz zdravotního pojištění tu neplatí, takže na cesty do hor i k jezerům je nutné komerční cestovní pojištění, ideálně s krytím horské turistiky, pokud míříte do Prokletije.
Časté otázky
Kolik národních parků má Černá Hora?
Černá Hora má pět národních parků: Durmitor na severu, Skadarské jezero na jihu, Biogradska Gora ve středu, Lovćen nad Kotorem a Prokletije na jihovýchodě u albánské hranice. První čtyři byly vyhlášeny už v roce 1952, Prokletije jako nejmladší až v roce 2009. Každý z parků chrání jiný typ krajiny, od mokřadního jezera přes prales až po nejvyšší velehory země.
Které je největší jezero na Balkáně?
Největší jezero na Balkánském poloostrově je Skadarské jezero na jihu Černé Hory, které je zároveň největším jezerem jižní Evropy. Jeho plocha kolísá sezonně podle výšky hladiny zhruba mezi 370 a 530 kilometry čtverečními. Jezero je sdílené s Albánií, přičemž kolem 65 procent plochy leží na černohorské straně. Na černohorské části je od roku 1983 národní park chránící mokřady a bohaté ptačí populace.
Jaká je nejvyšší hora Černé Hory?
Nejvyšší horou Černé Hory je Zla Kolata s výškou kolem 2 534 metrů, která leží v pohoří Prokletije přímo na hranici s Albánií. Nezaměňujte ji s Bobotovým Kukem v Durmitoru (kolem 2 523 m), který je jen nejvyšším vrcholem tamního pohoří, nikoli celé země. Sousední Dobra Kolata dosahuje 2 528 metrů. Prokletije jsou nejdivočejší velehory země a schůdné jsou prakticky jen v létě.
Co je na Lovćenu a kdo je tam pohřben?
Na vrcholu Jezerski vrh (1 657 m) v národním parku Lovćen stojí mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše, černohorského vládce, biskupa a nejvýznamnějšího básníka země, který je zde pohřben. Stavba byla dokončena v roce 1971 podle návrhu sochaře Ivana Meštroviće. K mauzoleu vede z parkoviště schodiště, jehož délka se uvádí orientačně kolem 461 schodů. Za dobré viditelnosti se odtud otevírají výhledy na velkou část země.
Proč je Biogradska Gora výjimečná?
Biogradska Gora chrání jeden z posledních pralesů, tedy panenských lesů, v Evropě. Jádrová pralesní zóna má rozlohu asi 16 kilometrů čtverečních a některé stromy jsou přes 500 let staré. V srdci pralesa leží ledovcové Biogradské jezero ve výšce orientačně kolem 1 100 metrů, kolem něhož vede pohodlný okruh zvládnutelný i pro rodiny. Park leží v pohoří Bjelasica u Kolašinu, na trase mezi pobřežím a severními horami.
Jak se dostanu ke Skadarskému jezeru a kde se plaví lodě?
Hlavní nástupní vesnicí je Virpazar, který leží mezi Podgoricí a pobřežím na hlavní silniční i železniční ose, takže je dostupný i na půl dne z Budvy nebo Baru. Odtud vyplouvá většina lodních výletů, od kratších okruhů po delší plavby k ostrovním klášterům a leknínovým polím. Nejlepší světlo a nejvíc ptáků je časně ráno. Druhým fotogenickým místem je vesnice Rijeka Crnojevića s ikonickým meandrem řeky.
Sdílí Černá Hora přírodu s Albánií?
Ano, hned na dvou místech. Skadarské jezero je sdílené s Albánií, kolem 65 procent plochy leží v Černé Hoře a zbytek v Albánii, odtokem do moře je řeka Bojana neboli Buna. Pohoří Prokletije se rovněž táhne přes hranici do Albánie a Kosova; nejvyšší hora Černé Hory Zla Kolata leží přímo na černohorsko-albánské hranici. Na albánské straně masivu jsou známá údolí Theth a Valbona s populárním trekem.
Kde ochutnám njeguški pršut?
Njeguški pršut, tedy sušená šunka, a domácí njeguški sýr pocházejí z vesnice Njeguši v sedle pod Lovćenem, kde vyzrávají v místním horském klimatu. Vesnice leží na cestě mezi Kotorem a Lovćenem, takže se ochutnávka pršutu a sýra běžně spojuje s výletem k mauzoleu Njegoše. Njeguši je zároveň rodištěm Njegoše a kolébkou vládnoucí dynastie Petrović-Njegoš, takže má i historický význam.
Zdroje: anglická Wikipedie (Lake Skadar, Lovćen, Mausoleum of Njegoš, Zla Kolata, Biogradska Gora), national-parks.org (profily národních parků Skadarské jezero a Biogradska Gora), montenegro.travel (oficiální turistický portál k národním parkům), Rewilding Europe (populace pelikánů na Skadarském jezeře). Rozlohy, nadmořské výšky, počty schodů, sezónní sjízdnost cest i rozsah lodních výletů se v čase mění a u rozporných nebo kolísajících údajů jsou uvedena rozpětí či orientační hodnoty; aktuální stav vždy ověřte u správců parků a místních provozovatelů.