Tři věže Tre Cime di Lavaredo měří 2 999, 2 973 a 2 857 metrů a okruh kolem nich se ujde zhruba za tři hodiny. Právě proto jsou Dolomity, zapsané od roku 2009 na seznamu světového dědictví UNESCO, dostupné i pro lidi, kteří nelezou: většina nejznámějších míst je nad hranicí lesa a dostanete se k nim lanovkou nebo po silnici.
Co jsou Dolomity a jak se v nich orientovat
| Oblast | Základna | Hlavní cíl |
|---|---|---|
| Val Gardena | Ortisei, Selva | Seceda, Alpe di Siusi |
| Alta Badia | Corvara, La Villa | Sassongher, průsmyky |
| Val di Fassa | Canazei | Marmolada, Sella |
| Cortina d’Ampezzo | Cortina | Tre Cime, Cinque Torri |
| Val Pusteria | Dobbiaco, Braies | Lago di Braies, Tre Cime ze severu |
Zásadní věc pro plánování, kterou mapa neukáže: údolí jsou oddělená hřebeny a jezdí se mezi nimi přes průsmyky. Vzdušnou čarou to bývá deset kilometrů, po silnici padesát a hodina a půl jízdy serpentinami. Kdo si vybere jednu základnu a chce vidět všechno, protráví většinu dovolené za volantem.
Praktický závěr: pro týden se vyplatí buď zůstat v jednom údolí a poznat ho pořádně, nebo si dovolenou rozdělit na dvě základny. Nejčastější kombinace je Val Gardena na západě a Cortina nebo Pusteria na východě.
Tre Cime di Lavaredo: nejslavnější okruh
Tři skalní věže jsou symbolem celého pohoří. Cima Grande měří 2 999 metrů, Cima Ovest 2 973 metrů a Cima Piccola 2 857 metrů a leží na hranici mezi Jižním Tyrolskem a Benátskem.
Okruh kolem nich začíná u chaty Rifugio Auronzo, měří zhruba deset kilometrů a projde se za tři až čtyři hodiny. Není technicky náročný, vede po širokých cestách a stoupá se na něm dohromady několik set metrů. To z něj dělá jednu z mála velehorských tras, kterou zvládne i běžná rodina se školáky.
Nejdůležitější praktická informace: k chatě Auronzo vede placená horská silnice a v sezoně se na ni stojí fronta. Parkoviště nahoře má omezenou kapacitu a v létě bývá dopoledne plné, po jeho naplnění se přístup uzavírá a jezdí kyvadlová doprava. Kdo chce mít jistotu, vyjíždí před sedmou ranní.
Druhá varianta je přijít pěšky ze severu z údolí Val Pusteria, což je ale celodenní výstup s převýšením přes tisíc metrů. Jak dlouhé trasy dávají smysl s dětmi, rozebíráme v textu jak dlouhou trasu dítě zvládne.
Lago di Braies: nejfotografovanější jezero
Lago di Braies leží v uzavřeném skalním kotli pod stěnou Croda del Becco a je to nejznámější jezero Dolomit. Okruh kolem něj měří necelé čtyři kilometry a jde se po rovině, takže je vhodný i s malými dětmi.
Sláva má ale svou cenu. Přístup k jezeru je v hlavní sezoně regulovaný: příjezdová silnice se v části dne uzavírá a je potřeba rezervace parkování nebo příjezd autobusem. Regulace vznikla právě proto, že se místo stalo obětí vlastní popularity.
Kdo přijede v sedm ráno, má jezero skoro pro sebe a k tomu nejlepší světlo. V poledne je kolem něj dav a půjčovna loděk má frontu.
Seceda a Alpe di Siusi: hory bez výstupu
Seceda je hřeben nad Ortisei, jehož zubatá silueta patří k nejfotografovanějším motivům Alp. Vede na něj kabinová lanovka a od horní stanice je to k hlavní vyhlídce pár set metrů po rovině.
Alpe di Siusi je největší vysokohorská náhorní louka v Evropě, plocha luk a pastvin ve výšce kolem dvou tisíc metrů s výhledem na masiv Sassolungo. Vede přes ni síť cest, které jsou mírné a široké, takže se hodí i pro rodiny nebo pro kolo.
Praktická věc, která rozhoduje o dni: na Alpe di Siusi je vjezd autem v denní době omezený a jezdí se tam lanovkou z Ortisei nebo z Siusi. Kdo přijede autem po desáté, obvykle neprojede.
Tahle dvojice je důvod, proč se do Dolomit dá jet i s někým, kdo nechce chodit do kopce. Lanovky vynesou do dvou tisíc metrů a program nahoře je pak jen otázka výběru délky procházky.
Marmolada a ledovec
Marmolada je s 3 343 metry nejvyšší horou Dolomit a jediná, která má ledovec. Vede na ni lanovka z Malga Ciapela ve třech úsecích a nahoře je muzeum první světové války, protože přes hřeben vedla za války fronta.
Ledovec ale rychle ustupuje a jeho plocha se za poslední desetiletí výrazně zmenšila. To není detail pro nadšence: trasy na ledovci se kvůli tomu mění a některé se uzavírají, takže informace starší dvou tří let mohou být neplatné.
Pro běžného návštěvníka je Marmolada spíš vyhlídkový cíl než cíl na túru. Výstup je záležitost vybavených horolezců, kdežto lanovka je otázka hodiny a půl i s prohlídkou.
Via ferraty: dolomitská specialita
Zajištěné cesty vznikly v Dolomitech za první světové války jako vojenské komunikace a dnes je z nich turistická atrakce. Jsou to trasy vedené skalou, zajištěné ocelovým lanem, po kterém se člověk jistí sedákem a tlumičem pádu.
Zásadní věc, kterou lidé podceňují: ferrata není zajištěná turistická stezka, ale lezecký terén. Bez sedáku, ferratového setu a přilby na ni nemá nikdo co dělat a výbavu je potřeba i umět použít. Půjčovny jsou ve všech větších střediscích.
Pro začátek se hodí krátké a nízko položené trasy, například v oblasti Cinque Torri u Cortiny, kde je zároveň muzeum zákopů pod otevřeným nebem. Náročnější ferraty v masivu Sella nebo na Marmoladě jsou celodenní podnik pro zkušené.
Kdy jet a co je kdy otevřené
| Období | Jaké to je |
|---|---|
| červen | kvete, ale nad 2 000 m ještě leží sníh, část chat zavřená |
| červenec | plný provoz lanovek i chat, teplo, hodně lidí |
| srpen | vrchol sezony, italské prázdniny, nejdražší a nejplnější |
| první půlka září | nejlepší kombinace, stabilní počasí a méně lidí |
| konec září a říjen | modřínové zlaté barvy, ale lanovky postupně končí |
| zima | lyžování v propojených areálech, letní trasy nedostupné |
Co v tabulce není vidět a co dělá největší rozdíl: sezona chat a lanovek je krátká a končí dřív, než končí hezké počasí. Typicky jde o období od konce června do poloviny nebo konce září. V říjnu může být nádherně, ale k výchozím bodům se nedostanete a chaty jsou zavřené.
Druhá věc jsou bouřky. V červenci a srpnu se odpolední bouřka objevuje pravidelně a ve vysokohorském terénu je nebezpečná. Túry se proto plánují na ráno a po druhé hodině se má být pod hranicí lesa.
Doprava, silnice a poplatky
Z Prahy je to do Val Gardeny zhruba 700 kilometrů přes Mnichov, Innsbruck a Brenner. Cesta trvá kolem osmi hodin a vede po dálnicích až téměř k cíli. Cestou se dá přenocovat v Mnichově, který leží zhruba v polovině trasy.
Poplatky na trase: v Rakousku dálniční známka a k tomu zvlášť zpoplatněný Brenner, v Itálii mýto podle ujetých kilometrů. K tomu je potřeba počítat placené horské silnice v samotných Dolomitech, například tu k Tre Cime. Rakouskou část rozebíráme v textu o rakouské dálniční známce.
Uvnitř pohoří jezdí v sezoně poměrně hustá síť autobusů mezi údolími a k výchozím bodům. Pro řadu tras je to lepší varianta než auto, protože se dá jít z místa na místo a nemusí se vracet k zaparkovanému vozu.
Dolomity s dětmi: co reálně funguje
| Program | Vhodné od | Proč |
|---|---|---|
| Okruh Lago di Braies | od kočárku | necelé čtyři kilometry po rovině |
| Alpe di Siusi | od tří let | široké cesty, lanovka nahoru i dolů |
| Okruh Tre Cime | od zhruba osmi let | deset kilometrů ve výšce nad 2 300 m |
| Seceda | od dvou let | vyhlídka je pár set metrů od lanovky |
| Cinque Torri a zákopy | od šesti let | venkovní muzeum, děti to baví |
Věc, kterou rodiny podceňují nejčastěji: nadmořská výška mění výkon i pocit. Ve 2 300 metrech se dýchá hůř a dítě, které doma ujde deset kilometrů, tady odpadne po šesti. K tomu je nahoře o deset stupňů méně než v údolí a slunce pálí silněji.
Druhá praktická věc: počítejte s tím, že poslední lanovka jede dřív, než čekáte, obvykle mezi pátou a šestou. Kdo ji nestihne, sestupuje pěšky tisíc metrů dolů, což je s dětmi večerní katastrofa. Sestup se navíc táhne déle než výstup.
Kde bydlet a kolik dní počítat
Na Dolomity je málo pět dní a akorát tak deset. Za týden se dá pokrýt jedno až dvě údolí bez zbytečného přejíždění, což je počet, se kterým se plánuje nejlépe.
Ubytování je tady jiné než u moře: převažují rodinné penziony a apartmány v obcích, ne velké hotelové komplexy. Ceny jsou v srpnu vysoké a nejlepší podniky se rezervují s velkým předstihem, běžně půl roku dopředu.
Zvláštní kategorií jsou horské chaty, kde se dá přespat přímo ve výšce. Je to nejlepší způsob, jak vidět východ slunce nad hřebeny, ale znamená to nést si věci nahoru a rezervovat dlouho dopředu. Jak si vybrat mezi formáty ubytování obecně, rozebíráme v textu hotel, apartmán, nebo kemp.
Často kladené otázky
Jak vysoké jsou Tre Cime di Lavaredo?
Cima Grande měří 2 999 metrů, Cima Ovest 2 973 metrů a Cima Piccola 2 857 metrů.
Jak dlouhý je okruh kolem Tre Cime?
Zhruba deset kilometrů a projde se za tři až čtyři hodiny. Vede po širokých cestách a není technicky náročný.
Jak se dostanu k Tre Cime?
Placenou horskou silnicí k chatě Auronzo. Parkoviště má omezenou kapacitu a v sezoně se dopoledne uzavírá, pak jezdí kyvadlová doprava.
Jaká je nejvyšší hora Dolomit?
Marmolada s 3 343 metry, jako jediná má ledovec. Vede na ni lanovka z Malga Ciapela.
Musím k Lago di Braies rezervovat parkování?
V hlavní sezoně ano, příjezd je regulovaný a část dne se silnice uzavírá. Ráno je jezero nejklidnější.
Zvládnu Dolomity bez horských zkušeností?
Ano. Lanovky vyvezou do dvou tisíc metrů a odtud vedou mírné cesty, například po Alpe di Siusi. Ferraty jsou naopak lezecký terén.
Kdy jsou otevřené chaty a lanovky?
Zhruba od konce června do poloviny až konce září. V říjnu bývá hezky, ale provoz už je omezený.
Co potřebuji na via ferratu?
Sedák, ferratový set s tlumičem pádu a přilbu, plus schopnost je použít. Výbava se dá půjčit ve střediscích.
Oficiální zdroje a platnost
Výšky vrcholů a status světového dědictví uvádí nadace Dolomiti UNESCO, provoz lanovek a horských silnic zveřejňují jejich provozovatelé a obce. Ceny, otevírací doba chat, regulace přístupu k Lago di Braies a k Tre Cime a stav tras na ledovci se mění, před cestou si je ověřte.
Cestou přes Bavorsko se dá zastavit na Zugspitze, nejvyšší německé hoře.
Mohlo by vás zajímat
Jezerní část severní Itálie popisujeme v článku Gardské jezero, rakouskou horskou variantu v textu Solná komora a Grossglockner a rodinné Rakousko v článku Serfaus a Zell am See.
