Pláže v Chorvatsku jsou v naprosté většině oblázkové nebo skalnaté a skutečně písečných je jen hrstka. Z devíti lokalit, které se běžně uvádějí jako písečné, obstojí při srovnání zdrojů tři až čtyři: Lopar na Rabu, ninské pobřeží u Zadaru a Saplunara na Mljetu, s výhradou istrijská Bijeca. Nejde přitom o marketingovou lež, ale o chybějící definici. Nikdo neurčil, kde končí hrubý písek a začíná jemný oblázek.
Ve zkratce
| Převažující pobřeží | oblázkové a skalnaté, vápencový dinárský kras |
| Proč chybí písek | vápenec se v moři rozpouští, nedrolí se na písek |
| Druhý důvod | málo velkých řek, krasové toky mizí v podzemí |
| Skutečně písečné | Lopar, ninská oblast, Saplunara |
| Sporné případy | Sakarun, Bijeca, Slanica, Divna, Ždrijac, Susak |
| Nejčastější omyl | Zlatni rat je z bílých oblázků, ne z písku |
| Boty do vody | doporučené skoro všude, zbytečné na Loparu, v Ninu a na Saplunaře |
| Ježek v noze | horká voda, pinzeta, zalomené ostny nedolovat |
| Žahnutí medúzou | netřít, neoplachovat sladkou vodou, studený obklad |
| Modrá vlajka | ekoznačka na jednu sezonu, ne záruka písku |
| Plavčíci | většina chorvatských pláží žádného nemá |
| Bóra a teplota moře | pokles typicky kolem 5 °C, výjimečně až o 10 °C |
Proč je chorvatské pobřeží oblázkové a skalnaté
Odpověď leží v geologii. Celý pás od Istrie po Konavle patří k dinárskému krasu a jeho podkladem jsou vápence a dolomity. Vápenec se v mořské vodě primárně rozpouští, místo aby se drolil na zrna. Písek běžných světových pláží je přitom z velké části křemenný a vzniká erozí žul a pískovců, tedy hornin, které tu prakticky chybějí.
Druhým důvodem je nedostatek řek. Právě řeky bývají hlavním dodavatelem plážového sedimentu, jenže chorvatské krasové toky často mizí v podzemí a do moře přinášejí minimum materiálu. Chybí tedy dopravník, který by písek na pobřeží průběžně doplňoval.
Odkud se berou oblázky
Materiál oblázkových pláží pochází z horských svahů přímo nad pobřežím. Turistická správa Brely popisuje tamní bílé oblázky jako kámen formovaný tisíciletími dešťů, mrazů a bouří, které nejjemnější úlomky splavily ze svahů Biokova. Vlny je pak obrousily do hladka. Proto se povrch liší zátoku od zátoky.
Kolik procent pobřeží je skalnatých, se tu nedozvíte. Zdroje uvádějí přes 90 %, asi 80 % i vágní drtivou většinu, žádný ale nepopisuje metodiku ani hranici mezi skálou a hrubým oblázkem. Číslo bez metodiky je dojem převlečený za data, takže zůstaňme u formulace naprostá většina.
| Typ pobřeží | Popis | Vstup do vody |
| Skalnatý | vápencová plotna, balvany, ostrý povrch | skok nebo žebřík, prudký |
| Oblázkový hrubý | kameny velikosti pěsti a větší | nestabilní, bolestivý bez obuvi |
| Oblázkový jemný | zrno zhruba do 1 cm | pozvolný, snesitelný bosky |
| Písečný | písek nebo jemný sediment | velmi pozvolný, dlouhá mělčina |
| Betonový | umělá plotna nad mořem | žebřík nebo schůdky |
Písek, nebo jemný oblázek? Proč se zdroje rozcházejí
Když si o téže pláži přečtete na jednom webu bílý písek a na druhém směs písku a oblázků, nemusí za tím být snaha klamat. Chybí definice. Čeština ani chorvatština nemají ustálenou hranici mezi jemným oblázkem a hrubým pískem a mineralogické třídění sedimentů se v cestovním ruchu nepoužívá. Každý autor tak popisuje vlastní dojem, často z jiné části téže zátoky.
Přidává se druhý faktor. Většina českých textů o chorvatských plážích jsou obsahové weby cestovek a affiliate portály, které od sebe opisují a mají zájem na tom, aby pláží s pískem bylo co nejvíc. Když se rozejdou s oficiální správou obce, dává smysl věřit spíš té druhé straně.
Praktické kritérium: bábovička
Místo hledání objektivní pravdy si vezměte kbelík. Ze skutečného písku postavíte bábovičku, která drží tvar. Z velmi jemného oblázku vypadne kupka, která se rozsype. To rozhodne během minuty a odpoví přesně na to, co většinu rodičů zajímá. Druhý test je bosá noha na deseti metrech chůze.
Co oblázková pláž dává
Oblázek má i výhody. Nemáte ho v plavkách ani v autě a při vlnobití se nezvedá do vodního sloupce, takže moře zůstává čiré i po bouřce. Nevýhody jsou zjevné: chůze bolí a hrát si na něm nejde.
Devět písečných pláží pod lupou
Lopar na Rabu: shoda napříč zdroji
Rajska plaža je jediná lokalita, kde se oficiální chorvatská turistická autorita, obecní správa i české přehledy shodnou beze zbytku. Popisují ji jako největší a nejznámější písečnou pláž ostrova Rab se statusem Modré vlajky. Délku uvádějí různě, zhruba 1 000 až 1 500 m. Mělčina sahá stovky metrů, jeden zdroj uvádí až 600 m.
Nin u Zadaru: nejsilnější kandidát
Královnina pláž se popisuje jako přes tři kilometry dlouhá písečná s mělkým mořem, Ninská laguna jako široká písečná s pozvolným vstupem. Prostředí je tu jiné než na zbytku pobřeží: mělká laguna, jemný sediment a přítok sladké vody. U pláže Ždrijac se samostatný popis povrchu ověřit nedaří, zdroje ji řadí souhrnně pod ninské pláže.
K Ninu patří i tmavý léčivý peloid, bahno tradičně užívané při revmatických potížích a bolestech kloubů. Nanese se, nechá zaschnout na slunci a opláchne v moři. Berte to jako lidovou praxi, ne jako léčbu: žádný zdroj neodkazuje na recenzovanou studii.
Saplunara na Mljetu: napovídá i jméno
Název pochází z latinského sabulum, tedy písek, což je nepřímý, ale silný indikátor. Jde o dvě zátoky na jihovýchodním cípu Mljetu, Velikou a Malou Saplunaru, obklopené borovým lesem a s mělkou chráněnou vodou. Etymologie, oficiální zdroj i praktické průvodce se shodují a řadí ji mezi místa, kde obuv do vody potřeba není.
Sakarun na Dugém otoku: největší rozpor
Tady jsou zdroje nejdál od sebe. Anglickojazyčné weby píší o white sand beach, podrobný český přehled uvádí směs písku a oblázků. Shoda panuje jen na světlém dně, tyrkysové vodě a dlouhé mělčině, přičemž barva je odrazem ode dna. Pravděpodobný závěr: jemně oblázková až písčito oblázková.
Susak: písečný ostrov s kamenitým pobřežím
Susak je anomálie. Vápencová plošina o rozloze 3,5 km² je pokrytá dvěma vrstvami písčitých sedimentů, svrchní vrstvu jemného žlutého písku sem navál vítr. Týž zdroj ale uvádí, že pobřeží je kvůli vápencové bázi převážně kamenité. Tvrzení o stoprocentně písečném ostrově tedy neplatí.
Bijeca, Slanica a Divna: sporné případy
Bijeca u Medulinu je nejznámější istrijská písečná pláž a povrch se popisuje jako jemný písek s oblázky. Je tedy smíšená, ale pro malé děti hodnocená vysoko díky velmi pozvolnému vstupu. Slanica na Murteru je městská pláž s plným zázemím, jenže zdroje se u ní rozcházejí mezi písek a jemný oblázek.
Podobně je na tom Divna na severním pobřeží Pelješce, kterou část zdrojů řadí mezi písečné a část mezi drobný bílý oblázek. Kdo chce na Pelješci jistotu, má lépe zdokumentovanou Trstenici u Orebiće, popisovanou jako směs písku a oblázků. Vzácnou písečnou výjimkou mezi ostrovy je také Lovrečina u Postiry na Brači.
Srovnání pláží v jedné tabulce
Hodnocení vhodnosti pro malé děti je redakční shrnutí zdrojů, ne měřený údaj.
| Pláž | Povrch | Vstup do vody | Malé děti | Poznámka |
| Rajska plaža, Lopar | písek | velmi pozvolný, dlouhá mělčina | výborná | Modrá vlajka, obuv netřeba |
| Královnina pláž a laguna, Nin | písek | velmi pozvolný, mělko | výborná | léčivé bahno v okolí |
| Ždrijac, Nin | písek, rozlišení neověřeno | pozvolný | dobrá | popisován jen souhrnně |
| Saplunara, Mljet | písek | pozvolný, chráněná zátoka | výborná | borový stín |
| Sakarun, Dugi otok | sporné, písek versus oblázek | pozvolný, dlouhá mělčina | dobrá | světlé dno, tyrkysová voda |
| Susak, Kvarner | písčité dno i kamenité pobřeží | liší se podle strany ostrova | střední | mýtus písečného ostrova |
| Bijeca, Medulin | jemný písek s oblázky | velmi pozvolný | výborná | nejznámější v Istrii |
| Slanica, Murter | sporné, zdroje si odporují | pozvolný | dobrá | městská, plné zázemí |
| Divna, Pelješac | sporné, zdroje si odporují | pozvolný | dobrá | odlehlá, borovice |
| Trstenica, Orebić | písek s oblázky | pozvolný | dobrá | ověřenější než Divna |
| Lovrečina, Brač | jemný písek | velmi pozvolný, písečné dno | výborná | vzácný písek na Brači |
| Zlatni rat, Bol | bílé oblázky | prudký, rychlý spád | slabá | mění tvar podle větru |
| Punta Rata, Brela | bílé hladké oblázky | pozvolný | střední | borovice téměř k vodě |
| Zrće, Novalja | bílé oblázky | pozvolný | nevhodná | kluby po celý den |
| Stiniva, Vis | oblázky | prudký | nevhodná | strmá stezka nebo loď |
| Nugal, Makarská riviéra | oblázky | prudký | nevhodná | pěšky lesem, naturistická |
| Pasjača, Konavle | písek a štěrk se skalami | prudký, skály v mělčině | nevhodná | umělý původ, útes 200 m |
| Betonové plotny | beton | žebřík do hloubky | nevhodná pro neplavce | dostupnost pro vozíčkáře |
Nejslavnější pláže v Chorvatsku a jejich povrch
Zlatni rat: nejčastěji opakovaný omyl
Výběžek u Bolu na Brači, dva kilometry západně od přístavu, je nejfotografovanější pláž Chorvatska a zároveň místo, kde české materiály nejčastěji chybují. Povrch tvoří bílé oblázky, nikoli písek, a vstup je prudký, dno rychle padá do hloubky. Pro batolata to vhodné místo není.
Zajímavější než rozměry je mechanismus. Špice směřuje zpravidla k jihu, ale konec se otáčí podle větru a proudů a při bouřkovém větru se přehodí z jedné strany na druhou během několika hodin. V létě tvar ovlivňuje severozápadní maestral, na podzim a v zimě jižní jugo. Naměřené délky se proto liší podle data měření.
Brela, Zrće, Stiniva a Nugal
Punta Rata v Brele je bílá oblázková pláž s borovicemi téměř u vody, součást zhruba sedmi kilometrů oblázkového pobřeží. Oblázky jsou obroušené do hladka, což podle turistické správy dělá vstup pozvolnějším a vhodným pro rodiny. Magazín Forbes ji zařadil mezi nejkrásnější pláže světa.
Zrće u Novalje na Pagu je dlouhá otevřená oblázková pláž, jejíž pověst je hudební, ne geologická. Stiniva na Visu je úzká zátoka s otvorem mezi skalními stěnami, uvnitř oblázková, dostupná strmou stezkou nebo lodí a pro kočárky nepřístupná. Nugal na Makarské riviéře je odlehlá oblázková pláž s cestou lesem.
Pasjača: nejfotogeničtější lidský výtvor
Pláž pod konavelským útesem má zhruba 80 m délky a 10 m šířky, povrch převážně písčitý a štěrkovitý se skalami v mělčině. Vypadá jako dokonalá příroda, ale vznikla v polovině 20. století při stavbě tunelu: vytěžený kámen byl shozen z dvousetmetrového útesu do moře a vlny jej obrousily.
Betonové plotny a dovážený oblázek
Na skalnatém pobřeží se pláž nedá postavit navezením písku, protože ho moře odnese. Města proto řeší přístup k moři betonem: rovnou plotnou vylitou na skálu, obvykle se žebříkem a sprchou. Formální kategorie chorvatské správy to není, jde o označení z cestovatelské publicistiky.
Výhody jsou praktické: rovná plocha bez kamenů, blízkost centra a často nejlepší dostupná varianta pro člověka s omezenou pohyblivostí. Nevýhody stejně tak: rozpálený beton, vstup do hluboké vody přes žebřík, kluzký mokrý povrch s řasami a žádný přirozený stín. Pro neplavce a malé děti je to špatná volba.
Řada městských pláží má navíc povrch navezený a průběžně doplňovaný, protože moře materiál odnáší. Proto vypadají podezřele stejnoměrně. Posidonie, mořská tráva vyplavená na břeh, bývá považovaná za znečištění, přitom je indikátorem zdravého ekosystému.
Boty do vody: kdy dávají smysl a kdy ne
Doporučení nosit obuv do vody stojí na třech důvodech. Oblázky a ostré kameny dělají chůzi bolestivou a nestabilní. Mořští ježci žijí na skalnatém dně často těsně u břehu. A vápencové plotny i beton bývají pokryté řasami, takže kloužou.
Povinnost to ale není. Zdroje shodně vyjmenovávají místa, kde je obuv zbytečná: Lopar, ninské laguny a Saplunara. Je to zároveň dobrý test jemnosti povrchu. Pokud vám někdo doporučí písečnou pláž a zároveň k ní boty do vody, jedno z těch tvrzení nesedí. Neoprenové ponožky chrání proti ostnům slaběji než boty s vrstvenou gumovou podrážkou.
Mořští ježci a medúzy: dva různé problémy
Ježek: horká voda a pinzeta
Mořští ježci jsou v Jadranu na skalnatém dně běžní a jejich ostny jsou křehké, takže se při šlápnutí lámou v kůži. Ránu ponořte do co nejteplejší vody, kterou kůže snese; teplo pomáhá rozkládat toxiny a tlumí bolest a tenhle postup uvádějí zdroje konzistentně. Ostny vytáhněte pinzetou, hluboko zaražené a zalomené ale nedolujte násilím.
Ránu pak dezinfikujte a sledujte. K lékaři patří zarudnutí, otok, horečka nebo osten uvízlý v kloubu. Ocet se zmiňuje jako pomůcka na rozpuštění měkčích ostnů, doporučení ale zdaleka není tak jednotné jako u teplé vody. Lidové metody typu moči nebo citronu populární texty opakují bez odborné opory. Ježci navíc indikují skalnaté dno, ne čistou vodu.
Medúza: netřít a neoplachovat sladkou vodou
Ve Středozemním a Jaderském moři žije řádově kolem patnácti druhů medúz, z toho asi pět běžně. Nejproblematičtější je Pelagia noctiluca, medúza svítivá s bolestivým žahnutím a chapadly až dva metry dlouhými. Mírné jsou talířovka ušatá, velká kořenoústka a vzácnější medúza kompasová. Výskyt bývá nejčastější od května do října, rok od roku se ale výrazně liší.
Po žahnutí opusťte vodu a místo nedrbejte ani netřete. Neoplachujte ho sladkou vodou, osmotický šok spouští další žahavé buňky, a nepřikládejte písek. Následuje studený obklad zhruba na patnáct minut, případně antihistaminikum. Ocet se uvádí jako slabá kyselina bránící vystřelování buněk, ale část zdrojů ho u medúz nedoporučuje. Silná bolest, dušnost nebo otok rtů patří k lékaři.
Průzračná voda, bóra a studené moře
Průzračnost chorvatské strany Jadranu má tři příčiny. Moře je tu oligotrofní, chudé na živiny, protože chybějí velké řeky a krasové podloží zadržuje vodu v podzemí. Málo živin znamená málo fytoplanktonu a tím málo zákalu. Druhou příčinou je kamenité dno, které se při vlnobití nezvedá, třetí světlé vápencové dno.
Dvě věci je nutné dodat. Tyrkysová barva sama o sobě není indikátorem čistoty, je to jen odraz ode dna. A tvrzení, že Jadran je čistý, neplatí plošně: severozápadní část u ústí Pádu je znatelně kalnější. Zobecnění tedy patří k chorvatské straně a jeho platnost klesá k severozápadu. Údaje o průhlednosti v desítkách metrů kolují bez odkazu na měření.
Když bóra ochladí moře uprostřed léta
Bóra, chorvatsky bura, je studený nárazový vítr padající z hor k moři, nejsilnější v Kvarnerském zálivu a Velebitském kanálu a nejméně znatelný na západní Istrii. Moře ochlazuje dvěma procesy: mechanickým promícháním rozbije teplou povrchovou vrstvu a smísí ji s chladnější vodou pod ní, a pobřežním výstupem vody, kdy odtlačí povrchovou vrstvu od břehu.
O kolik stupňů, na tom se zdroje neshodnou. Typický je pokles kolem 5 °C. Zdokumentovaný extrém z Terstského zálivu činí 10 °C, v létě byly naměřeny výkyvy až 2 °C za hodinu. Tradičně jde o zimní jev, objevuje se ale stále častěji i v létě. Sezonu rozebírá text o tom, kdy je v Chorvatsku nejlepší počasí.
Jak poznat pláž vhodnou pro malé děti
- Povrch. Písek nebo velmi jemný oblázek do velikosti hrachu. Hrubý oblázek děti odře a nedá se na něm stavět ani ležet bez podložky.
- Vstup do vody. Pozvolný, s mělčinou alespoň několik desítek metrů. Prudký sráz je diskvalifikace bez ohledu na to, jak jemný povrch pláž má.
- Stín. Přirozený borový stín je lepší než slunečník, protože se posouvá se sluncem a chladí. Většina dalmatských oblázkových pláží žádný nemá.
- Chráněnost. Zátoka orientovaná mimo směr převládajícího větru. Otevřená pláž je při větru nepříjemná i za jinak ideálního počasí.
- Absence ježků v mělčině. Písečné a jemně oblázkové dno jich bývá prosté, skalnaté partie po stranách zátok naopak ne.
- Dostupnost a zázemí. Vzdálenost od auta, sprcha na opláchnutí soli, WC a stín na přebalení. Bez toho se den zkrátí na dopoledne.
Nejvíc kritérií splňují podle zdrojů Rajska plaža, ninská oblast, Saplunara, Bijeca, Lovrečina, Trstenica a pláže u Lumbardy na Korčule. Výběr základny rozebírá průvodce dovolenou v Chorvatsku s dětmi, orientaci mezi ostrovy přehled, který chorvatský ostrov zvolit.
Modrá vlajka, bezpečnost a další typy pláží
Modrá vlajka je mezinárodní ekoznačka pro pláže a přístavy spravovaná Nadací pro ekologickou výchovu. Hodnotí čtyři skupiny kritérií: ekologickou výchovu, kvalitu vody, péči o zázemí a bezpečnost se službami. Platnost je vždy jen na jednu sezonu a obnovuje se každoroční kontrolou, takže pláž s vlajkou ji příště mít nemusí.
Vlajka nezaručuje písek ani mělkou vodu a nelze z ní usuzovat na bezpečnost pobřeží obecně: většina chorvatských pláží plavčíka nemá. Barevné plážové vlajky jsou jiný systém, kde se kromě zelené a červené používá fialová jako varování před nebezpečnými mořskými organismy.
Městská, divoká, naturistická
Rozdíl mezi městskou a divokou pláží bývá zásadnější než rozdíl mezi pískem a oblázkem. Městská znamená přístup z centra, upravený povrch, sprchy a někdy plavčíka. Divoká stezku nebo loď, nesetříděný povrch včetně balvanů a žádné zázemí, ani pitnou vodu a stín. U Nugalu a Stinivy k tomu cestu zpět do kopce.
Naturismus má tu dlouhou tradici. Britský král Eduard VIII. se roku 1936 koupal nahý v zátoce Kandarola na Rabu, dnešní Anglické pláži; jiné datování klade první oficiální nudistickou pláž na Rabu už do roku 1934. Koversada u Vrsaru vznikla roku 1961. Organizovaný naturismus dnes spíš ustupuje.
Kočárek, vozík a psi
Oblázková pláž je pro kočárek téměř nepoužitelná a pro mechanický vozík neprůjezdná bez pomoci. Paradoxně nejlépe přístupné bývají městské betonové pláže a promenády, byť zůstává problém vstupu přes žebřík. Písečné pláže jsou snesitelnější, povrch u vody tam bývá utužený.
Některé pláže a kempy mají bezbariérové rampy, plážové vozíky i pojízdné chodníky, jmenný seznam tu ale nenajdete: vybavení se mění a oficiální přehled neexistuje. Ptejte se v turistickém informačním centru. Podobně existují vyhrazené psí pláže. Širší kontext nabízí kompletní průvodce dovolenou v Chorvatsku.
Časté otázky
Jsou pláže v Chorvatsku písečné, nebo oblázkové?
Naprostá většina je oblázková nebo skalnatá. Důvodem je geologie: pobřeží tvoří vápence dinárského krasu, které se v moři rozpouštějí místo aby se drolily na písek, a chybějí velké řeky, jež by sediment doplňovaly. Skutečně písečné jsou jen Lopar na Rabu, ninské pobřeží u Zadaru a Saplunara na Mljetu.
Proč se zdroje u téže pláže rozcházejí?
Protože chybí definice. Čeština ani chorvatština nemají ustálenou hranici mezi jemným oblázkem a hrubým pískem a mineralogické třídění sedimentů se v cestovním ruchu nepoužívá. Každý autor tak popisuje vlastní dojem, často z jiné části téže zátoky. Praktickým testem je bábovička: ze skutečného písku drží tvar, z jemného oblázku ne.
Je Zlatni rat písečná pláž?
Není, tvoří ji bílé oblázky a jde o nejčastěji opakovaný omyl českých materiálů. Vstup je navíc prudký, dno rychle padá do hloubky, takže pro batolata vhodná není. Zajímavější než rozměry je její chování: špice se otáčí podle větru a při bouřce se přehodí na druhou stranu během několika hodin.
Potřebuji v Chorvatsku boty do vody?
Na většině pláží se vyplatí, povinné ale nejsou. Důvody jsou tři: nestabilní a bolestivé oblázky, mořští ježci na skalnatém dně blízko břehu a kluzké plotny pokryté řasami. Na Loparu, v ninských lagunách a na Saplunaře jsou naopak zbytečné. Neoprenové ponožky chrání proti ostnům slaběji než boty s vrstvenou gumovou podrážkou.
Co dělat, když šlápnu na mořského ježka?
Ránu ponořte do co nejteplejší vody, kterou kůže snese; teplo pomáhá rozkládat toxiny a tlumí bolest a tenhle postup uvádějí zdroje konzistentně. Ostny opatrně vytáhněte pinzetou, hluboko zaražené a zalomené ale nedolujte násilím. Při zarudnutí, otoku, horečce nebo ostnu v kloubu vyhledejte lékaře.
Jak se liší první pomoc při žahnutí medúzou?
Zásadně, proto se nemá míchat s postupem u ježků. Opusťte vodu, místo nedrbejte a netřete a v žádném případě ho neoplachujte sladkou vodou, protože osmotický šok spouští další žahavé buňky. Přiložte studený obklad zhruba na patnáct minut, případně užijte antihistaminikum. Ocet část zdrojů u medúz nedoporučuje. Při dušnosti nebo otoku rtů k lékaři.
Znamená Modrá vlajka, že je pláž bezpečná?
Ne tak, jak si většina lidí myslí. Je to ekoznačka s platností na jednu sezonu, kterou uděluje Nadace pro ekologickou výchovu podle kritérií zahrnujících kvalitu vody, zázemí, ekologickou výchovu i bezpečnost. Neříká nic o povrchu ani hloubce. Většina chorvatských pláží plavčíka nemá, takže na dohled personálu nespoléhejte.
Může být moře v létě studené?
Ano, a stojí za tím bóra. Tento studený nárazový vítr promíchá teplou povrchovou vrstvu s chladnější vodou pod ní a zároveň odtlačí povrchovou vodu od břehu, kam se zdola dostane studená. Typický pokles je kolem 5 °C, zdokumentovaný extrém z Terstského zálivu činí 10 °C. Ohřívání pak trvá dny, ne jednu noc.
Zdroje: Chorvatské turistické sdružení (croatia.hr), turistické správy obcí Brela, Lopar, Novalja, Vis a Mljet, Susak Island Association, geologické podklady k dinárskému krasu, Nadace pro ekologickou výchovu (kritéria Modré vlajky), odborné a redakční přehledy k první pomoci při poranění mořskými organismy a k vlivu bóry na teplotu moře.