Siena, Pisa a Lucca se v katalozích i v hovoru zmiňují jedním dechem, ale společného mají jen to, že leží v Toskánsku a dají se z Florencie zvládnout jako výlet. Siena je gotické město na kopcích, které se ekonomicky zastavilo v polovině 14. století a udělalo z toho svou identitu. Pisa je bývalá námořní velmoc, které zanesl přístav vlastní řeka a která dnes žije univerzitou, přestože si většina návštěvníků odveze jen fotku se šikmou věží. Lucca je rovné, klidné město uvnitř renesančních hradeb, které nikdy nemusely nikoho bránit a proto se dochovaly kompletní. Tenhle text je projde vedle sebe a poradí, jak je poskládat do cesty.
Ve zkratce
| Siena v jedné větě | gotické město na kopcích, uzavřené do sebe, contrady a Palio |
| Pisa v jedné větě | univerzitní město se světovým náměstím a ztraceným přístavem |
| Lucca v jedné větě | rovné město za hradbami, které se proměnily v park |
| UNESCO | Siena historické centrum (1995), Pisa Piazza del Duomo (1987), Lucca na seznamu není |
| Nejnáročnější na chůzi | Siena, pořád do kopce a z kopce |
| Nejméně náročná | Lucca, uvnitř hradeb rovina, ideální na kolo |
| Nejhorší davy | Piazza dei Miracoli v Pise, zbytek města zůstává prázdný |
| Termíny Palia | 2. července a 16. srpna, jsou to svátky, ne pohyblivé termíny |
| Co se dá spojit do jednoho dne | Pisa a Lucca, leží na jedné trati |
| Co se spojit nedá | Siena s čímkoli jiným, zaslouží si celý den |
| Doprava do Sieny | vlakem nepohodlně, nádraží leží pod městem; autobus staví u hradeb |
Proč se ta tři města pořád pletou dohromady
Vysvětlení je banální. Všechna tři leží v dosahu jedné jízdy z Florencie, mají historické centrum k projití pěšky, a vejdou se do věty typu „kromě Florencie stojí za to vidět ještě“. Tím ale podobnost končí. Kdo je odbaví jako variace na stejné téma, připraví se o tři různé odpovědi na otázku, co má město dělat, když ztratí to, čím bylo velké.
Siena byla bankovní mocnost, která ve 13. a 14. století soupeřila s Florencií o prvenství v Toskánsku, prohrála a nikdy se nevzpamatovala. Pisa byla jednou ze čtyř italských námořních republik a přišla o loďstvo, kolonie i přístav. Lucca nikdy velmoc nebyla, ale právě proto si udržela nezávislost téměř pět set let.
Z těch tří příběhů plynou tři jiné dnešní podoby. Siena je gotická a uzavřená do sebe, hrdá až k zatvrzelosti. Pisa je rozporuplná: na jednom místě turistický zázrak, o pět minut chůze dál běžné univerzitní město. Lucca je klidná a přehledná, bez jediné ohromující památky, zato s atmosférou, kterou lidé často popisují jako nejpříjemnější v regionu. Širší kontext najdete v našem průvodci Toskánskem.
Siena: gotika, kterou zastavil mor
Historické centrum Sieny je od roku 1995 na seznamu UNESCO jako ztělesnění středověkého města, které si gotický vzhled získaný mezi 12. a 15. stoletím uchovalo díky vědomým urbanistickým rozhodnutím. Nezůstala gotická nedopatřením: v době rozkvětu si stanovila stavební předpisy, které sjednotily podobu paláců kolem hlavního náměstí, a ekonomický pád po dobytí Florencií v roce 1555 tuhle podobu zakonzervoval. Rozdíl proti tomu, co uvidíte ve Florencii, je zřejmý na první pohled.
Piazza del Campo a Torre del Mangia
Piazza del Campo má tvar mušle a svažuje se od okraje ke středu zhruba o čtyři a půl metru do centrálního odtoku. Vydlážděno bylo v roce 1349 a dlažbu rozděluje osm bílých pruhů na devět dílů. Ten počet není náhoda: odkazuje na Vládu devíti, kolegium magistrátů, které Sienu spravovalo v letech 1292 až 1355 a nechalo Campo vyměřit. Politický systém se otiskl do dlažby. O šest století později, v roce 1966, se Siena stala prvním evropským městem, které na svém hlavním náměstí zakázalo auta, dávno předtím, než se pěší zóny staly v Evropě samozřejmostí.
Nad Campem se tyčí Torre del Mangia, věž Palazzo Pubblico z let 1338 až 1348. Její výška se v pramenech liší podle toho, zda se měří k římse zvonice, nebo až po vrchol bleskosvodu, a uvádí se v rozpětí zhruba 87 až 102 metrů, nejčastěji 102 metrů. Vrcholem měla dosáhnout stejné nadmořské výšky jako zvonice katedrály stojící výš na kopci: světská moc se nesmí povyšovat nad církevní, ale ani ustupovat. Uvnitř paláce je pak věc, kvůli které stojí za to do Sieny přijet. V sále Devíti namaloval Ambrogio Lorenzetti v letech 1338 a 1339 cyklus Alegorie dobré a špatné vlády, vzácný příklad světského umění té doby, namalovaný jako každodenní připomínka pro devět mužů, kteří v tom sále rozhodovali.
Dóm, zakrytá podlaha a Facciatone
Sienský dóm je pruhovaný bílým a zelenočerným mramorem, protože černá a bílá jsou symbolické barvy města. Chodí se tu na dvě věci: na Piccolominiho knihovnu z roku 1492 a na podlahu. Mramorová intarzovaná podlaha vznikala tři století, přispělo do ní asi čtyřicet umělců a Vasari ji označil za nejkrásnější dlažbu, jaká kdy byla vytvořena. Jenže je většinu roku zakrytá, odkrytá bývá jen zhruba šest až deset týdnů v roce, obvykle včetně září, protože jde o intarzii, po které chodí lidé. Kdo přijede jindy, uvidí jen pár odkrytých polí.
Nejvýmluvnější sienská stavba ale žádnou podlahu nemá, protože nikdy nedostala střechu. V roce 1339 se město rozhodlo, že stávající dóm bude jen příčnou lodí obřího Duomo Nuovo, největšího chrámu křesťanského světa a definitivní odpovědi Florencii. Stavba skončila v roce 1348, kdy Sienu zasáhla morová epidemie, k tomu se přidaly mělké základy, a projekt byl opuštěn v roce 1355. Zbyl z něj Facciatone, obrovská nedokončená fasáda stojící jako kulisa bez divadla. Dá se na ni vystoupat, je z ní jeden z nejlepších výhledů na město a zároveň je to pomník ambici, kterou zastavil mor.
Contrady a Palio
Sedmnáct contrad, městských čtvrtí, není folklorní kulisa pro turisty. Vznikly ve středověku jako obranné oddíly a dodnes jsou strukturou sienské identity: Sieňan se do contrady rodí a zůstává v ní celý život. Palio se jede dvakrát ročně na pevných datech, 2. července a 16. srpna, protože jde o svátky, ne o pohyblivé termíny. Závodit může jen deset ze sedmnácti contrad, protože víc koní se na Campo nevejde. Žokejové jedou bez sedla tři okruhy po náměstí, jehož kámen se předem pokryje navezenou hlínou, a celé to trvá zhruba 75 až 90 vteřin. Vyhrát může i kůň bez jezdce, protože vítězí contrada, ne žokej.
Pisa: přístav, který zanesl vlastní řeka
Piazza del Duomo, běžně nazývané Piazza dei Miracoli, tedy náměstí zázraků, je na seznamu UNESCO od roku 1987. Zapsané jsou čtyři stavby z 11. až 14. století: katedrála, baptisterium, kampanila neboli šikmá věž a hřbitov Camposanto. UNESCO zdůrazňuje i vědecký rozměr místa, protože Galileo Galilei tu prováděl pozorování pro svou práci ve fyzice. Zvláštností je, že celý komplex stojí na travnaté ploše, což je v italských městech neobvyklé; působí jako scéna postavená stranou od města, a to je zčásti pravda a zčásti past.
Šikmá věž, baptisterium a Camposanto
Základy věže byly položeny 9. srpna 1173. Výška se uvádí jako 55,86 metru od země na nižší straně a 56,67 metru na vyšší, takže v pramenech narazíte na rozpětí zhruba 56 až 57 metrů; nahoru vede 296 schodů. Naklání se proto, že pod ní je měkké podloží a základy jsou hluboké jen asi tři metry. Naklánět se začala už během stavby a stavitelé to kompenzovali tím, že vyšší patra stavěli zakřivená proti sklonu, takže není rovná, ale nepatrně banánovitá. Náklon dosáhl do roku 1990 hodnoty 5,5 stupně a sanace jej snížily na 3,97 stupně. Od ledna 1990 do prosince 2001 byla věž uzavřena, protože reálně hrozilo zřícení.
Pisánské baptisterium je největší v Itálii, vysoké 54,86 metru s průměrem 34,13 metru, stavěné od roku 1152 do roku 1363. Nejznámější je jeho akustika: holý prostor s kupolí vytváří výrazný dozvuk a personál pravidelně předvádí jeho účinek zazpíváním několika tónů, které se v kupoli skládají do souzvuku. I baptisterium se mimochodem naklání, asi o 0,6 stupně, protože stojí na stejném písčitém podloží.
Camposanto Monumentale je nejpodceňovanější stavba náměstí. Podle tradice jej založil arcibiskup, který ze třetí křížové výpravy přivezl náklad posvátné zeminy z Golgoty. Gotický ambit z let 1278 až 1464 pokrývaly fresky o ploše přes 2 600 metrů čtverečních, tedy víc než Sixtinská kaple. V červenci 1944 je zdevastoval požár po zásahu spojeneckou bombou a restaurování trvalo desítky let.
Pisa mimo náměstí zázraků
Největší chyba, které se v Pise dá dopustit, je přijet vlakem, dojít na náměstí, vyfotit se s věží a odjet. Univerzita v Pise byla formálně založena v roce 1343 a ve městě o zhruba devadesáti tisících obyvatelích tvoří studenti výraznou část populace a určují tón večerního života. Borgo Stretto je hlavní tepna starého města, středověká ulice s podloubími. Piazza dei Cavalieri je politické srdce Pisy a úplně jiný svět než Piazza dei Miracoli: správní centrum od roku 1254, které v roce 1558 přestavěl pro Cosima I. Medicejského Giorgio Vasari a v němž dnes sídlí Scuola Normale Superiore, škola založená Napoleonem, jejímž absolventem byl i fyzik Enrico Fermi. Kousek od nádraží je pak Tuttomondo, nástěnná malba Keitha Haringa z roku 1989.
Zbývá vysvětlit, proč město s takovou minulostí přestalo být přístavem. Pisa dostala vojenskou ránu v roce 1284 v bitvě u Melorie proti Janovu a v roce 1406 ji anektovala Florencie. Skutečný a nevratný důvod je ale geologický: Arno začalo měnit tok, galéry se přestaly dostávat proti proudu k městskému přístavu a přímořské Porto Pisano trpělo nánosy, takže se od něj pobřeží vzdalovalo. Florencie si proto po roce 1421 zvolila jako hlavní námořní bránu Livorno a v 16. století se Porto Pisano přestalo používat úplně. Pisa dnes leží asi deset kilometrů od moře; je to město, které o svůj důvod existence přišlo tím, že mu ho zanesl písek vlastní řeky. Pro dnešní návštěvníky je přitom často povinnou zastávkou kvůli letišti Galileo Galilei, které leží prakticky ve městě.
Lucca: hradby, které nikdy nemusely bránit
Nejzvláštnější na Lucce je, že její opevnění nikdy nemuselo bránit město, a přesto se dochovalo kompletní. Okruh měří přibližně 4,2 kilometru, prameny uvádějí rozpětí zhruba 4,2 až 4,5 kilometru podle měřené linie, a Lucca je po kyperské Nikósii druhé největší kompletně opevněné renesanční město. Stavba trvala od roku 1504 do roku 1648 a zahrnuje jedenáct bastionů. Luccská republika je postavila jako odstrašení vůči Florencii a nikdy se na nich nebojovalo. Právě proto tu ještě jsou: nebyly dobyty ani poškozeny a nebylo je proč bourat. Ve dvacátých letech 19. století je za Marie Luisy Bourbonské proměnili v promenádu a park, takže dnes po koruně vede stromořadím lemovaná cesta kolem celého města, pěšky na necelou hodinu, na kole na dvacet minut. Je to nejlepší úvod do Lucchy: nejdřív okruh nahoře, pak sestup dovnitř.
Náměstí jako otisk, věž se stromy a Volto Santo
Uvnitř hradeb je náměstí, které je vlastně negativ. Piazza dell’Anfiteatro sleduje půdorys římského amfiteátru z 1. století našeho letopočtu. Amfiteátr se rozpadl a jeho kámen posloužil na stavbu kostelů, ale domy, které na jeho místě postupně vyrostly, respektovaly původní zdivo a základy tribun. Výsledkem je uzavřené elipsovité náměstí se čtyřmi průchody, jehož tvar je přesným otiskem stavby, jež tam stála před dvěma tisíci lety. Půdorys přežil budovu.
Torre Guinigi je vysoká 45 metrů a nahoru vede 230 schodů. Postavena byla ve 14. století, kdy bohaté luccské rodiny soupeřily stavbou co nejvyšších věží, a jednou z nejfotografovanějších věcí v Toskánsku ji dělá koruna: na vrcholu roste skupina cesmínových dubů, visutá zahrada nad městem. Nedaleko stojí San Michele in Foro na místě antického fóra, jehož fasáda je výrazně vyšší než loď za ní, protože se plánovalo zvýšení kostela, ke kterému nikdy nedošlo. Katedrála San Martino ukrývá Volto Santo, dřevěný krucifix, který podle legendy vytesal Nikodém, a náhrobek Ilarie del Carretto od Jacopa della Quercia. K identitě města patří i Giacomo Puccini, který se tu narodil v roce 1858 a jehož rodný dům je dnes muzeum.
Zbývá otázka, proč zůstala Lucca nezávislá tak dlouho, když Pisa padla v roce 1406 a Siena v roce 1555. Republiku si udržela až do roku 1805, kdy z ní Napoleon udělal monarchii. Byla dost malá, aby nepředstavovala hrozbu, ale dost bohatá díky hedvábnictví a bankovnictví, aby si mohla dovolit diplomacii. A pak jsou tu ty hradby, které z útoku na Lucchu dělaly tak drahou operaci, že se do ní nikomu nechtělo. Nejlepší hradby jsou ty, kvůli kterým nikdo nezaútočí.
Tři města vedle sebe: srovnání
Následující tabulka shrnuje to podstatné. Počty obyvatel berte řádově a dojezdové časy jako orientační.
| Siena | Pisa | Lucca | |
|---|---|---|---|
| Počet obyvatel (řádově) | asi 53 tisíc | asi 90 tisíc | asi 89 tisíc |
| Zápis UNESCO | historické centrum, 1995 | Piazza del Duomo, 1987 | není na seznamu |
| Dominanta a výška | Torre del Mangia, asi 87 až 102 m | šikmá věž, asi 55,9 až 56,7 m | Torre Guinigi, 45 m |
| Terén | tři kopce, hodně stoupání | rovina, delší vzdálenosti | rovina uvnitř hradeb |
| Doporučená doba | celý den, ideálně s přenocováním | půl dne až celý den | půl dne až celý den |
| Dojezd z Florencie (orientačně) | zhruba 1,5 až 2 hodiny vlakem s přestupem, autobus bývá pohodlnější | zhruba hodina přímým vlakem | zhruba 1,5 hodiny, přímo nebo přes Pisu |
| Davy | rozprostřené, extrém jen kolem Palia | extrémní na Piazza dei Miracoli, jinde klid | nejklidnější i v sezóně |
| Čím je typické | gotika, contrady a Palio, mušlovité náměstí | čtyři mramorové stavby na trávě, univerzita | hradby jako park, klid, Puccini, kola |
Siena je fyzicky nejnáročnější a má z těch tří nejhustší koncentraci věcí k prohlédnutí, takže odbýt ji za tři hodiny nejde. Praktické pravidlo: všechno se sbíhá k Piazza del Campo v nejnižším bodě, takže když zabloudíte, jděte z kopce. Pisa je zrádná přesně naopak, protože se za tři hodiny odbýt dá a většina lidí to tak dělá; kontrast mezi přeplněným náměstím a poloprázdnými ulicemi o pět minut dál je téměř absurdní. Lucca je nejméně náročná, město na procházení, ne na odškrtávání, a proto se dobře snáší s dětmi i se staršími cestujícími, o čemž píšeme v textu o Toskánsku s dětmi.
Jak je zařadit do cesty
Z rozdílů v dostupnosti plyne jasné doporučení. Nejlepší spojení má Pisa, kam vedou přímé vlaky z Florencie orientačně za hodinu. Lucca leží na téže ose a dojede se do ní přímo nebo přestupem v Pise. Siena je na tom nejhůř: vlaky jezdí s přestupem a nádraží leží dole pod městem, takže většina lidí volí dálkový autobus, který zastavuje přímo u hradeb.
Pisa a Lucca se proto dají spojit do jednoho dne. Typický scénář: ráno Pisa, nejprve Piazza dei Miracoli brzy, dokud jsou davy menší, pak Piazza dei Cavalieri, oběd, odpolední vlak do Lucchy, okruh po hradbách, Piazza dell’Anfiteatro a San Martino, večeře a zpět. Siena se naopak nedá spojit s ničím jiným a zaslouží si celý den, ideálně dva. Je to jedno z mála italských měst, které se promění po setmění, kdy odjedou jednodenní návštěvníci a Campo se vylidní. Dobře jde propojit s krajinou jižně od města, o které píšeme v textu o Val d’Orcia. Pořadí, které funguje nejlépe: začít Pisou, pokračovat do Lucchy a Sienu si nechat jako vyvrcholení. Výjimkou jsou dny kolem Palia, kdy je město prakticky neprůchodné.
A jedna praktická věc na závěr: historická centra všech tří měst jsou zóny s omezeným provozem, italsky ZTL. Vjezd bez povolení snímají kamery a je pokutovaný i pro auta na cizí značce, pokuta dorazí přes půjčovnu i s velkým odstupem a každý jednotlivý průjezd se počítá jako samostatný přestupek. Parkuje se mimo hradby a kdo má hotel uvnitř zóny, musí nechat ubytovatele nahlásit značku předem. Rozsah a časy zón se mění, ověřte si je před cestou.
Časté otázky
Dá se Siena, Pisa a Lucca stihnout za jeden den?
Pisa a Lucca ano, protože leží na jedné železniční ose a jsou od sebe orientačně půl hodiny jízdy. Siena k nim ale nepatří: leží na opačné straně od Florencie a je fyzicky i obsahově nejnáročnější z těch tří. Pokus zvládnout všechna tři města v jednom dni skončí tím, že z každého uvidíte jen hlavní náměstí.
Proč je mramorová podlaha sienského dómu často zakrytá?
Protože jde o mramorovou intarzii, po které chodí lidé, a trvalé odkrytí by ji zničilo. Podlaha vznikala tři století a Vasari ji označil za nejkrásnější dlažbu, jaká kdy byla vytvořena. Odkrytá bývá jen zhruba šest až deset týdnů v roce, obvykle včetně září, a kdo přijede jindy, uvidí jen několik odkrytých polí.
Co je Facciatone a proč zůstal nedokončený?
Facciatone je obrovská nedokončená fasáda plánovaného Duomo Nuovo v Sieně, chrámu, který měl být největší v křesťanském světě. Stavba skončila v roce 1348, kdy Sienu zasáhl mor, k tomu se přidaly mělké základy, a projekt byl definitivně opuštěn v roce 1355. Zbylá fasáda dnes slouží jako vyhlídka nad městem.
Jak vysoká je šikmá věž v Pise a jak moc se naklání?
Výška se uvádí jako 55,86 metru od země na nižší straně a 56,67 metru na vyšší, takže v pramenech narazíte na rozpětí zhruba 56 až 57 metrů. Náklon dosáhl do roku 1990 hodnoty 5,5 stupně a sanace jej snížily na 3,97 stupně. Kvůli hrozícímu zřícení byla věž uzavřena od ledna 1990 do prosince 2001.
Proč Pisa přestala být přístavem, když byla námořní republikou?
Vojenskou ránu dostala v roce 1284 v bitvě u Melorie proti Janovu, ale skutečný a nevratný důvod je geologický. Arno začalo měnit tok a zanášelo ústí i přístav, takže se galéry přestaly dostávat proti proudu k městu a pobřeží se od Porto Pisano vzdalovalo. Pisa dnes leží asi deset kilometrů od moře.
Proč se hradby Lucchy dochovaly, když jiná města o své přišla?
Protože nikdy nemusely bránit město. Byly stavěny od roku 1504 do roku 1648 jako odstrašení vůči Florencii a jejich existence stačila k tomu, aby se útok nikomu nevyplatil. Nebyly tedy poškozeny ani zbořeny a ve dvacátých letech 19. století je proměnili v promenádu a park. Okruh měří přibližně 4,2 kilometru, prameny uvádějí rozpětí zhruba 4,2 až 4,5 kilometru.
Kdy se jede Palio a dá se na něj jet jako běžný návštěvník?
Palio se jede dvakrát ročně na pevných datech, 2. července a 16. srpna, protože jde o svátky, ne o pohyblivé termíny. Závod trvá zhruba 75 až 90 vteřin a jede jej deset ze sedmnácti contrad. Přijet se dá, ale město je v těch dnech prakticky neprůchodné a ubytování se shání velmi obtížně.
Které z těch tří měst je nejvhodnější, když chci hlavně klid?
Lucca. Je rovná, malá a přehledná, uvnitř hradeb se dá pohodlně chodit i jezdit na kole a je z těch tří nejklidnější i v hlavní sezóně. Nemá jednu ohromující památku, zato má atmosféru, kterou ostatní dvě města v takové míře nenabízejí. Siena je členitá a fyzicky náročná, Pisa má na hlavním náměstí jedny z nejhorších davů v Toskánsku.
Zdroje: zdůvodnění zápisů UNESCO pro Sienu a pro Piazza del Duomo v Pise, encyklopedická hesla k jednotlivým památkám a městům a informace o zónách s omezeným vjezdem. Prameny se podle způsobu měření rozcházejí u výšky Torre del Mangia, výšky šikmé věže i délky hradeb Lucchy, proto jsou uvedena rozpětí. Termíny odkrytí podlahy sienského dómu, rozsah zón i dopravní spojení se v čase mění, ověřte je před cestou u oficiálních místních zdrojů.