Toskánsko je středoitalský region mezi Apeninami a Tyrhénským mořem, kde se na ploše zhruba 29 procent rozlohy Česka potkává kolébka renesance, sedm samostatných zápisů UNESCO a nejfotografovanější venkovská krajina Evropy. Tento článek je rozcestník celého regionu: shrnuje, jak je Toskánsko poskládané, proč se právě tady zrodila renesance a která města a krajiny stojí za zastávku. Druhá polovina je praktická a řeší to, na čem se cesty nejčastěji lámou: zóny s omezeným provozem, parkování, volbu mezi městem a agriturismem, kuchyni a realistické itineráře.
Ve zkratce
| Poloha | střední Itálie mezi mořem a hřebenem Apenin; sousedé Ligurie, Emilia-Romagna, Marche, Umbrie a Lazio |
| Rozloha | podle pramene 22 987 až 22 994 km2, tedy zhruba 29 % rozlohy Česka |
| Hlavní město | Florencie (Firenze), zároveň největší město regionu |
| Členění | devět provincií a metropolitní město Florencie, dohromady deset správních jednotek; běžné označení „deset provincií“ je zjednodušení |
| Nejvyšší bod | Monte Prado, 2 054 m, v Tosko-emilijských Apeninách (Monte Amiata s 1 738 m je nejvyšší jen v jižním Toskánsku mimo Apeniny) |
| Pobřeží a ostrovy | 633 km celkem (397 km pevnina, 230 km ostrovy); souostroví má sedm hlavních ostrovů, největší je Elba |
| Zápisy UNESCO | sedm zápisů ležících celých v regionu a dva sériové zápisy, které do regionu zasahují |
| Letiště | Pisa (Galileo Galilei) a Florencie (Amerigo Vespucci), obě mezinárodní |
| Jazyk a měna | italština a euro; toskánský dialekt je základem spisovné italštiny |
| Časové pásmo | středoevropský čas, stejné jako v Česku, bez posunu |
| Zásuvka | 230 V, 50 Hz; kromě typů C a F i italský typ L, do kterého se vidlice Schuko nevejde |
| Riziko číslo jedna | zóny s omezeným provozem (ZTL) v historických centrech a pokuty doručované přes půjčovnu |
Čím je Toskánsko jiné a co to znamená pro plánování
Toskánsko není jedna destinace, ale několik odlišných světů se společnou hranicí: na severozápadě mramorové Apuánské Alpy a pod nimi letoviska Versilie, ve středu Florencie s hustotou renesančního umění, jakou nemá jiné evropské město, na jihu zvlněná krajina Val d’Orcia a Crete Senesi a u moře drsnější Maremma. Pokus objet tohle všechno během týdne je nejčastější chyba návštěvníků.
Druhá odlišnost je způsob, jakým se tu potkáte s uměním. Renesanční díla nejsou jen shromážděná v muzeích, ale velmi často stojí přesně na místě, pro které vznikla, tedy v kapli nebo na oltáři konkrétního kostela. Je to jiná zkušenost než procházka galerií a důvod, proč se vyplatí zastavovat i v malých obcích. Hlavní muzejní uzly ve Florencii jsou přitom přetížené a bez rezervace předem se tam chodit nevyplatí.
Třetí odlišnost je praktická. Toskánská města vznikla dávno před automobilem a jejich centra dnes chrání kamerami hlídané zóny s omezeným provozem. Auto je tu zároveň nezbytnost i překážka: bez něj se nedostanete do Chianti, s ním do centra Sieny. Dobře naplánované cesty proto kombinují vlak pro města a auto pro krajinu.
Geografie a členění
Toskánsko zabírá podle použitého pramene 22 987 až 22 994 kilometrů čtverečních, přičemž rozdíl vzniká metodikou měření. Podstatné je, že jde zhruba o 29 procent rozlohy České republiky a že silniční síť je v kopcovitém terénu pomalá. Pobřeží měří 633 kilometrů, z toho 397 kilometrů připadá na pevninu a 230 na ostrovy.
Administrativně se region dělí na devět provincií a jedno metropolitní město, kterým je Florencie, dohromady tedy na deset správních jednotek. Běžné označení deset provincií je zjednodušení, protože Florencie je formálně Città metropolitana. Zbylé jednotky jsou Arezzo, Grosseto, Livorno, Lucca, Massa-Carrara, Pisa, Pistoia, Prato a Siena.
Na severovýchodě tvoří hranici hřeben Tosko-emilijských Apenin, kde leží nejvyšší bod celého Toskánska, Monte Prado s výškou 2 054 metrů. Na severozápadě se od Apenin oddělují údolím Garfagnana Apuánské Alpy s vrcholem Monte Pisanino, 1 946 metrů. Nejde o vápencové Alpy v pravém smyslu, název je historický, ale o hory mramoru: odsud pochází carrarský mramor, materiál Michelangelových soch.
Zvlášť je potřeba postavit Monte Amiata, vyhaslý lávový dóm o výšce 1 738 metrů v jižním Toskánsku. Řada pramenů ho uvádí jako nejvyšší horu Toskánska, což je nepřesné: je nejvyšším vrcholem jižního Toskánska a nejvyšším bodem regionu mimo Apeniny a Apuánské Alpy, nejvyšším bodem Toskánska jako celku je ale Monte Prado. Hlavní osou regionu je řeka Arno, dlouhá 241 kilometrů, v jejímž povodí leží většina historicky nejvýznamnějších měst.
Stručná historie a proč se renesance zrodila právě tady
První významnou civilizací byli Etruskové, zhruba mezi 10. a 1. stoletím před naším letopočtem, a jméno Toskánska pochází přes latinské Tuscia od nich. Jejich dědictví je hmatatelné ve Volteře, Cortoně, Chiusi a ve skalních cestách vie cave na jihu. Řím pak etruská území pohltil a založil nebo povýšil Luccu, Pisu, Sienu i Florencii, jejíž pravoúhlý půdorys je v centru dodnes patrný.
Ve středověku se z těchto měst staly bohaté a soupeřící komuny. Florencie, Siena, Pisa, Lucca a Arezzo vedly války obchodní i architektonické a věže v San Gimignanu jsou dokladem soupeření rodin uvnitř jediného města. Pisa byla jednou ze čtyř námořních republik a ovládala obchod se solí, což má dohru v místní kuchyni. Siena padla Florencii až v 16. století.
Od roku 1434 ovládal Florencii rod Medici, nejprve jako bankéři a mecenáši, později jako panovníci. Roku 1569 uznal papež Pius V. Cosima I. de‘ Medici velkovévodou a vzniklo Toskánské velkovévodství, které trvalo zhruba do let 1859 až 1860. Medicejská linie vymřela v roce 1737 a vláda přešla na Habsbursko-Lotrinský rod. Velkovévoda Petr Leopold v roce 1786 zrušil trest smrti, a Toskánsko se tak stalo prvním státem na světě, který to udělal.
Po plebiscitu v letech 1859 až 1860 se Toskánsko stalo v roce 1861 součástí Italského království. Následovala krátká, ale pro podobu Florencie zásadní epizoda: město bylo hlavním městem Itálie zhruba šest let, v období 1865 až 1871, přičemž rozhodnutí padlo zářijovou konvencí už v roce 1864 a některé prameny proto uvádějí 1864 až 1870. Období Firenze Capitale znamenalo zbourání hradeb a vznik Piazzale Michelangelo i Piazza della Repubblica.
Proč právě Toskánsko
Renesance se zrodila ve 14. až 16. století právě tady a stojí za tím souběh příčin: bohatství z bankovnictví a obchodu s vlnou, mecenášství Medicejských, konkurence městských republik soupeřících o nejkrásnější katedrálu, blízkost antiky přes etruské a římské dědictví a toskánský dialekt Danta, Petrarcy a Boccaccia.
Pro návštěvníka z toho plyne jedna praktická věc: renesance není jen Florencie. Piero della Francesca je v Arezzu, Duccio v Sieně, Signorelli v Cortoně, a Pienza je unikát sama o sobě jako první renesanční ideální město. Díla, která by jinde byla hlavní atrakcí země, tu visí v postranních kaplích venkovských kostelů.
Zápisy UNESCO v Toskánsku
Toskánsko patří k nejhustěji zapsaným regionům světa a jeho zápisy tvoří kostru itineráře. Těch, které leží celé na jeho území, je sedm. Kromě nich do regionu zasahují dva sériové zápisy, jejichž toskánskou složkou jsou Montecatini Terme v rámci Velkých lázeňských měst Evropy a bukové porosty v Národním parku Foreste Casentinesi. Poctivé je zmínit obojí zvlášť, protože sériové zápisy se do počtu toskánských památek někdy započítávají a jindy ne.
| Historické centrum Florencie | zápis 1982 |
| Piazza del Duomo v Pise | zápis 1987 |
| Historické centrum San Gimignana | zápis 1990 |
| Historické centrum Sieny | zápis 1995 |
| Historické centrum Pienzy | zápis 1996 |
| Val d’Orcia | zápis 2004 |
| Medicejské vily a zahrady v Toskánsku | zápis 2013 |
Vyplatí se zároveň vědět, co zápisem na Seznam světového dědictví není. Biosférické rezervace má Toskánské souostroví i Tosko-emilijské Apeniny, geoparky jsou Colline Metallifere a Apuánské Alpy a Carrara je kreativním městem UNESCO. Nic z toho ale nejsou zápisy světového dědictví.
Florencie: co z ní udělalo hlavní město renesance
Florencie je hlavní město regionu a pro většinu návštěvníků první zastávka. Stojí na Arnu v kotlině obklopené kopci a její půdorys je čitelný: římská pravoúhlá síť v jádru, na ni navázané středověké město a kolem něj okruh na místě zbořených hradeb. Siluetě vládne kupole katedrály Santa Maria del Fiore, která dodnes určuje výškovou hladinu centra.
Uměleckým jádrem jsou Uffizi, Accademia, Bargello a Palazzo Pitti, největší hodnotu má ale Florencie tím, co zůstalo mimo muzea: fresky v kapli Brancacci, oltáře v Santa Croce nebo výzdoba baptisteria. Levý břeh Arna, tedy Oltrarno, je nejlepší protilátkou na davy. Rada, která ušetří nejvíc nervů: do Florencie nejezděte autem, město se obejde pěšky a z obou letišť sem vede kolejová doprava. Rozvržení návštěvy rozebíráme v průvodci Florencií a tím, co v ní vidět.
Siena, Pisa a Lucca
Siena je nejsilnější protipól Florencie. Zůstala gotická, protože po prohře s Florencií ztratila prostředky na velkou přestavbu, a paradoxně tím získala celistvé středověké město. Mušlovité náměstí Piazza del Campo se svažuje k radniční věži a dvakrát ročně se na něm běží Palio, závod jezdců za jednotlivé městské čtvrti.
Pisa má pověst města na jedno odpoledne a je to nespravedlivé, ale funkční. Piazza dei Miracoli s katedrálou, baptisteriem, hřbitovem Camposanto a šikmou zvonicí je jeden z nejpřesvědčivějších architektonických souborů v Evropě a půvab jí dodává i to, že je celá zatravněná. Protože hlavní toskánské letiště leží prakticky ve městě, je Pisa logickým prvním nebo posledním dnem cesty.
Lucca je z téhle trojice nejpříjemnější na bydlení. Město obepíná kompletní renesanční val, po jehož koruně vede promenáda, po které se dá město obejít pěšky nebo objet na kole. Uvnitř hradeb je Lucca plochá a eliptické náměstí Piazza dell’Anfiteatro sedí přesně v půdorysu římského amfiteátru. Všechna tři města srovnáváme v průvodci Sienou, Pisou a Luckou.
Krajina Val d’Orcia a Crete Senesi
Krajina jižně od Sieny je jediná část Toskánska, kterou lidé znají dřív, než o ní něco vědí. Val d’Orcia je zapsaná jako kulturní krajina, nikoli jako přírodní rezervace: hodnotu jí dává to, že ji po staletí utvářelo zemědělství a že se stala vzorem ideální krajiny pro renesanční malbu. Charakteristické jsou zvlněné obilné svahy, osamělé statky na hřbetech kopců, cypřišové aleje a silnice vedené po hřebeni. Součástí zápisu jsou i Pienza a San Quirico d’Orcia.
Sousední Crete Senesi jsou geologicky jiné a vizuálně ještě tvrdší, protože jde o jílovité půdy se strmými erozními rýhami. Právě tady je nejhustší síť takzvaných strade bianche, nezpevněných štěrkových cest, kterých je v oblasti odhadem přes 900 kilometrů. Jsou to legendární trasy gravelové cyklistiky, spojené se závodem L’Eroica pořádaným od roku 1997, a zároveň nejfotogeničtější úseky pro řidiče.
Se strade bianche souvisí dvě varování. Některé smlouvy půjčoven omezují krytí škod vzniklých na nezpevněných cestách a poškození podvozku či pneumatik bývá vyňaté i jinak, takže se vyplatí smlouvu přečíst. Po dešti jsou tyhle cesty kluzké, v suchu extrémně prašné a odletující kamínky poškodí lak i čelní sklo. Jezděte pomalu a nezajíždějte po nich ke statkům. Krajině se věnuje průvodce Val d’Orcia a toskánskou krajinou.
Chianti a toskánská vína
Chianti je kopcovitý pás mezi Florencií a Sienou a nejpřístupnější venkovská krajina regionu. Na rozdíl od Val d’Orcia je zalesněnější a členitější, s vinicemi a olivovníky na terasách a kamennými vesnicemi na hřebenech. Greve, Castellina, Radda a Gaiole tvoří jeho jádro.
Vinařská mapa regionu je ale širší. Kolem Montalcina se pěstuje Brunello di Montalcino, kolem Montepulciana Vino Nobile a na pobřeží u Bolgheri vznikla kategorie supertoskánských vín z mezinárodních odrůd. Do sladké kategorie patří Vin Santo, dezertní víno z rozinkovaných hroznů zrající několik let v sudech zvaných caratelli.
Praktická stránka degustací má jedno pravidlo, na které Toskánsko trestá tvrdě: kdo řídí, nedegustuje. Vinařství jsou dostupná prakticky jen autem, takže řešení jsou dvě, buď určený řidič, nebo řízený transfer. Návštěvy je rozumné domlouvat předem, protože menší vinařství nejsou obchod s otevřenými dveřmi. Apelace a organizaci degustací rozebíráme v průvodci Chianti a toskánskými víny.
Pobřeží a ostrovy
Toskánské pobřeží je málokdy hlavním důvodem cesty, ale jako doplněk funguje výborně. Na severu leží Versilia s Viareggiem, tedy klasické letovisko plážových lázní se slavným karnevalem. Střed patří Livornu, přístavnímu městu medicejského původu s kanálovou čtvrtí Venezia Nuova. Jih tvoří Maremma, dlouho neobydlená oblast s přírodním parkem a nejméně upravenými plážemi regionu.
Zvláštní kapitolou je Monte Argentario, skalnatý poloostrov spojený s pevninou třemi písečnými kosami. Toskánské souostroví tvoří sedm hlavních ostrovů chráněných národním parkem: Elba, Giglio, Capraia, Montecristo, Pianosa, Giannutri a Gorgona. Elba je největší z nich a třetí největší ostrov Itálie, známý jako místo Napoleonova prvního vyhnanství; má na webu vlastní podrobný cluster a tady ji zmiňujeme jen přehledově. Charakteru pláží se věnuje průvodce toskánským pobřežím a plážemi.
Doprava, ZTL a parkování
Toskánsko má dvě mezinárodní letiště. Pisa Galileo Galilei je hlavní; leží asi kilometr od pisánského nádraží a spojuje je automatická dráha PisaMover, odkud navazují vlaky do Florencie, Lucky i na pobřeží. Florencie Amerigo Vespucci leží asi čtyři kilometry od centra a vede z něj tramvaj na nádraží Santa Maria Novella. Relevantní je i přílet do Bologni s navazujícím vlakem.
Bez auta se dá zvládnout překvapivě hodně, protože hlavní města leží na železnici: podél Arna z Florencie do Pisy a Livorna, přes Prato a Pistoiu do Lucky a Viareggia, z Florencie přes Arezzo směr Řím, z Florencie do Sieny a po pobřeží z Livorna. S navazujícím autobusem se dá dojet i do San Gimignana, Volterry nebo Montepulciana. Auto se stává nezbytným tam, kde začíná venkov, tedy v Chianti, ve Val d’Orcia, v Crete Senesi, v Maremmě i v Garfagnaně.
Na dálnicích se platí mýtné podle ujeté vzdálenosti, nikoli známkou: na vjezdu si odeberete lístek a na výjezdu platíte. Klíčové tahy jsou A1 přes Florencii, A11 k moři a A12 podél pobřeží; spojka mezi Florencií a Sienou je bez mýtného. Do žlutých pruhů Telepassu se bez zařízení nesmí vjíždět.
ZTL: nejdůležitější praktické téma regionu
Zkratka ZTL znamená Zona a Traffico Limitato, tedy zónu s omezeným provozem. Funguje zhruba ve třech stovkách italských měst a v Toskánsku se týká Florencie, Sieny, Lucky, Pisy, San Gimignana, Volterry i Cortony. Smějí do ní jen rezidenti a předem registrovaná vozidla a všechny vjezdy hlídají kamery. Navigace o zónách často neví, což je hlavní důvod, proč do nich turisté vjíždějí bez zlého úmyslu.
Mechanismus pokutování je potřeba pochopit celý. Kamera zaznamená značku. Půjčovna pokutu nemůže zaplatit za vás, jen předá italské policii vaše osobní údaje jako řidiče, a za to si naúčtuje administrativní poplatek, který strhne z karty, obvykle bez upozornění. Vlastní pokutu pak pošle italský úřad a lhůta pro doručení do zahraničí se počítá až od předání údajů, takže dopis dorazí klidně rok po dovolené. Odvolat se lze do 60 dní k prefektovi nebo ke smírčímu soudci.
Zásadní detail: kamer je na obvodu zóny víc a každý průjezd je samostatný přestupek, takže jedno špatné odbočení umí vygenerovat několik pokut za večer. Konkrétní časy, kdy jsou zóny aktivní, tady záměrně neuvádíme, protože se liší město od města a mění se. Bezpečná strategie je parkovat mimo hradby a do centra jít pěšky, a pokud hotel leží uvnitř zóny, nechat si od něj předem nahlásit registrační značku do systému.
Parkování podle barev čar
Vodorovné značení v Itálii nese informaci o režimu parkování a platí plošně. Souvislá žlutá čára u kraje vozovky navíc znamená zákaz zastavení a stání.
| Bílé čáry | parkování zdarma, často s parkovacím kotoučem nebo vyhrazené rezidentům, vždy ověřit cedulku |
| Modré čáry | placené stání, lístek z automatu nebo aplikace viditelně za sklo |
| Žluté čáry | vyhrazeno rezidentům, průkazům pro osoby se zdravotním postižením, taxi, zásobování a autobusům; pro návštěvníka zakázáno, hrozí pokuta i odtah |
Praktické informace na cestu
Úředním jazykem je italština, angličtina funguje v turistických centrech, na venkově hůř. Měnou je euro a časové pásmo je stejné jako v Česku. Elektřina má 230 V a 50 Hz, měnič napětí není potřeba, používají se ale i zásuvky italského typu L se třemi kulatými kolíky v řadě, a to ve dvou nekompatibilních verzích. Česká plochá dvoukolíková nabíječka do nich obvykle zapadne, uzemněná vidlice Schuko se ale do úzké zásuvky typu L nevejde, což se týká notebooků, fénů a prodlužovaček. Proto se doporučuje adaptér výslovně určený pro Itálii, ne generický evropský.
Voda z kohoutku je v Itálii pitná; pokud u kohoutku nebo fontány není cedule acqua non potabile, pít se dá, a v toskánských městech jsou veřejná pítka. Hlavním bezpečnostním rizikem je majetková kriminalita: podle Ministerstva zahraničních věcí bývá český občan v Itálii okraden statisticky každý třetí den, a rizikové jsou nádraží Firenze Santa Maria Novella, fronty u Uffizi, Piazza dei Miracoli, Piazza del Campo během Palia a nacpané vlaky. Tísňová linka je 112.
Evropský průkaz zdravotního pojištění kryje nezbytnou neplánovanou péči, nekryje ale repatriaci, péči v soukromých zařízeních ani plánovanou léčbu, takže se vedle něj vyplatí komerční cestovní pojištění. Lékárny poznáte podle zeleného kříže.
Ubytování: město, agriturismo nebo borgo
Agriturismo utvořilo obraz toskánské dovolené víc než cokoli jiného a má v Itálii zákonnou definici. Podle zákona z roku 2006 jde o ubytování a pohostinství provozované zemědělským podnikatelem, přičemž klíčová je propojenost s vlastní zemědělskou činností: zemědělství musí zůstat hlavní činností a turistika je jen doplňková. Zákon umožňuje podávat jídla převážně z vlastní produkce a z okolí a pořádat degustace.
Prakticky to znamená, že agriturismo není synonymum pro hotel na venkově. Je to fungující statek s povinností hospodařit, takže tam kokrhá kohout a v listopadu se sklízejí olivy. Kvalita se liší enormně a stravování bývá jen pro ubytované hosty, často po rezervaci. Odlišný typ je borgo, tedy historická osada nebo statkový komplex přeměněný na ubytovací areál, který hospodařit nemusí.
Volba mezi městem a venkovem určuje charakter dovolené víc než výběr konkrétního objektu. Základna ve městě znamená, že se obejdete bez auta a máte večerní život na dosah, ale platíte za to zónou s omezeným provozem a parkováním. Základna na venkově znamená klid, výhledy a bazén, ale bez auta nefungujete a po degustaci nesmí řidič za volant. Nejlepší kompromis je pobyt rozdělit: první část ve městě bez auta, druhá na venkově s autem.
Jídlo a toskánská kuchyně
Toskánská kuchyně stojí na principu cucina povera, tedy chudé kuchyně, která nic nevyhodí a staví na sezónních místních surovinách: chlebu, luštěninách, zelenině, olivovém oleji a vnitřnostech. Nejvýraznějším projevem je použití starého chleba jako suroviny tří ikonických jídel: ribollita je hustá zimní polévka z kapusty cavolo nero, fazolí cannellini a chleba, pappa al pomodoro kaše z chleba, rajčat a bazalky a panzanella studený salát z namočeného chleba, rajčat a okurky.
Toskánský chléb se totiž peče bez soli a lidově se mu říká pane sciocco. Nejrozšířenější vysvětlení vede k Pise, která kontrolovala obchod se solí; když se sůl začala silně danit, Florencie odmítla platit a začala péct chléb bez ní. Historikové se ale neshodnou, zda šlo o solní daň, o obchodní blokádu, nebo o gastronomickou logiku. Od roku 2016 má Pane Toscano chráněné označení původu se složením bez soli.
Nejznámějším pokrmem je bistecca alla fiorentina, T-bone steak z hovězí roštěné, tradičně z mladého dobytka plemene Chianina. Řez je silný zhruba pět až šest centimetrů a jeden steak váží obvykle 0,9 až 1,2 kilogramu. Griluje se na dřevěném uhlí a podává krvavý, bez omáčky. Prodává se na váhu, nikoli na porci, objednává se pro dva a víc lidí a žádat ji propečenou je faux pas, které řada podniků prostě neudělá.
Pici jsou ručně válené těstoviny z mouky a vody bez vajec, typické pro jižní Toskánsko. Lampredotto je florentská pouliční klasika, vařený hovězí žaludek v žemli s vývarem a zelenou salsou, a fronta u stánku se skládá hlavně z místních. Pecorino je všudypřítomný ovčí sýr, nejslavnější z Pienzy, a závěr jídla patří cantucciům namáčeným do Vin Santa.
Toskánsko s dětmi
Toskánsko s dětmi funguje dobře za předpokladu, že se rodiče vzdají ambice udělat z dovolené dějiny umění. Klíčová je volba základny: agriturismo s bazénem, zvířaty a prostorem na běhání zabaví menší děti na celé odpoledne a řeší i letní vedra ve vnitrozemí. Města se s dětmi zvládají nejlépe brzy ráno nebo k večeru.
Z konkrétních míst fungují ta, kde je pohyb součástí zážitku: hradby v Lucce, věže v San Gimignanu a Sieně, pevnost v Montalcinu, termální prameny v Bagno Vignoni a mělké pláže Versilie. Muzea je lepší dávkovat po jednom a krátce. V Itálii je navíc zákonem zakázáno nechávat děti do čtrnácti let bez dozoru. Tipy podle věku rozebíráme v průvodci Toskánskem s dětmi.
Itineráře a jak si naplánovat cestu
Základní pravidlo zní méně míst, delší zastávky. Toskánsko má přes 22 tisíc kilometrů čtverečních a sedm zápisů UNESCO, takže se nedá zvládnout za pár dní. Kdo se pokusí za čtyři dny objet Florencii, Sienu, Pisu, San Gimignano a Val d’Orcia, stráví většinu času v autě a na parkovištích. Přejezdy trvají déle, než napovídá mapa.
Na prodloužený víkend, tedy tři až čtyři dny, zvolte jednu základnu. Městská varianta znamená Florencii, dva dny na město a třetí den výlet vlakem do Sieny nebo do Lucky a Pisy. Venkovská varianta znamená základnu v Chianti nebo poblíž Sieny, k tomu Sienu, jedno vinařství a San Gimignano, bez ambice stihnout Florencii. Klíčová rada je nesnažit se do víkendu vměstnat Florencii i Val d’Orcia.
Týden je nejlepší volba pro první návštěvu a znamená dvě základny, ideálně město a venkov. První tři dny patří Florencii bez auta, čtvrtý den se vyzvedne auto mimo centrum a přejíždí se na jih přes Chianti, pátý a šestý den Val d’Orcia s Pienzou, Montepulcianem a Montalcinem a sedmý den celodenní Sieně. Alternativou je vlakový okruh Florencie, Lucca, Pisa, Siena a Arezzo.
Deset dní dává prostor přidat třetí typ krajiny, přičemž sedmidenní kostra zůstává stejná a poslední tři dny se větví podle zájmu: pobřežní větev znamená Elbu a Maremmu, jižní a etruská Volterru, Pitigliano a Sovanu, severní Apuánské Alpy s Carrarou a Garfagnanu a východní Arezzo s Cortonou. Načasování rozebíráme v průvodci počasím v Toskánsku a nejlepší dobou na cestu, další italský cíl podobného typu najdete v průvodci Benátkami.
Podrobní průvodci k Toskánsku
Tento článek je rozcestník. Jednotlivá témata rozebíráme v samostatných průvodcích:
- Počasí v Toskánsku a kdy jet: roční rytmus regionu a nejlepší měsíce na města i krajinu.
- Florencie a co v ní vidět: Duomo, Uffizi, Accademia, Oltrarno a jak si město rozvrhnout.
- Siena, Pisa a Lucca: tři velká města mimo Florencii a jak je spojit.
- Val d’Orcia a toskánská krajina: Pienza, Montalcino, cypřišové aleje a strade bianche.
- Chianti a toskánská vína: apelace, Chianti Classico, Brunello a jak na degustace.
- Toskánské pobřeží a pláže: Versilia, Maremma, Monte Argentario a charakter pláží.
- Toskánsko s dětmi: co funguje s malými dětmi a jaké zvolit tempo výletů.
Časté otázky
Jaká je nejvyšší hora Toskánska?
Nejvyšším bodem celého Toskánska je Monte Prado s výškou 2 054 metrů na hřebeni Tosko-emilijských Apenin. Velmi často se místo něj uvádí Monte Amiata, ta má ale 1 738 metrů a je nejvyšším vrcholem jižního Toskánska, tedy části regionu mimo Apeniny a Apuánské Alpy. Monte Amiata je sopečný lávový dóm a mnohem známější výletní cíl, zatímco Monte Prado je nenápadný apeninský hřeben. Chybu přebírá řada turistických webů, takže se s ní setkáte běžně.
Co je ZTL a jak funguje pokuta přes půjčovnu?
ZTL, tedy Zona a Traffico Limitato, je zóna s omezeným provozem v historickém centru, kam smějí jen rezidenti a registrovaná vozidla, a všechny vjezdy hlídají kamery snímající značku. Půjčovna pokutu nezaplatí za vás, jen předá vaše údaje italské policii a naúčtuje si za to administrativní poplatek, který strhne z karty. Vlastní pokuta přijde od italského úřadu a lhůta pro doručení do zahraničí je tak dlouhá, že se ozve klidně rok po dovolené. Každý průjezd je přitom samostatný přestupek.
Potřebuju v Toskánsku auto?
Záleží na tom, kam jedete. Města na železnici, tedy Florencie, Pisa, Lucca, Siena, Arezzo nebo Livorno, zvládnete bez auta a ve Florencii je vůz spíš přítěž. Naopak Chianti, Val d’Orcia, Crete Senesi, Maremma a Garfagnana bez auta prakticky nefungují. Osvědčená strategie je města vlakem a krajina autem, tedy půjčit si vůz až na venkovskou část a vyzvednout ho mimo historické centrum.
Kolik zápisů UNESCO má Toskánsko?
Na Seznamu světového dědictví je sedm zápisů, které leží celé v Toskánsku: historické centrum Florencie (1982), Piazza del Duomo v Pise (1987), historické centrum San Gimignana (1990), historické centrum Sieny (1995), historické centrum Pienzy (1996), krajina Val d’Orcia (2004) a Medicejské vily a zahrady (2013). Kromě nich do regionu zasahují dva sériové zápisy, konkrétně Montecatini Terme v rámci Velkých lázeňských měst Evropy a bukové porosty v Národním parku Foreste Casentinesi. Často se s tímto seznamem pletou jiné značky UNESCO, například biosférické rezervace nebo geoparky, ty ale zápisy světového dědictví nejsou.
Co znamená agriturismo a čím se liší od hotelu na venkově?
Agriturismo má v Itálii zákonnou definici: jde o ubytování a pohostinství provozované zemědělským podnikatelem, u něhož musí zemědělství zůstat hlavní činností a turistika je jen doplňková. Není to tedy marketingové označení pro hotel v poli, ale fungující statek s povinností hospodařit. Zákon umožňuje podávat jídla převážně z vlastní produkce a z okolních podniků a pořádat degustace. Prakticky to znamená, že vybavení se liší enormně, stravování bývá jen pro hosty a po rezervaci, a k pobytu patří i traktor v šest ráno.
Proč je toskánský chléb bez soli?
Toskánský chléb, lidově pane sciocco, se skutečně peče bez soli a od roku 2016 to má Pane Toscano jako chráněné označení původu přímo v předpisu složení. Nejcitovanější vysvětlení je historické: Pisa kontrolovala obchod se solí do vnitrozemí, a když se sůl začala silně danit, Florencie odmítla platit a začala péct chléb bez ní. Historikové se ale neshodnou, zda šlo o solní daň, o obchodní blokádu, nebo o gastronomickou logiku. Českému návštěvníkovi chutná zpočátku nijak, je ale navržený jako nosič na crostini, do polévek a k pecorinu.
Jak poznám, kde v Toskánsku smím zaparkovat?
Rozhoduje barva vodorovného značení, která platí v celé Itálii. Bílé čáry znamenají parkování zdarma, často ale s parkovacím kotoučem nebo s vyhrazením pro rezidenty, takže je nutné přečíst si cedulku. Modré čáry znamenají placené stání, kdy si koupíte lístek v automatu nebo v aplikaci a viditelně ho položíte za sklo. Žluté čáry jsou vyhrazené pro rezidenty, průkazy pro osoby se zdravotním postižením, taxi, zásobování a autobusy, a běžnému návštěvníkovi tam hrozí pokuta i odtah.
Kolik dní potřebuju na Toskánsko?
Toskánsko má přes 22 tisíc kilometrů čtverečních a sedm samostatných zápisů UNESCO, takže se za pár dní zvládnout nedá a snaha o to končí v autě a na parkovištích. Na prodloužený víkend zvolte jednu základnu a smiřte se s tím, že buď poznáte Florencii, nebo venkov kolem Sieny. Týden stačí na dvě základny, typicky město a venkov, což je i nejlepší volba pro první návštěvu. Deset dní dává prostor přidat třetí typ krajiny.
Zdroje: Seznam světového dědictví UNESCO a oficiální regionální turistický portál Toskánska, otevřené encyklopedické zdroje pro rozlohu, členění, výšky hor a historii velkovévodství, italská legislativa k agriturismu, evropská spotřebitelská centra pro mechanismus pokut ze zón s omezeným provozem, italský silniční zákon pro vodorovné značení, Ministerstvo zahraničních věcí ČR pro bezpečnost a dopravu a odborné gastronomické zdroje pro kuchyni a chráněná označení. Prameny se rozcházejí u rozlohy regionu (22 987 až 22 994 km2), u datace období, kdy byla Florencie hlavním městem Itálie (1865 až 1871, respektive 1864 až 1870), a u toho, který vrchol je nejvyšší horou Toskánska. Pravidla zón s omezeným provozem a podmínky půjčoven se v čase mění, proto je před cestou ověřte u oficiálních zdrojů a na místě podle značení.