Šnorchlování v Egyptě má jednu vlastnost, kterou většina mořských destinací nemá: korálový útes tu začíná prakticky u břehu. Egyptské pobřeží Rudého moře lemuje takřka souvislý lemový útes, který kopíruje linii pevniny, takže mezi ručníkem na pláži a živým korálem bývají desítky metrů, ne kilometry plavby. Právě proto je běžné, že se do vody vstupuje z mola nebo z pontonu, a naopak výjimečné, když zátoka nabízí pozvolný písčitý sjezd do hloubky.
Z toho plyne skoro všechno ostatní. Útes u břehu znamená snadný přístup, ale taky křehké mělké plató, po kterém se nedá chodit, prudký sráz hned za jeho hranou a hustý provoz lidí na malé ploše. Tenhle text popisuje, jak egyptské útesy vypadají, proč jsou korály Rudého moře výjimečně odolné vůči teplu a kde ta odolnost končí, jaká pravidla platí v chráněných lokalitách a co je doloženo o bezpečnosti ve vodě. Souvislosti napříč zemí shrnuje průvodce po Egyptě.
Ve zkratce
| Typ útesu | lemový útes podél takřka celé linie pobřeží, plató a sráz |
| Vstup z břehu | běžný, ale často jen přes ponton nebo vyznačený kanál |
| Bělicí práh severního Rudého moře | přibližně 5 °C nad maximální měsíční průměrnou teplotou |
| Bělení roku 2024, celé pobřeží | 28 % kolonií |
| Bělení roku 2024, sever proti jihu | 9 % u Hurghady proti až 50,1 % ve Wádí el Gemál |
| Odhad zotavení | 75 až 88 % podle druhu a lokality |
| Zákon o chráněných územích | č. 102 z roku 1983 |
| Ras Muhammad | národní park od roku 1983, přes 220 druhů korálů a přes 1 000 druhů ryb |
| Wádí el Gemál | národní park z roku 2003, 450 druhů korálů a přes 1 200 druhů ryb |
| Kotvicí bóje | přes 1 600 bójí zhruba podél 860 km pobřeží, provozuje nevládní HEPCA |
| Delfíni na Samadai | zhruba 200 jedinců, zóny A, B, C, odpolední klid |
| Žralok velrybí | nejmenší odstup 3 m, dotyk zakázán |
| Poranění ostny ryb | první pomocí je horká voda 43 až 46 °C, 30 až 90 minut, pak lékař |
| Co útesu škodí nejvíc | zástavba a navážky, kotvení, odpadní voda, šlapání po plató |
Proč je egyptské pobřeží jeden dlouhý lemový útes
Lemový útes roste přímo z pobřežní hrany, bez laguny a bez odděleného bariérového valu daleko na moři. V Egyptě se táhne podél takřka celé pobřežní linie a v praxi to znamená, že mezi pláží a živým korálem je mělké plató široké desítky až stovky metrů, které pak náhle padá do hloubky. Písčitá pláž s pozvolným dnem je tu naopak výjimka, ne pravidlo, a bývá vázaná na zátoky s mořskou trávou.
Tahle morfologie vysvětluje, proč se v Egyptě tolik mluví o pontonech. Ponton překlene mělké plató a vysadí plavce až za hranou, takže po korálu nikdo nechodí. Z hlediska ochrany útesu jde o lepší řešení než volný vstup přes plató, i když stavba pontonu vypadá jako zásah do pobřeží. Rub věci je poctivé přiznat: pontony se stavějí do útesu a jejich výstavba sama útes poškozuje.
Odolnost korálů Rudého moře a její meze
Korály severní části Rudého moře, zejména v Akabském zálivu, patří k nejodolnějším vůči vysokým teplotám na světě. Odborné práce uvádějí toleranci přibližně 5 °C nad maximální měsíční průměrnou teplotou, zatímco většině světových útesů stačí k bělení překročení tohoto maxima o 1 až 2 °C po dobu několika týdnů. Rozdíl je řádový a je to hlavní důvod, proč se o Rudém moři píše jako o tepelném útočišti korálů.
Vysvětlení, které se cituje nejčastěji, míří hluboko do minulosti. Rudé moře bylo během posledního glaciálního maxima pro korály z velké části neobyvatelné a znovu se osidlovalo zhruba posledních deset tisíc let, a to z jihu přes úžinu Bab al-Mandab. Jižní část moře je teplotně nejnáročnější a fungovala jako selektivní bariéra: prošly jí jen genotypy s prahem řádově kolem 32 °C, které pak osídlily chladnější sever.
Rok 2024 tezi upřesnil. Plošný průzkum celého egyptského pobřeží ukázal průměrný podíl bělení 28 %. Rozdíl mezi sektory je ale mnohem výmluvnější než průměr: severní sektor u Hurghady vykázal 9 % bělených a 1,6 % fluorescentních kolonií, zatímco jižní sektor ve Wádí el Gemál až 50,1 % bělených a 7,7 % fluorescentních. Pro Akabský záliv zpráva uvádí relativně nízké hodnoty. Odhad následného zotavení se pohybuje mezi 75 a 88 % podle druhu a lokality.
Nejdůležitější je ale to první: výrazné bělení bylo tehdy poprvé pozorováno i v severních sektorech, tedy u Hurghady a v Akabském zálivu. Přispěly dlouhé vlny veder, neobvykle klidné moře se slabou cirkulací a mimořádně nízké odlivy v červenci téhož roku. Teze o tepelném útočišti tím nepadla, ale dostala jasnou hranici.
Kde se zdroje rozcházejí
První rozpor je v tónu. Část zpravodajských přepisů mluví o superkorálech a posledním ráji korálů, část textů naopak podává egyptské útesy jako umírající. Ani jedno neodpovídá podkladům. Odborné práce doloží mimořádnou tepelnou rezervu, terénní průzkumy doloží, že rezerva má hranici a že ji lokálně překračuje, a obojí platí zároveň. Poctivé shrnutí zní: odolnost s rezervou, která se tenčí.
Druhý rozpor je zeměpisný a je proti očekávání většiny čtenářů. Intuice říká, že chladnější sever je na tom hůř, protože je hustěji zastavěný, jenže při bělicí epizodě roku 2024 bělel jih výrazněji než sever, a to zhruba v poměru padesáti procent proti devíti. Tepelná rezerva totiž klesá směrem k jihu, kde jsou korály nejblíž svému vlastnímu stropu, zatímco zástavba je jiná osa problému.
Třetí rozpor je právní. Chráněné lokality se často vypisují v jednom seznamu, jako by měly stejný status, ale nemají. Ras Muhammad a Wádí el Gemál jsou národní parky vyhlášené dekretem, ostrovy Giftún jsou mořská chráněná oblast, Sataya má plán péče se zónami a u Elphinstone ani u Abu Dabbabu se samostatný vyhlašovací akt doložit nepodařilo. Rok vyhlášení u Giftúnu uvádějí jen sekundární zdroje.
Čtvrtý rozpor se týká pravidel přiblížení ke zvířatům. Komerční weby často uvádějí konkrétní metry, jenže doslovná publikovaná pravidla jsou v Egyptě zónová a časová, ne metrická. Výjimkou je žralok velrybí, kde mezinárodně sdílený kodex pracuje s odstupem nejméně tří metrů, a odstup plavidla od delfínů. U dugonga a u želv závazné metrické odstupy v primárních dokumentech nejsou, takže platí obsahové zásady a pokyny správy oblasti.
Sever, Sinaj a jih, čím se útesy liší
Sinajské pobřeží Akabského zálivu má velmi úzký šelf a prudký sráz, takže hluboká voda začíná blízko břehu. Tepelná rezerva je tu největší doložená a území chrání národní parky Ras Muhammad a Nabq. Šnorchlovat z břehu jde, ale je dobré počítat s tím, že hned za hranou plató následuje modrá voda bez dna na dohled. Podrobněji to popisuje text o Šarmu a Dahabu.
Sever pevniny kolem Hurghady stojí na kombinaci širokého lemového plató a ostrovních útesů v otevřeném moři. Antropogenní tlak je tu nejvyšší v zemi kvůli rozsahu zástavby a hustotě lodních výjezdů, tepelná rezerva je vysoká, ale roku 2024 byla poprvé narušena. Vstup z břehu bývá kvůli šířce plató veden přes ponton. Rozdíly mezi jednotlivými zálivy rozebírá text o Hurghadě a okolních zálivech.
Jih od Marsa Alamu dál je jiný svět. Lemový útes tu doplňují mělké zátoky s mořskou trávou a mangrovy, což znamená želvy, dugongy a klidnější vstup vhodný i pro začátečníky. Zároveň je to část pobřeží s nejmenší tepelnou rezervou v Egyptě a s největším podílem bělení. Vzdálené útesy jako Elphinstone nebo Sataya vyžadují delší plavbu. Souvislosti nabízí text o jižním pobřeží kolem Marsa Alamu.
Odolnost proti poškození, dvě různé osy
Tepelná tolerance a lokální poškození se pletou nejčastěji ze všeho. Jsou to ale dvě nezávislé věci: útes může být tepelně mimořádně odolný a přitom mrtvý, protože ho zasypali při stavbě mola. Rezerva vůči teplu neochrání korál před bagrováním, navážkou, zákalem, odpadní vodou ani před lidmi, kteří po něm chodí. Právě tyhle tlaky vysvětlují většinu toho, co člověk ve vodě reálně vidí.
Proti kotvení existuje měřitelné opatření. HEPCA vznikla roku 1992 právě kvůli poškozování útesů kotvami a původní stovka kotvicích bójí se rozrostla na více než 1 600 podél zhruba 860 km pobřeží, což bývá označováno za největší systém svého druhu na světě. Lodě se místo kotvení uvazují k bóji. Jde o nevládní organizaci, ne o úřad, byť spolupracuje se státní správou.
Chráněné lokality a jejich režim
Právním rámcem je zákon č. 102 z roku 1983 o přírodních chráněných územích. Území vyhlašuje předseda vlády dekretem na návrh egyptské agentury pro životní prostředí. Zákon zakazuje mimo jiné lov a rušení volně žijících živočichů, poškozování nebo odebírání jakéhokoli živého organismu a přírodního prvku včetně mušlí, korálů a hornin, znečišťování vody a půdy a stavební či obchodní činnost bez povolení.
Ras Muhammad na jižním cípu Sinaje je národní park vyhlášený roku 1983, s útesovými stěnami i mangrovovým kanálem, přes 220 druhy korálů a přes 1 000 druhy ryb. Vstupuje se přes bránu parku, pohyb je vázaný na vyznačené trasy, dotýkat se korálů a stoupat na ně je zakázáno a v terénu působí strážní služba. Šnorchlovat z vyznačených vstupů lze, ale s prudkým srázem hned za hranou.
Elphinstone před Marsa Alamem je samostatný útes v otevřeném moři, dostupný výhradně lodí a známý silnými proudy. Potápěčská centra tam běžně vyžadují pokročilou kvalifikaci a zpravidla padesát a více zapsaných ponorů, takže o šnorchlování z břehu tu nemůže být řeč. Abu Dabbab severně od Marsa Alamu je naopak mělká zátoka s mořskou trávou, želvami a dugongy a s pohodlným vstupem z pláže.
Delfíni, dugongové a žralok velrybí
Samadai u Marsa Alamu je učebnicový případ regulace. Po prudkém nárůstu návštěvnosti tu byl roku 2004 zaveden zónový režim, který platí dodnes a je popsaný v recenzované literatuře i v příručce Mezinárodní velrybářské komise. Vnitřní část laguny, zóna A, je uzavřená všem kromě povoleného výzkumu a hranici značí bóje. V zóně B smějí šnorchlaři jen v doprovodu průvodce, v zóně C a dál se pohybují plavidla a potápěči.
Doplňkovým pravidlem je odpolední klid: přístup pro šnorchlaře i pro potápěče se v průběhu odpoledne uzavírá, aby stádo mělo nerušený odpočinek. V laguně odpočívá zhruba dvě stě delfínů dlouhohlavých a celý režim vznikl právě proto, aby jim odpočinkové stanoviště zůstalo. Od lodi se drží odstup třicet metrů a rychlost plavby nejvýše čtyři uzly.
Sataya na jihu se se Samadai často zaměňuje, protože obě lokality nesou přezdívku Dolphin House, ale režim se liší. Sataya dostala plán péče až roku 2018 a její čtyři zóny rozlišují pásma absolutní ochrany, kde je povolený jen schválený vědecký výzkum, a navazující šnorchlovací pásma bez plavidel a bez přístrojového potápění. V odborných materiálech je Sataya uváděna jako protipříklad, tedy lokalita s neudržitelným tlakem.
U dugonga v Abu Dabbabu je doložený obsah pravidel, ne čísla. Zakázané je pronásledování a dotýkání, výslovně dotyk hlavy, ploutví a ocasu, a doporučuje se používat opalovací přípravky šetrné k útesu. Praktický překlad zní: nezajíždět zvířeti do cesty, nezakrývat mu cestu k hladině, nešlapat po mořské trávě, kterou spásá, a řídit se pokyny správy oblasti a průvodce.
Žralok velrybí je v egyptských vodách chráněný národními i mezinárodními předpisy a je nezákonné ho rušit, dotýkat se ho, krmit ho nebo mu ubližovat. Mezinárodně sdílený kodex, který se v Rudém moři uplatňuje, pracuje s nejmenším odstupem tři metry od těla zvířete a s větším odstupem od ocasu, zakazuje dotyk, protože poškozuje ochrannou vrstvu slizu, a zakazuje blesk i podvodní skútry.
Žraloci, data a opatření
Incidenty se žraloky jsou v Egyptě řádově vzácné, ale nejsou nulové a shlukují se do konkrétních míst a situací. Doložené jsou konkrétní případy: série pěti napadení během pěti dnů u Šarm aš-Šajchu v prosinci 2010 s jedním mrtvým a čtyřmi zraněnými, dva smrtelné případy u Hurghady během několika dnů roku 2022, jeden smrtelný případ u Hurghady v červnu 2023 a jeden smrtelný a jeden zraněný u Marsa Alamu v prosinci 2024.
Opakující se rysy incidentů jsou popsané. Bývá to hluboká voda těsně za hranou útesu, kde plató prudce padá, často mimo vyznačený prostor pro plavce. Dále blízkost kotvišť a míst, kde se z lodí vyhazuje organický odpad, a období zvýšené aktivity ryb v době rozmnožování. Druhy, které se v případech objevují, jsou žralok dlouhoploutvý a žralok tygří, tedy zvířata pohybující se v otevřené vodě.
HEPCA ve svém stanovisku uvádí, že jde o důsledek změny chování žraloka, která není přirozená, a že přímou příčinou je lidské jednání: nadměrný rybolov, vyhazování odpadu do moře a špatná správa zdrojů. Organizace zároveň připomíná, že lov žraloků je v Egyptě zakázaný a trestný a že odlov jednoho jedince po incidentu byl výjimkou podle mezinárodních protokolů, přičemž zvíře mělo poraněnou hřbetní ploutev a ocas.
Oficiální opatření jsou taky konkrétní. Po incidentu se dotčený úsek pobřeží dočasně uzavírá pro plavce, obvykle na dny. V chráněných oblastech Rudého moře se zvyšuje monitoring, lodě musejí mít jímky na odpadní vody nebo čisticí jednotky a smlouvu se schváleným svozem, vypouštění odpadu do moře je zakázané a platí zákaz krmení ryb i žraloků a přísnější pravidla pro nakládání se zbytky jídla.
Bezpečnost ve vodě a první pomoc
Následující odstavce popisují, co je doloženo, a jaká jsou oficiální doporučení. Nenahrazují lékaře ani pokyny průvodce a správy chráněné oblasti. U jakéhokoli vážnějšího poranění platí, že rozsah péče určuje lékař, a při potížích po pobytu ve vodě je namístě vyhledat odbornou pomoc, ne spoléhat na obecný text.
Proudy jsou v Rudém moři samostatné téma. Otevřené útesy jako Elphinstone jsou známé silným prouděním a nejsou místem, kam se vstupuje samostatně. Praktické zásady zní plavat na začátku proti proudu a zpět s ním, držet se strany určené průvodcem, neopouštět vymezený prostor a průběžně sledovat orientační bod na břehu nebo na lodi.
Odliv nad útesem je druhé riziko a týká se obou stran. Při nízké vodě zbývá nad plató jen několik desítek centimetrů, takže hrozí odření o korál a zároveň jeho poškození. Mimořádně nízké odlivy jsou uváděny mezi faktory, které zesílily stres mělkých korálových společenstev během poslední bělicí epizody. Zásada je jednoduchá: při nízké vodě nad plató nešnorchlovat a počkat na příliv nebo vstoupit jinde.
Z jedovatých živočichů je nejzávažnější kameňák, jehož ostny nesou jed s možnými oběhovými, plicními, neurologickými i trávicími projevy. Ropušnice a perutýn působí bolestivě, obvykle mírněji. Medúzy a žahavci včetně takzvaných ohnivých korálů zanechávají pálivé stopy. Prevence je pokaždé stejná: nešlapat na dno, obzvlášť ne na kamenité plató, nosit obuv do vody, nesahat a chránit kůži lycrou nebo dlouhým rukávem.
U bodnutí ostny ryb je doloženou první pomocí ponoření postižené části do horké vody, uváděné rozmezí je 43 až 46 °C po dobu 30 až 90 minut, tedy tak horké, jak lze snést bez popálení. Jed je termolabilní, ale riziko opaření je reálné, proto se teplota kontroluje. Ránu je třeba prohlédnout kvůli zbytkům ostnu a u kameňáka jde vždy o případ pro lékařskou pomoc.
Jak šnorchlovat tak, aby útes vydržel
Většina poškození, které turista útesu způsobí, vzniká nevědomky a v mělké vodě. Následující zásady vycházejí z doložených pravidel a z doporučení ochranářských organizací a dají se dodržet bez jakéhokoli vybavení navíc. Jejich vedlejším efektem je, že současně snižují riziko poranění, protože většina úrazů ve vodě vzniká právě z kontaktu s dnem.
- Nešlapat po plató a nechodit přes útes k hraně. Pokud vstup nemá ponton ani vyznačený kanál, správný postup je místo změnit, ne se prodírat.
- Nedotýkat se korálu, neopírat se o něj, nesbírat úlomky ani mušle. Zákon o chráněných územích odebírání a poškozování korálů výslovně zakazuje.
- Nad mělčinou kopat ploutvemi co nejméně. Dlouhé ploutve korál lámou nárazem a víří sediment, který útes dusí.
- Nekrmit ryby ničím, ani pečivem. Krmení mění chování ryb i žraloků a je uváděno mezi příčinami incidentů.
- Volit minerální opalovací filtry na bázi oxidu zinečnatého a titaničitého, nanášet je s předstihem před vstupem do vody, a hlavně se krýt textilem a stínem.
- Plovací vestu používat pro jistotu, ne jako důvod zůstávat nad mělkým plató. Vesta drží plavce na hladině a snižuje riziko kopnutí do korálu.
- Držet se vymezeného prostoru, neplavat za hranu do modré vody o samotě, vyhnout se soumraku a svítání a respektovat uzavírky.
K opalovacím krémům patří dvě upřesnění. Oxybenzon a oktinoxát jsou pro korálové larvy prokazatelně škodlivé a některé jurisdikce je zakázaly, ale označení „reef safe“ nemá dohodnutou definici ani regulaci, takže nápis na obalu nic negarantuje a rozhoduje složení. Egypt sám plošný zákaz podle dostupných zdrojů nemá, jde tedy o doporučení, ne o předpis.
Zároveň je poctivé nedělat z krémů hlavní téma ochrany útesu. Odborná literatura upozorňuje, že hlavním tlakem zůstává oteplování a lokální znečištění, a že plošné zákazy mohou mít i stinnou stránku v podobě horší ochrany před rakovinou kůže. Krém patří na seznam ohleduplného chování jako jedna položka vedle šlapání, kotvení a odpadu, ne na jeho vrchol.
Jak si vybrat místo a kdy do vody
Rozhodující je, jestli se v místě stavělo, jestli tam kotví lodě a kolik lidí denně vstupuje do vody. Kvalitní útes bývá tam, kde je vstup regulovaný molem nebo pontonem, kde jsou kotvicí bóje a kde platí zákaz šlapání po plató. To je taky důvod, proč se dvě zátoky vzdálené pár set metrů mohou lišit mnohem víc než dvě letoviska na opačných koncích pobřeží.
Podle typu vstupu se dají místa rozdělit do tří situací. Mělká písčitá zátoka s mořskou trávou a útesem po stranách se postupně prohlubuje a je nejklidnější, hodí se rodinám i začátečníkům a je to zároveň prostředí želv a dugongů. Lemový útes s plató a srázem je nejčastější podoba a vyžaduje ponton nebo vyznačený kanál. Výjezd lodí míří na ostrovní a vzdálené útesy.
Roční doba hraje roli hlavně přes teplotu vody. Moře je na severu nejchladnější v únoru a březnu, kdy má 21 až 22 °C, zatímco v srpnu a září dosahuje 27 až 29 °C; u Marsa Alamu se pohybuje mezi 23 a 29 °C, tedy celoročně o 1 až 2 °C výš. Přehled sezón rozebírá text o počasí v Egyptě a nejlepší době.
S dětmi má smysl mířit spíš do mělkých jižních zátok než na plató s prudkým srázem a počítat s tím, že rozhoduje schopnost dýchat trubicí v klidu, plavat s obličejem ve vodě a reagovat na pokyn, ne věk v tabulce. Praktické varianty popisuje text o dovolené v Egyptě s dětmi, širší kontext pak souhrnný průvodce Egyptem.
Časté otázky
Dá se v Egyptě šnorchlovat přímo z pláže?
Ano, a je to spíš pravidlo než výjimka, protože egyptské pobřeží lemuje takřka souvislý lemový útes. Praktická podoba se ale liší podle šířky plató. Tam, kde je plató široké, vede vstup přes ponton nebo vyznačený kanál, který plavce vysadí až za hranou. Pokud takový vstup chybí, správný postup je místo změnit, ne přejít útes po vlastních nohou.
Jsou korály v Rudém moři poškozené bělením?
Odpověď je smíšená a obě poloviny platí zároveň. Korály severního Rudého moře snesou přibližně 5 °C nad svým letním maximem, což je řádově víc než většina světových útesů. Při epizodě roku 2024 přesto zbělelo v průměru 28 % kolonií na celém egyptském pobřeží a odhad zotavení se pohybuje mezi 75 a 88 %. Odolnost je tedy reálná, ale není to imunita.
Je jih Egypta na tom s korály lépe než sever?
Ne, při poslední velké bělicí epizodě to bylo naopak, což mnohé překvapí. Severní sektor u Hurghady vykázal 9 % bělených kolonií, zatímco jižní sektor ve Wádí el Gemál až 50,1 %. Tepelná rezerva korálů totiž klesá směrem k jihu, kde jsou blíž svému vlastnímu stropu. Zástavba a kotvení jsou ale samostatná osa problému a v ní je na tom hůř sever.
Jak nebezpeční jsou v Egyptě žraloci?
Incidenty jsou proti počtu návštěvníků řádově vzácné, ale nejsou nulové a shlukují se do konkrétních situací. Doložené případy se opakovaně týkají hluboké vody těsně za hranou útesu, okolí kotvišť a míst, kde se z lodí manipuluje s organickým odpadem. Ochranářské organizace uvádějí jako příčinu změněné chování zvířat vlivem rybolovu, krmení a odpadu, a úřady na incidenty reagují uzavírkami pobřeží.
Co dělat, když se poraním o korál nebo šlápnu na rybu?
Ránu od korálu je třeba vyčistit, odstranit viditelné úlomky, dezinfikovat a sledovat, jestli se neobjeví zarudnutí, otok nebo horečka. U bodnutí ostny ryb je doloženou první pomocí ponoření postižené části do horké vody o teplotě 43 až 46 °C po dobu 30 až 90 minut, protože jed je termolabilní. U kameňáka jde vždy o případ pro lékaře a rozsah péče určuje on.
Platí u delfínů a dugongů nějaká závazná pravidla?
Ano, ale mají podobu zón a zákazů, ne metrů. Na Samadai jsou vymezené zóny A, B a C, kdy vnitřní laguna je uzavřená všem kromě povoleného výzkumu a šnorchlovat lze jen s průvodcem ve vyhrazeném pásmu. Sataya má vlastní plán péče se čtyřmi zónami a jiný režim. U dugonga platí zákaz pronásledování a dotýkání a je nutné se řídit pokyny správy chráněné oblasti.
Potřebuju k šnorchlování v Egyptě neoprén?
Záleží na období a na citlivosti, ale hlavní důvod není teplota. Lycra nebo tenký oblek chrání kůži před žahavci, před sluncem a před odřením o korál, což jsou tři nejčastější problémy mělké vody. V nejchladnějších měsících má voda na severu 21 až 22 °C, takže při delším pobytu v ní ocení tepelnou izolaci i otužilejší plavci.
Které lokality nejsou pro šnorchlování vhodné?
Vzdálené útesy v otevřeném moři, kam se dá dostat výhradně lodí. Elphinstone je známý silnými proudy a potápěčská centra tam vyžadují pokročilou kvalifikaci a desítky zapsaných ponorů. Sataya i ostrovní útesy se navštěvují organizovaně a s uvázáním na kotvicí bóji. Pro samostatné šnorchlování jsou naopak vhodné mělké zátoky jižního pobřeží a plató zpřístupněná pontonem.
Zdroje: HEPCA a Bleach Watch Egypt, zprávy o bělení egyptského pobřeží; ICRI, vědecký přehled k bělicí epizodě u egyptského pobřeží Rudého moře; NOAA Coral Reef Watch; Fine, Gildor a Genin, A coral reef refuge in the Red Sea, Global Change Biology; Frontiers in Marine Science, práce k bělicím prahům severního Rudého moře; egyptský zákon č. 102 z roku 1983 v databázi FAOLEX; Egyptská agentura pro životní prostředí, plány péče pro Wádí el Gemál a Hamátu; IUCN k národnímu parku Ras Muhammad; Journal of the Marine Biological Association a příručka Mezinárodní velrybářské komise k útesu Samadai; World Cetacean Alliance k plánu péče pro Satayu; PMC a ScienceDirect, práce k první pomoci u bodnutí ostny ryb; Smithsonian Ocean a Oceanic Society k opalovacím přípravkům a korálům.