Jižní egyptské pobřeží Rudého moře je jediný úsek země, kde jméno destinace neříká skoro nic o tom, kde člověk skutečně bude. Marsa Alam totiž označuje nejméně tři různé věci: malé správní a rybářské město, pás resortů táhnoucí se přes víc než dvě stě kilometrů pobřežní silnice a letiště, které leží u Port Ghalibu, tedy severně od města. Kdo si koupí pobyt s touto nálepkou, může skončit šedesát kilometrů severně i devadesát kilometrů jižně od města.
Tenhle článek pokrývá celý úsek od El Quseiru na jih, tedy oblast, která má vlastní letiště, vlastní národní park a vlastní logiku. Severnější letoviska od Safagy po El Gounu popisuje samostatný text o Hurghadě a okolních zálivech. Cílem je vysvětlit, co je kde, čím se jižní pobřeží doopravdy liší od severního a proč se jeden z nejrozšířenějších rámců, totiž že jih je zachovalejší, ukázal jako pravdivý jen zčásti.
Ve zkratce
| Co znamená Marsa Alam | město, pás resortů přes 200 km a letiště u Port Ghalibu, tři různé věci |
| Vymezení regionu | od El Quseiru na jih přes Port Ghalib, Hamátu a Berenice k Shalateenu |
| Letiště | Marsa Alam, kód RMF, komerčně od roku 2001, oficiálně otevřeno 2003 |
| Hurghada až letiště Marsa Alam | 210 km |
| Hurghada až město Marsa Alam | 274 km |
| El Quseir | 138 km od Hurghady, 68 km od letiště Marsa Alam |
| El Quseir až město Marsa Alam | zhruba 130 km |
| Letiště až marína Port Ghalib | 4 km, do města Marsa Alam 65 km |
| Město Marsa Alam až Berenice | 140 km |
| Národní park Wádí el Gemál | vyhlášen 2003, 7 450 km², z toho 4 770 km² souše a 2 100 km² moře |
| Pobřeží v parku | 60 km, 450 druhů korálů a přes 1 200 druhů ryb |
| Teplota moře | 23 až 29 °C, celoročně o 1 až 2 °C výš než na severu |
| Sluneční svit | Marsa Alam 3 960 hodin za rok |
| Delfíni na Samadai | zhruba 200 jedinců, zóny A, B a C, vstup na povolení |
| Dugong | řádově desítky jedinců pro celé egyptské pobřeží |
Tři různé věci pod jedním jménem
Město Marsa Alam leží zhruba na 25. rovnoběžce, v nadmořské výšce kolem osmnácti metrů. Při sčítání v roce 2021 mělo 9 001 obyvatel, přičemž pro širší správní jednotku se na témž místě uvádí zhruba 11 500 lidí. Není to letovisko a naprostá většina návštěvníků regionu v něm nikdy nepřespí. Má trh, mešitu a přístaviště a slouží jako tranzitní bod a východiště lodních výletů.
Druhý význam je obchodní. Pás ubytovacích komplexů se táhne zhruba od El Quseiru po Hamátu, tedy přes víc než dvě stě kilometrů, a jednotlivé areály stojí často samostatně v poušti, oddělené kilometry prázdna. Prodávají se všechny pod hlavičkou Marsa Alam bez ohledu na to, kde přesně leží. Právě tohle je nejčastější příčina zklamání z polohy ubytování, protože nálepka nerozlišuje mezi severním a jižním koncem úseku.
Třetí význam je letiště. To leží u Port Ghalibu, asi 210 kilometrů jižně od Hurghady a přibližně 34 námořních mil severozápadně od města Marsa Alam. Praktický důsledek je zásadní: letiště je na severním konci obydleného pásu, takže transfer do jižně položených komplexů je výrazně delší než do severních. Rozhoduje kilometráž a světová strana, ne jméno destinace.
Jak se z fosfátové osady stal pás resortů
Region nikdy nebyl prázdný. Už ve 3. století před naším letopočtem nechal Ptolemaios II. vybudovat cestu od Edfu k pobřeží, která z něj udělala důležitou obchodní trasu, a v okolí se v římské době těžily smaragdy. V polovině 20. století byla Marsa Alam malá rybářská osada a zázemí pro těžbu fosfátů. Až do konce století stálo hospodářství města na fosfátech a na zlatě, ne na návštěvnících.
Zlom přišel v 90. letech, kdy padlo vládní rozhodnutí proměnit jižní pobřeží v novou turistickou zónu. Rozvoj začal v roce 1995 investicemi kuvajtské skupiny Al-Kharafi, která založila město v dnešní podobě, jeho první infrastrukturu a první komplexy. Turistická historie jihu je tedy o celou generaci mladší než historie Hurghady a mladší i než historie Šarmu, což se na krajině stále pozná.
Katalyzátorem bylo letiště. Stavba začala v březnu 1999, pro komerční letectví bylo otevřeno v říjnu 2001 a oficiálně v říjnu 2003. Obě data patří k sobě a uvádět jen jedno z nich je zavádějící. Šlo o první egyptské letiště postavené soukromým investorem v režimu BOT, s koncesí na čtyřicet let, s kapacitou až šest set cestujících za hodinu a s terminálem na ploše pět tisíc metrů čtverečních.
Druhý infrastrukturní zlom je silnice. V červenci 2007 byla dokončena zhruba 220 kilometrů dlouhá spojnice mezi Edfu a Marsa Alam, která region napojila na údolí Nilu. Právě po ní vede fyzická trasa výletů k nilským chrámům a hrobkám Horního Egypta. Bez ní by byl jih odkázaný jen na dlouhou pobřežní cestu přes Hurghadu.
El Quseir, jediné skutečné město úseku
El Quseir je typologicky jiné místo než zbytek pobřeží. Je to historické město s vlastním jádrem a vlastním životem, ne lokalita vybudovaná pro návštěvníky. Rozloha je 65,9 km², populace se za rok 2023 uvádí 52 558 obyvatel, přičemž v roce 1986 jich bylo asi dvacet tisíc. Leží 138 kilometrů jižně od Hurghady, 68 kilometrů severně od letiště Marsa Alam a zhruba 130 kilometrů severně od města Marsa Alam.
Nad městem stojí osmanská pevnost. Stavba začala v září 1571 nebo krátce poté z rozkazu sultána Selima II. a měla dvojí účel: chránit strategický přístav před portugalskou konkurencí v obchodu s Indickým oceánem a chránit poutní trasu k Mekce, pro kterou byl El Quseir jedním z hlavních výchozích přístavů. Rekonstrukce probíhala v letech 1996 až 2005 a objekt dnes slouží jako návštěvnické centrum s expozicemi ve věžích a kasematách.
Port Ghalib, město a zálivy mezi nimi
Port Ghalib je pravý opak El Quseiru. Je to účelově postavené přístavní a resortní městečko severně od města Marsa Alam, v bezprostřední blízkosti letiště. Marína leží asi čtyři kilometry jižně od letiště, 65 kilometrů severně od města Marsa Alam a 75 kilometrů jižně od El Quseiru. V provozu je od roku 2002 a spravuje ji společnost zřízená pro rozvoj oblasti.
Šnorchlovat uvnitř samotné maríny nemá smysl, jde o umělý přístav. Útesové lokality jsou v okolních zálivech. Nejznámější z nich je Abu Dabbab, písčitý záliv zhruba na půl cesty mezi Port Ghalibem a městem Marsa Alam, jehož význam je biologický, ne krajinný. Je to mělký záliv s travnatým dnem, kde se dá vstoupit do vody přímo z pláže.
Tišší protiváhou je Marsa Mubarak, chráněný záliv asi dva a půl kilometru jižně od maríny. Má porosty mořské trávy, hloubku zhruba 6 až 10 metrů ve střední části a 12 až 15 metrů na vnější straně, na levé straně menší útes s běžnou skladbou rudomořských ryb a vstup do vody pěšky z pláže. Stejný typ prostředí jako Abu Dabbab, menší proslulost, a tedy jiný charakter návštěvy.
Národní park Wádí el Gemál
Park byl vyhlášen v roce 2003 v kategorii IUCN II, tedy jako národní park v užším smyslu. Celková rozloha je 7 450 km², z toho 4 770 km² pevniny a 2 100 km² moře. Pokrývá zhruba šedesát kilometrů pobřeží a zahrnuje pět ostrovů, korálové útesy, porosty mořské trávy i horu Hamáta. V mezinárodních databázích je vedený pod jménem Wadi Elgemal Hamata National Park.
Mořská část má 450 druhů korálů a přes 1 200 druhů ryb, přičemž asi pětina zdejšího života je endemická pro Rudé moře a jeho okolí. Ostrovy jsou hnízdištěm několika druhů ptáků. Porosty mořské trávy jsou zásadním zdrojem potravy pro ohroženého dugonga a pro želvu zelenou, což je důvod, proč se ochrana parku a pozorování velkých živočichů překrývají na týchž místech.
Pobřeží je polokamenité, s převážně hrubším až středně zrnitým pískem, a na několika úsecích mu dominují mangrovy. Mangrovová stanoviště jsou nejrozšířenější na jihu parku u Hamáty, kde leží největší mangrovový les celého Rudého moře. Před Hamátou pak leží Hamátské ostrovy, zhruba dvě míle od pláže, s plaveckými a potápěčskými lokalitami dostupnými z lodi.
Dugong a želvy, kvůli kterým se sem jezdí
Marsa Abu Dabbab je místem většiny doložených pozorování dugonga v egyptském Rudém moři. Důvodem je jeden z největších porostů mořské trávy v regionu v mělkém chráněném zálivu. Druhou doloženou lokalitou je Marsa Mubarak. V regionu je zaznamenáno sedm druhů mořské trávy, nejrozšířenější je Halophila stipulacea, ale dugongové spásají i další druhy včetně Halodule uninervis a Thalassodendron ciliatum.
Kolik dugongů v Rudém moři žije, je nejcitlivější číslo celého tématu a odhady se rozcházejí řádově. Pro osmdesátá léta se uvádí asi čtyři tisíce zvířat pro celé Rudé moře, studie z let 2017 a 2019 identifikovaly třicet jedinců na dvaadvaceti lokalitách v regionu Marsa Alam a novější odhad pro egyptské pobřeží mluví o 73 až 97 zvířatech. Bezpečné shrnutí zní: řádově desítky pro celé pobřeží, historicky mnohem víc.
Pravidla, kterými se provozovatelé řídí, ukládají držet od želv i od dugongů odstup a nikdy se jich nedotýkat, s odkazem na egyptský zákon č. 102 z roku 1983. Doslovné znění správního rozhodnutí pro Abu Dabbab veřejně publikované není. Doložené je, že do zálivu nesmějí motorové čluny, že kotvení bylo odstraněno v roce 2007 kvůli nočnímu stání safari lodí a že vstup z břehu je početně omezen.
Samadai a Sataya nejsou totéž
Delfíní lokality jižního pobřeží se běžně slučují do jedné položky a to je věcně chybné. Samadai je učebnicový příklad fungující regulace, který Mezinárodní velrybářská komise zpracovala jako případovou studii. Sataya je v týchž materiálech uváděna jako protipříklad, tedy lokalita, kde výzkum uzavírá, že populace je vystavena neudržitelné míře tlaku a jsou potřeba lepší řídicí opatření.
Samadai, také Sha’ab Samadai nebo Dolphin House, je útes asi šest kilometrů od pevniny u Marsa Alam. Žije tam stabilní skupina delfínů dlouholebých o odhadované velikosti zhruba dvou set jedinců. Jejich vzorec chování odpovídá delfínům studovaným na Havaji: v noci vyplouvají na volné moře za potravou, přes den se stahují do chráněných lagun a útesů, kde odpočívají s malým rizikem predace.
Do konce 90. let byli delfíni jen bonus pro potápěče. Mezi roky 1999 a 2003 počet šnorchlařů prudce vzrostl, protože se z Marsa Alam stalo z potápěčsky specializované destinace obecné letovisko a plavání s delfíny bylo najednou dostupné i lidem bez zkušeností. V létě 2003 sem bylo denně vozeno pět set až osm set lidí, kontakt byl zcela neregulovaný a úřady proto všechny návštěvy útesu pozastavily.
Od roku 2004 platí kombinace zónování, časových uzávěrů, povolovacího systému, pravidel přiblížení a stropu na denní počet návštěvníků. Zóna A je vyhrazena výhradně delfínům, zónu B smějí využívat šnorchlaři v doprovodu průvodce a lodě s potápěči jsou omezeny na zónu C a dál. Velká plavidla čekají na okraji chráněné oblasti, kde pověření rangeři kontrolují povolení a dbají na to, aby do zóny B vjížděly jen malé nafukovací čluny.
Kodex chování byl později formalizován do dekretu vymáhaného v guvernorátu Rudé moře a jeho porušení je pokutovatelné. Nejdůležitější body jsou přehledné a stojí za to je znát dřív, než člověk nastoupí na loď:
- Plavidlo drží od delfínů odstup třicet metrů a přibližuje se opatrně, rovnoběžně se směrem jejich plavby.
- Maximální rychlost při přiblížení jsou čtyři uzly, tedy sedm kilometrů v hodině, případně rychlost nejpomalejšího delfína. Nikdy se necouvá, neakceleruje ani prudce nemění směr.
- Skupina se nikdy nenahání, nepronásleduje, neobkličuje ani nerozděluje a vždy musí mít volnou únikovou cestu. Do lagun a odpočinkových oblastí se za delfíny nejezdí.
- Všichni plavci musí mít ploutve, masku, šnorchl a záchrannou vestu a do vody vstupují jemně, bez skoku a bez cákání.
- Ve vodě se plave tiše, jen pomocí ploutví, po straně skupiny a souběžně s ní, nikdy ne shora dolů na odpočívající zvířata.
- Dotýkat se delfínů je přísně zakázáno, mimo jiné kvůli velmi pravděpodobnému riziku přenosu nemocí. Krmení a házení odpadků do vody je zakázáno rovněž.
- Vyhýbat se hlasitým zvukům, hlavně křiku a hvízdání, a nepoužívat při plavání poblíž delfínů vodní skútry.
Sataya leží u Hamáty a Berenice a hostí další velkou skupinu delfínů dlouholebých. Plán řízení pro ni byl navržen v roce 2018, ale doslovná publikovaná pravidla srovnatelná se Samadai zveřejněna nejsou. Platí obecný kodex formalizovaný do dekretu guvernorátu. Novější zpravodajství popisuje lokalitu jako místo pod kombinovaným tlakem klimatického stresu a neomezené turistiky.
Žralok velrybí a míra jistoty
Druhé velké zvíře, kvůli kterému se na jih jezdí, je žralok velrybí. Zdroje ho spojují zejména s okolím útesu Elphinstone a s jižním egyptským pobřežím kolem Marsa Alam, kde jarní rozvoj planktonu koncentruje potravu. Sezona se uvádí zhruba od dubna do srpna s vrcholem v červnu a červenci, tedy v období, které se překrývá s nejteplejšími měsíci roku.
Klíčové je ale rámování. Setkání není jev, na který se dá spolehnout: i ve vrcholné části sezony lze absolvovat celý týden potápění a žraloka velrybího nepotkat. Je to bonus, nikdy záruka, a jakákoli nabídka, která to podává jinak, slibuje víc, než může splnit. Kdo chce vědět, kdy má které období na pobřeží jaké parametry, najde je v přehledu počasí a nejlepší doby na cestu.
Egyptský kodex konkrétně pro žraloka velrybího publikovaný není. Dekret formalizovaný z kodexu HEPCA se týká delfínů. Pro tenhle druh tedy platí obecná pravidla nedotýkání se mořských živočichů a jejich nepronásledování, ne konkrétní metry. Za zmínku stojí, že žralok velrybí je planktonožravý a pro člověka neškodný, což ho odděluje od incidentů s jinými druhy žraloků.
Ababda, Bišárí a jižní hranice regionu
Vnitrozemí i jižní úsek pobřeží obývá pastevecké obyvatelstvo. Ababda a Bišárí jsou podskupiny národa Bedža, jehož území se táhne Východní pouští mezi Nilem a Rudým mořem přes Egypt, Súdán a Eritreu. V egyptském kontextu tvoří obyvatelstvo pouště zhruba od oblasti Marsa Alam na jih. Historická kontinuita je hluboká, ale ztotožňovat dnešní obyvatele s antickými Blemmyi je zjednodušení, které odborná literatura nedělá.
Současnost vypadá věcně takto: kočovné skupiny Ababda chovají velbloudy, kozy a ovce v systémech vádí a obchodují s dřevěným uhlím a se sbíranými léčivými rostlinami. Kolem roku 2011 mezi nimi vzrostla neformální těžba zlata. Řada rodin mezitím přešla k zemědělství nebo k námezdní práci mimo region a mnoho lidí se kvůli přístupu ke službám přestěhovalo z hor do měst. Kritické texty to popisují jako sociální problém spojený se ztrátou přístupu ke zdrojům, ne jako folklor.
Jižní hranicí pravidelně navštěvovaného pobřeží je Berenice, sto čtyřicet kilometrů jižně od Marsa Alam. Pod jménem se skrývají dvě věci. Antická Berenice Troglodytica byla přístav založený roku 275 před naším letopočtem Ptolemaiem II. Filadelfem a pojmenovaný po jeho matce. Byla východním koncem pouštní silnice z Koptu, dlouhé 258 římských mil, tedy jedenáct dní cesty, s vodními stanicemi po trase.
Ještě jižněji začíná Halájibský trojúhelník, území o rozloze 20 580 km², na které si činí nárok Egypt i Súdán. Jeho největší město Shalateen leží zhruba sto kilometrů jižně od Berenice, má asi 23 554 obyvatel a je známé velbloudím trhem, kde obchodují egyptští kupci se súdánskými pastevci. Je to geografická a kulturní hranice regionu se zvláštním správním režimem, ne výletní cíl, a podmínky vstupu je vždy nutné ověřit u oficiálních míst.
Čím se jih opravdu liší od severu
První rozdíl je stáří zástavby. Pobřežní rozvoj šel od severu na jih: nejdřív Šarm aš-Šajch, pak Hurghada a teprve potom Marsa Alam a Berenice. Na jihu je proto zástavba mladší, řidší a stojí v samostatných shlucích oddělených prázdnou pouští, místo aby tvořila souvislý pás. Kdo si představuje promenádu za rohem, bude překvapený, protože mezi areály je běžně několik desítek kilometrů ničeho.
Druhý rozdíl je poloha útesu. Pobřeží ve Wádí el Gemál je polokamenité, s břehovými útesy a s porosty mořské trávy přímo v zálivech, takže se na řadě míst dá vstoupit do vody z pláže a rovnou být nad živým dnem. Doloženo je to pro Abu Dabbab a Marsa Mubarak. Srovnávací měření vzdálenosti útesu od břehu mezi severem a jihem ale nikdo nepublikoval, takže jde o popis, ne o číslo. Podrobněji se tomu věnuje text o útesech a šnorchlování v Egyptě.
Třetí rozdíl je logistika. Region nemá železnici ani použitelnou hromadnou dopravu, osídlení je rozptýlené a jediným sídelním útvarem s pěší dostupností podniků je Port Ghalib. El Quseir a město Marsa Alam jsou skutečná města, ale od většiny komplexů leží daleko. Z toho plyne nejdůležitější praktické sdělení celého tématu: na jihu je poloha ubytování zásadnější než kdekoli jinde v Egyptě.
Čtvrtý rozdíl je nejtišší. Menší zástavba neznamená nedotčenost. Studie z roku 2020 zkoumala dopady urbanizace přímo na pobřeží Marsa Alam a našla je. Pro rodiny to má praktický dopad hlavně v podobě delších přejezdů a menší nabídky mimo areál, což rozvádí samostatný text o cestě do Egypta s dětmi.
Kde se zdroje rozcházejí
Nejsilnější rozpor se týká právě představy, že jih je zachovalejší. Průzkum z léta 2020 na třech lokalitách u Marsa Alam naměřil průměrné pokrytí živým korálem 63,27 procenta se směrodatnou odchylkou 7,16, přičemž nejlepší lokalita měla 67,6 procenta a nejhorší 55 procent. To jsou v mezinárodním srovnání vysoké hodnoty. Zároveň takový rozptyl mezi třemi místy v jednom regionu ukazuje, že se lokální stav paušalizovat nedá.
Proti tomu stojí data o bělení z roku 2024. Podle zprávy nevládní organizace HEPCA se bělení rozšířilo z jižních oblastí i do severních sektorů včetně Hurghady a Akabského zálivu. Celkový průměrný podíl byl 28 procent, u Hurghady zbělelo 9 procent sledovaných korálů, kdežto ve Wádí el Gemál až 50,1 procenta. Jih tedy byl v této epizodě zasažen několikanásobně víc než sever.
Obě tvrzení platí současně a nevyrušují se. Tlak zástavby je na jihu nižší, tepelná expozice vyšší, protože jižní část egyptského Rudého moře je teplejší. Navíc jde o jedinou epizodu z jednoho roku, ne o trvalý stav, a bělení není totéž co odumření. Kdo si z toho odnese jednoduchý závěr kterýmkoli směrem, čte data proti jejich obsahu.
Třetí rozpor je v zdrojích samotných. El Quseir, Berenice, Sikait, Wádí el Gemál a Samadai mají akademické nebo úřední podklady. Marsa Mubarak, Abu Dabbab a Hamata jsou popsané hlavně z prostředí potápěčské a šnorchlovací komunity. Údaje o hloubkách a o vstupu do vody z nich přebírat jde, údaje o pravidlech a o počtech zvířat ne. Souvislosti celé destinace shrnuje hlavní průvodce Egyptem.
Poslední rozpor je ekonomický a stojí za zamyšlení. Přesun turistických toků do zachovalejších jižních oblastí okolo Marsa Alam nedokázal vyrovnat ztrátu Šarm aš-Šajchu, jehož pobřeží popisuje článek o Šarmu a Dahabu. Jih je tedy zároveň prostorem, kam se turistika přesouvá právě proto, že je zachovalejší. To napětí se nedá vyřešit, dá se jen vzít na vědomí.
Časté otázky
Znamená název Marsa Alam u ubytování konkrétní místo?
Ne. Pod tímto jménem se prodává celý pás komplexů zhruba od El Quseiru po Hamátu, tedy přes víc než dvě stě kilometrů pobřeží. Areál může ležet šedesát kilometrů severně i devadesát kilometrů jižně od stejnojmenného města. Rozhoduje kilometráž od letiště a to, jestli je komplex severně, nebo jižně od něj.
Kde přesně leží letiště Marsa Alam?
U Port Ghalibu, tedy severně od města Marsa Alam, asi 210 kilometrů jižně od Hurghady. Marína Port Ghalib je od něj vzdálená zhruba čtyři kilometry, město Marsa Alam 65 kilometrů. Komerční provoz začal v roce 2001 a oficiálně bylo letiště otevřeno v roce 2003. Transfer do jižně položených komplexů je proto výrazně delší než do severních.
Dá se v okolí Marsa Alam šnorchlovat rovnou z pláže?
Na řadě míst ano. Pobřeží v národním parku Wádí el Gemál je polokamenité s břehovými útesy a s porosty mořské trávy přímo v zálivech. Doložený vstup do vody z pláže mají Abu Dabbab a Marsa Mubarak. Uvnitř maríny v Port Ghalibu to smysl nemá, protože jde o umělý přístav. Konkrétní podmínky se liší místo od místa.
Jaká pravidla platí pro plavání s delfíny na Samadai?
Od roku 2004 tam funguje zónování, časové uzávěry, povolovací systém a strop na denní počet návštěvníků. Zóna A je vyhrazena delfínům, do zóny B smějí šnorchlaři jen v doprovodu průvodce a lodě zůstávají v zóně C a dál. Plavidla drží od zvířat odstup třicet metrů a nepřekračují čtyři uzly. Dotýkat se delfínů a krmit je je zakázáno.
Je jisté, že u Abu Dabbabu uvidím dugonga?
Není. Dugong je sice celoroční rezident a Abu Dabbab je místem většiny doložených pozorování v egyptském Rudém moři, ale odhady mluví o řádově desítkách zvířat pro celé pobřeží. Pravidla, kterými se provozovatelé řídí, ukládají držet od zvířete odstup a nikdy se ho nedotýkat. Ve stejných zálivech se pravidelně vyskytují také mořské želvy.
Jsou útesy na jihu zachovalejší než u Hurghady?
Zčásti ano a zčásti ne. Tlak zástavby je na jihu nižší a měření z roku 2020 u Marsa Alam ukázalo pokrytí živým korálem kolem 63 procent. Zároveň ale epizoda bělení z roku 2024 zasáhla Wádí el Gemál až z 50,1 procenta proti 9 procentům u Hurghady. Obě věci platí současně, protože jižní část moře je teplejší.
Čím se liší El Quseir od zbytku pobřeží?
Je to jediné skutečné město celého úseku, s historickým jádrem a vlastním životem, ne lokalita postavená pro návštěvníky. Má přes padesát tisíc obyvatel, osmanskou pevnost zahájenou v roce 1571, antický přístav Myos Hormos severně od zástavby a italskou fosfátovou minulost od roku 1912. Leží 138 kilometrů od Hurghady a 68 kilometrů od letiště Marsa Alam.
Dá se z jižního pobřeží vyrazit k nilským památkám?
Ano, a fyzickou trasou je silnice z Edfu dokončená v červenci 2007, dlouhá zhruba 220 kilometrů. Ta napojuje pobřeží na údolí Nilu. Druhou možností je dlouhá pobřežní cesta, protože z města Marsa Alam do Hurghady je to 274 kilometrů. Region nemá železnici ani použitelnou hromadnou dopravu, takže bez organizovaného transferu je pohyb obtížný.
Zdroje: IWC Whale Watching Handbook, případová studie Samadai Reef; HEPCA; egyptské ministerstvo životního prostředí, rozvojový plán národního parku Wádí el Gemál; Protected Planet; Red Sea Ports Authority a egyptské ministerstvo dopravy; University of Southampton, výzkum Quseir al-Qadim; Polské centrum středomořské archeologie Varšavské univerzity a University of Delaware, výzkum Berenice; Universitat Autònoma de Barcelona, výzkum Wádí Sikait; Effect of Urbanization Development on Coral Reef at Marsa Alam Coast; Status of Red Sea Dugongs, Springer; CMS Dugong MOU; Earth Journalism Network; ARCE; Climates to Travel a Weather Atlas.