Pláže na Tenerife se nedělí na hezké a ošklivé, ale na stavěné a přírodní. Ostrov je sopečný, takže jeho přirozený plážový materiál je tmavý písek, oblázky a holá láva. Světlý pruh, který znáte z katalogů jižního pobřeží, tam skoro vždy někdo navezl a chrání ho vlnolam. To není detail pro geology: právě tenhle rozdíl rozhoduje o tom, jestli se v místě dá koupat s dětmi, nebo jestli je to pláž na dívání.
Text popisuje, které pláže na Tenerife vznikly zásahem člověka a které ne, jak se to pozná i bez znalosti historie, kde je koupání klidné a kde zrádné, a proč jsou na severu přírodní bazény praktičtější než pláže samotné. Souvislosti počasí a základny rozvádí průvodce Tenerife, tady jde čistě o pobřeží.
Ve zkratce
| Přirozený písek ostrova | černý až šedohnědý, ze sopečných hornin |
| Světlý písek na jihu | téměř vždy navezený nebo dosypávaný |
| Co dělá klidnou vodu | vlnolam a mola, ne poloha na mapě |
| Nejznámější umělá pláž | Playa de las Teresitas, San Andrés |
| Rok otevření Las Teresitas | 1973, po návozu světlého písku |
| Délka vlnolamu u Las Teresitas | zhruba kilometr, asi 150 m od břehu |
| Nejklidnější velká pláž jihu | Playa de Las Vistas, Los Cristianos |
| Největrnější úsek pobřeží | El Médano a Montaña Roja, jihovýchod |
| Teplota moře | 19,2 °C v březnu až 23,7 °C v září |
| Rozdíl sever a jih ve vodě | řádu jednoho až dvou stupňů, rozhoduje vlnobití |
| Náhrada pláží na severu | charcos, přírodní lávové bazény |
| Nejrodinnější bazény | Bajamar a Punta del Hidalgo, La Laguna |
| Systém vlajek | zelená, žlutá, červená, platí jen s plavčíkem |
| Modrá vlajka | roční ekoznačka FEE, ne certifikát bezpečnosti |
| Nejrizikovější oblast koupání | otevřené pláže Anagy a severního pobřeží |
Proč jsou pláže na Tenerife jiné, než čekáte
Tenerife vzniklo sopečnou činností a nemá rozsáhlá vápencová ani křemenná ložiska. Materiál, který se tu přirozeně drolí do moře, je bazalt a pyroklastika, tedy tmavý písek, valouny a ostrá skála. Zlatý písek na Tenerife přirozeně prakticky nevzniká. Když ho vidíte na dlouhém pruhu s lehátky, díváte se skoro jistě na výsledek stavebního projektu.
Druhá věc, která ostrov odlišuje od Středomoří, je vlnění. Severní pobřeží je otevřené Atlantiku a vlna k němu dorazí i ve dnech, kdy na místě nefouká. Hladina může vypadat pokojně a přesto pracuje: příboj tluče o strmý sestup a od břehu táhne zpětný proud.
Černý písek není jen barva
Tmavý povrch pohlcuje sluneční záření a rozpaluje se výrazně víc než světlý. Pro bosé nohy a pro malé děti je to praktický rozdíl, který se pozná do deseti kroků od lehátka. Konkrétní naměřené hodnoty pro Tenerife veřejně doložené nejsou, ale zkušenost je jednoznačná a pantofle na pláž patří i tam, kde jinde stačí bosá noha.
Podobně je to s lávovou skálou. Je ostrá, protože je mladá a nestačila ji obrousit voda, takže boty do vody patří všude, kde se vstupuje mimo pískové dno.
Stavěná, nebo přírodní: to je ta hlavní osa
Užitečnější než dělení na sever a jih je dělení podle toho, jestli do pláže někdo zasáhl. Ostrovní pobřeží se tak rozpadá na tři skupiny a každá se chová jinak.
Zcela umělá pláž vznikla návozem písku do zálivu, který předtím uzavřely vlnolamy nebo mola. Sem patří Playa de Fañabé, Playa del Duque nebo Playa de Las Vistas. Voda je za bariérou klidná téměř pořád, dno pozvolné a písek se doplňuje, protože ho odnáší vítr i moře.
Přírodní pláž výrazně upravená je původní pláž rozšířená, dosypaná nebo chráněná. Většina pláží v Playa de las Américas spadá sem, stejně jako Playa Jardín v Puerto de la Cruz nebo Playa de San Juan. Chování moře je proměnlivější, protože ochrana je částečná.
Přírodní pláž bez zásahu je typicky sever, Anaga a z jižních pláží La Tejita. Písek je tam takový, jaký ho udělalo moře, a moře se podle toho i chová. Tyhle pláže bývají nejkrásnější a nejhůř použitelné ke koupání zároveň.
Sama obec Adeje popisuje své pobřeží jako soubor pláží a koupacích míst, z nichž je mnoho umělých nebo upravených. Neskrývá se to, jen o tom obce nepíšou na první stránce.
Las Teresitas: jižní pláž, která leží na severu
Playa de las Teresitas u vesnice San Andrés patří pod Santa Cruz de Tenerife, tedy administrativně na severovýchod ostrova. Přesto se chová jako pláž jižní: má světlý písek, pozvolné dno a klidnou vodu. Důvod je čistě stavební. Před pláží leží vlnolam dlouhý zhruba kilometr, ležící v průměru asi 150 m od břehu, a ten drží vlnobití venku.
Původně tu byly tři menší pláže s černým sopečným pískem a s kameny, uváděné pod jmény Tras la Arena a Las Teresas. V sedmdesátých letech 20. století byly přetvořeny do jednoho dlouhého oblouku, zasypány světlým pískem a nová pláž se otevřela 15. června 1973. Vzdálenost vlnolamu od břehu kolísá přílivem zhruba mezi 110 a 200 metry, takže i pláž sama den ode dne mění tvar.
Dvě věci, které pod hladinou překvapí
Klidná voda svádí k nepozornosti, ale Las Teresitas má dvě zvláštnosti. První je podvodní hrana v navezeném písku: zhruba 22 m od břehu při odlivu a asi 60 m při přílivu dno prudce klesá z přibližně metru a půl na zhruba čtyři metry. Druhou jsou roztroušené velké balvany pod hladinou.
Pro rodiny to znamená jediné: pláž je vynikající volba, ale hrana je reálná a děti se u ní hlídají. Kdo hledá další místa vhodná pro nejmenší, najde je v textu o Tenerife s dětmi.
Las Teresitas nemá modrou vlajku. Držela ji na začátku století a přišla o ni kvůli právní a hygienické situaci stánků na pláži, ne kvůli kvalitě vody. Je to učebnicový příklad toho, co ekoznačka měří a co ne.
Kde se zdroje rozcházejí: písek Las Teresitas
Spor o původ písku se tu čeká, ale v pramenech není. Že písek přišel ze Západní Sahary, konkrétně z oblasti El Aaiún, tehdy pod španělskou správou, uvádějí shodně španělská i anglická encyklopedická hesla, regionální tisk i populární texty. Objem se uvádí kolem 150 000 m3, hmotnost kolem 270 000 tun, doprava lodní. V tomhle se prameny neperou.
Skutečný rozpor leží jinde a je trojí. Zaprvé, nikdo veřejně nevyčíslil, kolik z původní dodávky z roku 1973 v pláži dneska vůbec je. Písek odnáší vítr a moře a následovaly další dosypávky, zmiňují se roky 1988, 1999 a 2014. Saharský písek tedy není jednorázová epizoda, ale opakovaná praxe, a podíl původního materiálu se doložit nedá.
Zadruhé se prameny neshodnou na legalitě pozdějších dodávek. Organizace sledující nakládání se zdroji Západní Sahary tvrdí, že jde o pravidelný tok písku z přístavu El Aaiún na Kanárské souostroví, a odvolávají se na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z roku 2016, podle kterého Maroko nemůže vyvážet produkty ze Západní Sahary jako vlastní. Španělské úřady tuhle interpretaci nepotvrdily a napojení konkrétní dodávky na konkrétní pláž z veřejných zdrojů ověřit nejde. Je to spor o výklad a o doložitelnost, ne prokázaný delikt.
Zatřetí je otevřená ekologická otázka. Biologové upozorňují, že pouštní písek nemá stejné složení ani zrnitost jako místní mořský sediment a jeho ukládání může mít nepříznivé dopady v místě těžby i v místě uložení. Změřený dopad přímo na Las Teresitas ale veřejně doložený není.
Co se doložit nepodařilo vůbec
U jižních umělých pláží, tedy u Fañabé, El Duque nebo Las Vistas, kolují dvě verze původu písku: saharský dovoz a těžba z podmořských nalezišť v okolí souostroví. Ani jednu nepotvrzuje veřejný dokument obce nebo ostrovní správy. Zůstává to otevřená otázka a poctivější je to takhle napsat než si vybrat hezčí variantu.
Celé tvrzení o saharském původu navíc stojí na dobových dokumentech a na tisku, ne na publikované sedimentologické analýze. Proto se sluší psát, že se prameny shodují, ne že je věc prokázaná.
Jedna doložená pověra
Po otevření pláže se mezi místními šířilo, že se s pískem dorazili na pobřeží štíři, sarančata a červení mravenci, a lidé se báli na písek vstoupit. Jde o doloženou historickou fámu, ne o fakt.
Umělé pláže jihu a co je za vlnolamem
Turistický pás od Costa Adeje po Aronu je z velké části vytvořený. Playa de Fañabé vznikla na počátku devadesátých let 20. století z iniciativy kanárské autonomní vlády a patří k nejmladším plážím souostroví. Playa del Duque v Adeje je umělá pláž s jemným zlatým až bílým pískem, Playa de Torviscas patří do stejné rodiny.
Nejlepší volbou pro rodiny bývá Playa de Las Vistas v Los Cristianos. Je umělá, chráněná vlnolamy a voda je za nimi klidná prakticky celoročně, vstup velmi pozvolný. Obec písek opakovaně doplňuje, protože ho odnáší vítr. Playa de Los Cristianos vedle ní je upravená přírodní pláž s přístavem po boku, Playa de Troya v Las Américas zase další z nasypaných.
Jihozápad kolem Guía de Isora nabízí Playa de San Juan a Playa de la Jaquita, obě upravené a klidné. Playa de la Arena v Santiago del Teide, tedy už na západním pobřeží, je zvláštní případ: přírodní černá pláž v chráněné zátoce s pozvolným vstupem.
Vlnolam není bazén
Chráněná pláž není uzavřená nádrž. Za bariérou je otevřený oceán a v průplavu mezi vlnolamy teče proud. Za silnějšího vlnobití se voda přelévá i dovnitř a klidná zátoka se během půl hodiny promění. Ochrana snižuje pravděpodobnost problému, neruší ho.
Výjimkou z klidu jihu jsou pláže mimo chráněné zátoky. La Tejita u Granadilla de Abona je přírodní, se zlatým i černým pískem, ale s prudším vstupem, proudy a příbojem. Otevřené úseky u El Médano přidávají vítr.
Sever a Anaga: nejhezčí pláže, na kterých se nekoupe
Severní pobřeží si drží přirozený černý písek a s ním i všechny vlastnosti otevřeného Atlantiku. El Bollullo a Los Patos u La Orotavy mají strmý sestup, silný příboj a nemají plavčíka. Benijo, Almáciga a Roque de las Bodegas v Anaze jsou fotograficky nejsilnější místa ostrova a zároveň ta, před kterými španělské zdroje varují nejčastěji.
Popis se u nich opakuje: Roque de las Bodegas je nebezpečná kvůli častým proudům a nečekanému vlnobití, i když moře vypadá dobře, Benijo má silné vlnobití a vodu, která táhne od břehu, Almáciga proměnlivé proudy. Santa Cruz de Tenerife navíc opakovaně vydává omezení přístupu na tyhle pláže.
Neznamená to, že se sem nemá jezdit. Jezdí se sem na procházku, na oběd a na západ slunce, ne na plavání. Mechanismus pasátu a hřebene rozvádí text o tom, jestli zvolit sever nebo jih Tenerife.
Dvě mírnější výjimky
Playa de San Marcos v Icod de los Vinos leží v zátoce, je klidnější a má zázemí i plavčíka, takže patří k mála severním plážím použitelným s dětmi. Playa de Las Gaviotas u Santa Cruz je chráněnější než sousední anažské pláže, ale je to místo s naturistickou tradicí a bez záruky dohledu.
Zvláštní kapitolou je Playa Jardín v Puerto de la Cruz. Má černý sopečný písek, ale dnešní podobu a zejména zahradní zázemí jí dal návrh Césara Manriqueho z devadesátých let 20. století. Dělí se na úseky Playa del Castillo, Playa del Charcón a Playa de Punta Brava, má vlnolamy, a přesto tam vlnobití běžně zlobí. Manriqueho rukopis znají i sousední ostrovy, srovnání nabídnou pláže Lanzarote, kde mladý vulkanismus vytvořil přirozeně černé i světlé pláže a nasypávat se nemuselo v podobném rozsahu.
Přírodní bazény: na severu náhrada pláže, ne atrakce navíc
Tohle je nejužitečnější rada celého textu. Kdo bydlí na severu a chce se koupat s dětmi, nemá jít na otevřenou pláž, ale do bazénu v lávě. Místní jim říkají charcos nebo piscinas naturales: jsou to prohlubně ve ztuhlé lávě, které moře plní za přílivu a jejichž lávová bariéra tlumí příboj. Část z nich obce upravily, přidaly schůdky, zábradlí, sprchy a někde i plavčíka.
El Caletón v Garachiku vznikl po erupci sopky Arenas Negras v roce 1706, kdy láva zatekla do moře a přetvořila pobřeží. Nejznámější nádrže se jmenují Las Viejas, Los Niños a Los Chorros, bývá tu plavčík, schůdky do moře, převlékárny se sprchami i občerstvení.
Bajamar u La Laguny má tři bazény vedle malé pláže a jeden z nich je velikostí a hloubkou vhodný pro malé děti. Bývá popisován jako nejucelenější a nejrodinnější komplex na ostrově. Punta del Hidalgo o kus dál nabízí jeden bazén obklopený rozsáhlým polem přílivových tůní, které jsou za odlivu mělké a prohřáté, tedy ideál pro batolata.
Mesa del Mar v Tacoronte je komplex bazénů pod strmými útesy, z nichž jeden působí jako běžný bazén. Charco del Viento v La Guanche je naopak divoký: řetěz lávových nádrží bez zázemí a se vstupem po ostré skále, pro malé děti nevhodný.
Lago Martiánez v Puerto de la Cruz je jiná kategorie: umělý komplex mořských bazénů podle Manriqueho návrhu, tedy protiklad charcos a logická alternativa pro rozbouřený den.
Bezpečnostní poznámka, kterou nelze vynechat
Přírodní bazény jsou bezpečné jen za klidného moře a při vhodném stavu přílivu. Za silného vlnobití se přes bariéru přelévají vlny, které člověka strhnou na lávu, a to je typický scénář vážného úrazu. Stav moře se kontroluje před vstupem, ne po něm, a když je bazén prázdný v půlce prázdninového dne, má to důvod.
Bezpečnost, vlajky a plavčík
Na španělských plážích včetně Kanárských ostrovů platí trojice vlajek. Zelená znamená, že je moře v podmínkách vhodných ke koupání. Žlutá povoluje koupání jen s omezením a se zvýšenou opatrností, v kanárském výkladu se navíc uvádí, že do vody nemá jít ten, kdo ztratí dno pod nohama. Červená zakazuje koupání úplně, ať už kvůli vlnobití, proudům, znečištění, medúzám nebo jiné okolnosti.
Vlajky vyvěšuje záchranná služba pláže podle vlnobití, zpětných proudů, síly větru, přílivu, viditelnosti a výskytu medúz. Pro pozorovací a záchranná stanoviště se používá poměr jedno stanoviště na 400 metrů pláže. Existují i doplňkové vlajky, například bílá s modrým pruhem pro medúzy, jejich užití se ale mezi obcemi liší.
A teď věta, na které záleží nejvíc: vlajka platí jen tam, kde je plavčík. Na neobsluhované pláži žádná vlajka nevisí a prázdný stožár není totéž co zelená. Na severu ostrova většina malých pláží dohled nemá vůbec, přítomnost služby je sezónní a mění se rozpočtem obce, takže se s ní nedá počítat jako s trvalým vybavením místa.
Dlouhodobě platí, že severní pobřeží je z hlediska utonutí rizikovější než jižní. Rizikové faktory jsou pokaždé stejné: silné zpětné proudy, extrémní vlnobití, absence dohledu a nebezpečné sestupy k vodě po útesech nebo kluzkých skalách.
Modrá vlajka je ekoznačka, ne certifikát bezpečnosti
Modrá vlajka, španělsky Bandera Azul, je dobrovolná ekoznačka nevládní nadace Foundation for Environmental Education, ve Španělsku ji spravuje asociace ADEAC. Uděluje se vždy na jednu sezónu a každý rok se obnovuje. Hodnotí kvalitu vody ke koupání, environmentální řízení a osvětu, vybavenost a služby a bezpečnost. Bezpečnost je tedy jen jedna ze čtyř skupin kritérií.
Co to není: známka, že je pláž vhodná pro děti, ani žebříček kvality pobřeží. Obec o vlajku musí sama požádat a splnit administrativní podmínky, takže krásná přírodní pláž bez zázemí ji nedostane, i kdyby měla nejčistší vodu na ostrově. A naopak ztráta vlajky nemusí znamenat zhoršení vody, může jít o vybavenost nebo o právní stav staveb, přesně jako u Las Teresitas.
Protože se seznam každý rok posouvá o jednotky pláží nahoru i dolů a i velké turistické pláže vlajku občas ztratí, dává smysl mluvit o vzorci, ne o výčtu. Vlajku dlouhodobě spíš mívají vybudované jižní a jihozápadní pláže s plným zázemím, ze severu pak Playa Jardín, San Marcos a El Socorro. Aktuální stav si každý ověří v roce, kdy jede.
Voda, vítr a příliv: co ještě rozhoduje o dni na pláži
Moře kolem Tenerife se drží mezi 19,2 °C v březnu a 23,7 °C v září, rozkyv je tedy jen 4,5 °C. Rozdíl mezi severním a jižním pobřežím je řádu jednoho až dvou stupňů a subjektivně ho převáží vítr a vlnobití, takže vybírat pláž podle teploty vody nemá smysl. Prameny se v absolutních číslech rozcházejí a jednotlivá extrémní hodnota, která se občas objeví, nemá oporu v ostatních zdrojích. Sezonalitu rozvádí text o tom, jaké je počasí na Tenerife.
Vítr je praktičtější kritérium. Jihovýchodní roh ostrova kolem El Médano a Montaña Roja je největrnější místo pobřeží, a proto je to centrum windsurfingu a kitesurfingu. Pro klidné ležení je to naopak nevýhoda, protože vítr žene písek a den na pláži se změní v pískování.
Příliv a odliv se v českých textech skoro nezmiňují, přitom rozhoduje o použitelnosti místa víc než většina jiných údajů. Rozdíl hladin je na Kanárech řádu metrů. U malých severních pláží určuje, jestli je vůbec kde ležet, u charcos, jestli jsou plné a klidné, nebo prázdné a nebezpečné, a u Las Teresitas posouvá podvodní hranu o desítky metrů.
Nudistické pláže a místní zvyklost
Nahota je ve Španělsku právně chráněná jako individuální právo a celostátní zákaz na plážích neexistuje. Nudistické pláže proto nejsou vyhrazené zóny, ale místa zvyková. Na Tenerife se nudismus koncentruje na Los Patos a El Bollullo na severu, na Las Gaviotas a Antequeru v Anaze a na jihu na La Tejitu, do zátoky pod Montaña Roja a na Playa de Diego Hernández.
Rozlišení jde spíš podle odlehlosti než podle světové strany. Na velkých turistických plážích jihu je nahoře bez u žen zcela běžné, úplná nahota tam ne. Na odlehlých severních plážích je to naopak věc tradice a turista, který si tam přijde fotit, poruší nepsané pravidlo dřív, než si toho stačí všimnout.
Jak vybrat pláž na Tenerife krok za krokem
Následující postup vede od nejsilnějšího kritéria k nejslabšímu. Kdo ho projde odshora dolů, vyhne se většině zklamání i většině rizik.
- Nejdřív se ptejte, jestli je pláž stavěná. Vlnolam, molo nebo hráz jsou nejlepší předpověď klidné vody, jakou máte k dispozici. Světlý písek je jen vedlejší příznak téhož zásahu.
- Poloha na mapě rozhoduje až druhá. Las Teresitas leží na severovýchodě a chová se jako jižní pláž, protože ji chrání kilometrový vlnolam. La Tejita leží na jihu a chová se jako severní, protože ji nechrání nic.
- Ověřte si dohled ještě před cestou. Plavčík je na jihu běžný, na severu spíš výjimka, a bez něj nevisí ani vlajka. Na neobsluhovanou pláž se s malými dětmi nejezdí.
- Na severu volte bazén místo pláže. Charcos v Bajamaru, Punta del Hidalgo nebo v Garachiku jsou pro rodinné koupání použitelnější než kterákoli otevřená severní pláž.
- Podívejte se na stav moře a na příliv. Obojí mění místo k nepoznání během několika hodin a u lávových bazénů rozhoduje o bezpečnosti, ne o pohodlí.
- Vítr řešte až nakonec, ale řešte ho. V okolí El Médano a Montaña Roja je den na pláži jiná disciplína než třicet kilometrů na západ.
- Modrou vlajku berte jako informaci o zázemí. Říká, že tam jsou sprchy, dohled a pořádek, neříká, že je moře toho dne klidné.
Časté otázky
Jsou pláže na Tenerife opravdu černé?
Přirozený plážový materiál ostrova je tmavý, protože vzniká rozpadem sopečných hornin, takže černé a šedohnědé pláže jsou pro Tenerife typické. Světlý písek na jižním pobřeží je téměř vždy navezený a udržovaný dosypáváním. Kdo chce zlatý pruh s lehátky, hledá jih a jihozápad, kdo chce přírodní pobřeží, jede na sever a do Anagy.
Odkud pochází písek na Playa de las Teresitas?
Prameny se shodují, že byl v sedmdesátých letech 20. století dovezen lodí z oblasti El Aaiún v Západní Sahaře a nová pláž se otevřela 15. června 1973. Uvádí se objem kolem 150 000 m3 a hmotnost kolem 270 000 tun. Spor není o původ, ale o pozdější dosypávky: kolik původního písku v pláži zbylo, nikdo veřejně nevyčíslil, a legalita novějších dodávek ze Západní Sahary je předmětem sporu o výklad práva. Publikovaný sedimentologický rozbor, který by původ nezávisle ověřil, veřejně není.
Která pláž na Tenerife je nejlepší pro malé děti?
Na jihu bývá nejlepší volbou Playa de Las Vistas v Los Cristianos, protože je chráněná vlnolamy, má velmi pozvolný vstup a klidnou vodu prakticky celoročně. Dobře fungují i Playa del Duque a Playa de Fañabé v Adeje. Na severu má z pláží nejlepší předpoklady Playa de San Marcos v zátoce u Icod de los Vinos, jinak jsou tam vhodnější přírodní bazény.
Dá se koupat na severu Tenerife?
Dá, ale ne všude a ne za každého stavu moře. Severní pobřeží je otevřené atlantickému vlnění, které dorazí i za bezvětří na místě, a pláže jako Benijo, Almáciga, Roque de las Bodegas, Los Patos nebo El Bollullo mají silný příboj, zpětné proudy a většinou žádný dohled. Bezpečnější variantou jsou lávové bazény v Bajamaru, Punta del Hidalgo, Garachiku nebo Mese del Mar.
Jaká je teplota moře u Tenerife?
Voda se drží mezi 19,2 °C v březnu a 23,7 °C v září, roční rozkyv je tedy jen 4,5 °C. Nejchladnější bývá koncem zimy a začátkem jara, nejteplejší na konci léta. Rozdíl mezi severním a jižním pobřežím je řádu jednoho až dvou stupňů, takže ho v praxi převáží vítr a vlnobití. Jednotlivé zdroje uvádějící výrazně nižší hodnoty pro sever nemají oporu v ostatních pramenech.
Co znamená modrá vlajka a znamená bezpečnou pláž?
Modrá vlajka je dobrovolná ekoznačka nadace Foundation for Environmental Education, ve Španělsku ji spravuje asociace ADEAC a uděluje se vždy na jednu sezónu. Hodnotí kvalitu vody, environmentální řízení, vybavenost a bezpečnost, takže bezpečnost je jen jedno ze čtyř kritérií. Není to certifikát bezpečného koupání ani doporučení pro rodiny a seznam oceněných pláží se každý rok mění.
Jsou přírodní bazény na Tenerife bezpečné?
Za klidného moře a při vhodném stavu přílivu ano a část z nich má schůdky, sprchy i plavčíka. Za silného vlnobití se ale přes lávovou bariéru přelévají vlny, které člověka strhnou na ostrou skálu, a to je typický scénář vážného úrazu. Stav moře se proto kontroluje před vstupem do vody, ne až v ní.
Potřebuju na pláže na Tenerife boty do vody?
Na velkých jižních pískových plážích ne, na většině ostatních míst ano. Lávová skála je mladá a ostrá, oblázkové pláže typu Las Galletas se chodí špatně bosky a vstupy do přírodních bazénů vedou po skále. Tmavý písek se navíc rozpaluje výrazně víc než světlý, takže se pantofle hodí i tam, kde je dno v pořádku.
Zdroje: Wikipedia ES a EN, hesla Playa de Las Teresitas; Diario de Avisos; Canarias7; COPE; Ayuntamiento de Adeje; Ayuntamiento de Santa Cruz de Tenerife; Cabildo de Tenerife, Reserva de la Biosfera Anaga; Gobierno de Canarias, BOC, Decreto 116/2018; ADEAC, Bandera Azul; Hola Islas Canarias; spain.info; eldiario.es.