Vnitrozemí Fuerteventury je jediná část ostrova, kde je vidět, z čeho je ostrov postavený, protože tady eroze odnesla všechno mladší. Betancuria leží v údolí uprostřed západního masivu, půl hodiny jízdy z Puerta del Rosario, a je to nejstarší trvalé evropské sídlo celého souostroví. Kolem ní se zvedají hřebeny, které byly kdysi sopkami; nejsou to ruiny kráterů, ale jejich vnitřek, obnažený dvaceti miliony let větru a vody.
Tenhle text popisuje suchý střed ostrova: městečko a jeho park, sopečnou stavbu pod nohama, horu Tindaya s rytinami, lávová pole malpaís, odkryv u Ajuy, kozy se sýrem majorero, mlýny a systém gavií. Pobřeží sem nepatří, to má přehled pláží ostrova. Širší rámec najdete v průvodci Fuerteventurou.
Ve zkratce
| Betancuria, rok založení | 1404, Jean de Béthencourt a Gadifer de La Salle |
| Postavení obce | první stabilní evropská osada souostroví a nejmenší obec ostrova, pod tisíc obyvatel |
| Kostel Santa María | založen 1410, roku 1593 vypálen při berberském nájezdu a znovu postaven |
| Klášter San Buenaventura | činnost od 1414, papežská bula Pía fidelium z 1. dubna 1416, dnes ruiny |
| Kategorie ochrany | venkovský park, španělsky parque rural, nikoli přírodní ani národní park |
| Rok vyhlášení a reklasifikace | zákon 12/1987 z 19. 6. 1987, přeřazení zákonem 12/1994 z 19. 12. 1994 |
| Rozloha parku | 16 544,3 ha, největší chráněné území ostrova |
| Vynoření ostrova nad hladinu | zhruba před dvaceti miliony let |
| Nejstarší horniny bazálního komplexu | křída, řádově sedmdesát milionů let, tehdy ještě pod hladinou |
| Montaña Tindaya | erozní zbytek křemenno-traquytového dómu, stáří odhadem 18,7 milionu let |
| Rytiny na Tindayi | 268 petroglyfů v 57 panelech, jinde uváděno 312 párů chodidel |
| Malpaís Grande | chráněná krajina, paisaje protegido, rozloha 3 245,3 ha |
| Sýr majorero | španělské označení původu 16. února 1996, evropská DOP 20. února 1999 |
Betancuria, první hlavní město ostrova
Betancurii založili roku 1404 Jean de Béthencourt a Gadifer de La Salle, dva roky poté, co Béthencourt ve službách kastilského krále Jindřicha III. zahájil dobývání východních ostrovů. Jméno nese po dobyvateli. Část zdrojů jí přisuzuje titul hlavního města celého souostroví, ale doložitelná je skromnější verze: první hlavní město Fuerteventury a nejstarší trvalé evropské sídlo Kanárských ostrovů.
Kostel Santa María byl postaven roku 1410 na Béthencourtův příkaz ve slohu francouzské gotiky a považuje se za první křesťanský chrám souostroví. Roku 1593 ho berberské oddíly srovnaly se zemí a obyvatelé ho postavili znovu, proto dnešní stavba mísí slohy. Označení nejstarší kostel Kanárských ostrovů platí pro založení, ne pro zdivo.
Františkánský klášter San Buenaventura zahájil činnost roku 1414 a stavbu autorizovala bula Pía fidelium, kterou papež Benedikt XIII. podepsal 1. dubna 1416 v Peñíscole. Dokumentace ho vede jako první klášterní stavbu souostroví. Dnes jsou z něj ruiny začleněné do historického jádra obce, prohlášeného kulturní památkou koncem sedmdesátých let; jeden zdroj uvádí listopad 1978, druhý rok 1979. Hlavní město se v devatenáctém století přesunulo na pobřeží do Puerto de Cabras, dnešního Puerto del Rosario.
Proč první město stálo ve vnitrozemí a ne u moře
Volba místa nebyla náhodná. Fuerteventura leží zhruba sto kilometrů od afrického pobřeží a byla v dosahu berberských a později evropských korzárů. Osada schovaná v údolí za hřebenem není z moře vidět a nedá se přepadnout přímo z lodi. Údolí zároveň drží vodu, což je na ostrově bez stálých toků podstatnější než přístup k moři. Nájezd roku 1593 ale ukazuje, že poloha riziko snižovala, neodstranila.
Táž logika stojí za Vega de Río Palmas, druhým sídlem obce. Jméno dali oblasti dobyvatelé podle množství palem a vodních pramenů, které tam našli, a je to doklad, že vnitrozemí bylo vodnatější než pobřeží. Ve vsi stojí kostel Nuestra Señora de la Peña s alabastrovou mariánskou soškou vysokou 23 centimetrů, patronkou ostrova a druhou nejstarší dochovanou mariánskou figurou souostroví. Pouť k ní se koná třetí sobotu v září a tradice se datuje od roku 1497, kdy první věřící šli sošku uctít do poustevny Las Peñitas v soutěsce nad vsí.
I duchovní centrum ostrova tedy vzniklo v rokli, kam není z moře vidět.
Venkovský park Betancuria a co vlastně chrání
České texty park pravidelně označují jako přírodní, což není přesné. Území bylo vyhlášeno zákonem 12/1987 z 19. června 1987 skutečně jako parque natural, ale zákon 12/1994 z 19. prosince 1994 ho reklasifikoval na parque rural, tedy venkovský park. Je to kanárská kategorie pro krajinu, kde vedle sebe stojí ochrana přírody a trvale osídlené, obhospodařované území: uvnitř se bydlí, pasou kozy a hospodaří na polích.
Přeřazení tedy nebylo zmenšením ochrany, ale sladěním kategorie se skutečností. Park měří 16 544,3 hektaru a je největším chráněným územím ostrova. Na Fuerteventuře přitom žádný národní park není, takže překlad kterékoli španělské kategorie tímhle slovem je chybný.
Park chrání tři různé věci naráz: geomorfologické hodnoty, tedy odkrytý bazální komplex a erodované miocenní štíty, etnografické hodnoty, tedy gavie, mlýny a sakrální stavby, a endemickou vegetaci suchých svahů s palmovými háji v údolích. Uvnitř leží i samostatně chráněná přírodní památka Ajuy. Celý ostrov je navíc od 27. května 2009 biosférickou rezervací programu UNESCO MAB.
Z čeho je Fuerteventura postavená
Stavbu ostrova popisují přehledy ve třech patrech. Nejníž je bazální komplex, tedy podmořská fáze: oceánská kůra, mořské sedimenty, plutonity a hustá síť dajek. Nad ním leží miocenní štítové sopky, tři velké štíty zhruba od dvaceti do dvanácti milionů let. Úplně nahoře je mladý vulkanismus, tedy roztroušené struskové kužely a lávová pole středu a severu.
Fuerteventura je plochá právě proto, že je stará. Ne proto, že by na ní nikdy nebyly velké sopky, ale proto, že její sopky měly dvacet milionů let na to, aby je moře a vítr srovnaly. Tím se liší od nejbližšího souseda, kde je sopečná krajina čerstvá a ostrá. Kdo chce vidět protipól, najde ho v textu o sopečné krajině Timanfaye na Lanzarote, jehož lávová pole jsou stará stovky let, ne miliony.
Poslední sopečná činnost na Fuerteventuře proběhla zhruba před čtyřmi až pěti tisíci lety; konkrétní datum ani konkrétní erupce doložitelné nejsou. Datace jednotlivých fází v milionech let vesměs chybí, a proto se tady pojmenovávají slovně: raná jura, oligocén, miocén, kvartér.
Bazální komplex je vnitřek staré sopečné stavby, který eroze odkryla. Jsou v něm mořské sedimenty od rané jury po pozdní křídu, oligocenní podmořské vulkanity, plutonity a dajkové roje, které v masivu Betancurie tvoří místy většinu objemu horniny. Na Kanárských ostrovech je viditelný jen na třech ostrovech ze sedmi: na Fuerteventuře, La Gomeře a La Palmě. Podle odborné literatury se rozsah těchto odkryvů v takové úplnosti nevyskytuje nikde na světě.
Kde se zdroje rozcházejí: stáří ostrova má tři odpovědi
Fuerteventura se běžně uvádí jako geologicky nejstarší kanárský ostrov a čísla to podpírají, jen je potřeba říct, co se měří. Ve zdrojích proti sobě stojí tři hodnoty, které se vydávají za totéž: kolem sedmdesáti milionů let, zhruba dvacet milionů let a 20,2 milionu let. Nejsou to tři verze jedné veličiny, ale tři různé veličiny.
Ostrov vystoupil nad hladinu zhruba před dvaceti miliony let, a tohle je hlavní údaj. Nejstarší horniny bazálního komplexu sahají do křídy, tedy řádově sedmdesát milionů let, jenže jako ostrov tehdy neexistoval; byla to oceánská kůra a magmatické intruze pod hladinou. Věta typu Fuerteventuře je sedmdesát milionů let je proto sloučením dvou nesouvisejících věcí a stáří bazálního komplexu se nikdy nevydává za stáří ostrova.
Třetí číslo má vlastní past. Kompilace radiometrických dat uvádí stáří nejstarších subaerických láv 20,2 milionu let, ale uvádí ho pro dvojici Lanzarote plus Fuerteventura jako pro jeden vulkanický útvar, protože oba ostrovy stojí na společném podmořském soklu. Jinde se pro Lanzarote samostatně uvádí 15,5 milionu let. Rozdíl není chyba. Je to rozdíl v tom, jestli se počítá sokl, nebo jednotlivý ostrov.
Tindaya, hora rytin a spor o její nitro
Montaña Tindaya stojí osamoceně v pláních Esquinzo v obci La Oliva a měří něco přes čtyři sta metrů. Geologicky je to traquytový pahýl, španělsky pitón traquítico, tedy erozní zbytek křemenno-traquytového dómu prostoupeného sítí bazaltových dajek. Stáří se odhaduje na 18,7 milionu let, tedy miocén. Není to mladá sopka, není to kráter a nikdy nevybuchla v podobě, jakou dnes vidíme.
Je to tvrdé jádro, které zbylo poté, co eroze odnesla měkčí okolí. Odborně se tomu říká inverze reliéfu a lépe než cokoli jiného to vysvětluje, proč ostrov vypadá, jak vypadá. Hora má několik statutů ochrany naráz: přírodní památka o rozloze 186,7 hektaru, bod geologického zájmu a kulturní památka.
Na vrcholu a horních svazích je 268 petroglyfů v 57 panelech s převahou podomorfů, tedy rytin ve tvaru lidských chodidel. Jiný zdroj mluví o 312 párech chodidel. Není to rozpor, jsou to dvě různé počítací jednotky, a spojení obou údajů do jednoho čísla by byla nepravda. Autory byli předkoloniální obyvatelé ostrova, majos, a rytiny se datují zhruba dva tisíce let zpět.
Badatelé je spojují s kultem slunce a deště, ale je to interpretace, ne doložený fakt. Dokumentace kulturní památky mluví o možná největší koncentraci podomorfů na světě. Legendy o čarodějnicích a o energetických liniích doložené nejsou.
Nejsilnější příběh hory je ale mladší. Sochař Eduardo Chillida navrhl proříznout Tindayu a vytvořit v jejím nitru krychlovou dutinu o hraně padesáti metrů s přístupovým tunelem a dvěma svislými světlíky. Chillida zemřel roku 2002. Ekologické organizace a iniciativa Tindaya no se toca namítaly, že památková ochrana kryla jen vrcholové rytiny, ne horu jako celek; znepokojení vyjádřil i poradní orgán ICOMOS.
V březnu 2023 schválila Rada historického dědictví Kanárských ostrovů rozšíření ochrany na celou horu v kategorii archeologická zóna a rozhodnutí vyšlo na jaře 2023 v úředním věstníku. Formální zrušení projektu doložit nelze, doložené je jen to, že po rozšíření ochrany fakticky ztratil půdu pod nohama. Spor trval přes dvacet let. Od roku 1991 se přitom ve spodních partiích hory těžila traquyta a jizvy po lomu jsou dodnes vidět.
Malpaís, cuchillos a mladé sopečné pole
Malpaís je kanárský termín pro surové ostré lávové pole, doslova špatná země. Termín je funkční, ne poetický: pojmenovává půdu, která se nedala vzít pod pluh. Na Fuerteventuře jsou malpaísy vázané na nejmladší sopečnou fázi, tedy na struskové kužely středu a severu.
Malpaís Grande ve středové pláni je chráněná krajina, španělsky paisaje protegido, ne přírodní památka; tak ho vede úřední dokumentace plánu, i když část zdrojů tvrdí něco jiného. Měří 3 245,3 hektaru, z toho 1 078,9 ha v obci Antigua a 2 166,4 ha v obci Tuineje. Stáří lávového pole se uvádí řádově v desítkách tisíc let, ale opírá se o slabší zdroj. Sousedí s přírodními památkami Los Cuchillos de Vigán a Caldera de Gairía.
Cuchillo znamená nůž a cuchillos jsou ostré souběžné hřebeny oddělené hlubokými roklemi, které vznikly erozí starých štítových sopek. Vypadají jako obrácené kýly lodí a jsou to zbytky prostor mezi barranky, jež voda vyhloubila do sopečného štítu. Cuchillos jsou to, co ze sopky zbude, když ji necháte dvacet milionů let stát v pasátu.
Ajuy, nejstarší kámen souostroví
Ajuy je vesnice na západním pobřeží v obci Pájara, uvnitř venkovského parku Betancuria, a pro tenhle text je to geologická lokalita, ne pláž. Horniny jsou tu staré přes sedmdesát milionů let, jsou křídové a vznikly v hlubinách moře. Jsou to nejstarší horniny celých Kanárských ostrovů a patří k bazálnímu komplexu. Přírodní památkou byla lokalita vyhlášena roku 1987.
Jde o oceánskou kůru a sedimenty z hloubky kolem tří tisíc metrů, které se za miliony let vyzdvihly nad hladinu a dnes se dají prohlédnout suchou nohou. V sedimentárních vrstvách jsou fosilie mořských plžů a procházejí jimi vulkanické intruze. Lokalita bývá řazena mezi sto padesát prostorů největšího geologického zájmu na světě, ale ověřit se to primárně nepodařilo.
Nad pláží vede vydlážděná stezka podél útesu k jeskyním Cuevas de Ajuy. Jejich vznik popisují zdroje dvojím způsobem: jako útvary vytvořené lávovými proudy v útesech, nebo jako výsledek mořské abraze ve vápencích. Obojí spojuje formulace, že jsou to jeskyně vyhloubené mořem v horninách starších než celý zbytek souostroví. Pláž pod vesnicí má černý sopečný písek a její popis patří samostatnému textu o plážích.
Kozy, sýr majorero a větrné mlýny
Koza majorera je autochtonní plemeno ostrova, vzniklé křížením předhispánských koz s plemeny evropského i afrického původu, a je to hlavní hospodářské zvíře i základ místní kuchyně. Dojivost se uvádí průměrně kolem 550 litrů za laktaci a až 750 litrů ročně. Fuerteventura má nejpočetnější kozí stáda z Kanárských ostrovů, konkrétní počty kusů se ale v přehledech liší řádově. Vedle kozy má ostrov ještě osla a velblouda majorero a psí plemeno perro bardino.
Sýr majorero dostal španělské označení původu 16. února 1996 jako první kozí sýr Španělska a evropskou ochranu DOP mu přiznalo nařízení z 20. února 1999. Produkční oblastí je všech šest obcí ostrova. Vyrábí se z mléka kozy majorery a u sýrů určených ke zrání se smí přidat až patnáct procent mléka kanárské ovce.
Mlýny stály na ostrově kvůli gofiu, tedy mouce z mletých pražených obilnin. Rozdíl proti běžné mouce je v pořadí operací: zrno se nejdřív praží a teprve pak mele. Hotové gofio je trvanlivé, což na suchém ostrově rozhodovalo.
Španělština rozlišuje molino a molinu a není to jazyková hříčka, ale konstrukční rozdíl. Molino je kamenná věž ve tvaru komolého kužele, na které se otáčí jen dřevěná kápě s perutěmi. Molina je kanárský vynález devatenáctého století od Isidra Ortegy z La Palmy: nad pevnou přízemní budovou stojí celá otočná dřevěná konstrukce. Molina byla lehčí a levnější, proto se rozšířila.
Jak se na suchém ostrově hospodařilo s vodou
Fuerteventura nemá jediný stálý vodní tok. Údolím, kterým se říká barrancos, teče voda jen po dešti. Kombinace nízké nadmořské výšky a srovnaného starého reliéfu znamená, že ostrov nezachytává pasátovou vlhkost tak jako vysoké západní ostrovy s jejich mořem mraků. Veškerá pitná voda dnes pochází z odsolování mořské vody reverzní osmózou.
Historické řešení bylo jiné a je vidět v krajině dodnes. Gavia je rovná parcela obklopená valy z udusané hlíny, kterým se říká trastones. Zachycuje splachovou vodu, jež po vzácných, ale prudkých deštích stéká ze svahů a roklemi. Voda se na parcele zadrží, vsákne se do podloží a nasytí půdní profil natolik, že se na něm dá hospodařit bez zálivky. Gavia zároveň brání ztrátě půdy, protože zachytává bahno a sedimenty nesené splachem.
Podstata není v množství srážek, ale v jejich charakteru. Když už zaprší, prší prudce, a bez gavií voda odteče do moře i s ornicí. Odborné práce popisují gavii jako systém oázifikace a zabývají se hlavně tím, jak se sousedé domlouvali, kdo bere vodu z kterého barranca a v jakém pořadí.
Vedle gavií jsou v korytech nateros, tedy zídky z kamene kladeného nasucho napříč barrancem. Zbrzdí splachovou vodu a nechají se zanést sedimentem, takže za nimi postupně vznikne nová půda. Rozdíl je zásadní: gavia je parcela v pláni, která bere vodu ze svahu, natero je zídka v korytě, která půdu teprve vyrábí.
Sedm zastavení podél silnice FV-30
Páteří vnitrozemí je silnice FV-30, horský tah se serpentinami přes hřeben masivu Betancurie. Kdo chce vidět střed ostrova, jede tudy. Pořadí vede od severu k jihu.
- Montaña Tindaya. Osamělý traquytový pahýl v pláních Esquinzo, vidět je z velké části severu ostrova. Rytiny jsou nahoře a výstup na vrchol není volný.
- Valle de Santa Inés. Údolí, kterým silnice stoupá k hřebeni, s políčky, kamennými zídkami a gaviemi po obou stranách.
- Corrales de Guise se sochami Guise a Ayose. Dvě bronzové postavy vysoké 4,5 metru od Emiliana Hernándeze představují krále Maxoraty a Jandíe, tedy dvě království, na která byl ostrov před dobytím rozdělený.
- Mirador Morro Velosa. Jiná vyhlídka, dosažitelná odbočkou před sochami, a v českých textech pravidelně zaměňovaná s předchozím místem.
- Betancuria. Kostel Santa María, ruiny kláštera San Buenaventura, archeologické muzeum a jádro nejstaršího evropského sídla souostroví.
- Vega de Río Palmas. Palmové háje, kostel s alabastrovou soškou patronky ostrova a odbočka do soutěsky k přehradě Las Peñitas a ke skalnímu oblouku Arco de las Peñitas.
- Ajuy. Odbočka z Pájary k západnímu pobřeží, vydlážděná stezka k jeskyním a odkryv nejstarších hornin celého souostroví.
Vnitrozemí se nepřekrývá se severem s dunami a Lobos ani s poloostrovem Jandía, kde stojí nejvyšší bod ostrova, a dá se s kteroukoli z nich spojit. Další destinace jsou na rozcestníku kam vyrazit na dovolenou.
Časté otázky
Proč byla Betancuria hlavním městem, když leží ve vnitrozemí?
Právě proto. Ostrov byl v dosahu korzárských nájezdů a osada schovaná v údolí za hřebenem nebyla z moře vidět. Údolí navíc drželo vodu, což je na ostrově bez stálých toků podstatnější než přístup k přístavu. Ochrana ale nebyla úplná: roku 1593 Betancurii přesto vypálily berberské oddíly. Hlavní město se přesunulo na pobřeží až v devatenáctém století.
Je Fuerteventura opravdu nejstarší kanárský ostrov?
V běžném významu ano, jen je potřeba říct, co se měří. Ostrov vystoupil nad hladinu zhruba před dvaceti miliony lety, což je nejvíc ze všech ostrovů souostroví. Horniny bazálního komplexu sahají do křídy, tedy řádově sedmdesát milionů let, jenže v té době ostrov ještě neexistoval. Hodnota 20,2 milionu let platí pro dvojici Lanzarote plus Fuerteventura na společném soklu.
Co je bazální komplex a proč je zrovna tady výjimečný?
Je to vnitřek staré sopečné stavby, který eroze odkryla: oceánská kůra, mořské sedimenty, plutonity a hustá síť dajek. Normálně leží hluboko pod povrchem. Na Kanárských ostrovech je odkrytý jen na třech ostrovech ze sedmi, na Fuerteventuře, La Gomeře a La Palmě. Odborná literatura uvádí, že v takové úplnosti se tyhle odkryvy nevyskytují nikde na světě.
Dá se vylézt na Montañu Tindaya?
Hora má režim ochrany a výstup na vrchol není volný. Důvodem jsou rytiny, které leží nahoře a na horních svazích, ne u paty. Tindaya je přírodní památka i kulturní památka a od roku 2023 se ochrana vztahuje na celou horu. Konkrétní podmínky přístupu se v čase mění, takže se ověřují před cestou.
Co je gavia a k čemu na ostrově byla?
Gavia je rovná zemědělská parcela obklopená valy z udusané hlíny, kterým se říká trastones. Zachytává splachovou vodu, nechá ji vsáknout a nasytí půdní profil natolik, aby se na parcele dalo hospodařit bez zálivky. Zároveň zadrží bahno a živiny, které by jinak odtekly do moře. Nejde o množství srážek, ale o to, že když už zaprší, prší prudce.
Jaký je rozdíl mezi molinem a molinou?
Je konstrukční, ne jazykový, a v českém překladu se ztrácí, protože obojí je větrný mlýn. Molino je kamenná věž ve tvaru komolého kužele, na které se otáčí jen dřevěná kápě s perutěmi. Molina je nízká zděná budova, nad kterou stojí celá otočná dřevěná konstrukce. Molino je starší typ, molina je kanárský vynález devatenáctého století.
Proč je pláž v Ajuy černá, když jsou ostatní pláže ostrova světlé?
Protože je to jiný materiál. Velké pláže ostrova jsou z biogenního karbonátového písku, tedy z rozdrcených schránek mořských organismů. Písek v Ajuy je sopečný a pochází z okolních hornin. Ajuy je proto spíš geologická lokalita než koupací místo a zajímavější než pláž jsou tu vrstvy v útesu a jeskyně nad ní.
Kolik času si na vnitrozemí vyhradit?
Praktičtější než počítat minuty je počítat zastavení. Silnice FV-30 je horský tah se serpentinami a jede se po ní pomalu, takže na sedm zastavení popsaných výš vyjde celý den. Kdo chce jen Betancurii, vyhlídku nad ní a jednu procházku, vystačí s půldnem. Ajuy leží stranou hlavní osy a přidává další odbočku.
Zdroje: Ley 12/1987 a Ley 12/1994 de Espacios Naturales de Canarias; Ayuntamiento de Betancuria; Gobierno de Canarias, CanariWiki a tisková zpráva k rozšíření ochrany rytin na Tindayi; Boletín Oficial de Canarias č. 71 z 12. dubna 2023; Instituto Geológico y Minero de España, inventář IELIG; IDE Canarias, Plan Especial Paisaje Protegido de Malpaís Grande; Consejo Regulador de la DOP Queso Majorero; Ministerio de Agricultura, portál Caminos Naturales a IGP Gofio Canario; MITECO, ficha biosférické rezervace Fuerteventura; UNESCO MAB a BOE-A-2010-1544; Perdomo a Palerm, El sistema de cultivo en gavias de Fuerteventura; es.wikipedia a en.wikipedia jako doplňkové zdroje.