Fuerteventura je ostrov, který se dá popsat jedinou větou španělského ministerstva: je to jedna z největších pouštních a polopouštních oblastí Evropské unie. Druhý největší kanárský ostrov po Tenerife leží zhruba sto kilometrů od afrického pobřeží a je zároveň nejplošší a nejstarší ze souostroví. Kdo sem přijede s představou zelených hor, bude překvapený. Kdo sem přijede za pískem, prostorem a tichem, dostane víc, než čekal.
Zvláštní je i to, jak málo je ostrov zastavěný. Zástavba se drží tří pólů, severního, středního a jižního, a zbytek území včetně celého západního pobřeží zůstal stranou. Celý ostrov je od roku 2009 biosférickou rezervací UNESCO a ostrovní rada dlouhodobě prosazuje politiku „více kvality, méně kvantity“, tedy vědomé brzdění turistického růstu. Tenhle text je rozcestník celého ostrova a odkazuje na sedm podrobných článků.
Ve zkratce
| Rozloha | 1 659,74 km², druhý největší kanárský ostrov po Tenerife |
| Pořadí podle obyvatel | čtvrtý nejlidnatější ostrov souostroví |
| Rozměry | 100 km délky, 31 km v nejširším místě, nejužší šíje kolem pěti kilometrů |
| Vzdálenost k Africe | zhruba sto kilometrů k africkému pobřeží |
| Nejbližší soused | Lanzarote přes průliv Estrecho de la Bocaina, zhruba 11 až 15 km |
| Nejvyšší bod | Pico de la Zarza na poloostrově Jandía, 807 m |
| Vynoření ostrova | zhruba před dvaceti miliony let |
| Poslední sopečná činnost | zhruba před 4 000 až 5 000 lety |
| Klima | BWh podle Köppena, tedy horké pouštní klima |
| Srážky | 98 mm ročně na stanici letiště, období normály 1981 až 2010 |
| Sluneční svit | 2 836 hodin ročně podle téže normály |
| Pobřeží | zhruba 326 km, z toho asi 77 km tvoří pláže, metodiky se liší |
| Ochrana | celý ostrov je biosférická rezervace UNESCO od roku 2009 včetně mořského pásu |
| Správní členění | šest obcí, hlavní město Puerto del Rosario |
| Voda | žádný stálý vodní tok, veškerá pitná voda z odsolování reverzní osmózou |
Kde Fuerteventura leží a jak je velká
Ostrov je protáhlý pruh o délce sto kilometrů a šířce jednatřicet kilometrů v nejširším místě. Uprostřed ho zužuje šíje Istmo de la Pared na kolem pěti kilometrů a tím ho dělí na severní Maxoratu a jihozápadní poloostrov Jandía. S rozlohou 1 660 km² je druhým největším ostrovem souostroví po Tenerife, podle španělského ministerstva dokonce druhým největším v celé Makaronésii. Počtem obyvatel je ale až čtvrtý, a ten nepoměr je pro ostrov určující.
Z kanárských ostrovů leží Fuerteventura nejblíž Africe. Zdroje uvádějí zhruba sto kilometrů k africkému pobřeží a přesnější číslo se liší podle toho, odkud a kam se měří. Na sever od ostrova je přes průliv Estrecho de la Bocaina vidět Lanzarote; průliv je široký zhruba jedenáct až patnáct kilometrů a hluboký kolem čtyřiceti metrů. Oba ostrovy stojí na společném podmořském soklu, což vysvětluje řadu jejich podobností.
Blízkost Afriky není jen zeměpisná kuriozita. Určuje klima, protože sem od jihovýchodu proniká suchý pouštní vzduch a s ním prach Sahary. Určuje i to, jak ostrov vypadá: nízký reliéf nedokáže zachytit vlhkost, kterou nesou oceánské mraky, takže tu nevznikl mlžný les ani stálý povrchový odtok. Fuerteventura je proto podle Köppenovy klasifikace BWh, tedy horká poušť, a je jednou z největších pouštních a polopouštních oblastí Evropské unie.
Nejstarší kanárský ostrov a tři různé časy
Fuerteventura se běžně označuje za nejstarší kanárský ostrov a je to opodstatněné. Nad hladinu vystoupila zhruba před dvaceti miliony let, tedy dřív než ostatní ostrovy souostroví. Španělské ministerstvo jde ještě dál a označuje ji za nejstarší ostrov celé Makaronésie a za jeden z nejlepších geopaleontologických pozorovacích bodů celé oblasti. Potíž je v tom, že slovo „nejstarší“ se u sopečného ostrova dá měřit několika způsoby a každý dává jinou odpověď.
Tři čísla, která kolem Fuerteventury kolují, nejsou tři verze jedné veličiny, ale tři různé veličiny. Ostrov se vynořil zhruba před dvaceti miliony let. Většina dnešního povrchu je řádově pětkrát mladší, protože ho přetvořily pozdější erupce a eroze. A nejstarší horniny, které na ostrově vystupují, sahají do křídy, tedy řádově sedmdesát milionů let zpátky. V té době ale žádná Fuerteventura neexistovala, ostrov tehdy ostrovem nebyl.
Ty nejstarší horniny tvoří bazální komplex: vnitřek staré sopečné stavby, který eroze odkryla na povrch. Patří do něj oceánská kůra a mořské sedimenty od rané jury po pozdní křídu, oligocenní podmořské vulkanity, plutonity a hustá síť dajek. Bývá označovaný za nejúplnější odkryv svého druhu a za největší známou síť magmatických kanálů. Na Kanárských ostrovech je vidět jen na třech ostrovech ze sedmi a nejlépe na dvou místech, o kterých píše samostatný článek.
Nejlépe se dá bazální komplex prohlédnout v masivu Betancuria a na pobřeží u Ajuy, kde jsou mořské sedimenty z hloubky kolem tří tisíc metrů přístupné pěšky. Geologii, kozám i mlýnům se věnuje článek o Betancurii a vnitrozemí ostrova. Poslední sopečná činnost tady proběhla zhruba před čtyřmi až pěti tisíci lety, takže na rozdíl od sousedního Lanzarote je Fuerteventura ostrov erodovaný, ne čerstvě přelakovaný.
Klima ve zkratce a kdy na Fuerteventuru jet
Klimatická čísla pro ostrov pocházejí z jediné stanice s publikovanou normálou, a to z letiště u Puerto del Rosario, index C249I, období 1981 až 2010. Roční průměr je 21,1 °C, průměrné denní maximum 24,3 °C a průměrné noční minimum 17,8 °C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrem 17,6 °C, nejteplejším srpen s průměrem 24,6 °C. Roční rozdíl mezi nimi je sedm stupňů, což je na evropské poměry velmi málo.
Prší tu skoro vůbec. Roční úhrn je 98 mm a rozloží se do necelých šestnácti dnů se srážkou nad milimetr, přičemž devět desetin spadne mezi říjnem a březnem. Červen, červenec a srpen mají v normále nulu. Sluneční svit dává součet měsíčních hodnot 2 836 hodin ročně, nejvíc v červenci a nejméně v prosinci. Podle normály na ostrově nikdy nemrzne a nesněží.
Moře je chladnější, než by teplota vzduchu napovídala, protože kolem ostrova proudí Kanárský proud a u afrického pobřeží se přidává výstup studené vody z hloubky. Nejchladnější je v únoru a v březnu, kolem 18 až 19 °C, nejteplejší v září a v říjnu, 22,5 až 23 °C. Tahle čísla pocházejí ze sekundárních databází nad satelitními odhady, protože primární španělská měsíční řada pro Fuerteventuru neexistuje.
Z toho plyne jednoduché doporučení: nejlepší kombinaci teplého moře, ustupujícího větru a ještě suchého počasí nabízí září a říjen, nejhorší dohlednost a nejchladnější vodu únor a březen. Podrobnou tabulku měsíc po měsíci i sekci o teplotě moře najdete v článku o tom, jaké je počasí na Fuerteventuře po měsících. Zvláštní kapitolou je calima, tedy zákal z prachu Sahary, kterému jsou východní ostrovy vystavené nejvíc.
Vítr, který ostrovu dává charakter
Fuerteventura je proslulá větrem a je to pravda, jen ne tak, jak se to obvykle podává. Vítr sem přináší pasát, který vzniká na východním boku Azorské tlakové výše a rotací Země se stáčí od severovýchodu. Fouká celoročně a rozdíl mezi největrnějším a nejklidnějším měsícem je podle sekundární databáze necelých devět kilometrů v hodině. Přesnější je proto říct, že vítr neustává, jen slábne.
Vrchol větrné sezony spadá do poloviny léta a odeznívá v září, nejklidnější bývá říjen a pak měsíce na přelomu roku. Zajímavé je, že měsíční rekordy nárazů jdou proti tomu: nejsilnější naměřený náraz 120 km/h padl v listopadu, kdežto srpen má vůbec nejnižší rekord roku. Pasát dělá vytrvalost, atlantické tlakové níže dělají extrémy, a jsou to dvě různé věci.
Pro dovolenou to znamená hlavně jedno: chráněné je to, co má mezi sebou a severovýchodem pevninu. Klidněji bývá v jihozápadně otevřených zátokách, pod útesy a uvnitř podkovovitých zálivů. Neplatí ale zjednodušení, že „na jihu nefouká“, protože na špičce poloostrova Jandía vydává meteorologická služba větrné výstrahy. Celé rozhodování rozebírá článek o tom, jak funguje vítr na Fuerteventuře a vodní sporty.
Pobřeží, pláže a koupání
Pobřeží měří zhruba 326 kilometrů a asi 77 kilometrů z toho tvoří pláže, i když se metodiky měření liší. Anglická Wikipedie napočítala 152 samostatných pláží a ostrov má největší podíl písčitého pobřeží ze všech kanárských ostrovů. Písek přitom není jeden: světlý biogenní na severu a na jihu, černý sopečný na východě a v západních zálivech, oblázky nazývané callaos na západní straně.
Zásadní je rozdíl mezi závětrnou stranou, španělsky sotavento, a návětrnou, barlovento. Jihovýchodní a východní strana je krytá, západní a severozápadní je otevřená do Atlantiku a vlny na ní přicházejí ze severozápadu nezávisle na tom, odkud fouká. Právě na téhle otevřené straně leží nejfotogeničtější a zároveň nejnebezpečnější pláže ostrova, včetně Cofete se silnými trhacími proudy a bez jakéhokoli dohledu.
Modrou vlajku má na ostrově jedenáct pláží ve čtyřech obcích, ale vlajka měří vybavenost, dohled a řízení, ne krásu, takže divoká pláž ji z definice mít nemůže. Souhrn pláží s plavčíkem neexistuje ani na úrovni ostrovní rady, ani po obcích, a to je informace sama o sobě. Přehled podle povahy pobřeží, včetně mělké laguny u pláže Sotavento a takzvané Popcorn Beach, má článek o tom, jaké jsou pláže na Fuerteventuře.
Sever ostrova: Corralejo, duny a Lobos
Severní pól zástavby drží Corralejo, největší turistické středisko ostrova a zároveň skutečné město, ne vesnice. Jižně od něj se táhne dunové pole dlouhé zhruba deset kilometrů a široké kolem dvou a půl kilometru, největší na Kanárských ostrovech. Chráněné je od roku 1982, kdy vznikl společný park s ostrovem Lobos, a od roku 1994, kdy byl zákonem rozdělen na dva samostatné parky.
Písek dun je biogenní, tvoří ho téměř z devadesáti procent uhličitany a křemen v něm prakticky není. Vzniká rozdrcením schránek měkkýšů, vápnitých řas a koster mořských organismů, kanársky se mu říká jable. Saharský prach je v sedimentech ostrova doložený, ale jako jemná příměs, ne jako zdroj dun. Celé pole se navíc jako celek posouvá ve směru pasátu, je to transgresivní dunový systém, ne statická hromada.
Zhruba dva kilometry od pobřeží leží ostrůvek Lobos, vlastní přírodní park o rozloze 467,9 hektaru s nejvyšším bodem Montaña La Caldera. Vstup je řízený: únosná kapacita je dvě stě současně přítomných návštěvníků a den je rozdělený do časových bloků, což české texty pravidelně komolí. Sever ostrova včetně El Cotilla popisuje článek o tom, co nabízí Corralejo, duny a ostrov Lobos.
Jih ostrova: Jandía, Morro Jable a Cofete
Jižní pól tvoří Morro Jable a Costa Calma na poloostrově Jandía, tedy v obci Pájara, která je rozlohou největší obcí ostrova. Poloostrov chrání přírodní park o rozloze 14 318,5 hektaru, což je téměř devět procent ostrova a víc než třetina území obce. První zákonná ochrana pochází z roku 1987, dnešní kategorii dostal park v roce 1994. Národní park na Fuerteventuře žádný není a „parque natural“ se tak nepřekládá.
Na hřebeni poloostrova stojí nejvyšší bod ostrova Pico de la Zarza, 807 metrů. Na jeho odvrácené, návětrné straně leží Cofete, dlouhé pobřeží dostupné jen po zhruba dvaceti kilometrech nezpevněné cesty z Morro Jable. Trvalé osídlení tu je od roku 1811 a hřbitov nad pláží pochází z počátku devatenáctého století. Koupání se v Cofete nedoporučuje: silné trhací proudy, žádný plavčík, žádné služby a ve velké části oblasti ani signál.
Nad Cofete stojí Villa Winter, dům, kolem kterého se drží legendy o nacistické základně a ponorkách. Nepotvrdily se: letecké snímky americké armády z 26. září 1945 ukazují Cofete prázdné a stavba domu začala až v roce 1946. Doložené jsou naopak zásobovací operace německých ponorek, ale na Gran Canarii. Poloostrov, jeho krajinu i dva majáky vzdálené od sebe 132 let popisuje článek o oblasti Jandía, Morro Jable a Cofete.
Vnitrozemí, Betancuria a suchá krajina
Vnitrozemí je ta část ostrova, kterou většina návštěvníků mine, a přitom je nejstarší. Uprostřed leží masiv Betancuria s nejvyšší výškou kolem 762 metrů a s největším chráněným územím ostrova, venkovským parkem o rozloze 16 544,3 hektaru. Kategorie „parque rural“ není slabší ochranou, ale sladěním se skutečností: uvnitř parku se bydlí a hospodaří, jsou tam obce, pastviny i pole.
Krajina vnitrozemí je učebnice eroze. Ostré souběžné hřebeny oddělené hlubokými roklemi, kterým se říká cuchillos, jsou tím, co ze sopky zbude, když ji necháte dvacet milionů let stát v pasátu. Vedle nich leží malpaís, tedy surová ostrá lávová pole, doslova „špatná země“, půda, která se nedala vzít pod pluh. Největší z nich, Malpaís Grande, je chráněnou krajinou o rozloze 3 245,3 hektaru.
Samostatnou kapitolou je Montaña Tindaya, něco přes čtyři sta metrů vysoký traquytový pahýl, erozní zbytek dómu, ne kráter. Na jejích svazích je 268 petroglyfů v 57 panelech s převahou rytin ve tvaru lidských chodidel; jiný zdroj mluví o 312 párech chodidel a jsou to jiné počítací jednotky. Hora má režim ochrany a výstup na vrchol není volný.
Šest obcí a tři póly zástavby
Ostrov se dělí na šest obcí: Antigua, Betancuria, La Oliva, Pájara, Puerto del Rosario a Tuineje. Pájara je největší rozlohou a drží celý jih včetně Jandíi a Cofete. La Oliva drží celý sever včetně dun a ostrova Lobos. Puerto del Rosario je hlavní město a nejlidnatější obec, turisticky ale vedlejší. Betancuria je nejmenší, má pod tisíc obyvatel a je to bývalé hlavní město.
Zástavba se soustředila do tří pólů: sever s Corralejem, střed s Caletou de Fuste a jih s Morro Jable a Costa Calmou. Většina území ostrova a prakticky celý západní pás zůstaly stranou, takže tu je přes sto kilometrů téměř nedotčeného západního pobřeží, jeden z nejlépe zachovaných pobřežních celků souostroví. Sídel je zhruba sto a mezi nimi bývají desítky kilometrů prázdna.
Když si ostrov rozdělíte podle témat, projdete ho celý:
- Nejdřív načasování, protože rozdíl mezi únorem a říjnem je tady větší než rozdíl mezi severem a jihem, viz měsíční přehled počasí.
- Pak vítr, který rozhoduje o tom, jestli si budete číst na lehátku, nebo držet ručník, viz rozbor větrné sezony.
- Potom výběr pobřeží podle povahy vody a podle rizik, viz přehled pláží podle povahy.
- Sever jako základnu pro duny, ostrůvek Lobos a výlet na sousední ostrov, viz severní část ostrova.
- Jih jako základnu pro poloostrov, nejvyšší vrchol a divoké návětrné pobřeží, viz jižní část ostrova.
- Vnitrozemí na den, kdy fouká moc, viz Betancuria a suchá krajina.
- A pokud jedete s rodinou, ještě jedno kritérium navíc, viz Fuerteventura s dětmi.
Celý ostrov je biosférická rezervace
UNESCO vyhlásilo Fuerteventuru biosférickou rezervací 27. května 2009 v rámci programu Člověk a biosféra. Rezervace nezahrnuje výsek ostrova, ale celé jeho území, a k tomu mořský pás pěti námořních mil na západě a tří mil kolem zbytku ostrova. Souš v rezervaci měří 166 139,40 hektaru a moře 188 675,85 hektaru, takže víc než polovina rezervace je moře. Dohromady jde zhruba o 350 tisíc hektarů.
Že rezervace opravdu pokrývá celý ostrov, se dá ověřit nezávisle: pevninská část odpovídá 1 661,39 km², což je prakticky přesně rozloha ostrova. Správcem je ostrovní rada, v rezervaci jsou všechny obce a žijí v ní všichni obyvatelé ostrova. Uvnitř je kolem třinácti chráněných území o ploše zhruba 477 km², tedy skoro třetina souše, byť se metodiky počítání kategorií liší.
Za tou ochranou stojí konkrétní přírodní hodnoty. Na ostrově roste 721 taxonů cévnatých rostlin, z toho 42 kanárských endemitů a 15 druhů, které nerostou nikde jinde. Z bezobratlých je zaznamenáno 1 771 druhů, z nich 120 výlučně zdejších. Ve vodách kolem ostrova žije 22 druhů kytovců a čtyři druhy mořských želv. Symbolem ostrova je drop hubara a euphorbie zvaná cardón de Jandía.
Dvě věci jsou přitom zcela výlučné. Fuerteventura hostí největší známé populace dropa hubary pro celý druh a je jediným místem Kanárských ostrovů, kde ještě přežívá kanárský sup mrchožravý, místně zvaný guirre. K tomu se ostrov přihlásil k procesu UNESCO Starlight na ochranu noční oblohy a jeho rezervace je jediná, která je přidruženým členem znalostní sítě světové turistické organizace.
Voda, kterou ostrov nemá
Fuerteventura nemá jediný stálý vodní tok. Roklemi, kterým se říká barrancos, teče voda jen po deštích, a i ta se z velké části nezadrží: až osmdesát procent zimní srážkové vody odteče nevyužito do oceánu, protože ji nemá co zachytit. Vegetace se neobnovuje mimo jiné kvůli staletím volné pastvy koz. Ostrov tedy není suchý jen proto, že málo prší, ale i proto, že to málo neudrží.
Tradiční odpovědí byly gavie, tedy ohrazená pole, do kterých se svádí a zadržuje dešťová voda z povodí, k nim nateros, tedy zídky postavené napříč korytem rokle, které zadrží vodu a nechají se zanést sedimentem. Hrázkám se říká trastones. Je to staletý systém hospodaření s půdou a s vodou zároveň a spolu s větrnými mlýny, kamennými ohradami pro kozy a vápennými pecemi tvoří to, co z krajiny vnitrozemí zbylo.
Dnes veškerá pitná voda pochází z odsolování mořské vody reverzní osmózou. Zajišťuje ho veřejný svazek všech obcí a ostrovní rady ve třech výrobních centrech: v Puerto del Rosario, v Gran Tarajal a v Corraleju. Ostrov opakovaně řeší, jestli má dost vody, a odsolovací kapacita se rozšiřuje. Turisté přitom spotřebují zhruba dvojnásobek vody proti místním obyvatelům, takže je to téma, které se dovolené přímo dotýká.
Kozy, sýr majorero a holý ostrov
Koza majorera je autochtonní plemeno ostrova, vzniklé křížením předhispánských koz s plemeny evropského i afrického původu. Dojivost má průměrně 550 litrů za laktaci a až 750 litrů ročně, což je na suchý ostrov pozoruhodné. Autochtonní plemena jsou tu tři, koza, osel a velbloud, k tomu ještě psí plemeno perro bardino. Kozy jsou zároveň jedním z důvodů, proč se vegetace ostrova neobnovuje.
Ze zdejšího mléka se vyrábí sýr majorero. Španělské označení původu získal 16. února 1996 jako vůbec první kozí sýr Španělska, evropskou ochranu DOP pak 20. února 1999. Vyrábí se převážně z kozího mléka, může obsahovat až patnáct procent ovčího, a zraje potřený papričkovým olejem nebo gofiem. Vedle něj patří k tradičním produktům ostrova rajče, plod opuncie, fík a ryba sušená způsobem zvaným jareado.
Od Majorerů k dobytí a k Betancurii
Původní jméno ostrova bylo Erbania a jeho obyvatelé žili v jeskyních a polozahloubených obydlích; první osadníci přišli pravděpodobně ze severní Afriky. Podle tradice byl ostrov rozdělený na dvě království oddělená zdí přes šíji La Pared, severní Maxoratu pod králem Guizem a jižní Jandíu pod králem Ayozem. Odtud pochází jméno šíje, La Pared znamená zeď. Archeologické doložení té zdi je ale slabé.
Dobývání začalo v roce 1402 pod velením francouzských rytířů Jeana de Béthencourt a Gadifera de la Salle, kteří přistáli jen se třiašedesáti námořníky z původních dvou set třiaosmdesáti. V roce 1404 založili Betancurii, první evropskou osadu na ostrově a nejstarší na celých Kanárských ostrovech, a o rok později bylo dobývání dokončeno. Fuerteventura padla spolu s Lanzarote jako první ze souostroví, zbytek o desítky let později.
V roce 1424 zřídil papež Martin V. bulou z Betancurie biskupství, které zahrnovalo všechny kanárské ostrovy kromě Lanzarote; zrušeno bylo už v roce 1431. Dnes má Betancuria pod tisíc obyvatel a ten kontrast je nejlepší jednovětý příběh vnitrozemí. Hlavní město bylo čtyři a půl století ve vnitrozemí, protože pobřeží bylo vystavené nájezdům, a na pobřeží se přestěhovalo až v roce 1859.
Tehdejší hlavní město se jmenovalo Puerto de Cabras, tedy Kozí přístav, a na Puerto del Rosario bylo přejmenováno až v roce 1956. O tom, jakým ostrovem Fuerteventura byla, to říká víc než celé odstavce. První turistický hotel vznikl v roce 1965 a letiště v El Matorral bylo otevřeno v roce 1969, takže masový cestovní ruch sem přišel pozdě. Právě proto je ostrov dodnes tak prázdný.
Co znamená jméno Fuerteventura
Na planisféře Angelina Dulcerta z roku 1339 se ostrov objevuje jako Forte Ventura. Plinius podle dochovaných zmínek uvádí jméno Planaria, tedy Plochá, což sedí: Fuerteventura je nejplošší z velkých kanárských ostrovů. Jméno se vykládá jako spojení slov fuerte a ventura, případně v souvislosti s Fortunatae Insulae, tedy Šťastnými ostrovy. Jistý původ ale neznáme a Wikipedie sama nabízí dva výklady, mezi kterými nerozhoduje.
Oblíbený český omyl zní, že jméno znamená „silný vítr“. Španělské slovo ventura znamená štěstí nebo osud, vítr je viento, takže doslovný převod je spíš „silné štěstí“ nebo „velká odvaha“. Podobně sporné je i jméno obyvatel: majorero se odvozuje jednou od Maxoraty, což bývá překládáno jako „děti země“, jednou od slova maho, což byla obuv z kozí kůže. Obě verze si protiřečí a obě zdroje uvádějí.
Doprava, letiště a proč se bez auta neobejdete
Letiště leží v místní části El Matorral zhruba pět kilometrů jihozápadně od Puerto del Rosario. Vojenské letiště vzniklo na ostrově v roce 1941, pro komerční provoz se otevřelo v roce 1950 a dnešní letiště v El Matorral bylo uvedeno do provozu v roce 1969. Je spojené s víc než osmdesáti destinacemi a Německo se Spojeným královstvím dohromady tvoří přes polovinu mezinárodní dopravy, což vysvětluje, proč je na ostrově slyšet hlavně němčina.
Přístavy jsou čtyři: Puerto del Rosario, Corralejo, Gran Tarajal a Morro Jable. Hlavní přístav ostrova je Puerto del Rosario a slouží hlavně nákladní dopravě, osobní doprava jde přes zbylé tři. Corralejo spojuje ostrov s Lanzarote, Gran Tarajal s Gran Canarií, Morro Jable s Gran Canarií a s Tenerife. Do Playa Blanca na Lanzarote je to z Corraleja zhruba půl hodiny plavby, takže výlet na sousední ostrov jde zvládnout za den.
Po ostrově vedou dvě páteřní silnice, FV-1 z Corraleja do Puerto del Rosario a FV-2 z Morro Jable do Puerto del Rosario. Autobusem se ze severu na jih dostanete zhruba za devadesát minut. Přesto platí, že bez auta je Fuerteventura obtížná: vzdálenosti jsou velké, sídel je asi sto a rozprostřená jsou na 1 660 km². Nejzajímavější místa navíc leží mimo hlavní tahy.
Čím se Fuerteventura liší od sousedních ostrovů
Nejbližším sousedem je Lanzarote a je to zároveň nejužitečnější srovnání, protože oba ostrovy stojí na společném podmořském soklu a sdílejí pasát i sopečnou minulost. Rozdíl je v čase: Lanzarote vypadá, jako by sopky přestaly pracovat předevčírem, Fuerteventura jako by přestaly před věky, což je pravda, protože přestaly. Kdo chce srovnat obě strany průlivu, najde je v průvodci po Lanzarote.
Proti Tenerife je rozdíl svislý. Nejvyšší bod Fuerteventury měří 807 metrů, kdežto Tenerife má vrchol o řád vyšší. Z toho plyne skoro všechno ostatní: nízký ostrov nezachytí pasátovou oblačnost, nemá mlžný les ani stálý povrchový odtok, a proto má pouštní klima a odsolovací stanice. Tenerife je ostrov, kde se během jedné jízdy autem změní klima třikrát, Fuerteventura ostrov, kde se mění hlavně to, jestli fouká.
Gran Canarii se říká kontinent v malém, protože se na malé ploše střídají krajiny. Fuerteventura je přesný opak: velká plocha, jedna krajina, a ta jedna krajina je hodně přesvědčivá. Který z ostrovů komu sedne, rozebírá srovnávací text o tom, který kanárský ostrov vybrat. Dál od Kanárských ostrovů vede rozcestník kam vyrazit na dovolenou.
Šest věcí, které Fuerteventuru odlišují a které jsou doložené španělským ministerstvem nebo odbornou literaturou:
- Je nejstarším ostrovem souostroví a podle ministerstva nejstarším ostrovem celé Makaronésie.
- Nese bazální komplex s jurskou oceánskou kůrou, přístupný pěšky, a bazální komplex je vůbec vidět jen na třech kanárských ostrovech ze sedmi.
- Hostí největší známé populace dropa hubary pro celý druh.
- Je jediným místem souostroví, kde přežívá kanárský sup guirre.
- Má přes sto kilometrů prakticky nedotčeného západního pobřeží.
- Je jednou z největších pouštních a polopouštních oblastí Evropské unie, a to je formulace španělského ministerstva, ne cestovní kanceláře.
Kde se zdroje rozcházejí
U Fuerteventury se rozchází víc údajů, než je u ostrova této velikosti obvyklé, a stojí za to vědět kde. Vzdálenost k africkému pobřeží se uvádí v rozpětí 96 až 100 km podle toho, odkud a kam se měří, a jeden a týž zdroj si v tom někdy protiřečí. Výška Pico de la Zarza je nejčastěji 807 m, ale portál španělského ministerstva zemědělství uvádí 813 m; rozdíl vzniká měřením vrcholu proti geodetickému bodu.
U stáří ostrova se často mísí tři veličiny do jedné. Uvádí se také hodnota 20,2 milionu let, jenže radiometrická tabulka ji nese pro dvojici Lanzarote a Fuerteventura jako pro jeden vulkanický útvar na společném soklu, ne pro Fuerteventuru samotnou. Kdo tabulku opíše bez čtení, napíše, že jsou oba ostrovy stejně staré. Rozdíl není chyba, jen se počítá jednou sokl a podruhé jednotlivý ostrov.
Rozchází se i počet chráněných území, protože ministerstvo vyjmenovává kategorie a jejich součet dává jedenáct, kdežto jiné zdroje mluví o třinácti územích na ploše 477 km². Je to rozdíl metodický, ne věcný. Rozloha ostrůvku Lobos se uvádí 467,9 ha i 4,58 km² a rozloha rezervace vychází podle způsobu součtu o víc než dva tisíce hektarů jinak, přestože oba údaje pocházejí od státní správy.
Poctivé je přiznat, co se doložit nedá vůbec. Publikovanou klimatickou normálu má na celé Fuerteventuře jediná stanice, a to letiště na východním pobřeží; pro Jandíu, Morro Jable, Corralejo ani pro vnitrozemí normála neexistuje a nedopočítává se. Měsíční teplota moře pochází ze satelitních odhadů v sekundárních databázích. A rychlost větru není v normále vůbec, přestože ji stanice měří.
Časté otázky
Kde Fuerteventura leží?
Je to druhý největší ostrov Kanárských ostrovů, patří Španělsku a z celého souostroví leží nejblíž africkému pobřeží, zhruba sto kilometrů od něj. Nejbližším sousedem je Lanzarote, které je přes průliv Estrecho de la Bocaina vidět. Ostrov je protáhlý, měří sto kilometrů na délku a jednatřicet kilometrů v nejširším místě. Uprostřed ho zužuje šíje na kolem pěti kilometrů.
Kdy je nejlepší čas jet na Fuerteventuru?
Nejlepší kombinaci nabízejí září a říjen: moře je na ročním maximu kolem 22,5 až 23 °C, vítr už odeznívá a déšť ještě nezačal. Nejméně vhodné jsou únor a březen, kdy je moře nejchladnější, kolem 18 až 19 °C, a bývá nejhorší dohlednost kvůli calimě. Teplotně je ostrov použitelný celoročně, rozdíl mezi lednem a srpnem je jen sedm stupňů.
Je Fuerteventura opravdu nejstarší kanárský ostrov?
Ano, a podle španělského ministerstva je dokonce nejstarším ostrovem celé Makaronésie. Nad hladinu vystoupila zhruba před dvaceti miliony let. Zároveň ale platí, že většina dnešního povrchu je řádově pětkrát mladší, protože ho přetvořily pozdější erupce a eroze. A nejstarší horniny ostrova jsou naopak řádově třikrát starší než ostrov sám, jenže v té době ostrov ještě neexistoval.
Je celý ostrov biosférická rezervace?
Ano. UNESCO ji vyhlásilo 27. května 2009 a rezervace zahrnuje celé území ostrova, k tomu ještě pás moře pěti námořních mil na západě a tří mil kolem zbytku. Mořská část je přitom větší než pozemní, měří 188 675,85 hektaru proti 166 139,40 hektaru souše. Pevninská hodnota prakticky přesně odpovídá rozloze ostrova, což potvrzuje, že jde opravdu o celé území.
Odkud bere ostrov vodu, když nemá řeky?
Z moře. Fuerteventura nemá jediný stálý vodní tok a veškerá pitná voda vzniká odsolováním mořské vody reverzní osmózou. Výrobní centra jsou tři, v Puerto del Rosario, v Gran Tarajal a v Corraleju, a provozuje je veřejný svazek všech obcí ostrova a ostrovní rady. Bez odsolování by ostrov v dnešní podobě nefungoval a otázka, jestli má dost vody, se opakovaně vrací.
Proč je ostrov tak holý?
Za to může kombinace pouštního klimatu a staletí pastvy. Nízký reliéf ostrova nedokáže zachytit oceánské mraky nabité vlhkostí, které cestují s pasátem, takže sem prakticky neprší. Až osmdesát procent zimní srážkové vody navíc odteče nevyužito do oceánu, protože ji nemá co zachytit. Volně pasené kozy jsou jedním z důvodů, proč se vegetace neobnovuje.
Znamená jméno Fuerteventura silný vítr?
Ne, i když je to rozšířený omyl. Španělské slovo ventura znamená štěstí nebo osud, vítr se řekne viento, takže doslovný převod je spíš silné štěstí nebo velká odvaha. Na mapě z roku 1339 se ostrov objevuje jako Forte Ventura a starší zmínky mu dávají jméno Planaria, tedy Plochá. Jistý původ jména ale neznáme a zdroje mezi výklady nerozhodují.
Obejdu se na ostrově bez auta?
Většinu ostrova bez auta neuvidíte. Sídel je asi sto a jsou rozprostřená na 1 660 km², páteřní silnice jsou jen dvě a nejzajímavější místa leží mimo ně. Autobusem se ze severu na jih dostanete zhruba za devadesát minut, což na přesun mezi středisky stačí. Na duny, na návětrné pobřeží nebo do vnitrozemí už ale ne.
Zdroje: MITECO (ficha Reserva de la Biosfera de Fuerteventura), UNESCO MAB, Cabildo de Fuerteventura, AEMET (stanice Fuerteventura Aeropuerto, normála 1981 az 2010), CAAF, Gobierno de Canarias, ADEAC, CRDOP Queso Majorero, Copernicus Solid Earth, en.wikipedia a es.wikipedia.