Pláže na Fuerteventuře se od sebe neliší ani tak krásou, jako tím, na které straně ostrova leží. Ostrov je dlouhý, úzký a nízký, nemá hřeben, který by zastavil vítr, a jeho osa míří zhruba od severovýchodu k jihozápadu. Právě odtud fouká pasát. Vznikly tak dvě strany s úplně jiným mořem: jedna klidná a mělká, druhá otevřená do Atlantiku.
Tenhle článek je proto přehled celého pobřeží podle povahy koupání, ne podle žebříčku. Vysvětluje, proč je moře na východě jiné než na západě, jak vzniká a mizí laguna Sotavento, co jsou bílé útvary na takzvané Popcorn Beach a proč je modrá vlajka pro výběr pláže mnohem horší vodítko, než se čeká. U každého údaje je řečeno, odkud pochází a co se doložit nedá. Ostatní témata ostrova shrnuje průvodce Fuerteventurou.
Ve zkratce
| Délka pobřeží | zhruba 326 km, metodiky se mezi zdroji liší |
| Z toho pláže | asi 77 km, největší podíl písčitého pobřeží ze všech kanárských ostrovů |
| Dvě strany ostrova | sotavento, tedy závětrná jihovýchodní a východní; barlovento, tedy návětrná severozápadní a západní |
| Barva písku | světlý biogenní na severu a na jihu, černý sopečný na východě a v západních zálivech, oblázky callaos na západě |
| Pláže s modrou vlajkou | jedenáct ve čtyřech obcích: La Oliva, Pájara, Puerto del Rosario a Tuineje |
| Co vlajka měří | vybavenost, dohled, přístupnost a environmentální řízení, ne krásu ani divokost |
| Nejdelší pás světlého písku | pláž Sotavento, kolem 9 km mezi Costa Calma a Morro Jable, pět navazujících úseků |
| Laguna Sotavento | písečná bariéra 100 až 300 m od břehu, laguna dlouhá 3 až 4 km |
| Hloubka laguny | od sotva po kotníky po zhruba 1,5 m, mění se hodinu po hodině s přílivem |
| Popcorn Beach | oficiálně Playa del Bajo de la Burra, obec La Oliva, severní pobřeží |
| Co ty útvary jsou | rodolity, tedy kostry vápnitých řas; rostou jednotky milimetrů za rok |
| Materiál zabavený na letišti | za čtyři měsíce 4 533 kg, z toho 452 kg rodolitů, 640 kg bílého a 309 kg černého písku |
| Rozměry vybraných pláží | Gran Tarajal 800 krát 100 m, Tarajalejo přes 1 300 krát 45 m, Ajuy 270 krát 35 m |
| Souhrn pláží s plavčíkem | neexistuje, ani na úrovni Cabilda, ani po obcích |
| Čtyři hlavní mechanismy rizika | trhací proudy, příliv, absence dohledu a žahavá fauna |
Proč se pláže dělí podle větru, ne podle krásy
Španělština má pro obě strany ostrova vlastní slova a na Fuerteventuře jsou užitečnější než jakékoli hodnocení. Sotavento je závětří, tedy jihovýchodní a východní pobřeží, kam pasát dorazí až po přechodu přes souš. Voda tam bývá klidnější, vlny nižší a vstup do moře snazší. Barlovento je návětří, tedy severozápadní a západní pobřeží otevřené přímo do Atlantiku, s vysokými vlnami, silnými proudy a minimem služeb.
S tím souvisí terminologická past, na které v českých textech ztroskotá skoro každý. Slova sotavento a barlovento totiž znamenají dvě věci naráz. Jednou popisují povahu celé strany ostrova, podruhé jsou to vlastní jména dvou konkrétních pláží na poloostrově Jandía: Playa de Sotavento na jihovýchodě a Playa de Barlovento na severozápadě, hned vedle Cofete. Proto se v tomhle článku píše vždy pláž Sotavento nebo laguna Sotavento, nikdy Sotavento jako název jižního pobřeží.
Třetí osa je barva písku a je vidět na první pohled. Světlý až zlatý písek na severu a na jihu je z velké části biogenní, tedy z rozdrcených schránek mořských organismů a vápnitých řas. Černý a tmavě šedý písek na východě a v západních zálivech je sopečný, hrubší a rychleji se rozpálí. Na západě přibývají callaos, tedy oblázky, které se v příboji převalují. Cabildo tohle dělení používá i administrativně, když eviduje zabavený materiál. Proti sousednímu Lanzarote je rozdíl zřetelný: tam převažují sopečné černé pláže s několika bílými výjimkami, kdežto pláže Lanzarote nemají takový podíl písku jako Fuerteventura.
Závětrná strana: východ a jihovýchod
Východní pobřeží je pravý opak fotogenické Fuerteventury z katalogů, a přitom se tam koupe nejsnáz. Písek je tmavý, infrastruktury méně a místního života víc. Gran Tarajal má městskou pláž s hrubým tmavým pískem o rozměrech zhruba 800 krát 100 metrů a je jedinou pláží obce Tuineje s modrou vlajkou. Tarajalejo je delší, přes 1 300 metrů při šířce kolem 45 metrů, voda tam bývá velmi klidná a davy prakticky nejsou.
Pozo Negro je černá písčitá pláž popisovaná jako klidná a obecně vhodná ke koupání, ovšem bez plavčíka a bez zázemí. Las Playitas v obci Tuineje má tmavý písek a klidnou vodu. Caleta de Fuste je uměle upravená zátoka, kterou před vlnobitím a proudy chrání tvar zálivu a vlnolam. Formulace o ochraně před větrem, kterou používají prodejní weby, doložená není.
Zvláštní kapitolou jsou tři městské pláže u hlavního města: Playa Blanca jižně od Puerto del Rosario, Los Pozos přímo ve městě a Puerto Lajas severně od něj. Všechny tři mají modrou vlajku, což z Puerto del Rosario dělá obec vyrovnanou s turistickou La Olivou. Kdo bydlí v hlavním městě nebo čeká na trajekt, nemusí kvůli koupání jezdit na Jandíu.
Costa Calma je přechodem mezi východním pobřežím a poloostrovem Jandía a začíná tu pás Sotavento. Její jméno klame. Klidné pobřeží se vztahuje k moři, ne k větru, kterého tu bývá hodně. Kdo řeší, kde na ostrově fouká míň, najde mechanismus i seznam chráněných míst v článku o větru a vodních sportech, protože vítr a vlny jsou na tomhle ostrově dvě různé věci.
Pláž Sotavento a laguna, která se objevuje a mizí
Pláž Sotavento je souvislý pás světlého písku dlouhý kolem devíti kilometrů mezi Costa Calma a Morro Jable. Není to jedna pláž, ale pět navazujících úseků: La Barca, Risco del Paso, Playa del Salmo, který se jinde uvádí jako Mirador, dále Los Canarios a Mal Nombre. Nejznámější jsou první dva. Právě sem míří většina fotografií tyrkysové mělčiny, kterou si lidé spojují s celým ostrovem. Kdy je voda v Atlantiku kolem ostrova nejteplejší, řeší text o počasí a teplotě moře.
Mechanismus vzniku laguny je jednoduchý a komerční weby ho popisují nepřesně. Před pláží leží podélná písečná bariéra, tedy nízký val rovnoběžný s břehem ve vzdálenosti přibližně sto až tři sta metrů. Při přílivu je val pod hladinou a pláž vypadá jako obyčejné otevřené pobřeží. Při odlivu se vynoří a mezi ním a pevninou zůstane uvězněný pás mořské vody, který se během dne prohřeje víc než Atlantik za valem.
Rozměry se ve zdrojích liší a je to poctivější napsat jako rozpětí. Délka laguny se uvádí tři i čtyři kilometry, hloubka jednou jako sotva po kotníky, jindy jako zhruba metr a půl. Není to chyba jednoho ze zdrojů. Laguna se mění hodinu po hodině a rok po roce, protože písečný val migruje. Plocha ani hloubka jako pevné číslo proto v tomhle článku nejsou a nebudou.
Ve chvíli, kdy laguna existuje, je to nejbezpečnější velká voda ostrova: mělká, teplejší, bez příboje a s pevným písčitým dnem. Zároveň je to past na čas. Kdo se nechá odnést na vzdálenější stranu valu a nesleduje příliv, může se ocitnout na zaplavovaném pásu. Druhá výhrada je praktická: laguna není prázdná vodní plocha, sdílí se s kity a plachtami. Světový pohár se tu jezdí od roku 1986.
Návětrná strana: sever a západ
Severní pobřeží ovládá pás Grandes Playas, zhruba deset kilometrů souvislého písku podél přírodního parku dun. Voda je průzračná, ale proudy jsou reálné a zdroje si tu zdánlivě odporují. Komerční weby popisují pás jako ideální pro rodiny, surfařské a bezpečnostní zdroje varují před proudy. Obojí je pravda, protože pás je dlouhý a různě exponovaný: severní část u města je chráněnější, jižní část u parku otevřenější.
Uvnitř dunového pole leží dílčí pláže Playa del Moro, El Dormidero, Bajo Negro a Playa Larga. Playa del Moro je popisovaná jako krásná, ale se silnými proudy. Tenhle úsek je zároveň nejorganizovanější naturistickou zónou ostrova. Ve Španělsku je nudismus na veřejném prostranství legální, takže žádný seznam nudistických pláží není právní kategorií, jen ukazatelem, kde bývá naturistů nejvíc. Duny jako rezervaci a spor o hotely popisuje článek o dunách a ostrově Lobos.
Mezi Corralejem a ostrůvkem Lobos je úžina, kterou proudí voda mezi Atlantikem a kanálem směrem k Lanzarote. Není to místo na plavání, je to místo se silným proudem. Západní pobřeží je pak nejméně zastavěná a nejméně bezpečná část ostrova. Na celém návětrném západě převládá silný příboj, většina pláží nemá plavčíka, sprchu ani zpevněný přístup, a regionální tisk opakovaně varuje před focením u okraje příboje.
Ajuy je typický příklad pláže, na kterou se jezdí kvůli okolí, ne kvůli koupání: černý velmi jemný písek o rozměrech 270 krát 35 metrů, ale podle dne silné proudy a velký příboj. Její geologii, tedy nejstarší horniny souostroví, rozebírá text o Betancurii a vnitrozemí. Severozápadní Esquinzo je podkovovitá zátoka přes 300 metrů dlouhá a kolem 30 metrů široká, s dnem ze zlatého písku a oblázků.
U La Pared na jihozápadě leží Playa del Viejo Rey, historicky surfařská pláž ostrova, s rozbouřeným mořem prakticky celoročně. Přidává se tu ještě jedno podceňované riziko: při vysoké vodě pláž téměř mizí, takže se pod útesem dá uvíznout. Garcey a Jarugo jsou odlehlé pláže přístupné nezpevněnou cestou nebo stezkou podél útesů, bez servisu a bez dohledu.
El Cotillo: dva protiklady na dvou kilometrech
Okolí El Cotilla je z hlediska koupání nejnázornější místo ostrova, protože vedle sebe leží dva úplně opačné typy pobřeží. Severně od vesnice se táhne směrem k majáku Faro del Tostón soustava malých zátok a přírodních bazénů oddělených od otevřeného moře vulkanickými útesy a lávovými prahy. Mluví se o nich jako o lagunách, jsou ale jiného původu než jediná laguna Sotavento na jihu.
Playa de la Concha má tvar mušle, tyrkysovou vodu chráněnou útesy a jemný bílý písek; zdroje ji shodně označují za vhodnou pro malé děti a je to jediná pláž tohohle úseku s modrou vlajkou. U Playa de los Lagos se píše, že voda v laguně nepřesahuje pás dospělého, jenže to je tvrzení bez měření a závisí na stavu přílivu. Pozor i na jméno La Concha, pláže tohoto jména jsou nejméně dvě.
Podstatnější je výhrada, kterou žádný zdroj neříká nahlas a plyne z geometrie místa: ochranu obstarávají útesy, a proto platí jen do určité velikosti vln. Při severozápadním swellu se vlny přes prahy přelévají a laguny přestávají být klidné. Druhá nepříjemnost je vítr hnaný nízko nad pískem, který na návětrné straně dokáže být na kůži bolestivý. Rodinná kritéria rozebírá článek o Fuerteventuře s dětmi.
Jižně od vesnice se povaha pobřeží obrací. Playa del Aguila, Playa del Castillo a Piedra Playa tvoří otevřený návětrný pás se širokou pláží a silným příbojem, klasické surfařské a kiteové místo. Dvě pláže patnáct minut chůze od sebe, jedna vhodná pro batole a druhá pro pokročilého surfaře. Nikde jinde na ostrově není rozdíl mezi závětřím a návětřím tak snadno pochopitelný.
Popcorn Beach a co ty útvary doopravdy jsou
Místo se oficiálně jmenuje Playa del Bajo de la Burra, používá se i jméno Playa del Mejillón. Popcorn Beach je turistická přezdívka vzniklá z fotografií na sociálních sítích, ne toponymum, a právě ta přezdívka je důvodem, proč se místo přetížilo. Leží na severním pobřeží v obci La Oliva, mezi Corralejem a rybářskou osadou Majanicho. Navigační pokyny tu záměrně nejsou, protože pointa článku je v ochraně, ne v cestě.
Ty bílé útvary nejsou kameny ani korály. Jsou to rodolity, tedy kostry červených vápnitých řas převážně z řádu Corallinales. Na rozdíl od jiných řas nerostou přichycené ke skále, ale volně leží na dně a rostou do všech stran, přičemž si do pletiv ukládají uhličitan vápenatý. Zaživa jsou červené nebo růžové; bílá barva je až stav po odumření, kdy zbude vápnitá kostra vybělená sluncem a solí.
Klíčové číslo je rychlost růstu: jednotky milimetrů za rok. Útvar o průměru několika centimetrů tedy představuje desítky let růstu a vyplavené kusy jsou konečná zásoba, ne obnovitelný zdroj. Rodolitová dna jsou navíc stanoviště s vysokou biodiverzitou, protože slouží jako úkryt a substrát pro bezobratlé a mladé ryby. Vyplavené kusy na břehu nejsou odpad, podílejí se na složení sedimentu a jejich odstranění mění, jak se pláž chová.
Odnášení materiálu z jakékoli španělské pláže je přestupek. Cabildo de Fuerteventura se ve své tiskové zprávě odvolává na zákon 42/2007 o přírodním dědictví a biodiverzitě, k tomu platí zákon o pobřeží 22/1988, který zapovídá odběr materiálu z veřejného mořsko-pobřežního statku. Výše sankce závisí na tom, podle kterého předpisu se věc posuzuje, a v médiích se uvádějí velmi rozdílné řády, takže konkrétní částka do textu nepatří.
Zajímavější než sankce je vymáhání, protože je doložené a konkrétní. Guardia Civil zabavuje materiál na letišti a předává ho odboru životního prostředí, který ho eviduje podle data sběru, místa původu a druhu a vrací do přírodního prostředí. Cabildo jednou zveřejnil bilanci čtyř měsíců: 4 533 kilogramů zabaveného materiálu, z toho 452 kilogramů rodolitů, 640 kilogramů bílého a 309 kilogramů černého písku a 240 kilogramů fosilií.
Druhý pilíř je dobrovolný. Odbor životního prostředí obce La Oliva shromáždil s pomocí obyvatel přes tunu rodolitů, které lidé měli doma jako dekoraci, a vrátil je na pobřeží. Dvě věci se přitom nesmějí tvrdit: že je Bajo de la Burra zvlášť chráněná pláž, protože ochrana plyne z obecných předpisů platných na každém španělském pobřeží stejně, a že jde o jediné místo na světě. Rodolity se vyplavují po celém severním pobřeží.
Modrá vlajka a co doopravdy měří
Modrá vlajka je na Fuerteventuře zavádějící vodítko a stojí za to vědět proč. Podle oficiálního seznamu vydavatele programu, španělské asociace ADEAC, ji nese jedenáct pláží ve čtyřech obcích: Corralejo Viejo, Grandes Playas a La Concha v La Olivě, Butihondo, Costa Calma, El Matorral a Morro Jable v Pájaře, Playa Blanca, Los Pozos a Puerto Lajas v Puerto del Rosario a Gran Tarajal v Tuineje. Obce Antigua a Betancuria v seznamu nefigurují vůbec.
Z toho plynou tři věci, které se běžně píšou špatně. Zaprvé Caleta de Fuste nemá modrou vlajku, přestože ji jako pláž s vlajkou uvádí řada českých i zahraničních webů. Zadruhé ji nemá ani jedna z proslulých pláží ostrova: Cofete nemá, pláž Sotavento nemá, laguny u El Cotilla kromě La Concha nemají a Playa del Bajo de la Burra nemá. Zatřetí vlajka není trvalý stav a seznam se v cyklech mění.
Vysvětlení je jednoduché, jakmile člověk ví, co se hodnotí. Program posuzuje kvalitu vody ke koupání, informovanost a environmentální výchovu, environmentální řízení a bezpečnost, služby a vybavení, dohromady kolem tří desítek kritérií včetně přítomnosti plavčíků a univerzální přístupnosti. Divoká pláž je z definice mít nemůže. Vlajka tedy neměří krásu, měří provoz.
Vlajky, plavčíci a rizika, která se podceňují
Ještě častější omyl je zaměňovat dvě různé věci. Barevná vlajka na stožáru je informace o stavu moře, plavčík je člověk. Souhrnný přehled pláží Fuerteventury s plavčíkem neexistuje, ani na úrovni Cabilda, ani po obcích, a jediné legitimní vodítko je právě modrá vlajka, protože plavčíka vyžaduje jako kritérium. Plavčíci z La Olivy navíc veřejně upozorňovali, že na části pobřeží bývá vytyčená červená vlajka bez fyzicky přítomného dohledu.
Vlajkový systém je celošpanělský. Zelená znamená koupání povolené a příznivé podmínky. Žlutá neznamená jen opatrně, ale konkrétně nechoď tam, kde nedosáhneš na dno. Červená znamená zákaz kvůli existujícímu riziku, tedy vlnám, proudům, znečištění nebo mořské fauně. Fialová hlásí přítomnost nebezpečné fauny, jenže v praxi obce při výskytu portugalské karavely často vytáhnou rovnou červenou. Proto se dá červená vlajka potkat i za zdánlivě klidného moře.
Rizika mají čtyři mechanismy a všechny se dají popsat bez čísel. Trhací proudy, tedy zpětné proudy odnášející od břehu, se popisují jako síla srovnatelná s desítkou plavců naráz; postup je nebojovat proti nim, šetřit síly, zachovat klid a mávat rukama. Příliv mění pobřeží víc, než čeká středoevropan. Chybí dohled. A žahavá fauna žahne i ve chvíli, kdy leží mrtvá na písku.
Portugalská karavela není medúza, je to kolonie organismů a její žahnutí je podstatně jedovatější než u běžných medúz. Na kanárské pobřeží ji nese vítr a zdroje ji hlásí typicky v první polovině roku. Jak často se objevuje, doložit nejde, žádný institucionální zdroj to nesleduje. Pravidlo je jediné a platí i pro vyplavené kusy na břehu: nedotýkat se jich, žahavé buňky fungují dál.
Než vlezete do vody na pláži, kterou neznáte, projděte šest bodů:
- Zjistěte, jestli jste na závětrné, nebo na návětrné straně. Rozhoduje to o všem ostatním.
- Podívejte se, jestli je na pláži stožár s vlajkou a jestli u něj někdo skutečně stojí.
- Ověřte fázi přílivu, hlavně u pláže Sotavento, u lagun El Cotilla a u pláží pod útesem.
- Projděte pohledem hladinu: hladší pruh mířící od břehu do moře bývá trhací proud.
- Obejděte kus písku a zkontrolujte, jestli tam neleží vyplavená žahavá fauna.
- Na odlehlé pláži počítejte s tím, že tam není signál ani rychlá pomoc, a nekoupejte se sami.
Cofete: proč se tam nekoupe
Cofete se popisuje jako nejkrásnější pláž ostrova. Je zároveň jednou z nejnebezpečnějších na koupání a nikdo tam nehlídá. Tyhle dvě věty patří k sobě a v českých textech se rozdělují. Jde o zhruba devět kilometrů pláže na návětrné straně poloostrova Jandía a o navazující pobřeží dál, tedy o úsek Barlovento de Jandía, kterého se to varování týká úplně stejně.
Doložené jsou silné a zrádné podpovrchové proudy, které způsobily nehody i ve dnech, kdy vlny vypadaly zvládnutelně. Na pláži nejsou sprchy, bary, toalety ani plavčíci, není tam vlajkový systém a ve velké části oblasti není ani signál. Nejbližší zdravotnická pomoc je daleko a vede k ní nezpevněná cesta. Konkrétní počty nehod ani utonulých se doložit nedají a varování je stejně účinné i bez nich.
Cofete je místo na chůzi, krajinu a fotografii, ne na koupání. Popis přístupu, osídlení, hřbitova i výstupu na Pico de la Zarza patří do článku o Jandíi a Morro Jable. Kdo chce na jihu skutečně plavat, má na závětrné straně téhož poloostrova Playa del Matorral, Butihondo i celý pás Sotavento.
Kde se zdroje rozcházejí
Nejsilnější rozpor je modrá vlajka Caleta de Fuste. Oficiální seznam ADEAC obec Antigua neobsahuje vůbec, přesto ji desítky webů jako pláž s vlajkou uvádějí. Tenhle článek se drží ADEAC, protože je vydavatelem programu. Podobně se rozchází délka pobřeží: proti 326 kilometrům pobřeží a 77 kilometrům pláží stojí údaj o 150 kilometrech pláží, což je jiná metodika.
Druhý rozpor se týká osudu materiálu zabaveného na letišti. Cabildo popisuje proces, ve kterém se materiál eviduje a vrací do přírody. Regionální rádio uvedlo, že část zabaveného materiálu, včetně rodolitů, písku a kamenů, končí v odpadu. Vyjádření Cabilda k téhle konkrétní kritice se dohledat nepodařilo, takže tady stojí obě verze vedle sebe. Rozměry mělčiny za písečnou bariérou pak nejsou sporem zdrojů, ale důsledkem toho, že se laguna mění.
A jedna informace, která se šíří a do článku nepatří jako fakt: pláž Sotavento se objevila v mediálním seznamu deseti nejnebezpečnějších pláží Španělska. Ten seznam ovšem vznikl dotazem na jazykový model, ne odbornou analýzou. Reálný obraz je jiný: nejvážnější varování ostrova patří návětrnému západu a Cofete, ne mělké laguně.
Časté otázky
Které pláže na Fuerteventuře jsou nejvhodnější pro malé děti?
Nejmělčí a nejklidnější vodu mají laguny severně od El Cotilla, chráněné zátoky v Corraleju, zátoka Caleta de Fuste a laguna za písečnou bariérou u pláže Sotavento při odlivu. Všechna tahle místa spojuje jedna vlastnost: mezi koupajícím a otevřeným Atlantikem stojí překážka. Ochrana útesy ale platí jen do určité velikosti vln a u laguny se stav mění s přílivem.
Kolik pláží na Fuerteventuře má modrou vlajku?
Podle oficiálního seznamu asociace ADEAC je to jedenáct pláží ve čtyřech obcích: La Oliva, Pájara, Puerto del Rosario a Tuineje. Obce Antigua a Betancuria v seznamu nefigurují vůbec, takže Caleta de Fuste vlajku nemá, přestože ji jako pláž s vlajkou uvádí řada webů. Seznam se navíc vydává v cyklech a mění se.
Co je Popcorn Beach a smí se z ní něco odnést?
Oficiálně je to Playa del Bajo de la Burra na severním pobřeží v obci La Oliva. Bílé útvary nejsou kameny ani korály, ale rodolity, tedy kostry vápnitých řas, které rostou jednotky milimetrů za rok. Odnášet se nesmí nic: je to přestupek podle zákona o přírodním dědictví i podle zákona o pobřeží.
Kdy se objevuje laguna na pláži Sotavento?
Laguna vzniká při odlivu, kdy se vynoří podélná písečná bariéra ležící zhruba sto až tři sta metrů od břehu a uvězní mezi sebou a pevninou pás mořské vody. Při přílivu je bariéra pod hladinou a pláž vypadá jako obyčejné otevřené pobřeží. Uvádí se délka tři až čtyři kilometry a hloubka od kotníků po zhruba metr a půl.
Dá se koupat na pláži Cofete?
Koupání se tam nedoporučuje. Doložené jsou silné a zrádné podpovrchové proudy, které způsobily nehody i ve dnech s klidně vypadajícími vlnami, a na pláži není plavčík, vlajkový systém ani zázemí. Ve velké části oblasti navíc není signál a k nejbližší pomoci vede nezpevněná cesta. Je to místo na chůzi a na krajinu.
Co znamená žlutá vlajka na kanárské pláži?
Žlutá neznamená jen obecnou opatrnost, ale konkrétně to, že se nemá chodit tam, kde člověk nedosáhne na dno. Zelená znamená příznivé podmínky, červená zákaz kvůli existujícímu riziku a fialová přítomnost nebezpečné mořské fauny. V praxi obce při výskytu portugalské karavely často vytáhnou rovnou červenou vlajku místo fialové.
Jsou pláže na Fuerteventuře hlídané plavčíkem?
Souhrnný přehled pláží s plavčíkem neexistuje, ani na úrovni Cabilda, ani po jednotlivých obcích. Jediné použitelné vodítko je modrá vlajka, protože přítomnost plavčíka patří mezi její kritéria. Na většině pobřeží ostrova nehlídá nikdo a doložený je i případ vytyčené červené vlajky bez fyzicky přítomného dohledu.
Proč je na jedné straně ostrova klidné moře a na druhé vlny?
Fuerteventura je dlouhý, úzký a nízký ostrov s osou zhruba od severovýchodu k jihozápadu a pasát fouká právě od severovýchodu. Chybí tu vysoký hřeben, který by vítr zastavil, ale osa stačí na to, aby vznikly dvě odlišné strany. Východ a jihovýchod jsou v závětří, severozápad a západ míří přímo do otevřeného Atlantiku.
Zdroje: ADEAC, oficiální seznam pláží oceněných modrou vlajkou; Cabildo de Fuerteventura, tisková zpráva o zabaveném materiálu z pláží a o rodolitech; obec La Oliva, sběr vrácených rodolitů; španělský zákon 42/2007 o přírodním dědictví a biodiverzitě a zákon 22/1988 o pobřeží; turistický portál Fuerteventura.es k rozměrům a povaze jednotlivých pláží; souhrny kanárských médií k vlajkovému systému, trhacím proudům a portugalské karavele.