Pláže na Gran Canarii se nedělí na severní a jižní, ale na ty, kam dosáhne pasát, a na ty, kde ho někdo zastavil. Ostrov je téměř kruhový, uprostřed má horský masiv a od něj se paprsčitě rozbíhají rokle do všech světových stran. Vítr od severovýchodu proto naráží na jednu stranu pobřeží a druhou nechává v závětří, a mezi oběma leží východ s letištěm, který není ani sever, ani jih.
Text popisuje koupání na celém ostrově mimo hlavní město: jižní letoviskový pás, východní větrné pobřeží, sever a západ, přírodní bazény a odlehlé pláže. Pět městských pláží má vlastní text o plážích v Las Palmas, souvislosti základny a okruhu rozvádí průvodce Gran Canarií.
Ve zkratce
| Tvar ostrova | téměř kruhový, průměr zhruba 50 km, pobřeží dlouhé přes dvě stě kilometrů |
| Co rozhoduje o klidu vody | orientace vůči pasátu a vlnolam, ne poloha na mapě |
| Nejchráněnější jižní pláže | Puerto Rico, Anfi del Mar a Playa de Mogán, všechny stíněné stavbou |
| Umělé pláže jihu | Amadores a Puerto Rico, obě podle Cabilda vytvořené člověkem |
| Nejdelší jižní pás | Playa del Inglés 2 850 m, Playa de Maspalomas 2 710 m |
| Barva písku | na jihu žlutá, na východě u Telde často černá, na západě převážně tmavá |
| Teplota moře | kolem 19 °C v březnu až 23,6 °C v září, satelitní odhad |
| Rozdíl moře sever proti jihu | nanejvýš 0,4 °C a mění znaménko, tedy prakticky žádný |
| Východní pobřeží | návětrné vůči pasátu, dvě pláže Telde vedeny jako větrné se silným vlnobitím |
| Windsurfový spot světového poháru | Pozo Izquierdo, obec Santa Lucía de Tirajana |
| Přírodní bazény | charcos na severu, vodu vyměňuje příliv, nechlorují se |
| Nejodlehlejší pláž | Güigüí, pěšky přes sedlo ve výšce 543 m nebo lodí |
| Vlajky na plážích | zelená, žlutá a červená podle kanárského předpisu, vyvěšuje je plavčík |
| Modrá vlajka | roční ekoznačka, o bezpečnosti koupání sama o sobě nevypovídá |
| Kde chybí dohled | většina divokých pláží a část přírodních bazénů |
Proč pláže na Gran Canarii nefungují podle mapy
Rozhodující veličinou není zeměpisná šířka, ale expozice vůči pasátu. Kruhový tvar ostrova znamená, že se návětrná a závětrná strana střídají po celém obvodu a že mezi dvěma sousedními zátokami bývá větší rozdíl než mezi severem a jihem. Karty města Telde to potvrzují: La Garitu a Playu del Hombre vedou přímo jako větrné pláže se silným vlnobitím.
Opačný příklad leží pár kilometrů jižně. Playa de Tufia je podle téže radnice chráněná před pasáty tím, že je obrácená k jihu, a její voda je klasifikovaná jako klidná. Stejný mechanismus se opakuje u Playa de Sardina na severu: ministerská karta ji popisuje jako chráněnou zátokou mezi dvěma výběžky, zatímco okolní pobřeží označuje za bičované pasátem a silným vlnobitím.
Kde na Gran Canarii pasát pracuje nejvíc
Nejsilněji je to vidět kolem Agüimes, které Cabildo popisuje jako návětrnou zónu pod silným vlivem pasátů; všechny čtyři pláže Agüimes a Santa Lucía nesou v ministerských datech příznak větrná. Na jihu se týž vítr proměňuje v atrakci, spoj pláže a dun u Maspalomas je podle Cabilda uznávaný kitesurfový spot. Rozdíl mezi oběma stranami ostrova rozvádí text o tom, jestli zvolit sever, nebo jih ostrova.
Voda je kolem ostrova skoro stejně teplá
Představa, že se na jihu koupe v teplejším moři, se čísly nepotvrzuje. Rozdíl mezi severním a jižním pobřežím nepřesahuje 0,4 °C a během roku mění znaménko. Sezonní rozkyv je přitom malý, od zhruba 19 °C v březnu po 23,6 °C v září. Měsíční hodnoty jsou satelitní odhad ze sekundární databáze, protože primární měsíční klimatologii teploty moře pro ostrov nikdo nepublikuje; podrobnosti rozebírá text o počasí a nejlepším termínu.
Jižní letoviska: klidná voda je většinou stavba
Pás mezi Arguineguínem a Puerto de Mogán tvoří pláže, které by bez zásahu člověka vypadaly jinak. Playa de Puerto Rico je podle Cabilda jednou z prvních umělých pláží ostrova, vznikla v šedesátých letech a leží mezi dvěma espigony, které ji mění prakticky ve slanou lagunu. Měří 284 m a mola přístavu ji stíní tak, že vlnobití k břehu nedojde.
Playa de Amadores je rovněž umělá a chrání ji dva jmenované vlnolamy, Morro de los Tanquillos a Punta del Bufadero; s centrem Puerto Rica ji spojuje zhruba kilometrová promenáda. Anfi del Mar uzavírá z jedné strany přístavní molo a z druhé uměle vybudovaný ostrov, takže voda v zátoce zůstává klidná.
Playa de Mogán u přístavu je ze všech nejlépe zavřená. Cabildo píše, že ji obklopuje espigón, který nepustí vlnobití ke břehu, portál kanárské vlády mluví o ochraně přístavem a řadou diques. Je to zároveň jediná jižní pláž s popsaným profilem dna: mělko při okrajích a hlouběji ke středu.
Menší pláže Mogánu
Playa de Taurito má tmavý sopečný písek, měří kolem 160 m a při odlivu odkrývá v jižní části skalní jezírka. Playa del Cura je malá zátoka sevřená útesy, kde se vlnobití téměř neprojeví. Playa de Patalavaca jsou vlastně dvě pláže, které se při odlivu spojí v jednu. U všech tří je oficiálních údajů málo.
Tauro, pláž, ze které se stal případ
Playa de Tauro byla původně pláž z oblázků a černého písku. Firma ji v rámci koncese přesypala dovezeným pískem ze Západní Sahary, koncese ale byla po sporu o nesplněné podmínky zrušena. Při znovuotevření byly bójemi vyznačeny dvě zóny se zákazem koupání: jedna kvůli potrubí odsolovací stanice, druhá kvůli riziku pádu kamenů z kamenného záhozu.
Cabildo ji přesto dál vede jako přírodní pláž, což je učebnicový příklad toho, proč se u zdejších pláží vyplatí číst víc zdrojů. Ministerský dataset navíc nese u Amadores, Puerto Rica i Anfi del Mar varování, že jde o pláž katalogizovanou jako nebezpečnou; je to údaj z ministerských dat, ne obecní vlajková klasifikace.
Playa del Inglés, Maspalomas a San Agustín jsou tři různá místa
V českých textech tahle tři jména splývají, jde přitom o tři úseky jednoho pásu s odlišnými vlastnostmi. Playa del Inglés je nejsevernější, měří podle obce 2 850 m při průměrné šířce 80 m a má jemný žlutý písek. Playa de Maspalomas je nejjižnější, končí u majáku a měří 2 710 m. Obě obec klasifikuje jako pláže s klidnou vodou.
Playa de San Agustín je jiná kategorie. Jako jediná ze čtveřice má v oficiální klasifikaci šedý povrch z písku a skály a stav moře vedený jako mírné vlnobití. Obec u ní zároveň vysloví přímé varování: přestože jde o klidnou pláž, je třeba dávat pozor při mar de fondo, protože se tam mohou objevit silné proudy.
Playa de Meloneras leží už za majákem a mimo rezervaci. Obec ji popisuje jako smíšenou, tedy jemný písek spolu s oblázky a skalami, a upozorňuje, že za přílivu je nutná zvláštní opatrnost kvůli množství ponořených skal. Je také jedinou pláží obce, kam autobus nedojede až k písku.
Duny samotné popisujeme jen jako pláž. Režim rezervace, vznik dunového pole, lagunu La Charca i maják má na starost text o dunách u Maspalomas. Užitečné je vědět, že nudistický pás mezi majákem a prvními metry Playa del Inglés je zvyklost, ne vyhláškou vymezená zóna: obec San Bartolomé de Tirajana nudismus ve své pobřežní vyhlášce vůbec nezmiňuje.
Východní pobřeží: vítr, černý písek a windsurf
Sedm pláží kolem Telde tvoří nejpřehlednější skupinu ostrova, protože radnice u každé publikuje rozměry i stav moře. Melenara je jedinou z nich, kde koncesionář uvádí plavčíky i mimo hlavní sezónu včetně všedních dnů. Salinetas mají zlatý písek, přírodní skalní bariéru a při odlivu se v nich tvoří tůň, ve které se podle obce mohou bezpečně koupat malé děti.
La Garita a Playa del Hombre jsou naopak vedeny jako větrné pláže se silným vlnobitím a u druhé z nich obec uvádí surfovou zónu a upozorňuje na střet surfařů s koupajícími. Ojos de Garza leží u letiště; hluk letadel je pro tuhle osadu doložený v ministerských dokumentech, naměřené hodnoty přímo na pláži ale publikované nejsou.
Agüimes a Santa Lucía
Playa del Cabrón u Arinagy je známá potápěčská lokalita. Není to ale mořská rezervace, jak tvrdí část potápěčských webů: oficiálně jde o mořskou zvláštní oblast ochrany sítě Natura 2000 o rozloze 956,20 ha. Zakázáno je tam kotvení nad porosty mořských trav, krmení živočichů a obtěžování kytovců a želv.
Playa de Vargas je 1 300 m dlouhý oblázkový pás s dnem z písku a valounů, na kterém vlna láme na řadě vrcholů. Vstup do vody je snazší za odlivu, protože za přílivu láme vlna velmi blízko břehu. Pozo Izquierdo je z východních pláží jediná výslovně katalogizovaná jako nebezpečná a zároveň dějiště etapy světového poháru ve windsurfingu; podle pořadatele patří mezi největrnější místa světa a vlny tam bývají od jednoho do tří metrů.
Sever a západ mimo hlavní město
Severní pobřeží je otevřené Atlantiku, pláže jsou tam krátké a mnohem víc závislé na stavu moře. Playa de Sardina v Gáldaru měří sotva osmdesát metrů, má plavý písek a je chráněná zátokou; ministerská karta u ní eviduje záchranný tým a radnice má na letní měsíce dohodu s Červeným křížem.
V Agaete se plete názvosloví: Puerto de las Nieves je jméno přístavu a vesnice, ne pláže. Ministerstvo vede u přístavní fronty dva listy, oblázkovou Playa de Las Nieves s klidnou vodou a Playa del Muelle u starého mola, kde je značená nepřístupná zóna a nebezpečí padání kamení. Playa de Guayedra je izolovaná pláž v přírodním parku Tamadaba, se silným vlnobitím a bez služeb.
El Puertillo v Arucasu je krátká písčitá pláž chráněná bariérou, o jejíž povaze se zdroje neshodnou, a plavčíci jsou tam doloženi o víkendech. Playa de La Aldea na západě je naopak 720 m samých valounů, bez dohledu a bez písku, a Playa de San Felipe je vedená se silným vlnobitím a rovněž bez záchranného týmu.
Charcos, tedy přírodní bazény severu
Na severu často nahrazují pláže úplně. Kanárská zdravotní metodika definuje přírodní bazén tak, že voda napájející mísu je pobřežní a její obnova je vázaná na přirozený pohyb přílivu a odlivu. Charco se tedy nechloruje ani nepumpuje, proplachuje ho moře: za přílivu voda přeteče přes zeď nebo tunely, za odlivu je mísa odříznutá a voda v ní klidnější.
Las Salinas de Agaete tvoří tři mísy propojené lávovými tunely a chráněné před otevřeným mořem. Los Charcones v Arucasu jsou dvě velké mísy oddělené kamennými zdmi, jedna z nich je kvůli malé hloubce upravená pro děti a je to nejlépe hlídaná zdejší lokalita. El Agujero v Gáldaru má tři charcos, z toho jeden otevřený do moře.
Roque Prieto v Santa María de Guía je opačný pól: dva převážně umělé bazény, každý s vlastním vlnolamem, hloubka od 40 cm do tří metrů, skalnaté dno, žádný dohled a žádné zázemí. U žádné z těchto lokalit není oficiálně uvedeno, při jakém stavu přílivu je použitelná.
Dvě věci se dají doložit a obě jsou praktické. Ochrana charca je čistě geometrická, takže dlouhoperiodické mar de fondo přes zeď přeskočí a mísu naplní rychleji, než stačí odtékat. A kvalita vody se může změnit ze dne na den: radnice Arucasu po nálezu vysokých hodnot bakterie E. coli doporučila v Bañaderos nekoupat se a po nových vzorcích doporučení stáhla.
Divoké pláže a cesta na Güigüí
Nejodlehlejší pláže ostrova leží na jihozápadě, v Reserva Natural Especial de Güigüí. Rezervace zabírá 2 920,9 ha, tedy 1,59 % plochy ostrova, a celá leží v obci La Aldea de San Nicolás. Pláže jsou dvě, Güigüí Grande a Güigüí Chico, obě zhruba 350 m dlouhé, s tmavým pískem a bez jediné služby.
Pěší trasa z Tasartika stoupá na sedlo Alto de Aguas Sabinas ve výšce 543 m a měří zhruba pět kilometrů jedním směrem. Správní plán rezervace mluví o dvou až třech hodinách k pláži, terénní popis o dvou a půl hodinách na jeden směr. Výstražná cedule na začátku jmenuje prudké svahy, extrémní teploty, klouzavé podloží a nulový mobilní signál.
- Vodu si nesete celou, na pláži ani na trase žádný zdroj pitné vody není; doporučují se nejméně tři litry na osobu.
- Stín na pláži není doložený žádný, stejně jako sprchy, WC a koše; odpad si návštěvník odnáší.
- Mobilní signál chybí, což oficiální cedule uvádí přímo jako jedno z rizik trasy.
- Přechod mezi Güigüí Grande a Güigüí Chico po pobřeží je vázaný na odliv, jinak hrozí odříznutí přílivem.
- Kempování je na celém území rezervace zakázané a povolení k němu vydává výhradně Cabildo.
- Lodní přístup je v plánu rezervace uvedený jako běžný od Velikonoc do října; pravidelná veřejná linka doložená není.
Podobný charakter mají další západní pláže. Playa de Veneguera je 370 m dlouhá směs balvanů, štěrku a písku s klidnou vodou, asfalt ale končí ve vesnici a dál vede nezpevněná cesta, jejíž délku prameny udávají od tří do osmi kilometrů. Tasarte a Tasartico jsou přístupné autem, Faneroque v Agaete jen obtížně pěšky, se silným vlnobitím i větrem zároveň.
Vlajky, plavčíci a co je o bezpečnosti doložené
Vlajkový systém není obecní vynález, stanoví ho kanárský předpis platný pro všechny pláže. Červená vlajka trvale označuje pláže se zakázaným užíváním, žlutá pláže nebezpečné a zelená pláže volné. Na volných a nebezpečných plážích se barva dočasně mění podle stavu moře, proudů, počasí i kontaminace. Fialová doplňkově upozorňuje na nebezpečnou mořskou faunu.
Praktický problém je, že trvalá klasifikace jednotlivých pláží mimo hlavní město se z veřejných zdrojů dohledat nedá. Obecní záchranné plány jižních pláží nejsou čitelně publikované a u velké části divokých pláží a přírodních bazénů není doložený vůbec žádný dohled, takže se vlajka nemá kde objevit.
Statistika utonutí španělské záchranářské federace k tomu dodává jasný obrázek. Pláže jsou nejčastějším prostředím a připadá na ně víc než polovina všech případů v zemi, přičemž téměř polovina úmrtí nastane v místech zcela bez záchranné služby a další velká část tam, kde v tu chvíli nikdo aktivně nedohlížel.
Co dělá koupání na Gran Canarii bezpečnějším
Oficiální kampaň kanárské vlády k trhacím proudům radí neplavat proti proudu ke břehu, nechat se nést, zvednout ruku jako signál a šetřit síly, a jakmile proud zeslábne, plavat rovnoběžně s břehem. Rady pro pobřežní jevy jsou stejně konkrétní: nestavět se na konce mol, nefotit se u lámajících se vln a nezůstávat u moře ani ve chvíli, kdy se náhle uklidní.
Za zmínku stojí i to, co v oficiálních zdrojích není. Trhací proudy nejsou doložené jako riziko jižních letoviskových pláží; jmenované rizikové úseky souostroví jsou naopak severní a na Atlantik otevřená pobřeží. Ježovky jsou doložené jen v hlavním městě. Varování, které zdroj neuvádí, se nemá dopisovat, stejně jako se nemá vynechávat to, které tam je, například u San Agustín a Meloneras.
Modrá vlajka je tady zavádějící vodítko
Kdo si vybírá pláž podle modré vlajky, dostane na Gran Canarii falešnou mapu. V obci Mogán nemá modrou vlajku žádná pláž. Drží ji jen sportovní přístav Puerto de Mogán, což je ocenění přístavu, ne písku, a je to nejčastější zdroj omylu v turistických textech. Komerční weby přesto vlajku připisují Amadores, Tauritu i Patalavace; oficiální seznam to nepotvrzuje a tahle tvrzení se nemají přebírat.
Hlavní město ji nemá také, ovšem z úplně jiného důvodu: od roku 2023 kandidaturu z vlastního rozhodnutí nepodává, jako jediná kanárská obec. Na Las Canteras přitom dál platí certifikace ISO 14001 a Q de Calidad Turística. Ocenění tedy nezmizelo proto, že by se něco pokazilo, ale proto, že o něj radnice přestala žádat.
Naopak jižní pás v San Bartolomé de Tirajana vlajku drží dlouhodobě, konkrétně Playa del Inglés, Maspalomas, San Agustín a Meloneras, a na severu ji mají Playa de Sardina v Gáldaru, Las Nieves v Agaete a El Puertillo i Los Charcones v Arucasu. Seznam tedy dobře mapuje, které radnice o ocenění žádají a splní jeho administrativní podmínky, ne to, kde je hezčí písek nebo klidnější voda.
Užitečnější je ptát se na tři jiné věci: jestli pláž stíní vlnolam, jestli je na ní doložený plavčík a jak je orientovaná vůči pasátu. Rozdíl proti sousednímu ostrovu je v tom, že na Tenerife má většina velkých jižních pláží navezený světlý písek, kdežto tady je žlutý písek jihu z velké části původní; srovnání nabízí text o plážích na Tenerife.
Kde se zdroje rozcházejí
Rozporů je u zdejších pláží nezvykle hodně a většina se nedá rozhodnout, protože proti sobě stojí dva oficiální zdroje. Délka Melenary je podle radnice Telde i podle ministerských dat 350 m, Cabildo ale píše o šesti stech metrech. U Amadores stojí 488 m proti zhruba pěti stům metrů podle Cabilda.
Ještě hůř je na tom Meloneras: obec uvádí 570 m, portál kanárské vlády v textu skoro pět set metrů a ve svém datovém poli na téže stránce 283 m. Rozporný je u nich i dohled, protože jeden zdroj vede záchrannou stanici s hlídkovou věží a druhý uvádí, že pláž je bez dozoru.
Sporná bývá i barva písku a povaha ochrany. Patalavaca je podle jednoho oficiálního portálu světlá a podle reprodukce ministerských dat tmavá. U El Puertilla se neshodnou blog Cabilda a radnice Arucasu na tom, jestli je bariéra před pláží člověkem postavený dique, nebo přírodní skalní útvar. Za zmínku stojí i to, že písek dun u Maspalomas nepochází ze Sahary, přestože se to opakovaně píše: je místní, mořského a vulkanického původu.
Část mezer je systémová. Ministerská databáze pláží je odstavená, takže se čísla o délkách, šířkách a složení dají číst jen přes portály, které dataset reprodukují. Sklon dna není kvantifikovaný prakticky nikde a přirozený stín nedokládá u zdejších pláží skoro žádný zdroj. Kde tenhle text uvádí dvě čísla vedle sebe, není to nedbalost, ale stav pramenů. Další destinace najdete v přehledu kam vyrazit na dovolenou.
Časté otázky
Kde jsou na Gran Canarii nejklidnější pláže?
Nejklidnější vodu mají jižní letoviskové pláže chráněné moly a vlnolamy: Puerto Rico leží mezi dvěma espigony a Cabildo ji popisuje jako prakticky slanou lagunu, Anfi del Mar uzavírá přístavní molo a umělý ostrov a Playa de Mogán stíní přístav a řada diques. Klidná voda je tam výsledkem stavby, ne polohy na mapě. Z pláží bez vlnolamu je jako klidná vedena Playa de Tufia na východě, protože je obrácená k jihu a leží v závětří pasátu. Playa del Inglés a Playa de Maspalomas vede obec také jako klidné, přestože je nechrání žádná stavba.
Má Gran Canaria černý, nebo zlatý písek?
Obojí, podle úseku pobřeží. Obec San Bartolomé de Tirajana popisuje písek Playa del Inglés i Playa de Maspalomas jako jemný a žlutý, zatímco karty města Telde vedou Melenaru, La Garitu, Playu del Hombre i Tufii jako pláže s černým jemným pískem sopečného původu. Na západě a na odlehlých plážích uvádí ministerský dataset převážně tmavý písek, často promíchaný s oblázky a štěrkem. Barva je přitom u několika pláží sporná: u Patalavacy jeden oficiální portál mluví o světlém písku a druhý zdroj o tmavém.
Jsou jižní pláže na Gran Canarii umělé?
Část ano a oficiální zdroje to samy uvádějí. Cabildo popisuje Playa de Amadores jako umělou pláž s bílým pískem a Playa de Puerto Rico jako jednu z prvních umělých pláží, které na ostrově vznikly v šedesátých letech. Playa de Tauro byla přesypána dovezeným pískem v rámci koncese, která byla později zrušena. Naproti tomu Playa del Inglés, Playa de Maspalomas ani Playa de Meloneras za umělé označeny nejsou, i když u prvních dvou proběhla přísypová obnova pískem těženým na Punta de la Bajeta přímo na Gran Canarii.
Znamená modrá vlajka bezpečnou pláž?
Neznamená a na Gran Canarii je to obzvlášť zavádějící vodítko. V obci Mogán nemá modrou vlajku žádná pláž, drží ji jen sportovní přístav Puerto de Mogán, takže Amadores, Puerto Rico ani Anfi del Mar oceněné nejsou. Hlavní město vlajku také nemá, protože od roku 2023 kandidaturu z vlastního rozhodnutí nepodává, i když na Las Canteras dál platí certifikace ISO 14001 a Q de Calidad. Seznam tedy víc než o kvalitě pláží vypovídá o tom, která radnice o ocenění žádá.
Jak je teplá voda a liší se sever od jihu?
Měsíční hodnoty vycházejí ze satelitního odhadu teploty hladiny v sekundární databázi, protože měsíční klimatologii teploty moře nikdo pro ostrov primárně nepublikuje. Podle nich je nejchladnější březen kolem 19 °C a nejteplejší září kolem 23,6 °C, přičemž říjen je prakticky stejný. Roční rozkyv je jen něco přes čtyři stupně. Rozdíl mezi severním a jižním pobřežím nepřesahuje 0,4 °C a mění znaménko, takže je prakticky žádný a o pocitu ve vodě rozhoduje vítr a vlnobití, ne teplota.
Jsou přírodní bazény na severu bezpečné?
Za klidného moře většinou ano, za vlnobití ne. Kanárská zdravotní metodika definuje přírodní bazén tak, že vodu v míse obnovuje přirozený pohyb přílivu a odlivu, takže se nechloruje ani nepumpuje. Ochrana bazénu je čistě geometrická: dokud hřeben vlny zůstane pod úrovní zdi, je mísa klidná, a jakmile dorazí dlouhoperiodické mar de fondo, vlny zeď přeskočí. Dohled je navíc výjimka, plavčíky mají doložené Los Charcones v Arucas a El Agujero v Gáldaru, druhé z nich jen o víkendech a svátcích v létě.
Jak se dostanu na pláž Güigüí?
Buď pěšky, nebo lodí, jiná cesta není. Nejběžnější trasa vede z Tasartika přes sedlo Alto de Aguas Sabinas ve výšce 543 m a měří zhruba pět kilometrů jedním směrem; správní plán rezervace počítá se dvěma až třemi hodinami k pláži, terénní popis s dvěma a půl hodinami na jeden směr. Výstražná cedule na začátku trasy uvádí prudké svahy, extrémní teploty, klouzavé podloží a nulové pokrytí mobilním signálem. Lodní přístup je v plánu rezervace uveden jako běžný od Velikonoc do října, když to stav moře dovolí, pravidelná veřejná linka ale doložená není.
Potřebuju na pláže na Gran Canarii auto?
Na většinu ne. Provozovatel meziměstské dopravy obsluhuje mimo jiné Puerto de Mogán, Puerto Rico, Playa del Cura, Taurito, Playa del Inglés i Maspalomas, a pláže jako Amadores, Anfi del Mar nebo Meloneras se dají dojít po promenádě ze sousedního letoviska. U Meloneras to obec říká výslovně, autobus dojede k majáku a poslední úsek se jde pěšky. Auto nebo taxi ale reálně potřebujete na Roque Prieto, na Playu de Montaña de Arena, do Venegueru a k výchozím bodům tras na divoké západní pobřeží.
Zdroje: Cabildo de Gran Canaria, Gobierno de Canarias a Turismo de Canarias, MITECO, Boletín Oficial de Canarias, radnice San Bartolomé de Tirajana, Mogán, Telde, Agaete, Arucas, Gáldar a Las Palmas de Gran Canaria, Servicio Canario de la Salud, ADEAC, Real Federación Española de Salvamento y Socorrismo, AEMET.