Ve zkratce
| Osa rozdílu | návětrná severovýchodní strana proti závětrné jihozápadní, ne zeměpisná šířka |
| Příčina | celoroční severovýchodní pasát, teplotní inverze nad ním a kruhový masiv uprostřed ostrova |
| Tvar ostrova | téměř kruhový, průměr kolem 50 km, masiv uprostřed jako kulatá hráz |
| Mrakové moře | leží ve svazích zhruba mezi 400 a 1 200 m, jižní pobřeží je za masivem mimo něj |
| Klimatická čísla pro sever a jih | neexistují, publikovanou normálu má jediná stanice, a to letiště na východním pobřeží |
| Referenční normála | Gran Canaria Aeropuerto, obec Ingenio, období 1981 až 2010, 151 mm srážek za rok |
| Vegetační doklad | vavřínový les a monteverde na severním svahu mezi 500 a 1 200 m, polopoušť s kardóny na jihu |
| Teplota moře | prakticky stejná na obou stranách, rozdíl nanejvýš 0,4 °C a mění znaménko |
| Ubytovací kapacita | 86,1 % kapacity ostrova leží ve dvou jižních obcích |
| Průměrná velikost hotelu | 556 lůžek v San Bartolomé de Tirajana proti 52 lůžkům ve zbytku ostrova |
| Lůžka na obyvatele | 1,9 na jihu proti 0,04 v hlavním městě |
| Letiště | leží na východě, 18 km od hlavního města a zhruba pětadvacet kilometrů od jižních letovisek |
| Stav moře | na jihozápadě běžně klidná voda, často za vlnolamem; na severu u nechráněných úseků silné vlnobití |
| Kdy na volbě záleží nejvíc | v létě, kdy je inverze podle měření z Tenerife přítomná až v devíti dnech z deseti |
Otázka, jestli zvolit sever nebo jih Gran Canarie, má jednu nepříjemnou vlastnost: dá se poctivě zodpovědět, ale ne vyčíslit. Ostrov je téměř kruhový, měří v průměru kolem padesáti kilometrů a mezi jeho severním a jižním pobřežím je zhruba půl stupně zeměpisné šířky. To klimaticky neznamená nic. Rozdíl, který návštěvníci popisují jako „na jihu svítilo a nad městem viselo šedivo“, dělá celoroční pasát, inverzní vrstva nad ním a horský masiv uprostřed.
Druhá věc, kterou je dobré si srovnat hned: sever proti jihu je pracovní zkratka. Kruhový ostrov má čtyři strany a ta nejlépe zmapovaná leží na východě, kde stojí letiště i jediná stanice s publikovanou klimatickou normálou. Východní pobřeží není ani sever, ani jih, je návětrné a přitom suché. Přesnější dvojice je proto návětří a závětří.
Proč se sever a jih Gran Canarie tak liší
Vysvětlení má tři vrstvy, které na sebe navazují a odděleně nedávají smysl. První je pasát. Kanárské souostroví leží kolem 28. rovnoběžky, v pásu sestupné větve Hadleyovy buňky, a atmosféra je tu trvale silně stabilní: nad relativně chladným oceánem tu vane prakticky celoročně severovýchodní vítr. Podle publikací výzkumného centra AEMET v Izañi je pasát základním rysem atmosféry souostroví a v letních měsících je nejčastější a nejintenzivnější.
Praktický důsledek je nenápadný, ale zásadní. Severovýchodní strana ostrova je návětrná celý rok, ne sezonně, na rozdíl od evropských destinací, kde se převládající směr větru v průběhu roku obrací. Návětří a závětří se tu nestřídají, a proto se rozdíl mezi nimi zapsal do vegetace, do osídlení i do toho, kudy vede dálnice.
Druhou vrstvou je teplotní inverze pasátu. Odděluje dvě vzduchové hmoty, které se prakticky nemíchají: pod ní je chladný vlhký mořský vzduch, nad ní teplá suchá volná troposféra. Rozdíl relativní vlhkosti mezi základnou a vrcholem inverze je v měsíčním průměru 51 % plus minus dvě procenta a nemá výraznou sezonní změnu. Jedno číslo tak vysvětluje celý jev: nad rozhraním je sucho, pod ním vlhko a přechod je ostrý.
Třetí vrstvou je masiv. Vlhký vzduch, který na severovýchodní straně narazí na svah, musí stoupat, ochlazuje se a kondenzuje. Na závětrné straně pak klesá vysušený. Vzniká takzvané mrakové moře, vrstva stratokumulů, která na Gran Canarii leží zhruba mezi 400 a 1 200 metry nad mořem. Není to totéž co zataženo u vody: vrstva se rozloží po svahu a shora i z boku převisá nad pobřežními obcemi.
K tomu patří jev, který vysvětluje, proč je severní svah zelenější, než by odpovídalo naměřeným srážkám. Mlha kondenzuje přímo na listech a větvích, kapky splynou a stékají do půdy. Odborně jde o intercepci mlhy, česky skrytou nebo horizontální srážku, a do srážkoměru se nezachytí vůbec. V laurisilvě se její přínos odhaduje na pět set až tisíc litrů na metr čtvereční ročně.
Na Gran Canarii to funguje jinak než na Tenerife
Mechanismus je na obou ostrovech týž, geometrie je jiná, a právě ta dělá rozdíl v tom, jak ostře se hranice projeví. Tenerife je protáhlé a napříč prouděním leží hřeben s Teide. Ostrov je tedy rozdělený čarou na dvě poloviny a přechod mezi vlhkou a suchou stranou je velmi ostrý. Kdo hledá vyčíslené srovnání s měřeními z obou stran, najde je ve spoke o srovnání severu a jihu Tenerife.
Gran Canaria je proti tomu kruh. Masiv stojí uprostřed jako kulatá hráz a mračna se o něj rozkládají po obvodu, takže místo dvou polovin vznikají soustředné pásy a přechod je plynulejší. Fyzicky jde spíš o severovýchodní čtvrtinu proti jihozápadní než o dvě poloviny ostrova. To je první z důvodů, proč se rozdíl na Gran Canarii popisuje hůř, i když ho člověk na místě pozná okamžitě.
Druhý důvod je výška. Odborná práce o inverzích na souostroví uvádí, že inverzní vrstva leží na Gran Canarii i na Tenerife pod vrcholy ostrovů, přibližně pod 1 500 metry. Grankanárský masiv ji tedy přerůstá jen taktak, kdežto Teide o víc než kilometr. Vršky se tu z mrakového moře vynořují o kus, ne o kilometr. Vyhlídky nad kalderou popisuje spoke o mrakovém moři z Roque Nublo.
Kde se zdroje rozcházejí: rozdíl, který nikdo nevyčíslil
Tohle je místo, kde se tenhle text rozchází s většinou toho, co si o ostrově přečtete. Rezervační portály a přehledové stránky běžně uvádějí pro sever a jih Gran Canarie konkrétní roční úhrny srážek i počty slunečních hodin. Ta čísla nemají primární oporu. Španělská meteorologická služba AEMET publikuje na celém ostrově klimatickou normálu jediné stanice, a to letiště v obci Ingenio na východním pobřeží.
Ověření je nudné, ale jednoznačné. Stanice v hlavním městě, v Maspalomas, v Teroru i obě stanice v San Bartolomé de Tirajana mají tabulku měsíčních hodnot prázdnou, včetně pole s referenčním obdobím. Žádné turistické místo, žádná severní návětrná stanice ani hlavní město tedy normálu nemají. Nedá se doložit ani jedna strana sporu, o kterém tenhle článek je.
Druhý rozpor je metodický a týká se referenčního období. AEMET publikuje normály za roky 1981 až 2010, zatímco sekundární weby uvádějí tabulky deklarované jako 1991 až 2020, které jsou systematicky asi o tři desetiny stupně teplejší. Není to chyba jednoho z nich, jsou to dvě různá období a míchat je dohromady nemá smysl. Celý cluster proto stojí na starším období a uvádí ho.
Jediná normála, kterou ostrov má, je z letiště ve výšce 24 metrů nad mořem. Ukazuje roční průměr 21,1 °C, roční průměr denních maxim 24,2 °C, roční úhrn srážek 151 mm a nula celá tři mlžného dne za rok. Ta čísla se ale v tomhle článku nesmějí vydávat za jižní data. Letiště leží na východě, kde pasát přichází přes moře, ale nemá před sebou svah, na který by musel stoupat.
Co místo čísel: rostliny a analogie z Tenerife
Když nejsou srážkoměry, existuje doklad, který je v jistém smyslu lepší, protože integruje desítky let počasí najednou. Rozložení vegetace. Pás mezi zhruba 400 a 1 200 metry na severním svahu se v odborné klasifikaci označuje jako vlhký termokanárský stupeň, tedy pásmo obvykle bičované mrakovým mořem, které vzniká nárazem vlhkých pasátů na reliéf. Rostliny nepotřebují stanici a neumějí lhát.
Monteverde a laurisilva, tedy vavřínový les, rostou na Gran Canarii od 500 do 1 200 metrů a výslovně v zónách přímo ovlivněných pasáty. Je to hustý ombrofilní les a na ostrově přežívá jen ve zbytcích, hlavně v Los Tilos de Moya a v Brezal de Santa Cristina, jako pozůstatek dřívějšího rozsáhlého lesa zvaného Selva de Doramas. Pod tím leží polopouštní stupeň s kardóny a tabaibami, který na jižní straně sahá výrazně výš než na severní.
Nejlepší detail nabízí kanárský borový les: tentýž les má na severním svahu jiné patro pod stromy než na jižním. Když jeden ostrov nese ve srovnatelné výšce na jedné straně vavřínový les a na druhé pryšce podobné kaktusům, není to o zeměpisné šířce.
Druhou náhradou za chybějící čísla je analogie z Tenerife, a je nutné ji označit jako analogii. Na sousedním ostrově mají obě strany publikovanou normálu a rozdíl je změřený: 520 mm srážek na návětrné straně proti 132 mm na závětrné, tedy skoro čtyřnásobek, a 77,7 mlžného dne za rok proti třem desetinám dne. To jsou měření z jiného ostrova. Pro Gran Canarii žádný takový poměr spočítat nejde.
Jak vypadá jižní strana
Jih a jihozápad ostrova, tedy obce San Bartolomé de Tirajana a Mogán, vznikly jako turistická oblast od šedesátých let dvacátého století. Předtím byl Mogán zemědělská a rybářská obec, jejíž ekonomika stála na rajčatech, banánech a solených rybách. Pobřeží tam bylo historicky téměř neosídlené kvůli pirátským nájezdům a v rozdělování půdy po dobytí ostrova bylo nežádané, protože chyběla voda a bylo daleko od ekonomických center.
Z toho plyne charakter, který se často popisuje hodnotícími slovy, ač je čistě popisný. Zástavba je plánovaná a nová, ne narostlá. Vysvětluje to její pohodlí, tedy široké promenády a hotely s vlastní pláží, i to, že tu není historické jádro, protože ho tahle část ostrova nikdy neměla. Turistický pás Playa del Inglés, San Agustín a Maspalomas popisuje samostatný text o dunách Maspalomas a jejich ochraně.
Nejtvrdší doložené číslo celého článku je ale ubytovací statistika. Podle odborné studie ubytovací struktury ostrova leží 86,1 % veškeré ubytovací kapacity Gran Canarie ve dvou jižních obcích. Hlavní město má necelých devět procent a všech zbývajících osmnáct obcí dohromady, tedy celý sever, celý západ i celé vnitrozemí, jen zhruba pět procent. Zhruba šest z deseti turistických lůžek ostrova stojí v jediné obci.
Ještě užitečnější než podíly je průměrná velikost hotelu. V San Bartolomé de Tirajana vychází na 556 lůžek, v Mogánu na 374, v hlavním městě na 110 a ve zbytku ostrova na 52. Rozdíl mezi stranami tedy není jen v počasí, ale v tom, do jak velkého provozu člověk vstupuje. Na jihu je to resortová architektura pro pět set lidí, na venkově penzion pro padesát.
Jak vypadá sever
Sever a severovýchod jsou ta část ostrova, kde se žije. V hlavním městě bydlí 45,5 % obyvatel ostrova a je to největší město souostroví. Není to letovisko, které má město, je to město, které má pláž. Jeho pobřeží i městskou pláž Las Canteras popisuje samostatný text o Las Palmas a pláži Las Canteras.
Poměr lůžek k obyvatelům pojmenovává rozdíl, který lidé cítí, ale nedovedou popsat. V obou jižních obcích připadají na každého obyvatele skoro dvě turistická lůžka, v hlavním městě čtyři lůžka na sto obyvatel. Na jihu je návštěvník většinou, ve městě výjimkou. Není to o kvalitě, je to o tom, koho člověk potká na ulici.
Severní venkov, tedy Arucas, Firgas, Moya, Teror, Valleseco, Santa María de Guía, Gáldar a Agaete, je zemědělský a má tak málo lůžek, že se v ostrovní statistice ztrácí. Osmdesát tři procent tamní kapacity je mimohotelové a tvoří ji hlavně prázdninové byty a venkovská stavení. Kdo hledá malý hotel nebo casa rural, hledá je prakticky jen mimo jižní pás.
Liší se i reliéf. Severovýchod je geologicky mladší část ostrova s terasami a sopečnými kužely, jihozápad nejstarší část prořezaná roklemi. Na severozápadě stojí Risco de Faneque, útes vysoký 1 096 metrů, uváděný jako nejvyšší mořský útes Španělska. Ta strana ostrova tedy není jen vlhčí, je i drsnější, což má důsledky pro dopravu i pro koupání.
Voda, vítr a vlny
První věc je negativní zjištění, které vyvrací rozšířený omyl. Teplota moře se mezi severem a jihem prakticky neliší. Podle satelitních odhadů je rozdíl nanejvýš čtyři desetiny stupně a v průběhu roku mění znaménko, což je pod rozlišovací schopností použitých databází. Kdo na severu vyleze z vody a je mu zima, není to tím, že by voda byla chladnější, ale tím, že fouká pasát a je zataženo.
Druhá věc jde proti intuici. O větrnosti a stavu moře nerozhoduje strana ostrova, ale to, kam je konkrétní úsek pobřeží otočený vůči severovýchodu. Na severu jsou zátoky chráněné mysy, kde je voda klidná, například Sardina u Gáldaru. Na východě jsou naopak pláže otočené k jihu, které jsou v závětří, i když leží na návětrné straně ostrova. Největrnější ze všech je právě východní pobřeží, kde je windsurfová a kitesurfová scéna.
Systematický rozdíl to ale nemaže. Na severním a severozápadním pobřeží je u nechráněných úseků silné vlnobití oficiální klasifikací a klid tam bývá zásluhou mola nebo mysu. Na jihozápadě je klidná voda běžná. Podrobnosti i vysvětlení pobřežních výstrah najdete v textu o plážích na Gran Canarii.
Stojí za to vědět, že klidná voda na jihu je zčásti vyrobená. U řady jižních pláží uvádí ostrovní správa jako důvod klidu přímo molo sportovního přístavu nebo řadu vlnolamů. Kdo si jih vybírá kvůli klidné hladině, vybírá si zčásti infrastrukturu, ne přírodu. Pro rodiny je to podstatné a rozvádí to text o Gran Canarii s dětmi.
Nejtvrdší bezpečnostní rozdíl je doložený u trhacích proudů. Španělská námořní záchranná služba je označuje za hlavní riziko dlouhých otevřených pláží a mezi exponovanými úseky souostroví jmenuje sever Gran Canarie. Naopak žádný oficiální zdroj nevyčleňuje jižní letoviskové pláže jako místa vysokého rizika. Neznamená to, že sever je nebezpečný, znamená to, že tam je otevřený Atlantik, kdežto na jihu chráněné zátoky.
K tomu patří dohled. Jižní letoviskové pláže mají plavčíky a vlajkový systém standardně. Na severu je to nerovnoměrné: někde funguje záchranný tým jen v letních měsících, jinde o víkendech a u části pláží není v oficiálních listech blok o bezpečnosti vyplněný vůbec.
Letiště a silnice, tedy jak se tam vůbec dostanete
V českých textech se opomíjí, že letiště není u jižních letovisek. Leží uprostřed východního pobřeží v zátoce Gando, tedy ani na severu, ani na jihu, zhruba osmnáct kilometrů od hlavního města a asi pětadvacet kilometrů od jižního turistického pásu. Ten rozdíl je pro rozhodování zanedbatelný a v obou směrech vede dálnice. Podle vzdálenosti z letiště se tedy vybírat nemusíte.
Nerovnocenné jsou naopak samotné páteřní silnice, a je to důsledek téhož reliéfu, který dělá počasí. Jižní tah je dálnice po celé délce od hlavního města až do Mogánu a vede po ploché pobřežní terase. Severozápadní tah je zčásti dálnice, zčásti rychlostní komunikace s kruhovými objezdy, vede přes útesy, rokle a tunely a dodnes není v celé délce dokončený.
Zdroj to říká sám: stavba severní komunikace byla podstatně složitější než stavba jižní dálnice, hlavně kvůli reliéfu, který je na severu hornatější než na jihovýchodě. K tomu se přidala priorita spojit hlavní město s jižními turistickými centry. Jižní tah nese podle dopravních údajů zhruba tři až čtyřikrát víc vozidel než severní, což je nejlepší doložené číslo o tom, kam ostrov jezdí.
Z toho plyne praktický závěr o autě. Na jihu se dá strávit celý pobyt bez něj, protože letoviska jsou spojená promenádami a obsluhovaná linkovými autobusy. Na severu je bez auta dostupné město a několik pobřežních obcí, ale ta část severu, kvůli které tam člověk jede, tedy vnitrozemí a divoké pobřeží, obtížně.
V zimě a v létě je rozdíl jiný
Odpověď na otázku, jestli je rozdíl konstantní, zní ne, a je kontraintuitivní. Největší je v létě. Podle měření ze stanice Izaña na Tenerife, tedy z jiného ostrova, je inverze nejčastější v červenci, kdy je přítomná v devíti dnech z deseti, a zároveň nejsilnější a s nejnižší základnou. Mrakové moře je tehdy nízké, hutné a stabilní a drží se týdny.
V zimě a na jaře se obě strany k sobě přibližují. Inverze je výš a slabší a na jaře, kdy je její frekvence nejnižší, se často rozpadá při průchodu frontálních systémů. Oblačnost se tehdy vertikálně rozvine a prší i na jihu. Z pobřežní normály je vidět, že listopad až únor nese 102 mm ze 151 mm ročního úhrnu, kdežto od května do srpna spadne dohromady jediný milimetr.
Prakticky to znamená, že v srpnu je volba strany důležitější než v lednu. Zároveň platí paradox, který je dobré vědět předem: léto je nejslunečnější a nejsušší období, ale také největrnější, protože pasát je tehdy na vrcholu. Podrobné měsíční rozdělení včetně teploty moře nabízí text o počasí na Gran Canarii měsíc po měsíci.
Stojí za zmínku i přezdívka ostrov věčného jara. Na teplotu vzduchu na pobřeží sedí dobře, dvanáct měsíců z dvanácti má průměrné denní maximum nad 20 °C. Neplatí ale pro celý ostrov: sedí na jih a východ, ne na sever pod mrakovým mořem. Marketingový obraz ostrova je obrazem jeho jižní poloviny. Calima obě strany zasáhne stejně.
Podle čeho se rozhodnout
Následující kritéria nemají správnou odpověď a záměrně nejsou seřazená podle důležitosti. Každé z nich popisuje, co na které straně čekat a proč, aby si čtenář vybral sám podle toho, co od cesty chce. Širší kontext ostrova shrnuje průvodce po Gran Canarii.
- Kolik slunce potřebujete mít jistého. Jih leží v mračném i dešťovém stínu masivu a jeho pobřeží je klimaticky suché polopouštní. Sever leží pod vrstvou stratokumulů, která je v létě nejhustší. Doloženo je to mechanismem a vegetací, ne čísly pro Gran Canarii.
- Jestli chcete být mezi návštěvníky, nebo mezi místními. V obou jižních obcích připadají na jednoho obyvatele skoro dvě turistická lůžka, v hlavním městě čtyři lůžka na sto obyvatel. To rozhoduje o tom, kdo bude kolem vás v obchodě a v kavárně.
- Jak velké ubytování hledáte. Průměrný hotel má na jihu 556 lůžek, ve městě 110 a ve zbytku ostrova 52. Velký resort s bazény a animací najdete prakticky jen na jihu, malý hotel nebo venkovské stavení prakticky jen mimo něj.
- Jestli budete mít auto. Na jihu je pobyt bez auta reálný, letoviska jsou spojená promenádami a obsluhovaná autobusy. Na severu je bez auta dostupné město a několik obcí, ale vnitrozemí a odlehlé pobřeží ne, a severozápadní silnice není dokončená.
- Jak klidnou vodu potřebujete. Jižní letoviskové pláže jsou klasifikované jako klidné, často díky mólům a vlnolamům. Na severu je u nechráněných úseků silné vlnobití oficiální klasifikací a záchranná služba jmenuje sever ostrova mezi úseky exponovanými trhacím proudům.
- Jestli jedete za městem, nebo za pobytem u moře. Sever má jediné velké město souostroví s historickým jádrem, katedrálou a městskou pláží. Jih má souvislý pás urbanizací postavených pro pobyt, které historické jádro nemají, protože je nikdy neměly.
- V jakém období jedete. V létě je rozdíl mezi stranami největší, v zimě a na jaře nejmenší, protože se inverze rozpadá a srážky přicházejí i na jih. Kdo jede v lednu, rozhoduje se o menší rozdíl než ten, kdo jede v srpnu. Další nápady na cesty nabízí rozcestník další cestovatelské tipy.
Časté otázky
Je na jihu Gran Canarie opravdu víc slunce než na severu?
Ano, a dělá to pasát s inverzní vrstvou a masiv uprostřed ostrova. Vyčíslit to pro Gran Canarii ale nejde, protože AEMET publikuje klimatickou normálu jen pro stanici na letišti na východním pobřeží. Řádový doklad nabízí Tenerife, kde mají obě strany měření a rozdíl v ročním slunečním svitu je 316 hodin. Je to ovšem měření z jiného ostrova, ne z Gran Canarie.
Prší na severu Gran Canarie hodně?
Víc než na jihu, ale konkrétní roční úhrn pro severní stanice publikovaný není. Doložené je, že severní svah nese ve výšce zhruba 500 až 1 200 metrů vavřínový les, který se bez trvalé vlhkosti neobejde, zatímco jižní pobřeží má polopouštní vegetaci. Velkou část vláhy tam navíc přináší mlha srážející se přímo na listech, kterou srážkoměr nezachytí.
Jaký je rozdíl mezi severem a jihem na Gran Canarii a na Tenerife?
Mechanismus je stejný, geometrie jiná. Tenerife dělí hřeben, takže sever a jih jsou dvě poloviny oddělené čarou. Gran Canaria je téměř kruhová a dělí ji kruhový masiv, takže jde spíš o návětrnou severovýchodní čtvrtinu proti závětrné jihozápadní a přechod je plynulejší. Grankanárský masiv navíc inverzi přerůstá jen těsně, kdežto Teide o víc než kilometr.
Je voda na jihu teplejší než na severu?
Není. Rozdíl mezi oběma stranami je nanejvýš čtyři desetiny stupně a v průběhu roku mění znaménko, což je pod rozlišením satelitních databází, ze kterých čísla pocházejí. Rozdíl v pocitu při koupání dělá vítr a oblačnost nad vodou, ne voda sama. Moře kolem ostrova je celkově chladnější, než by odpovídalo 28. rovnoběžce, kvůli Kanárskému proudu.
Kam je to z letiště blíž, na sever, nebo na jih?
Prakticky nastejno. Letiště leží uprostřed východního pobřeží, zhruba osmnáct kilometrů od hlavního města a asi pětadvacet kilometrů od jižních letovisek, a v obou směrech vede dálnice. Podle vzdálenosti z letiště se tedy rozhodovat nemusíte. Dobu jízdy v minutách žádný primární zdroj neuvádí a závisí na provozu i na konkrétním cíli.
Fouká na Gran Canarii hodně?
Pasát je celoroční a v letních měsících nejsilnější, takže nejslunečnější období roku je zároveň největrnější. Rozhoduje ale hlavně orientace konkrétního úseku pobřeží: největrnější je východní strana, kde je windsurfová scéna, a i na severu jsou zátoky chráněné mysy, kde je klid. Klimatologická čísla o rychlosti větru pro ostrov neexistují, normála AEMET vítr vůbec neobsahuje.
Mění se rozdíl mezi severem a jihem během roku?
Ano, a je to pro rozhodování důležité. Největší je v létě, kdy je inverze podle měření ze sousedního ostrova přítomná až v devíti dnech z deseti a mrakové moře nad severem drží týdny. Nejmenší je na jaře a v zimě, kdy se inverze rozpadá při průchodu frontálních systémů a prší i na jihu. V lednu tedy rozhodujete o menší rozdíl než v srpnu.
Dá se na Gran Canarii obejít bez auta?
Na jihu ano, letoviska jsou spojená promenádami a obsluhovaná linkovými autobusy. Na severu je bez auta dostupné hlavní město a několik pobřežních obcí, ale vnitrozemí a odlehlé pobřeží jen obtížně, u části pláží je přístup klasifikovaný jako pěší obtížný. Severozápadní silnice navíc dosud není dokončená v celé délce.
Zdroje: AEMET, klimatické normály 1981 až 2010, stanice Gran Canaria Aeropuerto; AEMET, Centro de Investigación Atmosférica de Izaña, charakteristika vzduchových hmot a inverze pasátu; odborná práce o teplotních inverzích na Kanárských ostrovech; klasifikace vegetačních stupňů souostroví; odborná studie ubytovací struktury ostrova zpracovaná ve spolupráci s ULPGC; dataset koupacích míst ministerstva MITECO a popisy pláží obcí a Cabildo de Gran Canaria; Salvamento Marítimo; ISTAC a INE.