Maspalomas není jedno místo, ale nejmíň pět různých věcí, které se pod jedním jménem trvale pletou. Je to chráněná rezervace o rozloze zhruba 404 hektarů, pláž u majáku na jižním cípu ostrova, turistická čtvrť, značka celého pásu letovisek z šedesátých let i dolní úsek rokle Barranco de Fataga. Kdo si to nerozliší, plete si potom i to, kde vlastně stojí, když se dívá na písečné hřbety.
Tenhle text je o rezervaci a o dunách samotných: odkud se v ní bere písek, jak se pohybuje, proč jí ho ubývá a co v ní platí za pravidla. Koupání, vstup do vody a ostatní pláže ostrova rozebírá text o plážích na Gran Canarii, celkový přehled ostrova najdete v průvodci po Gran Canarii. Tady jde o rezervaci, ne o ručník.
Ve zkratce
| Oficiální název | Reserva Natural Especial de las Dunas de Maspalomas |
| Obec a ostrov | San Bartolomé de Tirajana, Gran Canaria |
| Rozloha rezervace | asi 404 ha, přesněji 403,9 ha |
| Evropská vrstva ochrany | lokalita Natura 2000 ES7010007, vymezená na 360 ha |
| Kdy chráněno | poprvé 1987, dnešní kategorie od roku 1994 |
| Rozměry pole dun | nejvýš 3 km ve směru východ na západ, nejvýš 2 km ve směru sever na jih |
| Písečný pás celkem | zhruba 6 km od San Agustín po maják |
| Odkud kam se písek pohybuje | vstupuje na Playa del Inglés, vychází do moře u Playa de Maspalomas |
| Původ písku | místní, rozdrcené schránky mořských organismů a zvětralé fonolitové horniny ostrova |
| Stáří dun | otevřený spor, asi 10 000 let proti vzniku mezi lety 1720 a 1870 |
| Klíčová rostlina | balancón, Traganum moquinii, bez něj nevznikne první duna |
| Laguna | La Charca, stanoviště pobřežní laguny o rozloze 4,32 ha |
| Maják | dokončen 1889, poprvé se rozsvítil 1. února 1890 |
| Hlavní pravidlo | pohyb jen po značených trasách, do zóny vyloučení je vstup zakázán |
Co je rezervace Dunas de Maspalomas
Pole dun leží na sedimentárním vějíři v ústí rokle Barranco de Fataga, v obci San Bartolomé de Tirajana. Chráněné je od roku 1987, kdy ho kanárský zákon o přírodních prostorech vyhlásil poprvé, a od roku 1994 nese dnešní kategorii Reserva Natural Especial. Rozloha se uvádí jako 403,9 hektaru, tedy zaokrouhleně asi 404 hektarů. Vedle toho běží druhá, evropská vrstva ochrany, a její čísla se s tou první nekryjí.
Území je totiž zároveň lokalitou sítě Natura 2000 s kódem ES7010007 a ta je vymezená na 360 hektarů. Není to rozpor ani chyba: jsou to dvě různě nakreslené hranice nad týmž místem, španělská a evropská. Nad obojím ještě leží režim Área de Sensibilidad Ecológica, který zpřísňuje posuzování jakéhokoli zásahu. Kdo v českých textech narazí na tři různá čísla, dívá se na tři různé právní vrstvy, ne na tři různé odhady.
Evropská lokalita chrání pět typů stanovišť. Největší plochu zabírají iniciální pohyblivé duny, tedy zhruba 195 hektarů, dále břehové tamaryškové porosty rokle na necelých 95 hektarech, vlhké vysokobylinné louky na necelých jedenácti hektarech, fixované duny s bylinnou vegetací na čtrnácti hektarech a pobřežní laguna na 4,32 hektaru. Ta poslední položka je La Charca a je to zároveň nejtvrdší dohledatelné číslo o její rozloze.
Odkud se vzal písek
Správce území popisuje původ písku bez jakýchkoli oklik. Duny tvoří sedimenty ze dvou zdrojů: z eroze vulkanických hornin ostrova a z rozkladu mořských organismů, tedy z dírkonožců, vápnitých řas a schránek měkkýšů. Mořské proudy ten materiál ukládají na břeh, tam vyschne a vítr ho odnese do vnitrozemí. Odborné práce k tomu doplňují složení: uhličitan vápenatý biogenního mořského původu smíchaný se zvětralými fonolitovými horninami.
Vzdělávací portál kanárské vlády přidává třetí složku, materiál splavený z horního povodí roklemi Barranco de Fataga, Los Vicentes, Ayagaures a Chamoriscán. Na východní straně převažují úlomky schránek měkkýšů vyvržených na pláž při skočných přílivech. Ve všech těchto popisech jde o materiál místní. Přesný poměr karbonátové a vulkanické složky v procentech se v dostupných zdrojích doložit nedá, takže ho tu nenajdete.
Ne, ze Sahary to není
Věta, že duny Maspalomas jsou navátý saharský písek, je v českých textech běžná a proti primárním zdrojům neobstojí. Písek dun nepochází ze Sahary, správce území ani odborná literatura africký zdroj vůbec neuvádějí. Omyl vzniká záměnou dvou různých jevů. Na ostrov skutečně dopadá saharský prach při jevu calima, kterému se věnuje text o počasí na Gran Canarii, jenže prach je jemná frakce a řádově jiné množství.
Rozdíl mezi „občas spadne vrstva prachu“ a „vzniklo pole dun o ploše zhruba čtyř kilometrů čtverečních“ není otázkou názoru. Sekundární zdroje občas nabízejí ještě verzi o písku z obnaženého mořského šelfu během poslední doby ledové, což je ale pořád materiál z okolí ostrova, ne z afrického vnitrozemí. Saharská verze proto nepatří mezi dvě rovnocenné možnosti. Je to prostě chyba, která se šíří opisováním.
Kde se zdroje rozcházejí: jak staré duny vlastně jsou
U původu písku je shoda, u stáří dun rozhodně ne. První verze mluví o pomalém utváření v holocénu, tedy asi před deseti tisíci lety, kdy po poslední době ledové stoupla mořská hladina, vznikla široká rovná plocha a na ní se postupným přínosem sedimentu zformovalo pole dun. Tuhle verzi podporuje popis sedimentárního vývoje od správce území i většina populárních textů.
Druhá verze je mnohem mladší a pochází od výzkumníků z univerzity v Las Palmas. Vrt provedený na Playa del Inglés do hloubky 19,5 metru ukázal zhruba v osmém až devátém metru náhlý zlom v časové ose, který se podle nich dá vysvětlit jen tím, že pole dun vzniklo mezi lety 1720 a 1870. Rozdíl mezi oběma verzemi je tedy deset tisíc let proti zhruba dvěma a půl stoletím.
Mladou verzi podpírá i mlčení historických pramenů. Geografické popisy a mapy Antonia Riviere z roku 1742 duny nezmiňují, inženýr Miguel Hermosilla píše v roce 1785 o zdejší laguně, ale o dunách ani slovo. Teprve atlas P. B. Webba a S. Berthelota z roku 1838 zachycuje širokou písečnou pláž odpovídající dnešnímu severnímu úseku Playa del Inglés. Navrhovaným spouštěčem je vlna po lisabonském zemětřesení z 1. listopadu 1755.
Slabina té hypotézy je konkrétní a dá se pojmenovat. Dobový doklad o tsunami na souostroví existuje, dopis generálního kapitána Juana de Urbina z března 1756 popisuje trojí náhlé nabobtnání vod, zatopenou kapli v přístavu Puerto de la Luz a škody na Fuerteventuře a Lanzarote. O jižním pobřeží Gran Canarie ale mlčí. Původní vědecká práce s datováním vrtu se navíc nedá dohledat, k dispozici je jen tisk citující univerzitu.
Jak duny fungují
Systém má vlastní sedimentární cyklus a je poměrně jednoduchý. Písek do něj vstupuje na Playa del Inglés, na severovýchodním konci pásu, kde ho pasát od severovýchodu unáší do vnitrozemí. Volné duny pak postupují od východu na západ a od severovýchodu na jihozápad, dokud nevyjdou zpátky do moře na Playa de Maspalomas u majáku. Bouře od jihozápadu část písku odnesou a uloží na výběžku Punta de la Bajeta.
Část těch sedimentů se do cyklu vrátí, část spadne do hloubky, odkud návrat možný není. Roční rytmus dělá vítr. Od listopadu do února převažují větry od východu a východoseverovýchodu, mají vysokou rychlost a pískem skutečně hýbou. Od dubna do září jsou častější západní větry, které jsou slabší a písek obvykle nepohnou. Březen a říjen jsou přechodné. Duny tedy nejvíc „žijí“ v zimní polovině roku.
Vznik jedné duny popisuje správce území jako řetěz kroků, ve kterém má klíčovou roli jediný keř:
- Vítr přinese od pláže suchý písek.
- Keř balancónu, který dorůstá až čtyř a půl metru, funguje jako překážka a písek se u něj hromadí do valu. Tak vzniká první, pobřežní duna.
- Duna roste dál, jak přibývá písku a jak roste sama rostlina.
- Část písku keř obtéká a ukládá se za ním, vznikají závětrné duny.
- Spojením dvou závětrných dun vznikne malá parabolická duna, která se posouvá do vnitrozemí, dokud neztratí vliv keře.
- Za ní následují barchany, tedy klasické srpovité duny.
- Spojením více barchanů vznikají barchanoidní valy, hlavní typ pohyblivých dun Maspalomas.
Podle vzdělávacího portálu kanárské vlády dosahují duny zralosti při výšce patnáct až pětadvacet metrů a šířce kolem dvou set metrů a posouvají se rychlostí dva až pět metrů za rok. Obě čísla stojí na populárním zdroji, ne na odborné práci, takže je berte jako řádový odhad. Uvnitř rezervace se rozlišují duny pohyblivé, polostabilizované a stabilizované, a mezi nimi mezidunové sníženiny, vlhké i suché.
Duny se nezmenšují, ony se snižují a zarůstají
Věta „duny ubývají“ vede k představě zmenšujícího se pískoviště a je nepřesná. Plocha rezervace se nemění, ubývá pohyblivost. Výzkumníci z univerzity v Las Palmas srovnali stav ze šedesátých let se současným a čísla jsou jednoznačná: plocha pohyblivých dun klesla o 47,8 procenta, zatímco plocha dun stabilizovaných, tedy zarostlých, vzrostla o 305,8 procenta. Průměrná výška dun přitom klesla o 1,1 metru.
Mechanismus je protiintuitivní a stojí za vysvětlení. Méně písku znamená víc vegetace, ne míň. Pohyblivá duna je holá proto, že ji čerstvý písek pořád překrývá a rostlinám nedá šanci. Jakmile přínos písku ustane, vnitřek pole zaroste a přestane se hýbat. Hlavní doloženou příčinou je bariérový efekt: zástavba Playa del Inglés spolu se sedimentární terasou fyzicky zastaví cestu písku do vnitrozemí systému.
K tomu se přidává přímá ztráta plochy. Zástavbou postavenou na původním systému dun, tedy urbanizací Playa del Inglés, obchodním centrem Anexo II a golfovým hřištěm, zaniklo 114,5 hektaru, tedy 24,1 procenta plochy, kterou systém zabíral v šedesátých letech. Pobřežní čára na Playa de Maspalomas ustoupila o více než sedmdesát metrů a s ní zmizelo 7,7 hektaru pláže a dun. Erozní plochy se mezi lety 1961 a 2003 zvětšily o 218,8 procenta.
Balancón, keř, na kterém stojí celý systém
Traganum moquinii, španělsky balancón, je uzel celé mechaniky. Bez něj nevznikne první duna, bez první duny se neřídí transport písku do vnitrozemí a chybí přirozená bariéra proti mořským bouřím, která pláži pomáhá zotavit se po erozi. Jeho porosty mezi lety 1961 a 2003 klesly na Playa del Inglés o 56,2 procenta a v okolí Playa de Maspalomas zmizely úplně. To je vážnější číslo než většina ostatních.
Projekt Cabilda, který se s tím snaží něco dělat, běží od roku 2018. Pilotním zásahem bylo vrácení šedesáti tisíc kubíků písku do systému bagrováním ve vynořené zóně Punta de La Bajeta ve dvou po sobě jdoucích letech. Vysazeno bylo nejméně 522 keřů balancónu, z toho 384 na posílení stávajících porostů a 138 na založení nových dun. Znovu se sem vrátila i siempreviva espinocha, druh, který odsud dřív zmizel.
Součástí doloženého poškození je i vytrhávání a kácení vegetace kvůli vytváření úkrytů uvnitř dun. Studie univerzity v Las Palmas zmapovala téměř tři sta takových míst na ploše zhruba 5 763 metrů čtverečních. Mechanismus je stejný jako u sešlapu: odstranění rostlin uvolní písek a spustí erozi, nejvíc zasažené jsou tamaryšky a rod Launaea. Všechna zjištěná místa technici správce území vyčistili.
La Charca a palmový háj
V ústí rokle leží pobřežní laguna La Charca, nejvýznamnější mokřad Gran Canarie a zbytek staré mokřadní oblasti, která tu bývala rozsáhlejší. Jako stanoviště pobřežní laguny má rozlohu 4,32 hektaru, ale ta se mění podle srážek. Průměrná hloubka je asi metr a půl a salinita kolísá: vody jsou obvykle brakické, podle ročního období ale mohou být sladké, slané i výrazně slanější než moře.
Laguna tu je proto, že pole dun leží na aluviálním vějíři a podzemní voda je blízko pod povrchem. To je zvláštnost, kterou jiné dunové pole na souostroví nemá, a projevuje se i na vegetaci. Rostou tu druhy náročné na vodu, tamaryšek kanárský a sítina, a tamaryšky korunující velké duny mají kořeny mnoho metrů pod pískem. Na západním okraji laguny stojí palmový háj zvaný Oasis de Maspalomas.
Pro ptáky je mokřad zásadní. Hnízdí tu kulík mořský, pro kterého je Maspalomas na ostrově klíčovým útočištěm, dále kulík říční, slípka zelenonohá a lyska černá. V dunách a na suchých plochách žije ťuhýk šedý, linduška kanárská jako endemit Makaronésie, pěnice a kanárský poddruh poštolky. Z plazů tu jsou dva ze tří druhů ostrova, mezi nimi ještěr Gallotia stehlini, který může dorůst osmdesáti centimetrů.
Maják na Punta de Maspalomas
Maják stojí na jižním cípu ostrova, na konci Playa de Maspalomas, u pole dun i laguny. Rozhodnutí ho postavit padlo v roce 1861, projekt dostal v roce 1884 zadaný inženýr Juan de León y Castillo, stavba byla dokončena v roce 1889 a poprvé se rozsvítil 1. února 1890. Byl tu tedy sedmdesát let před první turistickou urbanizací, i když dnes působí jako součást letoviskové kulisy.
U výšky se v textech objevují dvě čísla a nejsou to konkurenční údaje. Věž měří 54,70 metru, kdežto 60 metrů je celková výška včetně lucerny nad hladinou moře. Každé číslo měří něco jiného, takže patří vedle sebe s vysvětlením. Věž je komolý kužel z kamenných kvádrů šedomodré barvy, k patě přiléhá obytný dům strážce, jehož půdorys vychází z tradičního kanárského patia.
Maják je plně automatizovaný a jeho světlo dosáhne devatenácti námořních mil. Od roku 2005 je chráněný jako Bien de Interés Cultural v kategorii historické památky, spolu s okolní plochou přes pět tisíc metrů čtverečních. Část prostor slouží kulturním účelům, uvnitř je expozice tradičních řemesel a předmětů denní potřeby. Je to jeden z nejstarších dosud funkčních majáků souostroví.
Playa del Inglés, Maspalomas a San Agustín nejsou totéž
Tři jména jednoho pásu se v českých textech spolehlivě slévají. Ve směru, kterým se pohybuje písek, jdou za sebou takto: San Agustín, pak pláže Las Burras a El Veril, Playa del Inglés, Playa de Maspalomas a nakonec Meloneras. Všechna leží v obci San Bartolomé de Tirajana a spadají pod značku Maspalomas Costa Canaria z šedesátých let. Rozdíly mezi nimi ale nejsou kosmetické.
San Agustín je nejsevernější a nejvýchodnější, pláž měří asi 670 metrů, písek je tmavší a leží mimo rezervaci. Byla to první urbanizace celého pásu, dnes je klidnější a stranou ruchu. Playa del Inglés uprostřed měří téměř tři kilometry, je to největší středisko ostrova a zároveň zdrojový konec pole dun. Playa de Maspalomas na jihu měří asi 2,7 kilometru a je cílovým koncem, tam písek ze systému vychází.
Čtvrté jméno, které se plete stejně často, je Meloneras. Leží západně za majákem, vzniklo mnohem později a s rezervací nemá společného nic, přesto se běžně píše jako část Maspalomas. Pozor i na údaj o šesti kilometrech pláže: šest kilometrů je celý spojitý pás od San Agustín po maják, ne jedna pláž. Podrobnější rozdíly mezi oběma polovinami ostrova rozebírá text o volbě mezi severem a jihem.
Jak se v rezervaci pohybovat
Plán péče z roku 2004 rozdělil území na čtyři zóny podle míry ochrany. Nejvolnější pojímá existující zástavbu a zařízení, druhá plochy s nižší přírodní kvalitou vhodné pro služby návštěvníkům, třetí připouští jen omezené užívání a přístup pěšky po značených trasách. Čtvrtá je zóna vyloučení s nejkřehčími prvky, kam je vstup veřejnosti zakázán a smí se do ní jen z vědeckých a ochranářských důvodů.
Prakticky to znamená, že se v rezervaci chodí po vyznačených trasách v délce zhruba osmi kilometrů, značených dřevěnými sloupky. Regulované vstupy jsou dva: vyhlídka na severovýchodním okraji pole dun, dostupná pěšky z promenády podél Playa del Inglés, a recepční plocha na jižním konci Avenidy del Touroperador Neckermann. Zakázané je kempování, opouštění tras i používání hřebenů dun k opalování nebo ke sledování západu slunce.
Za pohyb mimo trasy hrozí pokuta a vymáhá se reálně, dohled zajišťuje jednotka SEPRONA společně s environmentálními agenty správce území. Na části pláže mezi Playa del Inglés a majákem je zvykem nudismus, sousední úseky jsou rodinné, a nejde tedy o celou pláž. Rodinné plánování řeší podrobněji text o Gran Canarii s dětmi.
Ještě jedna věc se hodí vědět. Během jednoho období bez návštěvníků se v dunách udržely čeřiny a média z toho udělala příběh o zotavení dun po padesáti letech. Vědci to vyvrátili: čeřiny jsou efemérní tvary, které vítr vytvoří vždycky, jen je za běžného provozu sešlape množství lidí pohybujících se mimo povolené trasy. Nebyl to důkaz zotavení, ale důkaz, jak rozsáhlý ten neřízený pohyb je.
Kontrast s ostatními kanárskými ostrovy je přitom velký. Srovnatelné pole pohyblivých dun jinde na Gran Canarii není a třeba vulkanická krajina Lanzarote nabízí úplně jiný typ zážitku. Uvnitř ostrova zase čeká skalnaté vnitrozemí popsané v textu o horách a Roque Nublu, na severu pak hlavní město Las Palmas. Další destinace najdete na rozcestníku kam vyrazit.
Časté otázky
Je písek v dunách Maspalomas ze Sahary?
Není. Podle správce území i odborné literatury jde o materiál místního původu, tedy o rozdrcené schránky mořských organismů a o zvětralé vulkanické horniny ostrova. Saharský prach na ostrov skutečně dopadá při jevu calima, ale to je jemná frakce a jiný řád množství. Záměna těchto dvou jevů je zdrojem rozšířeného omylu.
Jak staré jsou duny Maspalomas?
To je otevřený spor a obě verze stojí proti sobě. Starší výklad mluví o pomalém utváření zhruba posledních deset tisíc let, tedy od holocénu, po vzestupu mořské hladiny. Novější hypotéza výzkumníků z Las Palmas datuje vznik pole dun mezi roky 1720 a 1870 na základě vrtu do hloubky 19,5 metru a mlčení historických map. Původní vědecká práce s tím datováním se ale dohledat nedá.
Smí se do dun vstupovat a kudy?
Ano, ale jen po značených trasách v délce zhruba osmi kilometrů, značených dřevěnými sloupky. Regulované vstupy jsou dva, jeden od promenády podél Playa del Inglés a druhý na jižním konci Avenidy del Touroperador Neckermann. Zóna vyloučení je pro veřejnost zavřená úplně. Za pohyb mimo trasy hrozí pokuta a vymáhá se.
Ubývají duny Maspalomas?
Přesnější je říct, že se snižují a zarůstají. Plocha rezervace se nemění, ale plocha pohyblivých dun klesla o 47,8 procenta, zatímco plocha stabilizovaných zarostlých dun vzrostla o 305,8 procenta. Průměrná výška dun klesla o 1,1 metru a pobřežní čára u Playa de Maspalomas ustoupila o více než sedmdesát metrů.
Proč duny uprostřed zarůstají vegetací?
Protože do vnitrozemí systému přichází méně písku než dřív. Pohyblivá duna je holá jen díky tomu, že ji čerstvý písek stále překrývá a rostliny se na ní neudrží. Zástavba Playa del Inglés spolu se sedimentární terasou působí jako fyzická bariéra a přínos písku zastaví. Méně písku tedy paradoxně znamená víc vegetace.
Jaký je rozdíl mezi Playa del Inglés, Maspalomas a San Agustín?
Jsou to tři různá místa jednoho pásu v obci San Bartolomé de Tirajana. San Agustín je nejsevernější, leží mimo rezervaci a má tmavší písek. Playa del Inglés je uprostřed, měří téměř tři kilometry a je zdrojovým koncem pole dun. Playa de Maspalomas je nejjižnější, u majáku, a je cílovým koncem, kudy písek ze systému odchází.
Co je La Charca de Maspalomas?
Pobřežní laguna v ústí rokle Barranco de Fataga a nejvýznamnější mokřad Gran Canarie. Jako chráněné stanoviště má rozlohu 4,32 hektaru, průměrnou hloubku kolem metru a půl a proměnlivou salinitu od sladké vody až po vodu slanější než moře. Hnízdí tu kulík mořský, kulík říční, slípka zelenonohá a lyska černá.
Jak vysoký je maják v Maspalomas?
Uvádějí se dvě čísla a obě jsou správná. Věž samotná měří 54,70 metru, zatímco 60 metrů je výška celku včetně lucerny nad hladinou moře. Maják byl dokončen v roce 1889 a poprvé se rozsvítil 1. února 1890. Od roku 2005 je chráněný jako historická památka.
Zdroje: Cabildo de Gran Canaria, projekt obnovy dun Maspalomas; Evropská agentura pro životní prostředí, databáze EUNIS, lokalita ES7010007; Gobierno de Canarias, vzdělávací portál CanariWiki a Red Canaria de Espacios Naturales Protegidos; Ley 12/1987 a Decreto Legislativo 1/2000; Boletín Oficial de Canarias č. 078 z roku 2005; Hernández Cordero a kol., Universidad de Las Palmas de Gran Canaria, 2020; Hernández a kol., 2007; Smith a kol., Earth’s Future, 2017; Mangas a Pérez-Chacón Espino, Environmental Earth Sciences; Journal of Coastal Research a Geo-Marine Letters; La Provincia a Telecinco k hypotéze o mladém stáří dun.