Z Lanzarote se dá na jeden den vyrazit hned na několik míst, ale jediný výlet, který stojí za to naplánovat pevně, je La Graciosa: obydlený ostrov bez asfaltových silnic, kam se dostanete lodí z přístavu Órzola na severu. Zhruba sedm set lidí tu žije v jediné vesnici, po ostrově se chodí pěšky, jezdí na kole nebo terénním taxi a okolní moře patří do chráněné rezervace souostroví Chinijo. Kromě La Graciosy nabízí Lanzarote i celodenní přejezd na Fuerteventuru s dunami Corralejo a několik okruhů po vlastním ostrově. Tenhle text popisuje, co všechno se z Lanzarote stihne za den, jak si La Graciosu rozvrhnout a kolik dní má smysl na pobyt počítat.
Ve zkratce
| Hlavní výlet | La Graciosa, lodí z přístavu Órzola na severu Lanzarote |
| Délka plavby | zhruba 25 minut přes průliv El Río |
| Rozloha La Graciosy | zhruba 27 až 29 km2 podle pramene, asi 8 km krát 4 km |
| Obyvatel | zhruba sedm set, prakticky všichni v Caleta de Sebo |
| Doprava po ostrově | pěšky, na kole, terénním taxi; asfaltové silnice tu nejsou |
| Pláže ke koupání | Playa de la Francesa a Playa del Salado na jihu |
| Pláž jen na pohled | Playa de las Conchas, silné proudy a příboj, bez plavčíka |
| Chráněné území | Parque Natural del Archipiélago Chinijo |
| Přístupné ostrovy souostroví | jen La Graciosa, ostatní čtyři mají zákaz vylodění |
| Další výlet | Fuerteventura a duny Corralejo, lodí z Playa Blanca |
| Doporučená délka pobytu | minimálně 5 dní na Lanzarote plus den na La Graciosu |
La Graciosa: osmý kanárský ostrov, který nemá vlastní radnici
Kanárské ostrovy se dlouho počítaly na sedm a La Graciosa se ve statistikách vedla jako „islote“, tedy ostrůvek bez vlastního postavení. To se změnilo v roce 2018, kdy španělský Senát schválil její uznání jako osmého obydleného kanárského ostrova; pro místní šlo o symbolickou satisfakci. Uznání je ale symbolické a statistické, nikoli administrativní. La Graciosa nemá vlastní cabildo, tedy ostrovní samosprávu, jakou má sedm velkých ostrovů, a nemá ani vlastní obec. Správně spadá pod obec Teguise a spolu s Lanzarote pod Cabildo de Lanzarote, takže úřady, na které se místní obracejí, sídlí za mořem. Geograficky byla ostrovem odjakživa, jen ji legislativa dohnala až v jednadvacátém století.
Čísla o ostrově se v pramenech rozcházejí a stojí za to je uvádět opatrně. Rozloha se udává zhruba 27 až 29 km2, přičemž rozdíl plyne z toho, zda se počítá jen pevná souš, nebo i pobřežní pás a duny; na délku má ostrov asi 8 km, na šířku kolem 4 km. Obyvatel je zhruba sedm set, zdroje uvádějí čísla mezi sedmi sty a sedmi sty třiceti podle roku sčítání. Že nejde o skanzen, ale o živou komunitu, dokládá škola pro děti od tří do šestnácti let.
Na ostrov se dá dostat jedině lodí. Trajekt vyplouvá z přístavu Órzola na severním pobřeží Lanzarote a plavba do Caleta de Sebo trvá zhruba pětadvacet minut. Loď překonává průliv El Río, který odděluje ostrov od útesů Famary a v nejužším místě má asi kilometr; když fouká severák, plavba se houpe. Do Órzoly je nejjednodušší dojet autem, protože veřejná doprava na severu je řídká; podrobněji o tom píšeme v průvodci po Lanzarote.
Ostrov bez asfaltu a jak se po něm pohybovat
Nejcitovanější fakt o La Graciose zní, že jde o jediný obydlený ostrov Evropy bez asfaltových silnic. Tvrzení se opakuje v propagačních materiálech, v průvodcích i v novinových článcích, ale spolehlivě doložené není a nestojí za ním žádné systematické srovnání. Existují další obydlené ostrovy bez asfaltu nebo úplně bez aut, mimo jiné řecká Hydra, chorvatská Silba nebo německý Hiddensee; berte ten superlativ jako marketingovou zkratku. Co platí bez pochyb: na La Graciose asfaltové silnice opravdu nejsou, cesty jsou písečné a prašné a provoz motorových vozidel je přísně omezený.
V praxi to znamená, že si na ostrov nepřivezete auto. Povolená vozidla jsou hlavně terénní a licencovaných taxi je řádově patnáct; to je volba pro toho, kdo chce k Playa de las Conchas a nemá na to celý den. Většina návštěvníků se ale pohybuje pěšky nebo na kole, které si půjčí v Caleta de Sebo. U kol platí jedno upozornění: písek je místy hluboký, takže běžné trekové kolo se v něm boří a rozumnější je horské kolo se širokými plášti nebo elektrokolo.
Caleta de Sebo
Caleta de Sebo je hlavní a jediná skutečná vesnice ostrova a bydlí v ní prakticky všichni stálí obyvatelé. Je to nízká osada bílých domků na písku, kde končí přístav a začínají všechny trasy. Najdete tu obchody, restaurace, ubytování v soukromých apartmánech a malé muzeum Museo Chinijo, a je to jediné místo na ostrově, kde se dá koupit voda nebo jídlo. Sortiment je omezený, protože zásobování připlouvá lodí, a v menších podnicích bývá hotovost praktičtější než karta.
Casas de Pedro Barba
Druhá osada leží na severovýchodním pobřeží a jmenuje se Casas de Pedro Barba. Označení „druhá vesnice“ je zavádějící; jde spíš o shluk bílých rekreačních domků bez stálé komunity a bez služeb, takže sem nemá smysl chodit s tím, že si dáte kávu. Zato jde o mimořádně tiché místo s výhledem přes El Río na útesy Famary a bývá cílem severního okruhu na kole.
Sopky a okruhy: pěšky nebo na kole
La Graciosa je plochá jen zdálky. Tvoří ji pět sopečných kuželů o výškách zhruba 157 až 266 metrů, které stojí v písečné pláni jako kulisy. Nejvyšší je Las Agujas Grandes, také zvaná Montaña del Mojón, s 266 metry, hned za ní Agujas Chicas s 228 metry. Turisticky nejzajímavější jsou ale dvě další: Montaña Bermeja, načervenalý kužel nad severozápadní pláží Playa de las Conchas, z jehož vrcholu je vidět na Montaña Clara a při dobré viditelnosti i na vzdálenou Alegranzu, a Montaña Amarilla neboli Žlutá hora, která na jihozápadě spadá do moře žlutými tufovými stěnami. Je to nejfotografovanější bod ostrova.
Okruhy se dají rozdělit na dva a to je i nejrozumnější způsob, jak si den rozvrhnout. Jižní okruh vede pěšky z Caleta de Sebo přes Playa del Salado k Playa de la Francesa a dál k Playa de la Cocina pod Montaña Amarilla. Tam a zpět je to zhruba 8 km a s koupáním a výstupem na Žlutou horu zabere dvě a půl až tři a půl hodiny; zvládne ho i běžně zdatná rodina.
Severní okruh je záležitost spíš pro kolo. Trasa z Caleta de Sebo k Playa de las Conchas, dál na Pedro Barba a zpět měří kolem 21 km a zabere dvě a půl až čtyři hodiny; samotná Playa de las Conchas je z vesnice vzdálená asi 6 km, tedy pěšky zhruba dvě hodiny. Kompletní obchůzka ostrova se pohybuje kolem pětadvaceti až třiceti kilometrů: na kole se to za den stihnout dá, pěšky je rozumnější rozdělit ji na dvě půldenní trasy a přespat. Kdo přijíždí ranní lodí a odjíždí odpolední, měl by si vybrat jeden okruh.
Co si vzít s sebou
Právě na podcenění výbavy se na La Graciose nejčastěji doplácí. Mimo Caleta de Sebo na ostrově nejsou žádné obchody, bary ani pitná voda; počítejte s minimálně půldruhým až dvěma litry vody na osobu a půldenní trasu. Stín prakticky neexistuje, takže pokrývka hlavy, brýle a opalovací krém nejsou volitelné, a na nohy patří uzavřená obuv, protože v písku a lávovém štěrku sandály nestačí. Jídlo si vezměte s sebou, stáhněte si mapu offline a přibalte lehkou větrovku.
Pláže La Graciosy a varování před Playa de las Conchas
Pláže jsou hlavní důvod, proč se na ostrov jezdí, a jejich rozdělení je jednoduché: sever je krásný a nebezpečný, jih klidný a ke koupání. Playa de las Conchas na severozápadě pod Montaña Bermeja je nejslavnější pláž ostrova, dlouhá zhruba 610 metrů a široká místy až sto metrů, s bílým pískem a výhledem na neobydlenou Montaña Clara. Fotografie z ní se objevují ve všech propagačních materiálech, jenže koupání je tu vysloveně nebezpečné: působí sem silné atlantské proudy a příboj, obvykle vlaje červená vlajka a plavčík na pláži není. Do vody se tady nechodí ani na kotníky, protože zpětný proud dokáže strhnout i zdatného plavce.
Naopak Playa de la Francesa na jihu je klidná, chráněná a s výhledem přes El Río na útesy Famary; je to nejoblíbenější místo ke koupání a přirozená zastávka na jižním okruhu. Kousek dál leží Playa de la Cocina, malá pláž zaklesnutá pod Montaña Amarilla, a nejblíž vesnici je Playa del Salado, dostupná za pár minut chůze; právě u ní bývala oficiální kempovací zóna. Divokostí se ostrovní pláže liší od těch na hlavním ostrově; srovnání najdete v přehledu nejlepších pláží Lanzarote.
Souostroví Chinijo: rezervace a ostrovy, kam se nesmí
La Graciosa je největší kus souostroví Chinijo severně od Lanzarote, které celé spadá do Parque Natural del Archipiélago Chinijo o rozloze 46 263 hektarů, z toho zhruba 37 151 hektarů moře. Od roku 1995 tu navíc existuje mořská rezervace o rozloze 70 700 hektarů, tedy 707 km2, rozdělená na obecnou zónu s regulovaným rybolovem a na integrální rezervaci kolem Roque del Este se zákazem jakéhokoli odběru.
Španělské zdroje o ní běžně píšou jako o největší mořské rezervaci Evropy, a tady je nutné zpřesnění. Jde o největší mořskou rezervaci rybářského typu, tedy „reserva marina de interés pesquero“, ve Španělsku a podle španělských úřadů i v Evropské unii. Není to největší chráněná mořská oblast Evropy vůbec, těch existuje řada výrazně větších. Přírodní hodnota území je každopádně mimořádná: žije tu přes tři sta druhů makrořas, delfíni, karety obecné, kriticky ohrožený anděl mořský a největší španělská kolonie buřňáka žlutonohého. Souostroví je i ptačí oblastí a součástí geoparku UNESCO.
| Ostrov | Rozloha | Nejvyšší bod | Obydlený | Přístupný |
|---|---|---|---|---|
| La Graciosa | zhruba 27 až 29 km2 | Las Agujas Grandes, 266 m | ano, zhruba 700 obyvatel | ano, lodí z Órzoly |
| Alegranza | 10,3 km2 | 289 m | ne, opuštěna kolem roku 1960 | ne, vylodění zakázáno |
| Montaña Clara | 2,7 km2 | zhruba 256 m | ne | ne, vylodění zakázáno |
| Roque del Este | několik hektarů | 84 m | ne | ne, jádro integrální rezervace |
| Roque del Oeste | několik hektarů | 41 m | ne | ne, vylodění zakázáno |
Z tabulky je vidět to podstatné: z celého souostroví je volně přístupný jediný ostrov. Alegranza byla obydlená ještě kolem poloviny dvacátého století, dnes je prázdná a od roku 1941 v soukromém vlastnictví; Montaña Clara je od roku 1957 rovněž soukromá a patří ke klíčovým hnízdištím mořských ptáků. Turista je uvidí jen z dálky: z Mirador del Río, z Montaña Bermeja nebo z paluby lodi.
Výlety po Lanzarote a přejezd na Fuerteventuru
Když má La Graciosa svůj den, zbytek pobytu se dá rozdělit na okruhy po hlavním ostrově plus případný přejezd na Fuerteventuru. Auto je k tomu prakticky nutnost, protože veřejná doprava spojuje hlavně letoviska a Arrecife, ne přírodní cíle. Menší silnice na severu a přístupy k odlehlým plážím jsou nezpevněné a pojistky půjčoven na ně obvykle krytí nevztahují; parkoviště u přírodních cílů jsou malá, takže se vyplácí vyrážet brzy ráno.
Fuerteventura a duny Corralejo
Z jižního přístavu Playa Blanca vyplouvají lodě do Corralejo na severu Fuerteventury. Plavba překonává průliv La Bocayna a berou se na ni i auta; ověřte si to ale předem, protože ne všechny smlouvy půjčoven převoz na jiný ostrov povolují. Hlavním cílem je Parque Natural de Corralejo, dunové pole vyhlášené přírodním parkem v roce 1994, které se rozkládá na více než 2 600 hektarech a je největším dunovým systémem Kanárských ostrovů. Tamní písek není pouštní, ale organického původu: vznikl rozpadem schránek měkkýšů a dalších mořských organismů, což vysvětluje jeho bělost. Podél dun se táhnou pláže Grandes Playas.
Severní okruh: Teguise, Haría a Mirador del Río
Severní okruh je nejvděčnější. Začíná v Teguise, bílém koloniálním městečku s dlážděnými uličkami a kostelem Nuestra Señora de Guadalupe, které bylo téměř 450 let hlavním městem ostrova, než roli v roce 1852 převzala Arrecife. Nad ním stojí na kuželu vyhaslé sopky Guanapay pevnost Castillo de Santa Bárbara, kam se obyvatelé kdysi uchylovali před nájezdy pirátů a berberských otrokářů; dnes v ní sídlí muzeum pirátství.
Odtud se pokračuje do Haríe v zeleném údolí zvaném Valle de las Mil Palmeras, tedy údolí tisíce palem. Roste tu endemická palma datlová kanárská spolu s fíkovníky a opunciemi a kontrast s vyprahlým zbytkem ostrova je zásadní. César Manrique si tu v roce 1986 přestavěl venkovský statek na svůj poslední domov, ze kterého je dnes muzeum, a v okolí leží lávová pole Monumento Natural de La Corona a vesničky Arrieta a Punta Mujeres.
Vrcholem okruhu je Mirador del Río, vyhlídka na místě staré dělostřelecké baterie ve výšce zhruba 475 metrů nad útesy Famary. Navrhl ji César Manrique a vznikla na začátku sedmdesátých let; je zapuštěná do lávové skály a zvenčí prakticky neviditelná, zatímco uvnitř jsou dvě klenuté místnosti s obřími okny s výhledem přes průliv na La Graciosu a při dobrém počasí i na Montaña Clara a Alegranzu. Kdo hledá podobný výhled bez vstupu a bez davů, může zamířit k poutní kapličce Ermita de las Nieves na hřebeni Famary.
Jižní a západní okruh: La Geria, saliny a lávové útesy
Jižní okruh začíná v La Gerii, chráněné krajinné oblasti o rozloze 5 255 hektarů, která zasahuje do pěti obcí a je od roku 1994 přírodním parkem. Po erupcích v letech 1730 až 1736 pokryla velkou část ostrova vrstva sopečného lapilli, místně zvaného picón nebo rofe, a vinaři si s ní poradili způsobem, který jinde ve světě nenajdete: kopou v ní kuželovité jámy až k úrodné půdě a každou révu obklopují nízkou půlkruhovou zídkou z lávových kamenů, které se říká zoco. Lapilli zachytává noční vlhkost a brání odparu, jáma umožňuje kořenům dosáhnout na půdu a zídka chrání keř před stálým pasátem. Je to zemědělství bez zavlažování v kraji s extrémně nízkými srážkami a výsledkem je černá krajina posetá tisíci půlměsíců. Hlavní odrůdou je malvasía volcánica a podél silnice LZ-30 leží řada vinařství.
Blízko odtud leží Timanfaya, kterému se věnujeme samostatně v textu o sopkách a národním parku Timanfaya. Dál na západním pobřeží čekají Los Hervideros, lávové útesy, kde láva ztuhla přímo v moři a vytvořila systém jeskyní a tunelů; vlny se do nich vhánějí a vystřikují nahoru, odtud „vařící“ útesy. Vede tudy okruh chodníků a vyhlídkových oken vytesaných do lávy; nejlepší je při rozbouřeném moři.
Následují Salinas de Janubio, největší dochovaná funkční solná pole na Kanárských ostrovech. Vznikla na místě laguny, jejíž hráz vytvořila láva z erupcí roku 1730, a těžba tu začala v roce 1895; nejlepší pohled na geometrické šachovnice nádrží je z vyhlídky po západní straně. Okruh se pak uzavírá na Punta Pechiguera, nejjihozápadnějším cípu ostrova, kde stojí dva majáky: starý z roku 1866, dnes kulturní památka, a nový bílý kamenný maják vysoký padesát metrů. Od Playa Blanca sem vede pobřežní promenáda a procházka po ní na západ slunce s Fuerteventurou na obzoru je jeden z nejhezčích závěrů dne.
Kolik dní počítat
Rozumné minimum je pět dní na samotné Lanzarote plus jeden celý den na La Graciosu. Severní okruh zabere den, jižní a západní druhý, střed a východ s Arrecife, Fundación César Manrique v Tahíche a Jardín de Cactus v Guatize vyplní půl dne až den a zbytek patří plážím. Ideál je sedm až deset dní, kdy se vejde i Fuerteventura. La Graciosa se dá zvládnout jako jednodenní výlet, ale kdo na ní přenocuje, dostane něco, co jednodenní návštěvník nikdy neuvidí: ostrov po odjezdu poslední lodi. Kdy vyrazit, aby vítr a moře přály, rozebíráme v textu o počasí na Lanzarote a nejlepší době na cestu.
Časté otázky
Je La Graciosa opravdu osmý kanárský ostrov?
Ano i ne. Španělský Senát v roce 2018 schválil, aby byla La Graciosa uznána jako osmý obydlený kanárský ostrov; do té doby se vedla jen jako „islote“, tedy ostrůvek. Uznání je ale symbolické a statistické: ostrov nemá vlastní cabildo ani vlastní obec a správně spadá pod obec Teguise na Lanzarote. Geograficky byl samostatným ostrovem odjakživa.
Jak velká je La Graciosa a kolik tam žije lidí?
Rozloha se podle pramene uvádí zhruba 27 až 29 km2; rozdíl plyne z toho, zda se počítá jen pevná souš, nebo i pobřežní pás a duny. Na délku měří ostrov asi 8 km, na šířku kolem 4 km. Obyvatel je zhruba sedm set, podle zdroje se číslo pohybuje mezi sedmi sty a sedmi sty třiceti. Skoro všichni bydlí v Caleta de Sebo.
Je pravda, že je to jediný obydlený ostrov Evropy bez asfaltu?
Tvrzení se opakuje v propagačních materiálech i v médiích, doložené ale není a nestojí za ním žádné systematické srovnání. V Evropě existují další obydlené ostrovy bez asfaltu nebo bez aut, například řecká Hydra, chorvatská Silba nebo německý Hiddensee. Co platí jistě: na La Graciose asfaltové silnice nejsou, cesty jsou písečné a provoz motorových vozidel je přísně omezený.
Dá se na La Graciose koupat?
Dá, ale ne všude. Nejbezpečnější jsou jižní pláže Playa de la Francesa a Playa del Salado, které leží v závětří a bývají klidné. Naopak Playa de las Conchas na severozápadě je nebezpečná: má silné atlantské proudy a příboj, obvykle na ní vlaje červená vlajka a plavčík tam není. Berte ji jako místo na procházku, ne na plavání.
Jak se po ostrově nejlépe pohybovat?
Na výběr jsou tři možnosti: pěšky, na kole nebo terénním taxi. Pěšky se zvládne jižní okruh k plážím pod Montaña Amarilla, asi 8 km tam a zpět za dvě a půl až tři a půl hodiny. Na kole se dá objet i sever k Playa de las Conchas a Pedro Barba, dohromady kolem 21 km. Počítejte s hlubokým pískem, ve kterém se trekové kolo boří; vhodnější je horské kolo nebo elektrokolo.
Jde na La Graciose stanovat?
Divoký kemp je v chráněném území zakázaný. Historicky fungovala jediná vyhrazená zóna u Playa del Salado, kam bylo nutné získat předem povolení od ostrovní správy. Stav této zóny se ale v posledních letech měnil a byla i delší dobu uzavřená, takže si ji ověřte. Ubytování jinak tvoří výhradně soukromé apartmány a penziony, hotely tu nestojí.
Dostanu se na Alegranzu nebo Montaña Clara?
Ne. Alegranza, Montaña Clara, Roque del Este i Roque del Oeste jsou pro veřejnost uzavřené a vylodění je na nich zakázané. Alegranza a Montaña Clara jsou navíc dodnes v soukromém vlastnictví. Uvidíte je jen z dálky, nejlépe z Mirador del Río, z vrcholu Montaña Bermeja nebo z paluby lodi.
Kolik dní potřebuji, abych stihl Lanzarote i výlety?
Rozumné minimum je pět dní na samotné Lanzarote plus jeden celý den na La Graciosu. Ideál je sedm až deset dní, kdy se vejde i celodenní výlet na Fuerteventuru s dunami Corralejo a zbude čas na pláže. Kdo má jen týden, měl by obětovat spíš Fuerteventuru než La Graciosu.
Zdroje: encyklopedická hesla o La Graciose, souostroví Chinijo a jednotlivých cílech na Lanzarote (anglická a španělská Wikipedie), turistické portály La Graciosy a Lanzarote a podklady správy mořské rezervace. Prameny se rozcházejí u rozlohy La Graciosy (27 i 29 km2), u počtu obyvatel (700 až 734) a u superlativů typu „největší mořská rezervace Evropy“ nebo „jediný obydlený ostrov Evropy bez asfaltu“, proto jsou tyto údaje uvedeny opatrně nebo se zpřesněním. Provozní podmínky i stav nezpevněných cest se v čase mění, před cestou si je ověřte.